Autorka→ oliviepetrova@centrum.cz
Ahoj:)Předem bych se chtěla opět omluvit za chyby a hlavně za to , že jsem tuhle kapitolu nenapsala dřív.Zase nebylo moc času.
Jinak děkuju těm kteří čtou:)
Přeji příjemné čtení:);)
5.kapitola
Běžela jsem po chodbě a slyšela jsem jak paní Fellová na mě ještě vola ať se vrátím , ale já běžela dál.Běžela jsem ze chodů jako by mi šlo o život.Otočila jsem se jestli mě paní Fellová nezačala honit.Nezačala.Chtěla jsem běžet dál , ale do někoho jsem narazila…..
"Fredericku."pronesla jsem udiveně a on na mě vycenil své zuby.Nemohla jsem si pomoc , ale začala jsem se smát.Jeden zub mu chyběl a zrovna ten přední.
"Fredericku….co se ti stalo?"zeptala jsem se , když jsem se přestala smát i když mi pořád cukaly koutky.
"No čekal bych , že se mě zeptáš , co tady dělám ,ale když se ptáš.S Alexandrem jsme se trochu nepohodli potom , co jsme od tebe odjeli. Ještě bych ti chtěl vytknout tvoje chování.Běháš tady po chodbě, narážíš do lidía ani jsi nepozdravila.Copak jsem tě nenaučil k slušenému chování,Oliviero?" poslední větu jsem ignorovala.Prý slušnému chování.On má co říkat.
"No dobře.Dobrý den Fredericku.Omlouvám se , že jsem do tebe narazila a nepozdravila tě a také za to , že jsem se tě nezeptala , co tady děláš.Takže, co tady děláš?"zeptala jsem se slušně a vstřícně a on se začal opět usmívat , ale tak nějak jinak.Vůbec se mi ten jeho úsměv nelíbí.Sice mi zase začaly cukat koutky,ale stejně se mi to nějak nezdálo.
"To hned uvidíš, Oliviero."řekl a něčím mě udeřil do hlavy.Sice jsem upír a taková rána mi nic neudělá , ale stejně jsem omdlela.Byla jsem totiž zvědavá , co má v plánu.
Tiše se zasmál a vzal mě do náruče.Když mě nesl halou , tak jsem trochu pootevřela oči.Divné.Nikdo tady není.Tím nikdo myslím služky.Buď jsou v pokoji a uklízí a nebo je Frederick podplatil.Myslím že ta druhá varianta bude pravděpodobnější.
Vyšli jsme ven a já zahlídla opět mě známý zelený kočár, ale tentokrát bez kočího.Frederick mě doslova hodil do kočáru a sám si šel sednou na místo kočího(Tady máte jeho slušné chování).Kočár se rozjel.Řekla jsem si že se prospím i když to asi nebude to nejlepší , ale tak co….
Asi po 45 minutách ….
Otevřela jsem oči.Kočár prudce zastavil.Asi jsme dorazili na místo.Frederick mě opět vzal do náruče a nesl mě do nějakého hradu.To bude asi ten hrad , kde jsem si ho měla vzít.Myslela jsem si že má lepší vkus.Ten hrad je naspadnutí. Vešli jsme dovnitř.Divný.Vždyť nejsem pozvaná.Jaktože že jsem vešla?Aha.To bude asi Alexandrův hrad a nebo uplně jiný cizí hrad , který nemá majitele.Ta druhá možnost je ta horší a pravdivější.Žádný obrazy, nábytek….Frederick mě donesl do nějaké postele a sám si šel sednout do nějakého křesla.Do ruky si vzal nějakou velkou koženou knížku a začal něco blábolit z knihy.Připomínalo to nějaký kouzlo.Celkem jsem se lekla.A tak jsem vysko? ?ila rychle z postele.
"Fungovalo to."zašeptal a tiše se usmál."Olivie, lásko. Už je to dobře?" Aha. Olivie ,lásko.Takže kouzlo zapomínaní.No , co budu předstírat , že jsem zapomněla.
"Fredericku.Co se stalo?Hrozně mě bolí hlava.A kde to jsme?"zeptala sem se a on šel ke mně usmíval se.
"Olivie, ty si nic nepamatuješ?Spadla jsi ze schodů.Jsme…"aha tady se nám Frederick zarazil.No co mi odpovíš , co?"Jsme na mém druhém hradě.Odjeli jsme sem na líbánky.Hned po svatbě.A ty jsi potom rychle běžela ze schodů a zakopla o vlečku.Pamatuješ?"takže my už jsme svoji,jo?Lhář!
"Ne."řekla jsem a objala ho.Dělala jsem jakože brečím.
"To bude v pohodě,zlato."utěšoval mě Frederick.A právě tady nastala má chvíle.Přestala jsem předstírat , že brečím.
"Já vím.Já budu v pohodě, ale ty ne!"nestačil říct ani slovo a já na něho vycenila špičáky a zakousla jsem se mu do krku.Trochu zapištěl jako holka, ale jinak se držel.Teda nemá moc chutnou krev.Možná má cholesterol ….Už mu skoro nebije srdce.Musím mu ještě něco říct.
"Tohle máš za všechno , co jsi mi udělal.Uplně za všechno.Dokonce tě ještě šetřím.Smrt je vysvobození.Měl by jsi mi děkovat.Jsi si myslel , že mě dokážeš očarovat , abych zapomněla.Omyl!"dořekla jsem a usmála se a začal ho ještě sát…Je mrtví….
Tělo jsem nechala tam.Chvíli jsem se začetla do té knihy.Byla tam opravdu nějaká kouzla….Najednou jsem někohoslyšela , jak utíka po chodbě k východovým dveřím.Musel mě ten někdo vidět.Rychle jsem se rozeběhla k východovým dveřím.Vyběhla jsem ven a uviděla …..uviděla Damona.
"Damone."řekla jsem a on se na mě díval očima plných strachu.
"Co jsi zač?"zeptal se mě…….


Drsné :))