close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

14.kapitola, 1.část

3. června 2012 v 10:52 | Aranel van de´Corvin |  Kniha II. - Upír vs. člověk
odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz

Chester
Otevřu tmavé dřevěné dveře a opřu se o rám, abych se zadíval na Miu. Stojí před zrcadlem s vyhrnutým tričkem a hladí své prozatím ploché břicho. Bodne mě kdesi u klíční kosti a pozoruju ji takhle do té doby, než si mě všimne.

"Zatím není vidět, ale je tam," řekne příjemným hlasem a protne mě pohledem. "Bude to tvůj syn nebo dcera," usměje se a vykročí ke mně ladnými kroky.

Zavřu za sebou dveře, kdyby náhodou zase napadlo Di šmírovat a dojdu až k ní. Je to tak zvláštní vědět, že čekám dítě s nevlastní sestrou. Miu znám už několik let, ale tohle bych si nikdy nepomyslel. A rozhodně bych to neplánoval!

"Už bychom měli začít vymýšlet jména," chytí mě radostně kolem krku. Ona se na to dítě skutečně těší, ale já! Já jsem to takhle nikdy nechtěl, do hajzlu!

Měl ses podle toho chovat a nervat se jí pořád mezi nohy, ozve se mi vnitru škodolibý hlas, až se protivně zašklebím.

"Taky shánět nějaké věci," zamyslí se, jako by si v hlavě sestavovala seznam, zatímco se ke mně tiskne. "Vím, že máš slabost pro černou barvu, proto bych si přála vše v černým," usykne blaženě, když mi zajede do vlasů. O tom jsem jí snad něco říkal!

Zatnu čelist a probodnu ji nesouhlasným pohledem.

"Budeš se muset zbavit tý malý děvky," zapřemýšlí a mně se v těle začne vařit krev. "Nebo si ji nech jen jako svačinku," dodá, jakmile uvidí můj vzteklý výraz. "Ale nechci, aby lezla do naší ložnice!" prskne znechuceně, jako by Di byla nějaký póvl a ona má panička. "Samozřejmě se přestěhuju k tobě," plánuje si vesele a přilepí mi polibek na rty jako naprostou samozřejmost, že mi dva patříme k sobě!
Znechuceně ji od sebe odervu.

"Mio," řeknu a držím ji z dosahu svého těla. "Ty jsi to nepochopila," zavrtím hlavou a ostře se jí dívám do zelených kočičích očí. "Mezi námi se nic nemění, jako se nemění můj vztah k Di." Zamračeně našpulí pusu, jako bych ji snad urazil a zmařil její plány na budoucnost. "O to dítě se postarám, ale to je tak všechno. Co se týče tebe, tak ode mě nic nečekej," řeknu a dívám se, jak zatne pěsti a v očích se jí rozhoří žár ponížení a hněvu.

"Ale udělal jsi mi dítě!" křikne naštvaně. "Měl by ses o mě starat! Rozmazlovat mě! A ne vyznávat city svýmu žrádlu!" vyjekne hystericky.

Dnes už je to druhý panický záchvat, který na mě ženské osazenstvo zkouší. Jsem skutečně rád, že v domě není žádné další něžné pohlaví!

"Musíš mě milovat!" vystrčí drápy, jako by mi chtěla vyhrožovat.

"Když budeš cokoliv potřebovat, rád ti pomůžu," řeknu s upřeným pohledem. "Stále jsi moje nevlastní sestra, ale lásku ode mě nečekej. Ta se vynutit nedá," zavrčím výhružně, aby ji nenapadlo něco takového náhodou zkoušet. Ovšem v mysli mi vytane hořká vzpomínka na líbající se dvojici, která mě na okamžik vyvede z rovnováhy, než ji opět zaženu.

Mia se lítostivě zadívá do zrcadla a prohlíží se jako by na sobě hledala vadu. Čekám trpělivě několik minut, jsem rád, že se z toho záchvatu dostala sama a nedělala mi takové peklo jako má ohnivá Di.
"Čau kámo," dosedne na parapet Dex a seskočí jedním rychlým pohybem na nohy.

