close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2.kapitolla

6. dubna 2012 v 16:59 | Aranel van de´Corvin |  Prokletí úplňku - Tajemství
2. kapitola: Střední škola v Moonith II

Autorka→ http://nelien.blog.cz/

Zatímco jsme k mým přátelům zamířili, sledovala jsem, jak se paní Woodová vesele vybavuje s Rickem. Zatímco Ewil se zřejmě cítila naprosto ztrapněná a Selin jí s poťouchlým úsměvem cosi šeptala.
Oběma to moc slušelo. Selin byla jako obvykle oblečená do růžové a Ewil si vzala modré tričko s neskonale praštěným obrázkem a džíny ke kolenům. No a Rick... Rick byl prostě Rick.
Ležérně se opíral o taras se zábradlím a pobaveně se usmíval, když mu paní Woodová vykládala zřejmě jeden ze svých povedených vtípků.
"Ten Rick Elsson je ale fešák, viď, zlato?" culila se máma a já si všimla, jak si Ricka obdivně prohlíží. "Ten by se ti nelíbil?"
"Mami," stočila jsem oči v sloup. "Rick je jen kamarád, jasné?"
"To byl Chris zpočátku taky," protestovala matka zarputile. Copak nechápala, že jsou mi teď kluci úplně ukradení?
"A navíc je to příšerný holkař," dodala jsem.
"Chris?"
"Ne, Rick!" protočila jsem oči. "Vždyť jsem ti přeci vyprávěla o jeho záletnických sklonech. A navíc... on by se mnou nikdy nechodil, mami."
"Ale proč by ne?" nechápala. "Měla by ses už přestat podceňovat, Jully-"
"Tohle nesouvisí s mojí sebekritikou," zarazila jsem ji chvatně. "Ale pochop- žádný kluk by si nic nezačal s bejvalkou svýho nejlepšího kámoše."
"Jen aby ses ještě nedivila, zlato," pokývala máma důležitě hlavou.
Ach jo... Tohle je marný.
"Jully!" konečně si mě Ewil se Selin všimly. Dotáhla jsem svou tašku k těm jejich a narovnala si záda.
"Ahoj," pozdravila jsem je poněkud ponuře, čehož si hned všimly a vyměnily si významný pohledy. Lezly mi s tím příšerně na nervy. Těmhle dvěma totiž nikdy nic neuniklo.
"Tak jak ses vyspala?" optala se mě vesele Ewil a já se snažila tvářit neutrálně.
"Hmm... Skvěle," ale ironii jsem se prostě ubránit nedokázala.
"A jéje... tady má dneska někdo špatnou náladu," zvolala "nenápadně" Selin a vrhla na mě propalující pohled.
"Prostě si nemůžu pomoct," pokrčila jsem odevzdaně rameny. Před nimi stejně nemělo cenu zapírat. "Už od večera jsem nervózní. A každou chvíli čekám, kdy se objeví..."
"Neboj, Jully... to zvládneš," usmála se na mě povzbudivě Ewil.
"A navíc tu ještě ani není," doplnila ji optimisticky Selin. "Brácha říkal, že mu prej volal. Asi se zpozdí."
Trochu jsem se pousmála, ale stejně jsem se cítila příšerně. Zpozdí se. Ale to mu v příjezdu nezabrání. Stejně se s ním nakonec budu muset setkat.
"Zdravím vás, děvčata, jak se máte?" vmísila se do našeho hovoru máma. Ale ani nečekala na odpověď - hned se obrátila k paní Woodové, "Mary, dobrý den!"
"Lucy!" zvolala paní Woodová radostně. "Vás už jsem neviděla ani nepamatuju! A to přitom bydlíme blok od sebe!"
"To víte, jsem samá práce," pokrčila máma omluvně rameny.
"Pořád ještě malujete ty svatební šatičky?" uculila se paní Woodová rozverně. "To byste mohla nějaké navrhnout i tady naší holce, že jo, Ewil? Snaží se přede mnou ututlat nějakýho šamstra, ale však já tomu přijdu na kloub!"
"Ježiši, mami!" okřikla Ewil mámu zostra. "Už toho nech, prosím tě."
"Počkat, to jako že Woodová má kluka?" ožil okamžitě Rick. "To bude tvůj první, viď, Ewiluško?"
Ewil pěnila. Poznala jsem to na ní okamžitě. Zatínala zuby i nehty a probodávala Ricka soptícím pohledem.
"Já žádnýho kluka nemám. A i kdybych měla, tobě je po tom velký kulový, Elssone!"
"Ale no tak, Ewillien, nebuď nezdvořilá!" napomenula ji paní Woodová pobaveně. "A nevztekej se hned. Copak nevíš, že vztek přidělává vrásky?"
"Slyšíš to, Ewilko?" nepřestával se Rick provokativně culit. "Měla bys mamku poslechnout. Nebo by ti potom ten tvůj nápadník moh dát košem. Vždyť kdo by chtěl vzteklou a vrásčitou holku?"
"Já ho zabiju..." cedila Ewil skrz zuby a Selin vyprskla smíchy. I já jsem se sotva držela. Tohle jejich hašteření vždycky stálo zato.
"Co je?" osopila se Ewil na pochechtávající se Selin. "Být tebou tak se moc nesměju, protože budeš brzy pochovávat bratra."
"Kde je vůbec Matt?" zeptala jsem se, abych od potyčky odvedla pozornost.
"Támhle s Jacksonovou!" pohodil Rick hlavou k hloučku smějících se dívek opodál. Matt mezi nimi ani nebyl vidět. "Ta holka mu nedá pokoj," pochechtával se Rick vesele. "Je to děsná stíhačka, běhá za ním už od minulýho roku a ještě jí to nepustilo."
To byla pravda. Holky se za Mattem dost otáčely, jenže on o ně neměl zájem. Abych tak pravdu řekla, zdálo se mi, jakoby byl imunní vůči lásce nebo tak něco. Nebo byl zkrátka normální a nestřídal holky jako ponožky. Asi čekal na tu pravou. Rozhodně byl z celý tý jejich partičky ten nejklidnější.
"Proč jí prostě nepošle do háje, když ho nezajímá?" nechápala Selin s pohledem upřeným k hloučku hihňajících se holek. Rick se frajersky ušklíbl.
"Na to je přeci až moc měkkej. Znáte ho... nechce se žádný z nich dotknout. Už jsem mu říkal, že pokud se jedná o Jacksonovou, není fakt o co stát. Chodil jsem s ní na začátku minulýho roku a je to fakt husa. Vždyť tu holku nezajímá nic jinýho než její štíhlá linie, make-up a účes."
"Je o rok mladší, že jo?" zajímala se Selin. "Hmm... slyšela jsem o ní. Prý je to děsná bárbína."
"No, ty radši pomlč, ségra," uchechtl se Rick a Selin ho praštila do prsou.
"To, že se mi líbí růžová ještě neznamená, že jsem nějaká nafoukaná fiflena!"
"A jsi si tím jistá?" nepřestával Rick provokovat a Selin se napřahovala k pořádné ráně pěstí.
"Ne, sorry!" chechtal se a zvedl paže v obraném gestu. "To byl jen fór!"
"To doufám," vyhrožovala mu Selin ukazováčkem před nosem.
"Tak už toho nechte, děcka," ukončila naši debatu paní Woodová, přičemž nás všechny do jednoho popudila oslovením "děcka". Vyměnili jsme si dotčené pohledy.
Pak jsme zamířili k internátu.
Zatímco já s mámou jsme se znovu tahaly s mými dvěma bágly, paní Woodová s Ewil lehce popadly její jediné, poměrně malé zavazadlo a vyrazily napřed. Rick se Selin zůstali za námi a já jsem vyprskla smíchy. Rick se totiž pokoušel přehodit si přes záda svou sportovní tašku a k tomu ještě sestřiny dva ohromný, přeplněný kufry. Nějak se mu to ovšem nedařilo. Selin ho přitom pozorovala se založenýma rukama.
"Zatraceně, ségra!" vzdal to nakonec vztekle a praštil taškama o zem. "Co v tom všechno táhneš?"
"Samé důležité věci," odpověděla mu Selin s úsměvem.
"Jo jasně. Tunu make-upu, celou skříň hadrů a ještě ty svoje trapný časopisy, ne?"
"Vždyť říkám- samé důležité věci," zazubila se moje blonďatá kamarádka laškovně. Rick otráveně protočil oči a pokusil se si tašky znovu naskládat na záda.
"Ještě řekni, že s sebou táhneš i toho svýho obřího plyšovýho medvěda a jdu se fakt ožrat."
"Vždyť víš, že bez něho neusnu," pokrčila Selin nevinně rameny a Rick zafuněl námahou i otrávením. Dva kufry už mu ležely na zádech a svou tašku vláčel po zemi.
"Nemůžu uvěřit, že jsi moje dvojče," stěžoval si.
"Ale pořád jsem starší, tak si moc nevyskakuj."
"Jo, o dvě minuty. To je toho."
Když jsme tahaly kufry do schodů, dohnal nás Matt a hned se nabídnul, že mi s báglem pomůže. Přehodil si ho přes rameno jakoby nevážil ani gram. Vypadal vážně dobře, teda… až na ty tmavý kruhy pod očima a poškrábaný krk. Asi se to snažil skrýt rolákem, i v tom hicu, ale stejně jsem si jich všimla. Že by s někým dováděl v křoví?
"Ahoj, Matte, jak se pořád máš? Dlouho jsme se neviděli!"
"Jo, celý prázdniny ses neukázala," usmál se. Všimla jsem si, že má ostříhaný vlasy. Je blonďák a nosí je nagelovaný, trochu se podobá andělu a trochu modelovi. Vyberte si.
"Ty máš ale páru, chlapče," zasmála se máma. Zdálo se, že ho tím na okamžik vyvedla z míry. Ačkoli jsem nechápala proč.
"Hodně posiluju," pokrčil nakonec nervózně rameny a obrátil se znovu ke mně. "Přijel jsem už hodně brzy, takže jsem si tašky dávno odnes," vysvětloval. "Pomůžu vám a pak se budu muset vrátit ven a helfnout i Rickovi," pobaveně se ušklíbl. "Zdá se, že si s sebou Selin tentokrát zabalila celej dům."
"Jako bys ji neznal," uculila jsem se, ale to už jsme dorazili do první patra, kde se nacházely naše pokoje. Měly jsme s holkami číslo devět, což bylo hned na kraji, naproti schodům.
Dveře našeho pokoje byly pootevřené. Jen jsem do nich lehce strčila a vešla. Ewil už si stačila zabrat horní palandu a její maminka otevírala okno, aby nám tu vyvětrala. Byl to docela malý pokojík s dalšíma dveřma napravo, který vedly na záchod. Umývárny byly společný a nacházely se v přízemí.
"Jako vždycky nahoře, Ewil?" mrkla jsem na kamarádku a klesla na svou postel hned pod ní. Selin vždycky spala na samostatný posteli vedle nás.
"No jasně," zazubila se Ewil a pak zamávala Mattovi, který dovlekl moje bágly až k mým nohám.
"To je ale galantní hoch, vidíte to, děvčata?" ozvala se okamžitě paní Woodová a máma se k ní ochotně přidala.
"Takoví už se dneska nevidí a ještě k tomu takoví fešáci," poplácala Matta po rameni a ten se pouze rozpačitě zakřenil.
"Ježiš, mami, copak nevidíš, že ho úplně ztrapňuješ?" protočila jsem oči a odtáhla mámu stranou.
"A co jsem zas provedla?"
"Prostě se jen snaž... vžít se do mého věku," domlouvala jsem jí, přičemž si mě pobaveně prohlížela. Ti rodiče...
"Stejně byste už měly jít," vložila se do toho Ewil a snažila se přitom slézt ze žebříku na zem. Matt jí ochotně přiběhl na pomoc. To byl prostě celý on.
Než máma odešla, stihla mi ještě připomenout, abych po večerech nikam nechodila a byla opatrná. Jasně, že jsem ji nehodlala poslechnout, ale nemohla jsem se její starosti divit. Moonith se sice zdá jako malé, obyčejné městečko, ale opak byl pravdou
Dějou se tu podivný věci, nad kterými policie kroutí hlavou. Čas od času se někdo beze stopy vypaří, občas se dokonce najde nějaká mrtvola, která zemřela za velmi podivných okolností... a minulý měsíc policie dokonce vyšetřovala nějakou brutální vraždu jedný paní. Našli ji zohavenou a roztrhanou poblíž Edonskýho parku. Dokonce sem přijeli i kriminalisti z Vancouveru. Asi FBI... ale náš šerif to prohlásil za nehodu -prej medvěd.
No... je pravda, že se tu kolem potuluje hodně divokých šelem, ale žádný medvěd k nám do města ještě nezavítal.
Já jsem se tím nezabývala, takovýhle věci se tu děly běžně. Navíc byl do všeho namočenej místní král podsvětí, mafiánský bos. Říkal si Markus. Podle všeho měl svý lidi všude. Nevím, jak moc byl do všech těch událostí zapletenej, ale dost se o to všechno zajímal. Podle mě to byl největší prevít na světě.
Ještě jsme čekali na Ricka a když se konečně dotrmácel do dveří a shodil tašky na zem, Ewil se rozesmála.
"Ó, chudáčku Elssone, snad sis neudělal kýlu?" protáhla na oko soucitně. Rick se nasupeně narovnal. Prohrábl si vlasy a zastrčil si do nich sluneční brýle.
"To měl bejt jako vtip, Woodová? Pche, hravě bych sem ty dva bágly dones i bez Mattovi pomoci," frajeřil a já si s Ewil vyměnila pochybovačný pohled.
"Neměli bychom už náhodou jít?" navrhla Ewil a pak se podívala na hodinky. "A sakra! Přijdeme pozdě!"
"Tak jdeme!" zavelela Selin a už se řítila ke dveřím. My s Ewil ji hned následovaly.
"Kdyby ses s tím tak neflákal, Elssone, mohli jsme přijít včas!" prskla přitom Ewil, když procházela kolem Ricka. Ten nebezpečně zúžil oči.
"Máš štěstí, že jsi holka, Woodová. Jinak bych ti už jednu ubalil."
"Oh, celá se třesu," křikla na něho přes rameno. Už jsme totiž stály na chodbě a mířily ke schodišti. Rick s Mattem nás uvolněně a zcela bez spěchu následovali.
"Abyste se nezbláznily. To je toho, že přijdeme pozdě," šklebil se Rick posměšně a Matt mu dal s úsměvem za pravdu.
"Tak se trošku zpozdíme, no," culil se. "Aspoň bude nějaký vzrůšo hned první den, ne?"
"Moje řeč, kámo," poplácal ho Rick po zádech.
"Dělej, pojď, brácha, a nezdržuj pořád!" osopila se na něho Selin a konečně jsme všichni mířili na první uvítací hodinu.
Vtom jsem si uvědomila, že jsem na posteli nechala mobil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama