Autorka→ G.G.Grind.Girl4ever@seznam.cz
Ahoj.Chci se omluvit za to,že sem dávám tuhle povídku tak pozdě,ale měla jsem problémy s počítačem a navíc také ve škole.Musím se snažit.Mám slíbené nové oblečení za samé jedničky,no kdo by to nebral :D Myslím,že tahle kapitola je nic moc,ale slibuji,že další kapitola bude lepší ;) Tak si užijte čtení. ;)
,,Áááááá." Slyšela jsem se řvát.Vyletěla jsem z lehu do sedu.Ten sen byl tak šíleně skutečný.Rozpačitě a vystrašeně jsem seděla na posteli,těžce jsem oddechovala a těkala jsem očima všude po místnosti.Lapala jsem po dechu,jako by mě někdo topil a já neměla dostatek vzduchu.
,,Panebože.Panebože." šeptala jsem vystrašeně.Prohrábla jsem si vlasy a podívala jsem se na budík.Ukazoval přesně sedm.Právě včas.
,,Eleni.Jsi v pořádku?" rozletěly se dveře a dovnitř vpadla teta Berry.Vlasy měla všude možně.Trčely jí do všech stran.Na sobě měla sametovou noční košilku fialové barvy.
,,Už…už je to…v pořádku.Jenom pouhá noční můra." Šeptnula jsem na ni.Úlevně si oddychla.
,,Eleni…Vím,že je toho na tebe trochu moc,ale budeš to tu muset vydržet." Sedla si ke mně teta a objala mě kolem krku.Začala mě hladit po vlasech a mě bylo hned lépe.
,,Teto…víš,že jsi mi něco slíbila?" šeptla jsem a podívala se na ni.
,,Vím.A neboj.Své slovo dodržím." Pousmála se a já taky.Byla jsem hrozně nedočkavá a taky hrozně ráda,že dostanu to,co tak dlouho chci.
,,Eleni.Dneska půjdeš do školy.Čím dřív začneš,tím líp." Řekla teta.
,,Cože?" vyhrkla jsem.Nechtěla jsem do školy.Děsně jsem se bála.
,,Myslím to s tebou dobře Eleni.A teď se začni chystat.Za půl hodiny vyrazíme." Řekla a vyšla z pokoje.Zavřela za sebou dveře.V tu chvíli jsem dostala šílený vztek.Popadla jsem polštář a hodila jsem ho silně do dveří.Zaslechla jsem něco křupnout.
Zavrčela jsem a vztekle jsem se postavila.Začala jsem přecházet po pokoji.Uvědomila jsem si,jak moc jsem sama.Moje touha najít rodiče sílila.
Pohlédla jsem na budík a usoudila jsem,že je nejvyšší čas se začít oblékat.Přeběhla jsem ke své sportovní tašce,kde jsem měla pár věcí a rychle jsem začala vybírat oblečení.Usoudila jsem,že se trochu lépe voháknu.Vždyť je to první den ve škole,musím udělat co nejlepší dojem.
Vybrala jsem si bílé tričko bez ramínek a na to džínovou bundu.K tomu jsem si dala květovanou sukni a hnědé boty na celém podpatku s květovaným vzorem.
Učesala jsem si vlasy.Nastříkala jsem se svým oblíbeným parfémem a přimalovala jsem si oči.Takhle vyparáděna jsem sešla dolů do kuchyně.
Nov dům byl pěkný.Hodně pěkný.Venku byla krásná zahrádka plná různobarevných květin a zevnitř zářil dům novotou.
Vešla jsem do kuchyně,kterou jsem asi po pěti minutách našla.Byla jsem trochu dezorientovaná.
,,Dobré ráno." Broukla jsem a sedla si ke stolu.Snídaně už byla hotová.Na talíři jsem měla naservírované vejce,slaninu a toasty.Hladově jsem se pustila do jídla.
,,Tak co děti.Těšíte se do školy?" zaslechla jsem strejdův milý hlas.
,,Ne." Vyhrkla jsem.
,,Ano." Vykřiknul nadšeně Chan.Ach jo.Špunt jeden otravný.Vyhrknul to stejně jako já,takže mé ,,Ne" zaniklo v jeho nadšeném křiku.
,,To jsem rád." Zasmál se strejda.Naštvaně jsem zafuněla,ale strejda nevnímal.
,,Děti.Dojedli jste?Musíme vyrazit." Řekla teta a začala sklízet talíře.
,,Jděte ven a počkejte nás před domem." Poručila teta.Beze slova jsem se zvedla a vyrazila jsem ven.Došla jsem tam za tři minuty.Cestou jsem stačila vlézt do spíže,koupelny,na záchod a do obýváku.Kurnik já to tu nesnáším.Najednou mě něco napadlo.Ta stará knížka.
,,Této…musím si ještě něco vzít." Křikla jsem a vyběhla do svého pokoje.Trefila jsem tam bez jediného spletení.
Vpadla jsem do pokoje a začala ji hledat.
,,Sakra kde je?" bručela jsem si pro sebe a hledala.
,,Už vím." Luskla jsem s úsměvem prsty a přeběhla k batohu.Začala jsem se v něm přehrabovat a vytáhla jsem ji.
Usmála jsem se a vyběhla jsem ven.
,,Hele tohle nemyslíte vážně,že ne?" zeptala jsem se pochybovačně a vyhlížela okýnkem na školu,do které se valilo děsně moc dětí.
,,To je pěkné.Velmi pěkné,že jo?" usmála se teta a podívala se na strejdu.
,,Hele sem odmítám chodit." Vyhrkla jsem naštvaně,ale to už byli všichni z auta venku.Najednou se otevřely moje dveře a strejda mě vytáhnul ven z auta.
,,Tak jdeme děcka." Zavelela teta.Chtě nechtě,musela jsem jít za nimi.Šourala jsem se pomalu,jako jejich ocas a prohlížela si děti a školu.Naháněla mi husí kůži.Hrdlo se mi sevřelo a srdce mi splašeně bušilo.Vešli jsme dovnitř.Škola byla pěkná,ale ta moje stará se mi líbila víc.
,,Kde je tady ředitelna?" slyšela jsem tetu Berry jak se ptá nějakého kluka z osmičky,tipuji.Ukázal nám směr.Teta poděkovala a popadla mě za ruku.
,,Co je?" vyhrkla jsem nasupeně a nechala se táhnout do ředitelny.
,,Tak tady je tvoje třída." Ukázal mi ředitel pan Antonio Bianchi.Myslím,že se tak jmenuje.
,,No…a…co mám jako dělat?" optala jsem se ho.,,Rodiče" už odešli pryč.
,,No co asi.Jdi dovnitř." Poručil mi.Zavrtěla jsem hlavou.Povzdychnul si.Pobídnul mě,ať odstoupím a vešel dovnitř.Šla jsem za ním.Vystrašeně jsem překročila práh třídy a vkročila jsem do třídy.Rozhlédla jsem se po dětech.
,O můj Bože.Já umřu.Ne prosím.Nenechávejte mě tady.´křičela jsem na ředitele v duchu.Ale to je mi k ničemu,že.
,,Děti.Tohle je Eleni Bedfordová.Přistěhovali se sem z…to je jedno.Je to vaše nová spolužačka." Všichni na mě otočili své hlavy a zvědavě si mě měřili.Přejela jsem je pohledem a srdce se mi leknutím zastavilo.Z prostřední řady z poslední lavice se na mě usmíval ten kluk,o kterém se mi dneska zdálo.


Jóóóóóóóóóóó´. Bezva. Jen tak dál.