"Nechce se mnou bejt!" postěžuje si mu Mia plačtivě a skočí mu do náruče, jako by ji snad mohl utěšit. Pobaveně si překřížím ruce na hrudi a pozoruju je.

"Pořád blbneš kvůli Dianě? Myslel jsem, že budeš s ní," hlavou hodí směrem k Mie, zatímco ke mně jde vláčnými kroky sytého upíra, který si před pár minutami smlsnul na čerstvé krvi. Zřejmě nebyl hladový, ale měl chuť a náladu si hrát. "Neboj se, já se o Di skvěle postarám. Nemusíš mít obavu. Přežije, i kdyby nechtěla," rozchechtá se a setře si z brady rudou životadárnou tekutinu. "A kdykoliv si můžeš přijít pro svou dávku krve," zazubí se.

Začínám postrádat Dexterovu volnost, zřejmě se ze mě stal usedlejší typ, který je rád u své šťastné krve. Rád, že nemusí létat a hledat kořist, když se může snadno namlsat v posteli a užít si všeho, co ten zázračný cit ještě nabízí.

"Je pitomoučká," broukne a potvrdí mi, že se už setkal s Diinou naivitou. "Bude tě milovat pořád," mávne rukou a já vím, že má pravdu.

Jsem si Di jistý, i když… při pohledu na Dicka se přece jen obavám neubráním.

"Svou krev máš jistou, tak se tolik nepředváděj, když tu není," prskne a políbí Miu natolik vášnivě, až se uchechtnu. "Koneckonců se o ni můžu postarat teď hned," vycení tesáky a než mi dojde, co chce udělat, padne mi Mia do náruče a Dex zmizí v chodbě.

"Nech toho!" odstrčím ji od sebe a dohoním ho. "Počkej, snad jsme se na něčem domluvili, ne?" drapnu ho za rameno a donutím se před dveřmi do Diina pokoje zastavit.

"Chci ti pomoct!" usykne nechápavě, když mě probodne pohledem. Shlíží na mě jako na mrzáčka a mně to vadí. "Nebude pro tebe snad snadnější bejt s Miou a starat se o svýho následovatele, než pořád zachraňovat ji a zahazovat se s ní? Už si tě omotala kolem prstu dostatečně! Seš ochočenej, jak pejsek," ušklíbne se a odtáhne se ode mě, jako bych ho mohl nakazit. "To snad chceš věčně trpět ty citový výlevy, co si na tebe zkouší?" udělá na mě oči. "Koneckonců ta coura už se cicmala s Miinou kořistí, tak jak moc tě asi miluje?" ušklíbne se znovu a zasáhne tak mé citlivé místo. Trefil do živého a ví to, protože můj výraz mluví za vše.

Vůbec jsem netušil, že ho Mia stihla poinformovat!

"Drž hubu!" vyjedu na něj, protože se mi ten zážitek vrátí jako bumerang. "Ty ani Mia nemůžete pochopit, co mezi mnou a Di je, tak mi pořád neříkejte, co mám do prdele dělat!" zavrčím a chytím ho pod krkem.

"Co mezi váma asi může bejt, když se ta tvoje Di láskyplně oddává jinýmu a vysávat se taky nechá, od koho se jí zachce," prskne výsměšně. "Jen s tebou manipuluje a ty už nejseš ani poloviční upír. Udělej správnou věc a začni se chovat jako dřív!" sykne mi do tváře provokativně. "Máš Miu, svýho nástupce a víc nepotřebuješ! Rozhodně nepotřebuješ ji!" Zadívá se na dveře svýma pichlavýma očima a olízne si špičáky. "Nech mě, postarám se o ni," řekne klidně a poplácá mě po rameni.

Vyburcuje ve mně pocit, že to, co jde udělat je správné. Z té myšlenky mě vyvede teprve Diin bolestný výkřik.

"Do hajzlu!" syknu vztekle. Já jsem mu uvěřil, že stojí na mé straně a jemu jde přitom jenom o její krev, která má pro něj ještě lepší chuť než normální, protože se ukájí na jejím strachu a bolesti, který z ní dokáže vydolovat.

