close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

8.kapitolaa

6. dubna 2012 v 17:04 | Aranel van de´Corvin |  Utrpení a láska

Když jsem se probrala,cítila jsem se neskonale šťastně.Cítila jsem za sebou klidný dech Kevina.Otočila jsem se na něj a usmála jsem se.Spal a přitom vypadal jak andělíček.Potichu jsem vstala a oblíkla jsem se,rozešla jsem se ven.Nikdo tam nestál,kupodivu. Šla jsem dolů ke klukům.Všichni byli v jídelně a obědvali.Když jsem tam přišla,otočili se na mě a usmáli se.Někteří mě i pozdravili.Já jsem došla k Erikovi,kterej seděl až na druhý straně.Poklepala jsem mu na rameno.Otočil se.
,,Poslyš,nemáš ještě něco navíc?" usmála jsem se.Erik se taky usmál a odběhl někam.Já jsem tam počkala.Potom přinesl tác s dvěma talíři a podal mi ho.Byla krupicová kaše.
,,Díky." poděkovala jsem.
,,Pro tebe všechno." usmál se a zase si sedl ke stolu.Já jsem zase odešla nahoru.Otevřela jsem a vešla jsem.Nohou jsem zabouchla dveře trošku silněji než jsem chtěla a tím jsem probudila Kevina.Zívl a protáhl se.Podíval se na mě a usmál se.
,,Teda,nějáká pozornost?" zeptal se laškovně.Já jen s úsměvem zavrtěla hlavou a položila jsem tác na stůl.
,,Vstávej,nebudeš se snad válet celý odpoledne,ne?" koukla jsem na něj.Jen se na mě otráveně podíval a přetáhl si přes hlavu peřinu.Já jsem se zasmála a stáhla jsem z něj tu peřinu.Tak trošku jsem nevěděla,že s tím počítal a stáhl mě k sobě.
Já jsem se zasmála a odstrčila jsem ho.Jen se taky usmál a vstal.Měl na sobě jenom kalhoty.Od pasu nahoru byl nahý. Koukl na mě a povytáhl obočí.Mě teď došlo,že na sobě mám pořád jeho triko.
,,Musím jít domů,už jsem tam dlouho nebyla." řekla jsem a on přikývl.Podala jsem mu talíř a lžíci.Hned začal hltavě jíst.Jen jsem se pousmála a sedla jsem si s talířem vedle něj.Taky jsem začala jíst.
,,Teda,kdo tu vaří?" zeptala jsem se.Bylo to vynikající!Kevin se pousmál a spolkl sousto.
,,Dakh,ale říkáme mu Shadow.Je to hrozně hrozně tichej kluk,ale skvěle vaří a je to dobrej vlkodlak.Když se rozmluví je s nim hrozná legrace." usmál se. ,,Ty toho o nás vlastně ani moc nevíš,co?"
,,Ani ne." pousměju se.Odložil talíř a natáhl se na postel.
,,No,ale kde mám začít?" zamyslel se.
,,Co třeba tím,kdo doopravdy jste?O vlkodlacích jsem vždycky jen slýchala nějáký zvěsti,nic víc." odpovim.Kevin přikývne.
,,No,takže...Jsme nesmrtelní,občas i nezranitelní,stříbro nesnášíme,což už víš.Může nás zabít.Eh,taky Hořec tečkovaný (Gentiana punctata) nám může uškodit,asi jako vám Vstavač.No,dál...uh,už mě nic nenapadá." usmál se. Já se taky usmála.
,,Jen prosím nikomu neříkej,že jsem ti to řekl,asi by mě uškrtili." usmál se.Já jen přikývla.
,,No,jsme silnější než vy,rychlejší asi ne.Naše moc se vztahuje k telepatii.A taky empatii.Celá smečka je propojená a cítíme a slyšíme co si ostatní myslí.Někteří z nás získali novou moc,jako například já.Můžu kohokoli uvést do stavu polospánku až bezvědomí.Erik má taky svou moc,myslím,že to je něco ohledně štítu,ale nejsem si jistej.Lena má zase zlepšený vidění,sluch a taky čich.Je to asi tak jediná vlkodlačice.No,potom ještě Karel,nevim kde tu moc sebral,ale když nechce,nikdo ho nerozezná od člověka,nemusí pít krev a ani nevyšiluje,jako občas my." řekl a posadil se.
,,Což mi připomíná,že jsem ti to tu chtěl ukázat." a vstal.Já šla hned za ním.Vyšli jsme z pokoje a Kevin mě začal provádět po domu,popravdě řečeno,myslela jsem,že je to prostě třípatrovej dům,ale předtím jsem neviděla ještě pravý a levý křídlo domu,prý maj ještě ohromný sklepení,kde občas taky přebívaj.Teda,řeknu vám,na tohle potřebuju plánek.

Za hodinu jsme to měli prolezlí,krom sklepení,ale tam prej není nic zajímavýho.Kevin se nabídl,že mě odveze domů a já samozřejmě neodmítla.Nasedli jsme do jeho auta (Já už převlečená v tom starým oblečení) a vyjeli jsme.
,,A Kevine,tohle je tvoje auto?" koukla jsem na něj.Kevin přikývl.
,,Jedno ze tří." usmál se.Já jen vyvalila oči.
,,Kolik ti vlastně je?" zeptala jsem se ho se staženym hrdlem.
,,361. A tobě?" koukne na mě.Já sotva popadám dech.
,,20." rozesměje se.Já se k němu po chvíli přidám.Celou cestu sme si povídali.Ani byste nevěřili,co všechno zažil.I první a druhou světovou.Pak mě něco napadlo.
,,Kevine?" koukla jsem na něj nejistě.
,,Ano?" zeptal se s povytaženým obočím.
,,Proč jsi vlastně vlkodlak?" prudce se ke mě otočil.Na tohle jsem se ptát neměla. pomyslím si.
,,V pořádku..." otočil se už klidněji zpět. ,,Roku 1679,to mi bylo 29,jsem byl ve Vídni,kde jsem zrovna žil.Chystal jsem se i s otcem odjet,ale onemocněl.Zavolali jsme doktora a ten zjistil,že je to mor.Zrovna před měsícem a půl začal mor řádit.Já jsem nehodlal odjet od něj, i když mi to furt rozmlouval.Zůstal jsem,a taky jsem zalitoval.Také jsem se nakazil,ale doktoři zjistili,že jsem jeden z těch unikátních případů,který má Černou smrt,ne jen nějáký mor.Nešlo to vyléčit,ale můj přítel se s tím nesmířil a radši mě proměnil.Jenže to na mě nezabíralo,už se všichni děsili,ale já jsem se po týdnu probral a byl jsem úplně zdravý.
Byli jsme šťastní.Tenkrát jsem se hned neprobral,jelikož ten mor postoupil příliš hluboko do mého těla a vlkodlačí jed s tím bojoval a já se k němu přidal,takže jsem nezemřel.A od toho mám taky svou moc." koukl se na mě a já zahlídla v jeho očích potlačované slzy.Muselo být hrozné ztratit otce a pak skoro zemřít na něco horšího.
,,To je mi líto." řekla jsem.Jen se smutně usmál.Dojeli jsme.
,,Počkáš tady nebo jdeš dovnitř?" koukla jsem na něj.Kevin řekl,že zůstane.Já jen přikývla a šla jsem domů.
,,Tati!Davide!" křikla jsem a vběhla jsem.Nikde nikdo.Nakoukla jsem do kuchyně,tam nikdo nebyl.Potom jsem nakoukla do obýváku a klesla jsem na kolena se slzami tekoucíma po mé tváři.Otec leží v kaluži své krve,mrtvý.David leží poblíž.Doufám,že alespoň on přežil.Mátožně jsem vstala a přešla jsem k Davidovi.Zatřásla jsem s ním.
,,Davide!Né!Davide!Ne..." vzlykala jsem.Rozbrečela jsem se na celé kolo.Uslyšela jsem jen,jak se rozrazili dveře. Věděla jsem,že to je Kevin.Stále jsem klečela u svého bratra a brečela jsem.Kevin mě chtěl zvednout.
,,Ne!Nech mě!Chci tu s nima zůstat!" řvala jsem.Kevin si ke mě klekl a objal mě.
,,To bude dobrý.." utěšoval mě.Já jsem se k němu přimáčkla.Za chvíli měl úplně mokrý triko.
Po deseti minutách tam vběhli i Patrik,Karel a nějáká dívka.Pořád jsem brečela.Kevin se ohlídl na příchozí.Nikdo nic neřekl,asi se domlouvali pomocí telepatie,ale to mi bylo jedno.Ztratila jsem svou rodinu...ztratila...Kevin mě zvedl.Sice jsem se vzpírala,ale byl momentálně silnější.Začala jsem křičet,ale jemu to bylo jedno,odnesl mě do auta a tam mě položil dozádu na sedačku a hned potom jsem upadla do bezvědomí...Kevin...

Probrala jsem se.První jsem nevěděla,co se děje,ale pak jsem si vzpoměla.Otec a bratr jsou mrtý.Zase se mi z očí valily slzy.Vstala jsem.Venku byla tma jak v pytli.Vyšla jsem ven.Sedla jsem si na schody.
Ani nevím jak dlouho jsem tam seděla a upřímně,bylo mi to jedno.Kevin mě odvezl zpět k němu,to vím.Nic víc jsem nevěděla a ani jsem nad tím nechtěla přemýšlet.Asi jsem tam usla.

Ráno jsem se probrala v Kevinově náručí.Otočila jsem se.V očích měl ohromný smutek a taky soucit.Znova jsem koukla před sebe.
,,Já už nechci žít." zašeptám.Ale jsem si jistá,že mě slyšel.Položil si hlavu do mých vlasů.
,,Ani pro svého bratra?" zeptal se.Oněměla jsem.
,,Žije." řekl a zvedl se se mnou v náručí.Šli jsme někam do pravého křídla budovy.Před dveřma seděl bílý vlk.Kevin jen kývl a vlk sklonil hlavu na náznak úcty.Vešli jsme dovnitř.Na posteli ležel můj bratr a - dýchal!Ihned jsem se cítila šťastná.Vedle Davida seděla ta dívka ze včerejška.Otočila se,když nás uslyšela a pousmála se.Vstala a odešla.Kevin mě posadil vedle Davida.Já jsem ho pohladila po vlasech (Davida).Otevřel oči a usmál se.Kevin taky odešel.
,,Ségra.Něco se mi zdálo." zašeptal.Slyšela jsem ho dobře.
,,Povídej."vybídla jsem ho.
,,Zdálo se mi,že mě na hřbetě nese vlkodlak." pousmál se.Já taky.
,,to nebyl sen,bratříčku." řekla jsem.Jeho úsměv povadl.
,,Takže táta..." zašeptal.Já jen přikývla a pohladila jsem ho po vlasech.Zavřel oči a začal brečet.
,,To nic,Davide.To bude dobrý." utěšovala jsem ho.
,,Nebude a ty to víš!Kdyby tam nepřišel ten divnej člověk!Nemusel být mrtvý!Nemusel!To kvůli tobě!" řval.Nezazlívala jsem mu to.Otec mu byl bližší než mě.Jen jsem sklonila hlavu.Dovnitř vlkouzl Kevin a za ním dva vlci.Ten bílý a světle hnědý vlk. Kevin se na nás strostlivě podíval.Já jen zavrtěla hlavou.
,,Davide,uklidni se-" řekla jsem,ale přerušil mě.
,,Ne!Nechci bejt klidnej!Je to tvoje vina!" brečel.Nechtěla jsem ho dál trápit.Podívala jsem se na Kevina.Ten přikývl a přešel k Davidovi.Sáhl mu na čelo a zavřel oči.David se náhle uklidnil.
,,Bude spát asi pět hodin." řekl polohlasem.Jen jsem přikývla.už mi taky z očí tekly slzy.Otočil se ke mě.Palcem mi setřel slzy.Podívala jsem se na něj.Hned jsem se rozbrečela a vrhla jsem se mu kolem krku.Objal mě a zvedl mě.Pořád jsem brečela.Odnesl mě,nevím kam.
Seděli jsme u něj v pokoji a já jsem se mu choulila v náručí.Hladil mě po vlasech a uklidňoval mě.Jen jsem se k němu přitiskla ještě víc.
,,Musíme odejít." řekl náhle.Já jsem se na něj podívala.
,,Proč? To mě chceš opustit i ty?" řekla jsem smutně.
,,Nemáme na výběr.Koukni se na zprávy a zjistíš proč,jen ti říkám,že s námi to nemá nic společnýho." řekl a vstal.Pustila jsem ho.Odešel...On odešel....Rychle jsem si zapla televizi,která byla v pokoji....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama