close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

10.kapitola, 3.část

7. května 2012 v 8:12 | Aranel van de´Corvin |  Opuštěná


Jen letmo jsem na to stavení pohlédla a hned zase upřela svou pozornost k němu. "Tohle mi přeci nemůžete udělat. Poslední dobou se začíná konečně něco dít, začínám poznávat zajímavé lidi. A jak to dopadá? Všichni se o sobě rozpovídají, a když mě pořádně naladí na zvědavou vlnu, utnou to s tím, že mi to dopoví jindy."

Mezi tím, co jsem si tam hudrovala, vystoupal po pár schůdcích ke dveřím a otevřel mi je. "Tebe není moc těžké naladit na zvědavou vlnu," prohodil s trošku posměšným úsměvem. "Věřím, že se ještě najde čas, abych tvou zvědavost ukojil. Teď na to ale není nejlepší chvíle." Pokynul mi k otevřeným dveřím.

S naoko nazlobeným výrazem jsem vešla do hostince a na něj jsem se schválně ani nepodívala. Teď, když nad tím tak zpětně přemýšlím, mi to přijde opravdu dětinské, ale to bych asi jinak nebyla já.

Uvnitř to vypadalo opravdu krásně. Stěny byly obkládané dřevem a sem tam někde visely jelení parohy, nebo jiná lovecká výzdoba. Stolů tu bylo přibližně deset a u každého bylo čtyři až šest židlí. Naproti dveřím, přesně na druhé straně té velké místnosti, byl pult a za ním stála Elfka, která právě utírala džbán do bílého hadru. Prakticky hned, jak jsme vešli, se usmála.

"Ale, ale, Doriane. Ty už jsi zase tady?"

"Potřebuji mluvit s tvým manželem, Theo," řekl s malým zachechtáním Dorian.

"Ten tu ale není, vrátí se až zítra. Co od něj potřebuješ?"

Přišli jsme až k pultu, za kterým stála. Trochu jsem si jí prohlédla. Byla opravdu pěkná, měla krátké černé vlasy a tmavě hnědé oči. Kontrastem tomu byly velmi jemné rysy jejího obličeje a její znamení na čele, které vypadalo jako mořská pěna. Mezi tím, co jsem si jí prohlížela, se Dorian pustil do vysvětlování.

Je od něj opravdu milé, že se nám to snaží zařídit, ale já byla tak uchvácena novým prostředím, že jsem vůbec nebyla schopna je vnímat.

Moc přítomných tu nebylo. U okna seděli dvě Elfky a jedly. U stolu o kus dál bylo pět dětí, které na sebe pokřikovali nějaké hádanky a každou chvíli se smáli. V rohu seděli dva lidé. Docela mě zaujali - místo jídla měli na stole rozložené mapy a jiné papíry a o něčem zaujatě diskutovali. A potom ještě asi dva metry od místa, kde jsme se zastavili, seděl u pultu někdo s kápí na hlavě. Měl skloněnou hlavu a v rukou držel pohár s nějakým pitím.

"…Marillo," šťouchl do mě Dorian.

"Ano?" začala jsem mu zase věnovat pozornost.

" Dáte si tu s Elen i večeři?"

"No, ano, to by bylo skvělé."

"Tak je to domluvené," usmála se Thea. "Kam máte vlastně namířeno?"

"Jedeme do Yestarrë. Potřebujeme tam prodat zbytek zboží, které máme, a nakoupit nějaké zásoby," odpověděla jsem spěšně.

"A odkud pocházíš?"

"Z Hwarin Palúrë."

Osoba vedle nás se zakuckala pitím a my se k ní hned otočili. Měla jsem trochu strach, jestli je v pořádku, ale ona si hned otřela pod kápí pusu hřbetem ruky a trochu si odkašlala. Pravděpodobně bylo všechno v pořádku.

"Hwarin Palúrë, říkáš? Krásné místo. Jste hezky schovaní pod horami a máte kolem sebe husté lesy, že?" pokračovala Thea.

"Ano, to je pravda," přikývla jsem.

"Zrovna včera se mě tu jakýsi muž ptal na cestu do vaší vesnice. Pravděpodobně budete mít brzy nějakého návštěvníka," pronesla s úsměvem.

Osoba vedle nás hlučně odsunula stoličku, na které seděla, postavila se, vytáhla z kapsy kovovou minci a hodila jí na pult. Potom si těsněji přitáhla plášť, který měla na sobě, a s hlučným dupáním zablácených těžkých bot odpochodovala z hostince.

"Chodí ti sem pěkní podivíni, to ti tedy povím," poznamenal Dorian směrem k Thee.

"S tím naprosto souhlasím, ale hosty si hold nevyberu.

Ještě chvíli jsme si s Theou povídali a potom už jsme se vrátili za Elen. Celé odpoledne jsme strávili na náměstí a podařilo se nám prodat nebo vyměnit většinu našeho zboží. Večer jsme se najedli v hostinci a skoro do půlnoci jsme si povídali s Dorianem a Theou. Zbytek noci jsme strávili v měkkých postelích u Doriana v pokoji.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | 7. května 2012 v 9:24 | Reagovat

Moc, moc povedená kapitola :-) :-)

2 Gabux Gabux | Web | 7. května 2012 v 17:47 | Reagovat

Velmi povedené :))

3 Alice Shinshekli Alice Shinshekli | 7. května 2012 v 23:09 | Reagovat

Bezvadná kapitolka. Jsem ráda, že jsi zase začala psát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama