Autorka→ G.G.Grind.Girl4ever@seznam.cz
Zdál se mi podivný sen.Byla jsem v baru a byla jsem trochu nalitá.Najednou jsem se postavila a odešla jsem.Šla jsem temnou ulicí.Nebylo zde moc světla.Neviděli jste zde ani živáčka.Mohly být tři hodiny ráno.
Klopýtala jsem ulicí a cítila jsem strach,který se ve mně hromadil. Bylo mi hrozně.
Ve chvíli,kdy už jsem byla na konci nepříliš osvětlené uličky,vyšel zpoza rohu vysoký muž.Mohlo mu být tak dvacet pět.Byl zahalen v dlouhém hnědém kabátě.Na hlavě měl klobouk.Díval se do země.
Srdce mi skočilo až do krku.Strach mi svou neviditelnou rukou sevřel hrdlo.S vykulenýma očima jsem pozorovala toho muže.Šel ke mně a já hned poznala,že jde do tuhého.Chtěla jsem se otočit a jít zpátky,ale nohy mi zmrzly.Nemohla jsem je odtrhnout od země.Jako by mi je nějaká kouzelná síla přilepila k zemi.Stála jsem tam a škubala celým tělem,ale nohy ne a ne odlepit.Podívala jsem se na ně a chytla se rukama za stehno.Silně jsem škubla,ale ne.Nešlo to.
Dech se mi zrychlil.Tep se mi zvýšil.Strach se začal stupňovat a pohltil celé mé srdce.Zvedla jsem hlavu a podívala se na toho muže.Zvednul zrak od země.Jeho tvář byla zahalená ve tmě pod kloboukem.Ale ty oči.Nikdy na ten pohled nezapomenu.Bylo to tak skutečné.
Jeho oči byly krvavě rudé.Byla to barva krve.Jako by mu v zorničkách kolovala krev.Jako bych viděla v jeho očích skrytou růži.Dokonce i píchalo,když se na vás podíval.Bylo to jako trny růže.Měla jsem pocit,že vidí skrze mne,že mi vidí do žaludku i do srdce.
Veškeré své pokusy odtrhnout se od země,jsem vzdala.Věděla jsem,že je to marné.Stála jsem tam jako solný sloup a dívala se do svítících očí.Co je tohle zač?Kdo je to?Bože,pomoc!
Muž došel těžkými kroky až ke mně.Zvednul ruku a sundal si klobouk.Jeho tvář mi vyrazila dech.To,co jsem viděla nebyl člověk.To byl anděl.Jeho tvář vypadala,jako by ji vytesali andělé do bílého mramoru a pak do ní vdechly život.Jeho nos…fantastický.Ta ústa…smyslná.Obočí a brada.Byl dokonalý.Měl perfektní mužské rysy.Jeho černé delší vlasy měly barvu,jako havraní peří.Leskly se ve slabém světle pouliční lampy.Měl narostlé kotlety a to podtrhovalo jeho historický vzhled.Nevypadal,že bydlí ve Dvacátém prvním století.Vypadal jako z těch dávných dob.
Fascinovaně jsem na něj hleděla.Byl tak nádherný.Byl úplně dokonalý.Nechápala jsem to.Muž se vpil svýma očima do těch mých.Najednou smyslně pootevřel ústa,jako kočka,která chce skočit po své kořisti.Vzápětí je však zase zavřel a pousmál se.
,,Coryho dcera.Konečně tě poznávám.Eleni." řekl úžasným hlasem a mé jméno zdůraznil.Zarazila jsem se.Odkud zná mé jméno?Kdo to je?A jaká Coryho dcera?Prolétlo mi hlavou.
Spolkla jsem knedlík,který se mi usadil v krku,ale byl tak velký,že jsem ho nemohla spolknout.Nakonec se mi to ale povedlo.
,,Kdo jsi?Co po mně chceš?" zachrčela jsem vystrašeně.Muž se na mě podíval.
,,Neboj se mě.Jenom si s tebou trochu pohraju." Řekl a hrozně se zasmál.Jeho smích se ozýval ozvěnou.Muž ke mně natáhnul ruku a pohladil mě po tváři.Potom mě chytnul za pramínek vlasů a natočil si ho na prst.Snažila jsem se odtrhnout od země ,ale marně.
Muž se znovu zasmál.
,,Ani se o to nepokoušej.Ach.Jak já miluji svoji schopnost." Vydechnul a začal kolem mě kroužit jako dravec kolem své kořisti.Projel mi svými prsty vlasy.Potom se ke mně přiblížil.Vlasy mi odrhnul na jednu stranu a zašeptal mi do ucha.
,,Tak je to pravda.Jsi stejně krásná jako svoje matka.Možná dokonce hezčí." Zalichotil mi.
,,Vy..vy znáte moji matku?" šeptla jsem a svaly na krku se mi napjaly.Cítila jsem jeho chladný dech na své kůži.Ten chlad se mi rozestupoval do celého těla.Naskočila mi husí kůže.
,,A kdo by ji neznal.Omotá si kolem prstu každého kluka,každého chlápka a každého muže.Svým vzhledem a chováním,ale i svou historií.Každý,kdo je mužského pohlaví jí spadne do klína a lapí se do její sítě.Je krásná,jako zářící hvězda.Ty její vlasy a oči.Její tělo.Líbí se snad každému." Skláněl poklony mé matce ten muž.
,,A mého…mého otce taky znáte?" šeptla jsem v naději,že mi prozradí něco víc než vím.Ale…já jsem nevěděla ani otcovo jméno.
,,Jistě.Syn velitele vlčí smečky.Cory." řekl otcovo jméno s hořkostí a zlostí v hlase.Cory.Krásné jméno.A hlavně.Takhle se jmenuje můj otec.
Do očí se mi vehnaly slzy.Muž se postavil přede mně.
,,Ale copak maličká?Pročpak pláčeš?" utěšoval mě a hladil po tváři.Zvýšil se mi dech a krev se mi začala vařit.Jediné,co jsem cítila,byl strach.Strach z něho.Z jeho dotyků.Chlápek mě chytnul vzadu na týlu.Pomalu se ke přiblížil k mé hlavě.Přiblížil své rty k těm mým.
,,Co…co to děláte?Co si myslíte,že děláte?" vyhrkla jsem.Ucpal mi pusu polibkem.Vykulila jsem oči.Začala jsem škubat hlavou,ale on mě za ni pevně chytil a líbal mě.Začala jsem se dusit.Potřebovala jsem se nutně nadechnout.Začala jsem bušit do jeho hrudě.Odtrhnul se ode mě.Rychle jsem do sebe vtáhla vzduch.Začala jsem přerývavě dýchat.
,,Co to mělo znamenat." Vykřikla jsem na něj.Okouzleně se na mě díval.
,,Tvoje rty.Mají…mají tak úžasnou chuť." Vydechnul.No…zalichotilo mi to.Ten chlápek se mi začal čím dále tím víc líbit.Asi byl starší,ale vážně sympaťák.
,,No..ehm." zrozpačitěla jsem.Strach ze mě opadnul.
,,Co po mně chcete?Zabít mě?Tak do toho.Ať je to rychlé prosím."
Muž se na mě podíval a pousmál se.
,,Nechci ti ublížit.Neboj se mě.Jenom klid." Utěšoval mě.Podívala jsem se mu do očí.Už nebyly tak krvavě rudé,ale krásně medové.Sledovala jsem zadumaně jejich barvu a vrtalo mi hlavou,jak se mu mohly přeměnit.
,,Co jste zač?" zeptala jsem se.
,,Jsem upír." Pousmál se na mě muž.Mávnul rukou a mé nohy se opět uvolnily.Skácela jsem se na zem.Muž ke mně rychle přiskočil a postavil mě na nohy.
,,Dávej pozor."šeptnul a pohladil mě po vlasech.No…jde na to docela dost rychle.Jak se asi jmenuje?prolétlo mi hlavou.
,,Jsem…ale to je celkem jedno." Řekl.
,,Jak víte,že jsem se vás chtěla zeptat na jméno?" optala jsem se poněkud vystrašeně.Nemohla jsem mu přeci věřit.Teď,když jsem volná,můžu utéct.
Střelila jsem pohledem za sebe.Kousek odsud byla osvětlená ulice.Mohl mi tam někdo pomoct.
Pomaličku jsem nenápadně couvla.Anonym se na mě stále díval.Najednou ke mně znovu přiskočil a chytnul mě za ruce.
,,Kampak maličká?Snad mi nechceš utéct." Usmál se zákeřně.Aha.Já to věděla.Chce mě zabít.
,,Okamžitě mě pusťte." Zařvala jsem a trhla rukama,ale jeho stisk nepovolil.Sakra.Já umřu.
,,Pusťte mě.Pomoc.Pomoc." zakřičela jsem a po tváři se mi skutálela slza beznaděje.
,,Mantusi.Pusť ji!" uslyšela jsem někoho za sebou.Byl to určitě kluk.Mantus,jak jsem si domyslela,střelil pohledem někam za mě.Pousmál se.Chytnul mě kolem pasu a přitisknul k sobě.Nasála jsem jeho vůni,na kterou nikdy nezapomenu.Hruď se mi divoce vzdouvala.Dech jsem měla splašený.
,,Cory J.A hele.Rodinné setkání." Zasmál se muž a otočil se ke klukovi.Stál nedaleko od nás v rozkročeném postoji připraven na souboj.Odvrátila jsem zrak od Mantuse a podívala se směrem na mého,doufám,zachránce.Vyrazil mi dech.
Byl to kluk v mém věku.Měl černé vlasy ostříhané na Emo.Spadaly mu do porcelánově bílého obličeje.Jeho oči zářily fialovomodrou září.Byly tak….tak….úchvatné a…neobvyklé.Fantastické.Jeho tvář byla dokonalá.Někoho mi děsně připomínal.Já jsem jeho tvář znala.Na sto procent.Jen nevím…nevzpomínám si odkud.Ale…už jsem ho viděla a tuším,že to bylo i něco víc.
Odhodlaně a nebojácně tam stál s hlavou mírně nakloněnou na stranu.Na sobě měl volné rifle,černé tílko a zelenočerné Nike boty.Na hlavě měl černou kšiltovku se zeleným DC.
Tílko se upínalo na jeho tělo.Šlo vidět jeho vypracované svalstvo.O rukách ani nemluvím.Na předloktí se mu vypínaly žíly.
Kluk se na nás uculoval.Zatnul pěsti a žíly,které měl na rukách,mu vystoupily na povrch kůže.Tohle se mi na klucích líbilo nejvíc.Milovala jsem to.
Jakto,že je mi tak hrozně povědomý?vrtalo mi hlavou.Nemohla jsem to pochopit.Z transu mě vytrhnul klukův fantastický hlas.
,,Mantusi.Poslední varování.Pusť ji,nebo špatně dopadneš." Upozornil ho kluk.Hmm je sebevědomý,ale jak chce porazit tohohle Mantuse.Vždyť je dvakrát silnější,než tenhle kluk.
,,A co mi jako chceš udělat?Utopit mě v slzách?" poznamenal sarkasticky Mantus.Kluk se nedotčeně usmál.
,,Ne," odfrknul s úsměvem ,,jen tě trochu utopit ve svých ranách."
Mantus se zasmál.
,,Tak pojď!" zařval a mrsknul mnou stranou.Letěla jsem vzduchem.Dopadla jsem tvrdě na zem.Sedřela jsem si dlaně,lokty a kolena.Cítila jsem,jak se mi do masa dostaly kamínky.
,,Au." Sykla jsem a rychle se posadila na zadek.Začala jsem si prohlížet kolena.Měla jsem úplně zakrvácené oblečení.
Můj pohled padnul na ty dva.Mlátili se tam.Sledovala jsem mrštné a ladné pohyby toho kluka.To snad ani není možné.Oba byli tak hbití,mrštní a ladní.Bojovali s takovou lehkostí.
Najednou Mantus chytnul toho kluka a mrsknul jím silně o zeď.Kluk do ní udělal díru a svezl se k zemi.
,,Hahaha.Chlapečku.Se mnou si nezahrávej." Zasmál se Mantus a pomalu se přibližoval ke klukovi.Někde z opasku vytáhnul dýku.Nebezpečně se zablýskla ve světle pouliční lampy.
,,Myslíš si,že tě ušetřím jenom kvůli ní?Tak to se pleteš." Zavrčel a máchnul dýkou.
,,Neee." Zaječela jsem a vrhla se k nim.Když jsem se postavila,vzápětí jsem skončila na zemi.Zakopla jsem a nezavázané šňůrky svých bot.Spadla jsem obličejem na kamínky a sedřela si trochu nos a čelo.Bolest jsem ale nevnímala.Rychle jsem zvedla hlavu.
Kluk podklouznul Mantusovi mezi nohama.Rychle se postavil a uštědřil mu silnou ránu nohou do zad.Mantus se rozplácnul na zdi.Ta rána byla dost silná.Cihly zapraskaly a Mantus do stěn domu prorazil ještě hlubší díru.
Dýka mu vypadla z rukou.Kluk na nic nečekal a sehnul se pro ni.Mantus se nasupeně otočil.Kluk neváhal.Udělal jeden ladný pohyb.Kleknul si jednou nohou na koleno,sklonil hlavu a rozmáchnul se.


Zajímavé ;)