10. dubna 2012 v 18:43 | Aranel van de´Corvin
|
Omlouvám se, že to trvalo, tak dluho, ale naši rodinu navštívila střevní chřipka. Víc k tomu říkat nebudu... :D Limit jako vždy 21 komentů...
Po snídani jsem se vydala na lov. Lovila jsem prázdnou učebnu. Ukázalo se, že najít prázdnou učebnu, je stejně těžké, jako donutit Severuse poděkovat. Nakonec jsem se spokojila s tichou chodbou, kam nevkročila lidská noha minimálně dva roky- ale uklizečka, tím myslím Filche, by mohla udělat výjimku a uklidit myší bobky, které na mě koukají z protějšího rohu. Stoupla jsem si na to nejbezpečnější místo- místo, kde jsem neviděla žádnou plíseň ani jiné myslící organismy. A pustila se do čtení.
"Jak někdo pod TOHLE může napsat "s láskou"?! " zafuněla jsem vztekle. Dopis jsem zmuchlala a párkrát se po něm prošla. Potom jsem ho podpálila. Nepotřebuju důkazy. Najít tohle někdo ze Zmijozelu, tak to budu poslouchat do konce roku. Vztekle jsem přecházela po opuštěné chodbě, neschopna srovnat si myšlenky. V hlavě mi svítil varovný majáček. Jestli na to neodpovím, tak se ze mě stane sirotek. Sirotek na ulici. Unaveně jsem si sedla na zem a promnula si spánky. Ze všeho se dá nějak vykroutit! Tupě jsem zírala na zeď. Dvě hodiny. Potom jsem uslyšela Remuse.
" Gi? Co tady děláš?" poškrábal se nervózně na hlavě, když si všiml mého mírně vyšinutého stavu. Civěla jsem na zeď a u toho se mračila.
" Jak dlouho tu sedíš? Teď jdu z oběda... neříkej mi, že tady sedíš od snídaně!" Konečně jsem odtrhla pohled od zdi a zafuněla.
" Dojdi, prosím, pro Lilku. Vyřiď jí, že budu čekat u komnaty nejvyšší potřeby. Musím s ní mluvit."
" Děje se něco?"
" Nic převratného. Myslíš, že by James byl ochotný obětovat jednu láhev whisky?"
" Já, to, no... já se zeptám," dostal ze sebe zaraženě.
" Dík." Neotáčela jsem se, abych neviděla jeho udivený pohled.
Lily přišla pár minut po mě. Spíše doběhla. Co jsem to udělala? Nepřímo nutím lidi běhat. Jsem tyran. Možná proto mě chytrý klobouk zařadil do Zmijozelu.
" CO se děje? Remus říkal, že jsi vypadala jako když někdo umřel!" řekne zadýchaně Lily, čímž přeruší tok mých myšlenek.
" Výjimečně se trefil," řeknu zamračeně a galantně otevřu Lily dveře. V komnatě byla dvě křesla, gauč, stůl a krb. Pohodlně jsem se rozvalila na gauč a čekala až zmatená Lily za sebou zavře dveře.
"Donesla jsem ti něco k jídlu. Prý jsi nebyla na obědě."
" Díky." Nepřítomně jsem začala žvýkat sendvič.
" Umřela ti maminka?" zeptá se opatrně Lily. Se zdviženým obočím jsem se na ni podívala.
" Ne, to bych vypadala jinak," zamyslím se nahlas.
" Tak co se stalo?"
" Nejsi moc taktní k někomu, kdo truchlí."
" Promiň, jenom jsi mě vyděsila."
" To je v pohodě."
" Umřela mi babička," povzdychnu si.
" To je mi líto!" vyhrkla Lily a odněkud vylovila láhev s mojí oblíbenou tekutinou. Díky Jamesi!
" Nemusí. V srpnu jsem ji viděla poprvé. Moc se mnou nemluvila. Ale vypadala jako milá paní. Dokonce se nabídla, že mě doprovodí na nádraží!" zavzpomínala jsem a lokla si.
" Přece nebudeš kazit partu?" podám ji whisky.
" Já nepiju."
" Já taky ne, ale dneska to výjimečně potřebuju..." Váhavě se na mě dívala. Naštěstí mám smutný oči, kterým nejde odmítnout.
" To co ti tady budu teď říkat, zůstane mezi námi?" ujistím se.
" Samozřejmě!"
" Když pominu smutek, který cítím, tak tu je ještě jeden problém. Po ukončení školy jsem se k ní měla přestěhovat."
" Chápu, rodiče tě nechtějí nechat bydlet samotnou," přikývne chápavě Lily.
" Cože? To je jim fuk. Jde spíš o to, že dostali dobrou nabídku..."
" Počkej, takže oni chtějí ten dům prodat?!" zamračí se.
" Bingo!" vykřiknu a podám whisky zase zpátky Lily.
" A kde teda budeš bydlet? S rodiči?"
" Vzhledem k tomu, že se mě rodiče poslali do Anglie, aby se mě zbavili, tak nepočítám s tím, že by chtěli abych se vrátila," řeknu naštvaně.
" A nepřeháníš? Třeba sis to jenom špatně vyložila."
" Nevyložila."
" Tak proč tě adoptovali, když nechtěli dítě?"
" Oni chtěli dítě," ujistím ji.
" Nechápu," přizná.
" Dítě si chtěli adoptovat, protože nemohli mít vlastní."
" Aha, to musí být hrozný, když žena zjistí, že nemůže mít děti. Nevím, co bych dělala," zamyslí se.
" Klid tohle ještě není konec příběhu. Mám bratra," přiznám neochotně. Moc o Charliem nemluvím. Vím, že to není jeho chyba, že se narodil, ale...
" Bratra?!"
" Jo, ukázalo se, že doktoři udělali chybu v diagnóze. Zavinili to nějaké lektvary nebo co."
" Ou."
" Přesně tak, ou. Matka byla po porodu jako vyměněná. Nemohla se od svého syna odtrhnout a mě ignorovala."
" A táta?"
" Fotřík? Ten byl nadšený z toho, že jejich rod nevymře."
" Takže rodiče tě už nechtějí, protože mají vlastního syna... ale to je krutý."
" Nebylo to tak hrozný, jenomže před dvěma lety se rozvedli a táta se znovu oženil. S čistou aristokratkou, jestli mě chápeš." Lily přikývla.
" Matka nebyla tolik fascinovaná čistou krví, ale její "malý" Charlie je pro ní všechno, takže řekla otci, ať si mě vezme s sebou do USA."
" Takže ty jsi studovala v USA?"
" Taky, hele nějak mi z toho kecání vysychá v krku."
" To jako fakt?" škytla Lily, když jsem se po třech hodinách dopracovali k jádru problému. Trochu jsem se zasekli u Jamese. Jakmile o něm Lily začala básnit, tak se nedala zastavit. Vím toho víc, než bych chtěla. Věděli jste, že nosí i trenky, na kterých je zlatonka? Kdo by něco takového dobrovolně nosil?
" Jo," ušklíbnu se.
" Tak to je hustý," zasměje se Lily.
" Čemu se směješ? Já ti tady vyprávím svůj životní příběh a ty-"
" Promiň, říkala jsem ti, že neumím pít... Máš psycho obočí," zakoulí očima. Myslím, že je K.O. Až tohle uvidí James, tak mě zabije!
" Stejně, co se tady stresuju? Až tě uvidí tvůj nastávající, tak mě podřízne jak husu," mávnu nad svými starostmi rukou.
" Já se budu vdávat?" probere se primuska- takovýhle lidi na nás mají dohlížet?
" Ne, ty tele! Už se ti to plete," vysvětlím ji pomalu.
" No jo, vlastně! Beru si Malfoye, že jo?!" dělá chytrou.
" Ne! A co ho sem vůbec pleteš?!" zeptám se zmateně.
" Sakra a s kým se teda žením?"
" Aááá!" zavyju zoufale.
" Holky se nežení, ale vdávají! A ty se nevdáváš!" Chvíli se na mě zmateně dívá a pak se usměje.
" Čas na večeři!" zavelí Lily zničehonic a zvedne se ze země.
" Stůj! Jsi normální?"
" Třeba budou hranolky," zamyslí se a dál mě ignoruje. Posadím ji do křesla a sama se sesunu zpátky na gauč. Nějak se mi pletou nohy.
" Asi budu zvracet," prolomí ticho.
" Ne na mě!" Naštěstí se vedle Lily objevil kýbl. Výhoda této komnaty.
Z kómatu mě probudily až hlasy, které se ozývaly z chodby. Podívala jsem se na Lily. Klidně oddechovala v křesle a objímala kýbl. Když jsem se postavila, tak se mi nebezpečně zhoupl žaludek. Ustála jsem to. Komnata si to nejspíš nemyslela, protože se vedle mě objevil další kýbl. Paráda. Kolik je vůbec hodin? Venku už je tma. Nade dveřmi se objevily hodiny, které ukazovali něco po desáté hodině večer. Sakra, mamka mě zřeže, až se ukážu doma v takovým stavu- tím myslím Luciuse... nebo Bellatrix. Záleží na tom, kdo mě potká první. Namáhavě jsem otevřela dveře. A zase zavřela. James naštvaně vlezl do komnaty se smečkou v zádech.
" Proč mě budíš ty rozcuchaný skřítku?" zeptám se unaveně Jamese, jehož zrak zabloudil k Lily. Čas na ústup. Sirius mě chytne za ruku.
" Zaječí úmysly?" ušklíbne se.
" Ne, jen potřebuju na záchod," vymluvím se. V rohu komnaty se objeví záchod. Beru zpět všechno, co jsem o této komnatě řekla!
" Lily, jsi v pořádku?" pohladí ji James po vlasech.
" Zavři, táhne," upozorním Siriuse na otevřené dveře. Vrátila jsem se zpátky do své umírající pozice.
" Beruško, tak tady jsi," zívne Lily a usměje se na Jamese. Chvíli to vypadalo, že se i pozvrací. Udržela se.
" Gi! Jak jsi ji mohla nechat, aby-" Vypnula jsem. Už jsem se chystala vrátit do říše snů, ale někdo se mnou zacloumal.
" Georgiano! Ty mě neposloucháš!" vztekal se James.
" Já vím," zamumlala jsem.
Podruhé jsem se vzbudila někdy v noci. Neměla jsem čas podívat se kolik je hodin, protože jsem měla hodně práce s hledáním kýblu. Našla jsem. Víc k tomu asi říkat nebudu. Ale kdybych věděla, že v křesle sedí Sirius a baví se na můj účet, tak bych s tím kýblem šla někam jinam.
" Šípková Růženka se vzbudila?" řekne kousavě.
" Kde je Lily?" zeptám se.
" James ji odvedl do ložnice."
" Hm," zamumlám. Dneska mi to pití nějak nesedlo. Bůhví co to bylo za kentus, když nám ho James dobrovolně daroval.
" Remus ti tady nechal lektvar proti kocovině," řekne lenivě. Poprvé se na něj podívám. V ruce drží lektvar, pro který bych byla ochotna zabíjet.
" Ale?" přejdu rovnou k věci.
" Chytrá. Jak sis určitě stačila všimnout, tak jsem od přírody zvědavý." No to snad ne!
" Když byla Lily schopna racionálně uvažovat, tak se začala Jamesovi omlouvat a žvatlat něco o nějakém dopisu, který ti přišel." Lily, ty tele!
" Hm," zavyju svoji obvyklou frázi.
" Co tam bylo?"
" Umřela mi babička, stačí?!" vyprsknu popuzeně a doufám, že se v tom nebude dál rýpat.
" Myslel jsem, že svoji rodinu nemáš ráda."
" Opravdu do toho musíš rýpat?! Není mi to příjemný!" Zamyšleně mě pozoroval. Pravděpodobně zvažoval,jestli mu říkám pravdu. Hodil mi lahvičku.
" Teď to vypij, než tady sebou sekneš. Zjistím si později, co všechno v tom dopisu bylo napsaný." Trhni si!
Byly čtyři hodiny ráno. Čas vrátit se a dát si sprchu. Aspoň, že už mi je dobře. Na snídani musím Remusovi poděkovat. Plížila jsem se prázdnými chodbami hradu. Nastala jediná komplikace v podobě kočky, které jsem se rychle zbavila. Hodila jsem ji do učebny a zavřela dveře. Potichu jsem doběhla ke společence a zašeptala heslo. Všude bylo ticho. Po špičkách jsem přeběhla okolo krbu.
" Kam si myslíš, že jdeš?" ozvalo se tiše z křesla. Převládl můj základní instinkt. Ani jsem se neohlédla a rychlostí blesku vyběhla schody do ložnice. Kroky jsem za sebou neslyšela. S úlevou jsem otevřela dveře do ložnice a zabouchla. Musím si dát sprchu. Po tmě jsem došla do koupelny a zamkla se.
Ve sprše jsem vydržela půl hodiny. S obmotanou osuškou kolem těla jsem došla ke skříni a vytáhla si "pyžamo".
" Lumos," uslyšela jsem za sebou mužský rozespalý hlas. Sakra. Kdy se s ním stihla usmířit?
" Co tady děláš?!" vyprsknu a obmotám se je ještě peřinou.
" Co myslíš?" ušklíbne se. Pohled mi sklouzl na Bellatrix, která tiše oddechovala vedle něho. Díkybohu, dvě hysterky tady nepotřebuju.
" Vypadni z našeho pokoje!" řeknu skrz zaťaté zuby.
" Ne, byl jsem pozvaný... A navíc jsi tady nebyla."
" Ale teď tady jsem!" Stoupnu si do bojového postavení. Rudolfus se začne zvedat opatrně z postele, aby nevzbudil Bellu. Co to dělá? Nebo spíš, proč to dělá?! Podívám se ke skříni, na který leží moje hůlka. Já si ji snad přilepím k zadku! Kdo má čekat, že u prostřed noci tady někdo bude?
" Bellatrix spí, co kdybychom šli do koupelny?" navrhne. Fuj.
" Proč? Aby sis konečně vyčistil zuby?" zeptám se nechápavě. Kde je TA BLONDÝNA, když ji potřebuji?
" Moc neprovokuj. Není tu Lucius, aby ti kryl záda. Stejně nechápu, proč to dělá. Merlin ví, co jsi zač..." Bellatrix se neklidně zavrtí. Rudla sebou škubne a podívá se na ni. Tady jde vidět, kdo v jejich vztahu nosí kalhoty. Využila jsem jeho nepozornosti a proběhla okolo něho. Chytil mě za ruku. Chyba. Kopla jsem ho do rozkroku.
" Ty jedna pitomá šmejdko!" zavřískal. Dál jsem jeho nadávky neposlouchala. Hlavní je, že stisk povolil a já se dostala v bezpečí z pokoje ven. U schodiště jsem pustila peřinu, což se ukázalo jako dobrý nápad. Rudolfus uklouzl. Se smíchem jsem běžela ze schodů a poslouchala jeho nadávky. Tomu říkám pěkný zakončení dne.
" Aaa," vyjeknu, když do někoho narazím v půlce schodiště. Tady je větší provoz než za bílého dne!
" Co se tady děje?" zeptá se ledově. Výborně. On si umí najít chvílí, kdy přijít. Kde byl, když jsem ho potřebovala.
" Ta blbka mě kopla mezi nohy. Doprdele, nejmíň týden se nebudu moct vymočit," zavyje.
" Předpokládám, že k tomu měla důvod," řekne nekompromisně. Jde z něho strach. A to ho ani nevidím.
" Ale-"
" Jdi zpátky za Balletrix. Ráno si o tom promluvíme."
" Ona ale-"
" Řekl jsem DOST!" Ucítila jsem jak vytáhl hůlku. Doufám, že s ní nemíří na mě.
" Dobře," uslyším tichou odpověď a následné šustění, jak se Rudolfus zvedá ze země. Co teď?
" Pusť mě Luciusi!" řeknu zaraženě. Teprve teď jsem si všimla, že mi pořád svírá ruku.
" Kde jsi byla? Neviděl jsem tě od snídaně," pokračuje dál svým ledovým hlasem.
" Luciusi, to bolí!" Chytnu ho za ruku, kterou svírá tu moji. Začíná se mi odkrvovat.
" Ptal jsem se tě, kde jsi byla?!" Mé oči si už trochu přivykly na tmu, takže jsem dokázala rozeznávat obrysy. Lucius měl hlavu kousek od mé. Viděla jsem jeho oči, které nevypadaly ani trochu přívětivě. Asi se vrátím za Rudolfusem.
" Byla jsem s Lily!" přiznám neochotně, protože předpokládám, že tu ruku budu ještě potřebovat. Stisk povolil. Promnula jsem si paži.
" Pojď dolů. Nebudeme tu stát do snídaně."
" Nejdu," vzepřu se.
" Cože?"
" Nebudu sedět ve společence neoblečená!" Už teď si ostatní myslí, že jsem blázen! Kdybych se na snídani objevila v osušce, tak by mi to na věrohodnosti moc nepřidalo.
" Ty nejsi oblečená?" zeptá se překvapeně a zároveň naštvaně.
" Rudolfus tě viděl nahou?!"
" Ne! Mám osušku. Byla jsem se vysprchovat a když jsem lezla z koupelny, tak jsem ho omylem vzbudila. Nevěděla jsem, že tam je!" začnu se bránit. Lucius mi rukou přejel po zádech, aby se přesvědčil, že nelžu.
" Počkej tady."
" Kam jdeš?"
" Vezmu ti pyžamo," poprvé v jeho hlase cítím náznak pobavení.
" Co? Snad se mi nebudeš vrtat ve spodním prádle?!" Vyběhnu za ním.
" Stejně jsem ho už viděl." Zabouchne mi dveře před nosem.
úplne super kapitolka,rýýýchlo dalsiu velmi sa mi to páci
