Autorka→ daniella12345678@gmail.com
Pár slov na začátek… ne, nebojte, bude to krátké… snad… No, takže, vaše odpovědi ohledně mého věku mně pobavili… Ne, vážně nejsem tak stará… Alespoň doufám xD
A kdo říkal, že by měla Karen zemřít na následky nehody s koštětem? Každopádně jsem včera dopisovala patnáctou a šestnáctou kapitolu a málem jsem u ní (i když mně rozbrečí máloco) spotřebovala balíček kapesníků a došla k názoru, že toto bude první část několika dílné série… tedy pravděpodobně… A teď už si užijte kapitolu.
Mimochodem, děkuji všem, kteří komentují (a vy víte, kdo to je ;-)
"Promiňte, já se omlouvám, já jsem vás neviděla." Začala jsem se horlivě omlouvat jakési ženě mého věku s hnědými vlasy po lopatky, do které jsem omylem vrazila při odchodu z ošetřovny. Představte si ten šok, probudit se z noční můry, kde vás honí skořice do Siriusovi náruče.
"Nic se nestalo." Odpověděla mi s úsměvem. "Nevíte jenom, kudy se dostanu do sklepení?"Jo holka, to vím velmi dobře. Někdo nejmenovaný mi tam totiž vaří lektvar proti bolení břicha.
"Nechtěla byste tam zavést?" Zeptala jsem se jí přátelsky. Čím dříve se dostanu co nejdál od Siriuse, tím lépe.
"Jak se jmenujete?" Zeptala jsem se jí po cestě. Zrovna jsme procházeli kolem velikého obrazu s pozlaceným rámem, který zachycoval kouzelníka, který hraje šachy. Jen na nás zvedl oči, zasyčel, abychom byly zticha a dál se věnoval své partii.
"Daniela. A vy?" Podívala se na mně svýma hnědýma očima. Připomínaly laňí. To bude mít Severus radost. Nic nemiluje více, než připomínání Lils.
"Karen. Nebudeme si tykat?" Navrhla jsem jí. Když mi lidé vykají, připadám si velice, velice stará. A to mi ještě ani není třicet.
"Jo, no tak fajn." Zasmála se, zrovna když jsme procházeli chodbou se spoustou obrazů, lidé na nich neměli nic na práci, takže jsme byli svědky úvah o tom co tu děláme, a proč je rušíme. Docela mně zaujal návrh Jsou tu kvůli defenestraci nebohých obrazů. Už vím, co nenápadně naznačím Fredu a Georgovi.
"A co tě přivádí za Severusem?" Zajímalo mně. Podle mě Severus nemá dámské návštěvy příliš často. Vlastně jsem ho ještě s žádnou nikdy neviděla. Není náhodou gay?
"Potřebuju pomoct s jedním výzumem. Jáký je?" Hm. Jakou odpověď dáti, toť otázka. Když jí povím pravdu (arogantní, jízlivý, přísný, sarkastický a zlý) uteče. Vyhrálo zamlčování.
"Je velice, ale velice osobitý. Názor si na něj budeš muset udělat sama." Usmála jsem se falešně. Chudák holka.
"Jaký na něj máš ty?" Zrovna jsme stanuli před jeho vraty. Všimla jsem si, že kameny byli pomatlané jakýmsi sajrajtem. Že by důsledek hodiny lektvarů s Longbottomem?
"Uvidíš. Brzy uvidíš." Oznámila jsem Daniele a zabušila na dveře.
"SEVERUSI, NÁVŠTĚVA! A NEDĚLEJ, ŽE NA NĚČEM PRACUJEŠ, MOC DOBŘE VÍM ŽE TO NENÍ PRAVDA!" Zařvala jsem. Zaregistrovala jsem, že se na mně Daniela velice divně podívala. Vrata se poměrně brzy ( na Severusovi poměry) otevřela.
"Co zas?" Zavrčel na mně.
"Copak, vstali jsme dneska z postele špatnou nohou?" Dobírala jsem si ho.
"Proč jsem tě neotrávil, když jsem měl možnost? Teď by si mně s tvojí vraždou všichni spojovali." Povzdychl si. Já jsem se na něj zářivě usmála.
"Protože to bys přišel o jedinou radost ve tvém životě." Navrhla jsem mu přijatelný důvod. Odpovědí mi bylo zavrčení. Poslední dobou na mně všichni vrčí. Asi začnu já vrčet na ně a potom teprve uvidí!
"Pojď sem, Danielo, máš, štěstí, má dobrou náladu…v rámci jeho možností." Houkla jsem na ni. Daniela ve chvíli přišla a přeskakovala pohledem ze mě na Severuse.
"No, tak si to tu spolu užijte." Usmála jsem se na ně, přeměnila se a odletěla.
***
"Tak co?" Drcla jsem při obědě loktem do Severuse, zatímco jsem si druhou rukou nabírala krůtí prsíčka a brombory na smetaně.
"Kdybys ses vyjadřovala přesněji, mohl bych si ušetřit spoustu času, který plýtvám na dotazy- O čem to mluvíš?" Oznámil mi Severus úsečně a tím svým aristokratickým způsobem začal jíst.
"Co si myslíš o Daniele?" Upřesnila jsem s povzdechem a lokla si dýňového džusu.
"Že je milá a inteligentní, na rozdíl od jistých nejmenovaných." Ušklíbl se a nabral na vidličku brokolici.
"Takže…?" Začala jsem z něj vytahovat podrobnosti.
"Tečka." Střelil po mně mírně naštvaným pohledem.
"Co tečka?" Nechápala jsem. Nemohl by sakra jednou přestat mluvit v hádankách? Kdo podle něj jsem? Sherlock Holmes?
"Je milá a inteligentní. Tečka." Rozvedl větu.
"A nelíbí se ti?" Dotírala jsem. Odmítala jsem se vzdát bez boje.
"Možná… záleží na tom, proč to chceš vědět." Odvětil podezíravě.
"No tak, vždyť mě znáš!" Ohradila jsem se a narovnala se, "A jsem tak moc hodná, že budu předstírat, že jsem to tvoje No právě neslyšela. Takže, je možné, že byste vy dva po nějakém čase…" Nakousla jsem.
"Věř mi, kdybych to chtěl s někým rozebírat, ty to nebudeš." Odbyl mě a zakousl se do brokolice. Jak ten hnus může někdo dobrovolně pozřít nevím. Každopádně budu jeho odpověď brát jako ano.
"Já věděla, že nejsi gay!" Usmála jsem se vítězoslavně. Usměv pohasl ve chvíli, kdy jsem uslyšela dávivé zvuky po mé pravici- Severus se dusil kouskem brokolice. Teď už mi nikdo nevymluví, že zelenina je nebezpečná!
Naštěstí měl mě- rychle jsem vstala, přešla za něj, donutila ho aby si stoupnul a provedla Heimlichův chvat. Ke vši smůle Severusova brokolice opustila jeho krk a přímou vzdušnou čarou trefila do oka kohosi z Mrzimoru. Že by Longbottom? Pokud ano, na lektvary ho už zřejmě nikdo nedotáhne ani párem testrálů.
"Co to…" Severus se na mně otočil a podíval se na mně tak nenávistným pohledem, že Longbottom by dostal infarkt. Nestihl mi však říct, co měl na srdci, jelikož jsem stůl obešla a vydala se k východu.
Bylo mi jasné, že jsme sehráli skvělou show a bude se tu o nás vyprávět ještě hodně dlouho. Cítila jsem na sobě užaslé pohledy studentů a jakmile jsem míjela vchod do velké síně, spustil se potlesk.
S dobrým pocitem jsem se najedená (avšak stále ne přežraná) vydala k sobě do pokoje. Musela jsem si vzít botasky, kabát a mikinu, abych venku neumrzla. V poslední době byli strašné mínusy. Skoro bych věřila, že si někdo hrál s počasím.
Před branou čekal Sirius. Jen co jsem ho uviděla, rozeběhla jsem se k němu, skočila na něj a objala ho.
"Hezká scéna při obědě." Usmál se na mně tím svým křivým úsměvem, "Ale mohla jsi ho nechat udusit."
"Sadisto!" Zamračila jsem se na něj. Sirius se mi jen zasmál, obejmul mně, a přenesl nás do Prasinek.
"Nejdřív si se mnou dáš máslový ležák a já ti potom pomůžu s nákupem vánočních dárků, platí?" Zeptal se Sirius.
"Fajn." Souhlasila jsem a rozhlédla se po okolí. Všude pospíchali lidé s čepicemi zaraženými hluboko do čela do různých obchůdků. Byli tu alespoň metrové závěje mezi kterými vedli uzounké cestičky. Sirius mně zavedl do Tří čarodějnic kde nám vybral rohový stůl. Po cestě k němu na mě pár chlapů zařvalo nějaké lichotky. Vždycky jsem se usmála a nijak to nekomentovala. Zato Sirius vypadal, že si vyzkouší použití Avady kedavry v akci. Než jsem si sedla, sundala jsem si kabát, protože v hostinci bylo zatopeno. Jako v sauně, jen pro upřesnění.
Sirius luskl prsty a přede mnou se objevila sklenice, stejně jako před ním, vrchovatě naplněna čímsi, co by kdosi nejmenovaný označil alá výtvor Longbottoma.
"Dovol mi jeden dotaz, byl jsi za Severusem a okradl ho nějaký jed?" Zeptala jsem se podezřívavě, když jsem si prohlížela tekutinu pochybného původu.
"Je ti jasný, že jsi mi dala další návrh, jak se tě zbavit, až s tebou nebude k vydržení?" Pobaveně na mně pohlédl. Já jsem na něj jenom vyčkávavě hleděla.
"Ne, je to naprosto normální máslový ležák." Vysvětlil mi a napil se. Já jsem následovala jeho příkladu.
"Tak, třicetinásobný vrahu, jaké je tvé téma k rozhovoru?" Zajímala jsem se.
"Naplánovat vraždu dalších dvaceti, abych to dotáhnul na padesát." Poukázal na mužské osazenstvo v hospůdce, které po mně ne zrovna nenápadně pokukovalo.
"Žárlíš?" Hrála jsem překvapenou.
"Na tyhle? To že má být konkurence? To ses mně dotkla." Dělal uraženého.
"No ty citlivko." Dobírala jsem si ho. Sirius se zakuckal, jelikož zrovna upíjel ze své sklenice.
"Tobě jedno skorozabití nestačilo?" Ohradil se jen co popadnul dech.
"Momentálně jsem si chtěla vybrat jako objekt vhodný pro zabití někoho úchvatného, abych dokázala, že mám vkus." Zamrkala jsem na něj svůdně. A pro změnu to byl Sirius, kdo obracel oči k nebi.
"Začínám se obávat, že jsi otázku zdali to tu s tebou přežiju myslela vážně."
"Vzdáváš to?" Že by mi štěstí přeci jen přálo?
"Co bys řekla?" Tak nic. " Což mi připomíná, kolik těch dárků hodláš nakoupit?" Zeptal se. Zjevně postřehl, že jsme už oba dopili.
"Plus mínus dvacet." Usmála jsem se na něj. Sirius si povzdychl a s výrazem popravovaného si ode mě vzal seznam, co má nakoupit on. Tak zněla naše dohoda. Já s ním někam půjdu a on mi pomůže nakoupit dárky na Vánoce. Platit je budu ale samozřejmě já, jenom mi ušetří čas a vrásky. Jakmile si ho zběžně prohlédl, zářivě se na mně usmál.
"Žádný problém. Já vím, proč tě miluju." Oznámil mi a s hlasitým prásk se přemístil kdoví kam.
Zato mě moc veselo nebylo. On mi řekl, že mně miluje? Sirius Black? Sirius Black mi řekl, že mně miluje?


Ou, tak to byla naprosto senzační kapitola... Daniela vypadá jako fajn holka, ale já bych se Sevíkem raději viděla Karen... Heimlichův chvat mě dostal
Mno, jejich vztah se rozhodně vyvíjí zajímavě... Dostalo mě prý : Tak, třicetinásobný vrahu, jaké je tvé téma k rozhovoru?

Sirius a Karen
Aaaahhh! Já chci další !!