close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2.kapitoola

7. května 2012 v 8:11 | Aranel van de´Corvin |  Bláznivý život jedný hybridky I.- Lily



2. Kapitola - Nový domov


Tak a jsem doma. Ačkoliv slovo domov má pro mě trochu jiný význam než pro ostatní. Žádný ze svých krátkodobých bydlení nepovažuju za domov. Ale tak to nebylo vždycky. Dřív jsem měla opravdový domov, ale pak…..

,,Hraběnka Lilliana z Bellaour," ozval se hřmotný hlas.

Ke mně si to hasil nějakej tlusťoch.



,,Ano?"

,,Dovolte mi, abych se představil. Jsem kníže Charles z Orlapy. Jsme sousedé a tudíž jsem vás přišel přivítat do vašeho nového domova."

Nuda.

Kurva, tahle ta zdvořilost mě začíná srát. Dřív to bylo mnohem lepší. Vždycky každý mluvil na rovinu. Teda mluvili tak Hybridi a Lycani. Tehloři v tomhle byli ještě horší než lidé. Aspoň mi to říkala maminka. Já jsem potkala jen jednoho a to byl můj táta a ten se přede mnou nikdy takhle nechoval. Alespoň co si pamatuji. A toho moc není. Je už to tak dávno. Jako Hybrid mám sice mnohem lepší paměť než lidé nebo dokonce i Lycani, mám jí asi jako Tehloři, ale tehdy jsem byla příliš malá.

,,Ráda vás poznávám. Já jsem hraběnka Lilliana z Bellaour."

Bože. To je hovadina. Nevíte kdo vymýšlel ty pravidla zdvořilosti?

Určitě nějakej magor. Proč se mám představovat, když je očividné, že zná mé jméno? Fakt totální degen.

,,Omluvíte mě? Potřebuji si vybalit."

Ten tlusťoch (jak že se jmenoval?), který mi až doposud hustil do hlavy nějaké nesmysly, které jsem pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým ven (nebo spíš ani jedním uchem dovnitř), se zarazil očividně ohromený, že nechci tvrdnout v jeho společnosti veškerý svůj volný čas. Chvíli na mě zíral s otevřenou pusou (myslíte, že by se urazil, kdybych mu řekla, aby jí zavřel, nebo mu do ní vletí moucha?). Pak se zase usmál úsměvem, který měl být asi bodrý a chápavý, ale moc se mu nepovedl a řekl: ,,Samozřejmě. Musíte být přece po cestě unavená."

Já a unavená? To by teda zíral, kdyby věděl, co jsem vlastně zač.

,,Jsem já to ale hlupák, že mi to nedošlo."

S první částí věty bych i souhlasila.

,,Děkuji vám za přivítání. Těšilo mne."




(To je Lily. Jen má jinou barvu očí a jemnější rysy.)


Teda. Tak tomu by uvěřil snad jen největší idiot na světě. I dítě by poznalo, že se nudím.

,,Mne taky hraběnko."

No a máme to. Uvěřil mi. Takže to je největší idiot na světě. Aspoň že už je pryč.

Vešla jsem dovnitř. Nevíte proč mají všude tak obrovské, těžké a kovové dveře? Je to snad nějaká věznice, či co? Vlastně bych se ani nedivila. To jak tady jednaj s ženami je nepřípustné. Je tady neuvěřitelná diskriminace. Ženy nesmí tohle a ženy nesmí tamto. Prej protože jsou slabé a muži je musí chránit. Pche. Slabé?

To by čuměli, kdyby viděli, co dokážu. Tahle doba potřebuje feministky jako sůl. (Feministky vznikly sice až za pár tisíc let, ale to je detail.)

,,Dobrý den, paní."

Přišla ke mne hospodyně.

,,Vítejte doma. Doufám, že se vám tu bude líbit."

O tom pochybuju. V žádném domě to není jako ve volné přírodě.

,,Děkuji vám. Jistě bude."

,,Kufry nechte u dveří. Sluha se o ně postará."

Ale ne. Už zase.

,,Pojďte. Ukážu vám to tady.

Zavedla mě do obrovské a především nádherné místnosti. Celá místnost byla kulatá a krásně vymalovaná. Viděla jsem tam ze zdi vyrobené sochy a různé jiné obrazy. Byla tam pohodlná křesla, velká okna a úžasný křišťálový lustr. Ve velkém krbu plápolal oheň. Ale první mě do oka uhodil strop. Byli na něm namalované nádherné obrazy. V tu chvíli, co jsem je spatřila, tak jsem strnula. Ty obrazy nebyly fantazií malíře, což asi většině lidí nedocházelo, ale mně byly až příliš povědomé. Samozřejmě, většinu jsem znala, protože jsem stará a znám všechny pověsti, protože jsem zažila, když byly v módě. Ale byl tu jeden, který vyjadřoval událost tak starou, že i já jsem o ní pouze slyšela. Nechápu jak o ní mohl malíř vědět. Stala se dávno před tím, než vznikl první člověk. Viděla jsem svalnatého muže s dlouhými špičáky, jak se mění v gigantického vlka. Ale co víc, ten muž měl nádherně čistě bílou pleť. Stejnou jako mám já. Okamžitě jsem ho poznala, ačkoli už je to tisíce let, co jsem ho viděla naposled. Byl to Sirael, první Hybrid. Můj dědeček.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik ti je

8-10 let 3.4% (48)
10-13 let 20.4% (291)
13-16 let 57.2% (815)
více 19% (270)

Komentáře

1 Šárka Šárka | 7. května 2012 v 9:14 | Reagovat

:-)  :-)  :-) Pěkná kapitolka :-)

2 Selené Selené | Web | 7. května 2012 v 17:29 | Reagovat

wow krásný dový díl.. moc pěkně těším se na další:-)

3 Gabux Gabux | Web | 7. května 2012 v 17:53 | Reagovat

Velmi zajímavé :) rychle další ;)

4 Saskie Saskie | 8. května 2012 v 17:48 | Reagovat

Tý jo tohle bude ještě zajímavý!!!Už se moc těšim na další díl!!!!!!! :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama