close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

9.kapitolla

6. dubna 2012 v 17:05 | Aranel van de´Corvin |  Utrpení a láska

Odešel...On odešel....Rychle jsem si zapla televizi,která byla v pokoji.
,,...Útoky vlků na domácí zvířata dál pokračují.Vědci se domnívají,že se vlci vrátili.Lidé mají strach a mezi některými se začíná šířit zvěst návratu vlkodlaků.
Pokud cokoli víte ohledně vlků,volejte prosím..." dál už jsem to nevnímala.Rozeběhla jsem se z pokoje.Nikdo na chodbě nebyl.Běžela jsem do jídelny.Prázdno.Moment!Na stole ležel nějáký papír.Přešla jsem k němu.byl to dopis pro mě....od Kevina....
Odpust mi to,prosím.My v tom nemáme prsty,ale lovci si myslí,že ano.Jdou po nás.Musíme zmizet,aby sme vám nepřinesli nějákou pohromu.David už je v pořádku,Lena ho prohlédla.Jídlo tu máte alespoň na tři dny.Moc se ti omlouvám,San. Je mi to tak moc líto,ale jinak to nejde.Prosím,zapomeň na mě....Omlouvám se.....
Miluju tě,
Kevin.
Pane Bože!Proč?! Proč mě všichni opouštějí?!Klesla jsem vyčerpaně na kolena.Tohle ne.Kevine...Vstala jsem a běžela jsem k Davidovi,ani nevim jak jsem se tam dostala.Ležel stále v klidu.Přešla jsem k němu a lehce jsem s ním zatřásla.Pootevřel oči.Hned se zamračil a sedl si.
,,Já...San,omlouvám se,já to-" ale já jsem ho zarazila.
,,Davide,to nic.Máš na to právo,ale říkal jsi něco o divném člověku." koukla jsem na něj.Přikývl.
,,Měl takový zlatavo-hnědý oči.A zuby...No,prostě vypadal jako upír." zasmál se.Já jen zavřela oči.Tohle je odplata.Odplata za to,že jsem se zamilovala do vlkodlaka... zamyslela jsem se.
,,Musíš odtud zmizet,Davide." nechápavě se na mě podíval.
,,To BYL upír,Davide.A jde po mě.Tohle je pomsta,víš...Já...já jsem taky upír." koukla jsem na něj.Zděšeně ucukl.Ale pak jakoby pochopil.
,,Táta mi ještě předtím než zěmřel,řekl,že...že zlo povstalo." koukl na mě.Zlý upíři a vlkodlaci vycházejí ven.Bude válka.A ne jedna,dvě.Mezi zlem a námi,mezi upíry a vlkodlaky.Pane Bože...
,,Musíš zmizet,Davide.Nechci aby se ti stalo něco,čeho bych potom litovala." koukla jsem na něj.Zavrtěl hlavou.
,,Ségra,tohle je můj život a já se rozhodnu co udělám a co ne.Chci ti pomoct.Na tohle nemaj právo,milovala jsi ho.Nemaj právo vás rozdělit." řekl a objal mě.Pousmála jsem se.Na to,že zjistil,že jeho sestra je upír,je dost klidnej.Pustil mě.
,,Dobře,jen doufám,že toho nebudem litovat.Zajdeme domů a..." kruci,domů...Vždyť mi už domov nemáme... ,,..a vezmeme si věci.Zůstaneme tady.Je to tu dobře schované." jen na to přikývl.

************* O pár dní později *********
Seděla jsem v poslední lavici a koukala na učitelku.Mluvila o nějákym zájezdu do Itálie,či co.Bylo mi to jedno,nepojedu.Mám na práci jiný věci.Tak abych vás uvedla do obrazu: S bráchou sme si přinesli věci do vlkodlačího doupěte a bydlíme prozatim tam.Jídla máme dost.Oba sme se vrátili na školu,jelikož jsem nechtěla,aby David zanedbal vzdělání.Ale musela jsem ho překecat,nechtělo se mu.O Kevinovi nic nevim,jakoby se po něm zem slehla.Do školy nechodí.Zmizela i jeho parta.
Podívala jsem se na hodiny.bezva,za chvilku končíme a pak máme oběd.po obědě ještě půjdu na francouštinu a chemii. Potom musím najít bráchu a odvést ho domů,do našeho nového domova.pak musím na brigádu,abysme měli peníze.Nakonec ukuchtit večeři a to už bude konec dne.
Crrr!
Zvonek!Uklidila jsem si věci a odešla ze třídy.Na chodbě jsem potakala Kamču.
,,Upřímnou soustrast." objala mě.Mezi upíry se zvěsti šíří rychle.
,,Díky." usmála jsem se.Běžela jsem na oběd.Bléé,špenát.No bezva.Sedla jsem si na svoje obvyklý místo a čekala na ostatní.Za chvilku tam přiběhla Denča i s Kikčou.
,,Upřímnou soustrast." řekli obě najednou.
,,Jo,jo,Díky." jen jsem kývla.Holky si sedli.Mlčeli jsme.Štvalo mě to,chtěla jsem na to zapomenout,ale takhle asi těžko. Kikča náhle zrudla,když okolo nás prošel nějákej kluk.Usmál se a zastavil se u nás.Vsadila bych se,že Kikča byla rudá i na zadku.
,,Smím si přisednout?" pousmál se klučina.Bylo mu tak dvacet,dvacetjedna.přikývli jsme.Sedl si vedle mě.Musím říct,že pěkně voněl...moment,ten pach,něco mi to připomíná!
,,Tebe jsem tu ještě neviděl." koukl na mě.Prihlídla jsem si ho.Oči jsem mu neviděla,měl moc dlouhou ofinu a sklopenou hlavu.Černý vlasy,bledou kůži a - Doháje!Upír! Jen jsem se pousmála.
,,Dlouho jsem nebyla ve škole.Sandra,Sandra Larvinová." podala jsem mu ruku.Usmál se.
,,Tomas,Tomas Derest." usmál se a přijal mou nabízenou ruku.Potom jsme se pustili do jídla.Kolem nás prošel ředitel,zasavil se u mě.
,,Larvinová,chtěl jsem vám říct,že učení můžete prozatím zanedbat.A prosím,hlavně dávejte pozor na svého bratra.na hodinách prý vůbec nedává pozor a něco si mumlá." řekl ředitel.
,,Jistě.Děkuji,pane řediteli." pousmála jsem se.Ředitel kývl a odešel.Tomas se na mě udiveně podíval.Alespoň myslím,neviděla jsem pořádně jeho výraz.
,,Počkej,ty jsi ta,která.." nedořekl.Jen jsem přikývla.
,,Jo,já." odvětila jsem.(Taky ste si všimli,že ze mě nepadaj extra dlouhý věty?) Tomas jen přikývl.Díky Bohu,alespoň někdo to pochopí.Dojedli jsme a vypařili jsme se.Holky měli Ajinu.Když jsem šla chodbou,Tomas mě chytil za paži.
,,Počkej!" zvolal udýchaně a potom se pousmál.
,,Promiň.Co máš teď za hodinu?" zeptal se.
,,Francouštinu a ty?" koukla jsem na něj.Štvalo mě,že mu nevidím do očí.
,,Taky." usmál se.Tak jsme šli spolu.
Byl to docela dobrej společník.Seděl vedle mě,místo Kevina.Pár věcí jsem o něm zjistila,jako například,že hraje tennis,má rád gymnastiku (podle čehož taky vypadal) atd.Klasickej kluk.Bydlí prý někde v lese.Že by někde poblíž nás?No,to nechám být.Dokonce sme spolu měli i chemii,takže jsem se nenudila.Když sme skončili,šla jsem ke skřínce.Dala tam učebnice a zavřela skřínku.Vedle mě stál Tomas.Leknutím jsem nadskočila.
,,promiň,nechtěl jsem tě vyděsit." usmál se.Já taky.spolu jsme vyšli ze školy.Hned jsem uviděla Davida opřenýho o strom.
,,Ehm,omluv mě,prosím." a vypařila jsem se.Běžela jsem za bráchou.
,,Davide,jsi v pořádku?" koukla jsem na něj.Zvedl hlavu.
,,Ale jo,jsem." kývl.Vyrazili jsme domů.Okolo nás projelo auto.
,,Hej,Davide,chceš hodit domů?" zařval nějákej kluk od parkoviště.David se po mě ohlídl.
,,Jen běž.Nezapomeň,v osm doma!" usměju se.Oba potom propuknem v smích.David jen kývne a běží zpátky.Já jsem šla na autobus.Když jsem dorazila,jako na povel se spustil liják (Nepřijde vám,že se proti mě spikl celej svět?)
Seděla jsem na lavičce a už jsem byla zmoklá jak slepice,ale autobus nikde.Vstala jsem a koukla se na jízdní řád.Bezva,dneska žádnej autobus nejede.Ach Bože,Proč?!Sedla jsem si zase na lavičku.
U zastávky zastavilo auto.Jedno z mých nejoblíbenějších,jelikož se autům moc nevěnuju,tak mi to bylo vcelku jedno,ale tohle vypadalo moc hezky.Černá Toyota Land Cruiser.Zvedla jsem hlavu.Někdo otevřel dveře.Zahlídla jsem Tomase.
,,Nasedni!Odvezu tě.."neodolala jsem.V autě muselo bejt teplo a já tady už mrzla.Zvedla jsem se a nastoupila jsem.Zabouchla jsem dveře.Tomas šlápnul na plyn a vyjeli jsme.Když jsem si ho teďkons prohlídla,zdál se mi jiný,klidnější. Měl menší postavu než Kevin,ale pořád byl vyšší než já.
,,Ty jsi upír,co?" zeptala jsem se ho.Zkameněl.
,,Mohlo mě napadnout,že mě poznáš." kývl.Jen jsem něco zabručela.
,,Ale abys věděla,stojím na tvé straně.Ostatní by ti neměli zasahovat do života." řekl.Udiveně jsem se na něj podívala.
,,Vím,kdo ti zabil otce." řekl.Kriste Pane!Opatruj ho,protože jestli mi to neřekne,tak ho zabiju!
,,kdo?" špitla jsem.Podíval se na mě.
,,Můj bratr.Veritas." řekl a zase se věnoval řízení.Moment,Veritas..to mi něco říká....Veritas...nemůžu si vzpomenout!
,,Brácha je známý zabíjením lidí.Zabíjí pro radost,bez soucitu.Ale ta vaše láska ho dost rozzuřila." vysvětlil mi.Lekla jsem se.
,,Neboj!Já nejsem jako on!" ujistil mě.
,,A jak ti můžu věřit?" zeptala jsem se ho.Jen si povzdechl.
,,To nevím.Budeš mi muset věřit." odpověděl.Tak to ne,chlapečku,nejsem blbá!
,,Zastav!" křikla jsem.lekl se a rychle šlápl na brzdu.Ohlídl se na mě.
,,Co vyvá-" ale nedořekl,to už jsem vyskočila z auta a šla jsem pěšky.Vystoupil z auta a objevil se přede mnou.
,,Neblázni!Já ti vážně nechci ublížit!" křikl.Jen jsem zabočila a rozeběhla jsem se lesem domů.Copak nemůžu bejt jednou klidná?! Nemůžu zažít jeden den bez průšvihu?! To už jsem ale byla doma.Vběhla jsem dovnitř a schodila tašku.Sedla jsem si na postel a do rukou vzala dopis,který tu kevin nechal...Proč?!Proč musel taky odejít?! Rozbrečím se.Pořád si pamutuju ty slova,napsaná v dopise...Prosím,zapomeň na mě .... Ne,já nechci!Pane Bože,vždyť já tě milovala,Kevine!
Asi jsem usla,to nevím,ale vím určitě,že jdu pozdě.To ne!Takhle nebudem mít dost peněz...Přišla jsem s 15 minutovým zpožděním.
Když jsem se vrátila domů,brácha už tam byl.Seděl v obýváku a koukal na telku.
,,Čau." pozdravila jsem ho a vrhla jsem se na přípravu večeře.
,,Jdeš pozdě." řekl jen.
,,Přišla jsem tam pozdě,tak mi to protáhli." odpověděla jsem.Brácha jen zabručel a dál čuměl na telku.
,,....na zvířata stále pokračují,zdá se,že se zde vlci usídlili.Lovci se začínají scházet,aby je všechny pozabíjeli nebo alespoň vyhnali.Prosím,předávám ti slovo.
Tak tedy,Dobrý den.Vedle mě právě stojí jeden z lovců.Prosím,pane Foumes,jak chcete vyhnat vlky?
Máme v plánu rozmístit po celém lese hlídky a psy.Mělo by je to vyděsit a toho mi využijeme.Začneme po nich střílet,samozřejmě,že to nepůjde najednou,potrvá to alespoň týden,ale útoky by měli přestat.
Děkuji,pane Foumes..." a dál už jsem neposlouchala.Ale Kevin a jeho smečka už jsou pryč!Vlítla jsem do obýváku.
,,Hele,Davide,kde,že se ty útoky vyskytují?" zeptám se.Brácha se zamračí.
,,No,myslím,že poblíž Kalonu,nevim přesně,proč?" koukne na mě.Já si povzdechnu.Nemýlila jsem se.
,,To nejsou vlci.To jsou upíři." řekla jsem.Brácha na mě vyděšeně koukal.
,,Musíme zmizet,tady už to taky nebude bezpečné.Za chvíli začnou útočit i na lidi." řeknu.Brácha jen vystrašeně kývne.
