Autorka→ majakmaj@seznam.cz
7. Kapitola - Útěk a úchylové
Moc vám děkuji za komentáře, moc mě potěšily, tak jsem vám dala další kapitolu takhle rychle.
P.S. Nevím, kdy vám to sem Aranel dá, když dělá tu maturitu. Rozhodně jí nezávidím.
"Tak to je divný." Odvětila jsem.
"Pořádně." Souhlasila. "Nevíš proč?"
"Nemám ponětí. A ty?"
"No, leda že by si byla elfka."
"Ale já elfka nejsem."
"To ne, ale jeden s tvých rodičů by mohl být elf."
"To je blbost. Vypadám jako člověk. Ty si poloviční elfka a máš špičaté uši. Teda aspoň to tvrdíš."
"To podle mě nevadí. Vzhled si mohla zdědit po svém druhém rodiči. Navíc máš elfskou postavu a eleganci a běháš skoro stejně jako já."
"Tak jo. Dejme tomu, že můj vzhled tomu nebrání, ale pořád je tu ještě jeden problém."
"Jaký?"
"Žádní elfové tady nejsou."
"Aha. To mě nenapadlo."
"Víš ty co? Nebudeme to teď řešit. Možná to někdy zjistíme."
"Ok."
"Takže co teď?"
Danila nakloní hlavu na stranu, až jí přepadnou dlouhé vlasy a zatváří se ďábelsky.
"Teď mi řekneš, co si udělala, když ti bylo deset."
O čem to mluví?
"Coo?"
"Když jsem ti ještě četla myšlenky, tak si myslela na to, že jsi v deseti udělala něco hodně cvoklého."
Kurva. Já doufala, že na to zapomene.
"A když odmítnu vypovídat?" Zeptala jsem se s nadějí.
"Tak budete podrobena přísnému trestu." Řekla hlasem: Jsem velký policajt, tak se třeste.
"Jakému?"
"Budete mučena, tak dlouho dokud to neprozradíte."
"Tak v tom případě to neřeknu."
Co by mi mohla udělat? Sice je pořád o dost mocnější než já, ale už mi nemůže číst a ovládat myšlenky a pochybuju, že by mě mučila doopravdy.
Danila se zatváří ještě ďábelštěji a řekne: "Jak chceš, ale pak neříkej, že jsem tě nevarovala."
A pak mě začne lechtat.
"Áááááááááááááááááá!!! To je podraz! To neplatí!" Řvu a peru se s ní.
Danila ovšem strávila půlku života tím, že se učila bojovat, takže jsem proti ní ne měla šanci.
"Tak jo! Tak jo! Řeknu ti to!"
"Přísahej."
Sakra. Ona mě má prokouknutou. Chtěla jsem jí majznout polštářem po hlavě a zdrhnout.
"Přísahám!" Vykřikla jsem, když už se to nedalo vydržet.
Danila přestala a pustila mě.
"Tak?"
"Sakra. Nech mě taky vydýchat."
Když jsem se dostatečně vzpamatovala, řekla jsem: "No, to jsem právě přijela Angelika."
Danile zajiskřilo v očích.
"Cos jí provedla?"
"Když přišla připadala mi nesympatická, ale řekla jsem si, že nebudu dávat na první dojem. Ale můj první dojem byl správný.
Když přišla měla vlasy natočené do prstýnků a byla oblečená celá v křiklavě růžové."
"Hnus." Otřásla se Danila.
"To mi povídej," povzdychla jsem si.
"Okamžitě si získala všechny holky a ty jí dělaly otrokyně.
Po pár dnech si dokonce přidala do svého služebnictva i pár kluků.
Dostala je všechny jakmile jim začala dělat kurvu." Ušklíbla jsem se znechuceně.
Danila se zatvářila zmateně.
"Kurva? To nevím, co znamená."
"V alagaësii nejsou kurvy?"
Zeptala jsem se překvapeně. Nenapadlo mě, že někde nejsou kurvy.
Danila na mě ironicky podívá.
"Jak to mám asi vědět, když netuším, co to znamená?"
No jo. To mi nedošlo.
"Kurvy jsou děvky."
"A to jsou?"
Ty vole. Oni tam asi fakt nejsou. Co je za zemi? Nebo svět? Ne nejlepší je dimenze. Jasně budu tomu říkat jiná dimenze. Jiná dimenze bez kurev.
"No doslova to znamená, že provozujou sex za peníze, ale říká se to, když to nějáká holka dělá s úplně každým."
"Aha." Pochopila Danila.
"Tak ty tam máme, ale nenazýváme je kurvy ani děvky, ale prostitutky."
No vypadá to, že kurvy se dostanou všude.
"Takže budu pokračovat."
"Angelice skoro všichni sloužili, ale já ne."
"To mi došlo." Řekla Danila.
"V té době jsem vyráběla z provázků hezké náramky. Angelika jeden chtěla, tak za mnou přišla."
"Vyrob mi jeden!' Poručila mi."
"Proč bych to měla dělat?"
"Protože ti to říkám!"
"A proč bych tě měla poslechnout?"
"Protože jsem královna!"
"Nejsi na hru na královnu trochu stará? Ale promiň asi jsem se přeslechla, když o tobě vychovatelka mluvila. Víš, já jí moc neposlouchala. Ty jsi totiž hrozně nudná a nezajímavá, takže jsem tam asi usnula. Zdálo se mi totiž, že říkala, že je ti deset. Odpusť mi mou hloupost. Na tobě je totiž jasně vidět, že jsi mnohem mladší. Nemám vám jít koupit dudlík, Vaše Výsosti?"
"Zrudla vzteky. ,Co si to dovoluješ?!!' ječela na mě. ,Já tady tomu velím! Ty se mi máš klanět!' ,Ach omlouvám se Vaše Výsosti, ale tady jsme v demokratickém státě. Tady si volíme prezidenta a tomu se neklaníme.
Ale to jste samozřejmě nemohla vědět díky vašemu útlému věku."
Danila se začala chechtat, ale vypadala, že se nedusí, takže jsem pokračovala.
"Po tomhle mém proslovu jí došla slova. Zírala na mě a nakonec se zmohla na pouhé: ,Toho budeš ještě litovat!' a odešla. Tak byla započata válka."
"Proboha, co to tu melu? Tak byla započata válka. To zní jako z nějakého praštěného filmu."
Napadlo mě, že Danila nebude vědět, co je film, když v alagaësii nebyla vynalezena televize, ale očividně to věděla.
Pak mi došlo, že si to musela přečíst v hlavě nějakého spolužáka ve škole.
"Ale nelitovala jsem, ačkoli se mi pomstila.
Jedna holka jí dala své tričko, které bylo mnohem hezčí než cokoli, co měla Angelika v šatníku, přestože jim připadalo odporné a rozstříhala ho.
Pak s křikem běžela za vychovatelkou a ukázala jí tričko. Její kamarádka (vlastně otrokyně) říkala, že mě viděla jít s nůžkami do pokoje. A vychovatelka jí to samozřejmě uvěřila. Takže jsem měla průser.
Dostala jsem domácí vězení. Angelika z toho měla škodolibou radost.
Jenže já jsem si vymyslela dokonalý plán pomsty.
Počkala jsem si na noc. V té době před mým pokojem seděla vychovatelka, aby dohlédla, že neporušuji svůj trest. Toho jsem využila.
Potichu jsem vylezla s nůžkami z okna a po okapu jsem došplhala do Angeličina pokoje. Tam jsem si kapku pohrála s nůžkami a pak jsem se vrátila do svého pokoje. Tam jsem rychle zavřela okno, schovala jsem nůžky a šla spát.
Ráno mě vzbudil křik. Usmála jsem se a vylezla z postele.
Když jsem se oblékla, vběhla do mého pokoje Angelika.
,Cos mi to udělala, ty děvko?!!!!! Zaječela a zaútočila na mě. Mohla jsem jí snadno porazit, ale počkala jsem si až do pokoje vběhnou vychovatelky, podívat se, co je to tady za randál. Teprve pak jsem jí srazila k zemi a pak okamžitě pustila.
Angelika se zachovala přesně podle mého očekávání a vrhla se na mě znovu. Tak jsem jí znovu srazila k zemi a tentokrát jí tam držela.
Pak jsem se zděšeně otočila na vychovatelky. ,Viděly jste to? Ona na mě zaútočila.'
Obě dvě přikývly a pak jedna řekla: ,Mohla byste jí pustit? Rády bychom se jí zeptaly, co to dělá.'
,Samozřejmě' přikývla jsem a pustila jí.
K mé radosti se do mě zase chtěla pustit, ale vychovatelky jí tentokrát chytly.
,Co to děláte Angeliko?' Ptaly se.
,Já tě zabiju!' ječela jako smyslů zbavená a prala se s nimi.
Wau kdo by to byl řekl, že se umí tak prát, když jí opravdu hooodně naštvete.
,Můžete to nějak vysvětlit?' Ptala se mě vychovatelka přísně.
Upřu na ní nevinný pohled. ,Vůbec nechápu o čem mluví. Myslíte, že bude v pořádku? Mám strach jestli se jí něco nestalo.' Ptala jsem se a tvářila se vyděšeně.
Jako ne, že by mi bylo jedno jestli jí někdo zavraždí, nebo tak, ale teď jsem moc dobře věděla, co se jí stalo.
V tom jak se prala, jí spadl odporně růžový šátek z hlavy.
Všichni jsme zalapaly po dechu, i když já měla problém se nerozesmát, ale ustála jsem to.
Angelika totiž na hlavě neměla jediný vlas.
,Co se vám stalo?' Zeptaly se jí vychovatelky.
Ona se ale jen rozbrečela a štkala: ,Mé vlasy. Mé krásné dlouhé vlasy. Co si počnu bez svých vlnitých zlatých vlasů?'
Tomu se říká povrchnost.
,Proboha Angeliko' řekla jsem s pláčem na krajíčku a objala jí. ,Jak se ti to stalo?'
Tvář se jí zkřivila nenávistí. Ne že bych se jí nedivila.
,Ty mrcho! Ty zatracená děvko! Já tě uškrtím!'
Uškrtí? Pokud by mě měla zrovna ona někdy zabít, tak jedem. Ta by mě rozhodně uškrtit nedokázala.
Vychovatelky jí odtáhly někam, kam jí zamkly dokud se neuklidní.
Doufám, že do mrazáku. Rozhodně potřebovala vychladnout.
No Angelika se nakonec uklidnila a samozřejmě se to na mě pokoušela hodit. To že jsem to udělala já je detail.
Ale tentokrát jsem na ní byla připravená.
Ona si totiž samozřejmě přivedla otrokyni, která řekla, že mě viděla.
Tentokrát ale přestřelila.
Vychovatelka totiž seděla celou dobu před mými dveřmi a nevěděla, že jsem schopná ručkovat po okapu.


Hezké :)