"Ty hajzle!" křiknu a vrhnu se na něj. Bez problému ho s Di shodím a začnu ho do obličeje bít s takovou vervou, až z něj začne crčet krev.

"Vyser se na to, Chazzy!" Sám se mi pokusí nějakou ránu oplatit, ale oproti němu jsem rychlejší v rozdávání bolesti a mám trénink, který mi s takovými jako je on, pomůže zatočit bez problému.
"Myslel jsem, že jsi kámoš a ty přitom držíš s Miou!" řvu na něj, zatímco se z něj snažím vymlátit "duši". "Kdoví, co ještě jste za mými zády domluvili!" vrčím na něj.

V naprostém vzteku se mu zakousnu tak hrubě do paže, že se prohne bolestí a věnuje mi dobře mířenou ránu, po které se oba ocitneme na zemi. Když se na mě přetočí, tak náhle vyvalí oči a usykne.
"Ještě pohyb a bude ze mě vrah," řekne Di medovým hlasem.

Zamlženým pohledem se na ni zadívám. Stojí těsně nad Dexem a něco drží v dlaních.
"Ale no tak," směje se nejapně můj protivník.

"Pusť Chazze!" zavrčí má šťastná krev a zatlačí, až přeci jen uvolní Dex své sevření. Poslušně se postaví, stále napnutý.

Urychleně se zvednu a chytím ho za mikinu. "A teď vypadni!" zařvu na něj vzteky bez sebe. Jakmile zmizí, uvolněně vydechnu, ale stejně mi na jazyku zůstává pachuť zrady.

"Jsi v pořádku, lásko?" zašeptá vystrašeně Di a obejme mě kolem pasu, zatímco se mi dívá do obličeje.
Stačil jsem inkasovat pár dobře mířených ran, takže mám tvář od krve. Posadím se na postel a vysadím si ji na klín. Ihned se mi začne věnovat. Jemně mě hladí dlaněmi po pažích a líbá na krvavé rány i pohmožděná místa. Slízává mou krev tak vděčně, jako by byla upír. Trochu mě to fascinuje, jak jí to chutná a rozhodně je to velmi vzrušující!

"To víš, že jsem v pořádku…" řeknu a dál ochotně přijímám všechny její něžnosti, které jsou v tuto chvíli vážně jen moje! Ano, začínám z ní bláznit. Jako upír bych takhle nikdy reagovat neměl, jenže… Díky ní mám pocit, jako bych najednou viděl i něco víc. Jako by můj "život" měl náhle i jiný smysl, než jen vraždění a týrání nevinných obětí.

"A ty?" zadívám se na ni skrz přivřená víčka. "Mě přece jen tak něco nepoloží," ušklíbne se na mě provokativně a dál mě opečovává, jako bych byl to nejkřehčí v jejím životě. "Trochu ti to opláchnu, pojď." Sleze ze mě a zatáhne mě za ruku. Proplete naše prsty a než vyleze ze dveří, obezřetně se rozhlédne.

"Nemusíš se bát. Nedovolím, aby ti něco udělal," zadívám se na ni, když se snaží rozeznat ve tmě různé obrysy.

"Nebojím se o sebe," ušklíbne se sebejistě. "Na mě by si nikdo netroufnul," odfrkne s tou svou královskou naivitou, až se musím rozesmát. "Jen nechci, aby ses zase porval." Rychle mě provede chodbou až do koupelny, kde ty tmavé dveře zamkne na dva západy a oddechne si. Cítí se tak bezpečí a já ji nechávám, přestože by Dex bez problému mohl vletět nezajištěným oknem.

Nechám se odvést k umyvadlu, kde mi jemně oplachuje tvář. Líbí se mi, že se o mě stará a pečuje, jako bych byl tím nejdůležitějším. Drobnými polibky zdobí mou tvář, krk i hruď, když ze mě svléká košili a laská mě na holé kůži.

"Musíš na sebe dávat pozor, lásko," zavrčí zoufale, když si prohlíží modřiny, které mi kamarádíček způsobil a které mi brzy zmizí. "Prosím," zašeptá a zadívá se mi naléhavě do očí.

"Umřela bych, kdyby se ti něco stalo! Nemohla bych bez tebe existovat." Její láska je téměř hmatatelná a já si jí užívám plnými doušky. Doteky, slova, krev. Všechno to na mě tak působí, až mě to trochu znervózňuje… Obejmu ji pažemi a přitisknu k sobě a snažím se nedat najevo, jak moc mě má omotaného kolem prstu…

"Neboj se, mně se nic nestane," řeknu. Vážně mě těší, že o mě má takovou starost. V hlavě mi po incidentu s Dexem šrotuje, protože věci zřejmě nebudou takové, jak se na první pohled zdály. Svraštím čelo. Budu si muset promluvit s Miou! A také promluvím… Ale až potom, co se pomazlím s Di. Lísá se ke mně jako nenasytné kotě. Jako by snad zítřek neměl přijít.

"Neboj se, já ti neumřu," uklidňuju ji.

"Já už přece umřel," zazubím se a schytám od ní něžný kousanec do ramene. Prsty mi vjede do vlasů, a když ji políbím a začnu si jazykem hrát s tím jejím, tak mi zavzdychá do rtů. Snažím se jí svými doteky dokázat, že umím být také tak něžný jako ten vůl.

"Měl by ses ze mě napít, aby se ti to rychleji zahojilo," zavrčí mi se zavřenými víčky do rtů.
Pln touhy po její skvělé krvi se od ní odtáhnu a sjedu na její krk. Přejíždím jí po tepně jemně jazykem, jako jsem to dělal na začátku, abych jí dal prostor se uvolnit. Ten už sice nepotřebuje, ale stejně se mi do ní nechce hned zakousnout. A nakonec to ani nestihnu, protože sebou při Dickově výkřiku zoufale trhne.

"Co to bylo?" zajíkne se a stočí svůj pohled ke dveřím.

"Nevím," brouknu a chci pokračovat, když se mi vytrhne.

"Nemůžeš to nechat být?" zavrčím a tváří mi prolétne zklamání. Jsem z toho jejího zachraňování vážně otrávený.

Diana
"Ne!" syknu při odemykání a hbitě mu zmizím mezi dveřmi.

Křik se ozývá z pokoje, který byl dříve naprosto prázdný a nyní zřejmě patří Dickovi. Bez problému otevřu dveře a vletím přímo Dexovi do náruče, až vyjeknu.

"Přesně tebe jsem tu chtěl mít," usykne vášnivě a chytí mě pod krkem, až vykulím oči a zalapám po dechu.

"Di," zasténá zoufale Dick. Ani nevím kde je, protože Dexter na mě vycení výhružně špičáky a přimáčkne mě ke zdi, až se mu zadívám vztekle do tváře.

"Do hajzlu, Dexi!" zavrčí tak hrůzně Chester, až sebou oba trhneme. Rozrazí dveře s takovou párou, že se ozve mohutná rána a popadne Dextera za ramena. Téměř ho vhodí do chodby, jak je poháněn vztekem.

Nechám je a sebejistými kroky se vrhnu k Mie a skočím jí na záda. Ještě se do něj nestačila zakousnout, protože se Dick brání novým kůlem.

"Zase ty?!" vycení na mě špičáky a lehce mě odhodí.

Upadnu na zadek a ihned se hrabu na nohy. Jsem jako posedlá amokem, protože mi vadí, když se taková příšera snaží ublížit někomu, koho mám ráda! "Pusť ho, ty bestie!" syknu a přiskočím k ní, když se bleskurychle ožene a jedním promyšleným tahem mi přeřízne tepnu na krku. Zalapám po dechu a v naprostém šoku padnu na kolena. Dlaň držím na otevřené ráně. Cítím horkost mé vlastní krve a hlava se mi motá, jak prudce mizí životadárná tekutina z mého těla. Prýští do místnosti a já se široce otevřenýma očima pohlížím, jak zbarvuje věci okolo. Rty mám rozechvělé a otevřené v naprostém údivu, když vnímám ten a naprostý otřes mé lidské schránky.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama