odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz
Epilog
Les byl vlhký a tmavý. Plný nepřirozených stínů a hrůzných výkřiků. Strach čišel z každého chmurného zákoutí. A násilí se plazilo mechem tak přirozeně, jako by mezi ty vysoké jehličnany patřilo. Vzduch byl prosycený vůní krve a prachu… Dokazoval poslední okamžiky zápasu o život.
Vysoký, velmi hezký muž, seděl u ohně a smíval si z dlaní krev. Byl ošklivě poškrábaný, ale necítil bolest. Doposud mu v žilách koloval adrenalin a nutil ho do pravidelných výdechů, protože po každé, když si vjel do vlasů a ucítil tu hebkost, která byla v porovnání s ostrými drápy tak jiná, se mu zastavil dech.
"Mrzí mě, že…" Skoro dvoumetrový, téměř vychrtlý muž, s vojenským sestřihem mu položil dlaň na rameno a trochu ho stisknul. Cítil výčitky.
"Nic se neděje… Nenechal bych tě v tom," šeptá blonďák a pohlíží do plamenů, které osvětlují jejich tábor. Oni jsou lovci upírů. Je to jejich poslání i prokletí a každý z nich si to vybral dobrovolně… On sám netuší, proč právě jeho citlivý kamarád a jejich vůdce, se stali chladnokrevnými zabijáky bezduchých upírů, ale moc dobře ví, proč proti nim začal bojovat on…
Proč cítí nenávist pokaždé, když vidí tu úlisnost a krvežíznivost v jejich očích. Vzali, co pro něj bylo velmi důležité a ačkoliv Dick ví, že už nemá šanci zachránit to, co mělo být pro něj vším, tak i přesto bojuje… Dělá to, aby stejný osud nepotkal další z lidí.
"Ty vole, neboj se tolik. Nenechali bychom žádnou zubatou příšeru, aby tě kousla do zadku před našima očima…" mrkne na něj mladý muž. Vůdce a stratég, kterému nevadí smrt a zabíjení. Cítí, že se narodil s cílem, zbavit svět krvelačných potvor.
Měří sice sotva sto sedmdesát centimetrů, ale jako by měl tři metry. Vnímá v sobě tu hrubou sílu. Smrt mu nedělá problém, je praktický, ale nikdy si nepotrpěl na násilí a brutalitu. Nikdy neklesne na jejich úroveň, co bude člověkem…
Aniž by to některý z nich tušil, tak mimo přátelství je pojil i stejný osud, který už netrpělivě vyčkává, až se jednoho dne naplní...