Za pár minut jsem měla hotovo.Svíčková.
,,Večeře!" zařvu a položim talíř na stůl.
,,Smím si dát taky?" ozve se za mnou.Talíř,který jsem držela v ruce se roztříštil o podlahu.Do kuchně vlítl David a civěl na osobu v plášti za mnou.Pomalu jsem se otočila.
,,Tome?" zeptala jsem se nejistě.
,,promiň,nevěděl jsem,že se lekneš." omluvil se.Já zhluboka dýchám.Kdyby to bylo možný,asi by se mi zastavilo srdce. Počkat! Ne dobrý,nenaskočilo.
,,Co tady děláš?" zeptám se ho.
,,Co jsi zač?" vyhrkne David,když se konečně probere.Tomas se uchechtne
,,Něják moc otázek." usměje se.
,,A co čekáš,když vtrhneš nepozorovaně do domu." ohradim se na něj.
,,Promiň mi to." omluvil se.Jen jsem zavrtěla hlavou a začala jsem uklízet.
,,Davide,vem si to jídlo do obýváku." řeknu.Brácha asi poznal,že nemam moc dobrou náladu,jelikož sebral jídlo a zmizel.Pro jistotu zabouchl dveře.Za to jsem byla vděčná.
,,Co chceš?" zeptám se ho.Douklidim a nandám na další talíř.
On:,,Jen jsem se chtěl ujistit,že jsi v pořádku." řekl.
Já:,,To si mě jako sledoval?"
On:,,No..jo,sledoval.Měl jsem o tebe strach."
Já:,,Dík,tos nemusel."
On: ,,Já vážně nechtěl!"
Já: ,,Dej s tim pokoj!...Kolik chceš knedlíků?" (xD špatná nálada mi nikdy nevydrží moc dlouho.)
On:,,Dva stačí...Díky." pousměje se.Jen zabručim a položim talíř na stůl.Přisedne si.
Já:,,Jak dlouho už mě sleduješ?" zeptám se ho a taky si přisednu ke stolu.Oba začnem jíst.Slyšim odvedle hokej.Aspoň brácha je v klidu.
On:,,Nevim,asi od tý doby co ..no.." nechtěl to říct.Ale pochopila jsem.
Já:,,To jsi byl furt tady?" kouknu na něj.Usměje se.
On:,,Ne,musel sem chodit do školy,ale třeba přes noc jsem vás hlídal.A moje sestra taky." Udiveně na něj kouknu.
Já:,,sestra?" zeptám se ho.
On:,,Jo,sestra.Ta je taky na vaší straně." Ha!Už mu došlo,že nejsem jediná v nesnázích.Pousměju se.
Já:,,Já věděla,že tam někdo byl." On se taky usmál.Chvíli jsme jen tak jedli a občas sme na sebe koukli.Já nakonec vstala a uklidila jsem talíře,až sme dojedli.
,,Moc dobře vaříš." usmál se.
,,Díky." umyla jsem nádobí.Za chvilku přišel brácha s talířem,ten mi tu nechal a zase odešel.
,,Co dávaj?" zavolal za nim Tom.
,,Tennis." křikl David.Tom se rozzářil
,,Omluv mě." a odběhl vedle.Jen jsem se zasmála.Uklidila jsem nádobí.Uslyšela jsem za sebou kroky.Pomalu jsem se otočila.Za mnou stála dívka,o něco málo mladší než já (vzhledově,samozřejmě).Měla tmavé modré oči,dlouhé černé vlasy a milý úsměv.Na sobě měla také černý plášť.
,,Ty budeš Sandra,viď?" zeptala se sametovým hlasem.jen jsem přikývla.Dívka se usmála.
,,Ouch,promiň! Já jsem Elizabeth,stačí Eliz.Sestra Toma." pousmála se.Já jsem se usmála.Jo,s ní budu vycházet.
,,Těší mě." a věnovala jsem se dál nádobí.Slyšela jsem z obýváku hlasy a taky smích.
,,Je to tu velký,jak to můžeš zvládat?" zeptala se náhle Eliz.Jen jsem pokrčila rameny.Něják extra jsem se tu o to nestarala,ale o víkendu mám v plánu uklidit celej dům.Uj,to bude fuška i na mě upíra.
,,Nezvládám,zatím jsem tu neuklízela,to mám v plánu až o víkendu." usmála jsem se.Eliz kývla.
,,Ráda ti pomůžu,stejně se nudim." řekla.Já jen přikývla.Uklidila jsem nádobí a potom jsem přemýšlela co dál.Asi půjdu do vany.
,,Jestli mě omluvíš,ráda bych se vykoupala." usmála jsem se.Eliz kývla a šla ke klukům.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Selené Selené | Web | 6. dubna 2012 v 18:31 | Reagovat

krásná kapitola těším se na další astím kevinem to bylo smutnééé:-( doufám,že toho hajzlika co ji zabil tatku najde a placne lopatou:D

2 Trista Trista | 6. dubna 2012 v 18:53 | Reagovat

Hmmn, zaujímavý zvrat v deji. Som zvedavá čo bude teraz ďalej. Zamiluje sa do Toma? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama