close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

14.kapitola, 3.část

3. června 2012 v 10:54 | Aranel van de´Corvin |  Kniha II. - Upír vs. člověk
odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz

"Nemám ti pro ten test zaletět sám?" zeptá se otravně, když mi v kuchyni připravuje jídlo. "Sice jsem to nikdy nekupoval, ale věřím, že s tím nebude problém," blýskne v komickém úsměvu špičáky, ale já na něm vidím i tu počínající nejistotu. Položí přede mě talíř s tousty, do kterých se ihned hladově pustím.

"Není potřeba," zamumlám s plnou pusou a soukám do sebe jeden toust za druhým. Sním jich všech pět a ještě otevřu ledničku a dám si jogurt, litr mléka a sušenku, ovšem stále nejsem plně spokojená a ta neuvěřitelná chuť mě stále sžírá.

Chester
Sleduju, jak spořádá už třetí sušenku, ale pořád se nezdá být úplně spokojená. Začne se rozhlížet kolem a nakonec strčí hlavu zase do ledničky.

"Nemáme nějaký maso?" zajímá se. Její otázka mě překvapí.

"Maso? Nikdy jsi ho nejedla," zúžím udiveně oči.

"Já vím," broukne a vytáhne cosi, co vypadá jako vepřové kotlety. "Jen mám na něj teď děsnou chuť," ušklíbne se s pokrčením ramen, zatímco se olizuje nad sáčkem, který dává rozmrazovat do horké vody. S netrpělivým povzdychnutím se mi posadí do klína a jemně mě líbá na tváře. "Co se tak tváříš?" ušklíbne se na mě. "Prostě když mám hlad, tak se najím. Snad ti nebude vadit, když přiberu pár kilo," načepýří se. "Přece nebudu držet dietu," prskne, zatímco si ji zamyšleně prohlížím.

Nikdy toho moc nesnědla. Spíš byla jako kost a kůže a talíři se vyhýbala obloukem. Skoro bych řekl, že byla živa jen na mém jedu a nyní? Zatvrzelá vegetariánka a nemůže se dočkat, až se zakousne do masa!

"A čím to, že ses tak náhle rozhodla?" zvednu obočí. "Nikdy jsi téměř nic nechtěla a teď nevíš, co bys snědla dřív," zkoumavě ji lustruju pohledem, jako bych čekal, kdy ta bublina tajemství praskne. Visí ve vzduchu už moc dlouho na to, aby se dala ignorovat.

"Jestli ti to teda tak vadí, tak můžu klidně přestat jíst úplně!" prskne znechuceně a v obličeji se jí rozzáří nepokrytý sarkasmus a vztek. "Nevím, proč bych jako jediná měla v tomhle baráku trpět hladem!" zajiskří očima a znovu se jde podívat do ledničky.

"Zřejmě je to tím, že tu jsi jediná, která nemá ráda krev," ušklíbnu se, ale Di se na mě zadívá tak pochybovačným pohledem, až mě to na chvíli vykolejí.

Pak zas náhle schová hlavu do ledničky.

"Di, já přece nechci, abys hladověla. Jez si, cokoliv chceš, já jen…" Zarazím se.

"Co jen?!" prskne znechuceně. "Pořád ti něco vadí!" rozbrečí se a já užasle pozoruji, jak si rozmazává slzy po tvářích. "Když jsem tak hrozná, tak proč se se mnou furt zahazuješ?!" Chytí si hlavu do dlaní.

Když ji chci obejmout, vytrhne se mi.

"Nesahej na mě!" vyjekne a odtáhne se ode mě. "Běž si za Miou a svým dítětem!" štěkne vztekle a z kuchyně mi uteče.

Stojím jako opařený a dívám se na místo, kde se naposledy mihla a nějak mi ty její náhlé výpady a výbušné reakce začínají mírně zvedat krevní tlak.

*** *** ***

"Ahoj miláčku!" sykne radostně Mia, když vejdu do jejího pokoje. Hned se ke mně přivine a začne mě líbat na krku. "Copak?" zasténá svůdně, když mi přitiskne dlaň k rozkroku.

"Neměli jste to předem vymyšlené špatně," řeknu jako by nic, až se na mě nechápavě zadívá.

"Ale Dex je hlupák a pro krev udělá první poslední, takže se nakonec prozradil," hraju předem připravenou hru a čekám, zda se chytí.

"Ten zmetek!" zakleje a vyvlíkne se z mého objetí. Otočí se ke mně zády a zatíná pěsti, jako by se snažila ukočírovat svůj vztek. Když se obrátí zpět ke mně, zračí se jí ve tváři smutek a zoufalství.

"Dexter to dítě nechce!" rozbrečí se přede mnou. "Copak ho nemůžeš vzít za svý?" pozvedne zoufale obočí a nutí mě dívat se do těch jejích zelených prokletých očí. "Víš, jak bude chudinka vyrůstat? Bez tatínka?" Pohladí si břicho a snaží se mě obměkčit.

"Ty potvoro," zavrčím znechuceně. Tušil jsem, že jde o nějakou hru. A můj odhad byl správný!

"Nesnaž se tu na mě zapůsobit mateřskými pudy, které stejně nemáš!" syknu vztekle a chytím ji pod krkem. "Ať se Dex postará o to, co si udělal," řeknu tvrdě a pustím ji. Chci odejít, když mě chytí za ruku a škubne se mnou.

"Přece mě v tom nemůžeš nechat! I kdyby nic víc, tak seš můj bráška!" Chytí mě kolem krku a políbí, až ji od sebe musím odstrčit.

"Ty na mě nachystáš takový podraz a já ti mám pomáhat?!" zavrčím zle. "Sežeň si jiné bydlení, protože já už tě tady nechci!" syknu zlověstně a drápy jí přejedu po krku, až sebou trhne.

"Nemůžeš mě vyhodit!" vyjekne rozčileně, zatímco zatíná pěsti a snaží se, aby jí z očí nepadaly slzy. Díky hormonům je snadno ovlivnitelná, ale já nemám důvod, proč bych na ni měl brát ohledy.

"Ale můžu," ušklíbnu se sebejistě.

"Jestli mě vyhodíš, tak nikdy nebudeš moct nechat to svoje ochočený zvířátko o samotě, protože jakmile zůstane sama, tak přijdu já a zabiju ji!" sykne nenávistně. Ze rtů jí zášť téměř odkapává a v očích má krvelačný pohled, že se neudržím.

Rysy mi ztvrdnou a znovu ji chytím pod krkem, tentokrát ještě tvrději. "Tohle už začínáš přehánět," zaskřípu zuby. "Jestli se jí jen dotkneš, tak zapomenu, že jsi má sestra. Zapomenu na to, že jsem tvůj stvořitel a zničím tě!" zavrčím natolik zle, až se rozechvěje. Nikdy neměla možnost poznat mou nejhorší stránku, když jsem byl s Oskarem. Teď jsem jí trochu ze sebe ukázal a evidentně se jí to nelíbí, za to mě se to líbí moc!

"Dobře," usykne plačtivě.

Po menším zaváhání ji přestanu svírat a pustím ji.

"Chestere," zvedne ke mně oči. "Beztak ani jedno z dětí nebude tvoje," zabodne se mi do tváře s takovou přemírou znalosti, až zůstanu přistiženě zírat. "Copak ti Dianka neřekla, že je s tím mým obědem těhotná?" zašeptá medově a omotá kolem mě ruce. "V agónii největší mi to ten modrookej blbeček vyslepičil," ďábelsky se rozesměje, až se mi ten smích zaryje do hrudi jako její ostré drápy
.
"To sis teď vymyslela!" syknu nejistě. "Di není…" Ani to nedopovím, protože Di s největší pravděpodobností je těhotná! Všechno by na to odpovídalo a ona to musí vědět také!

Ale proč by ti o tom tedy neřekla? Ozve se mi v hlavě známý hlas. Jedině, že by Mia mluvila pravdu.

Ne! To by mi neudělala! Protestuju a neklidně těkám očima po vysmáté Mie.

"Už ti to dochází, viď? Proto je do něj tak zamilovaná," povzdychne si hraně.

"Vlastně," uhne pohledem, jako by ji týralo, jak moc mi tímhle vším ubližuje! "S tebou je podle všeho jen proto, abys ji hojil," pokrčí rameny a zasáhne mé citlivé místo.

"Pochlubila se mu, že prej našla způsob, jak dokonale tě v těch citech obelstít. Šikovná holčička, viď?" zadívá se mi zkroušeně do očí. V hrudi mě opět bodne. To není možné! Není možné, aby to všechno byla jenom přetvářka, aby to všechno bylo… falešné.

"Snad sis nemyslel, že tě opravdu miluje a to dítě čeká s tebou," odfrkne Mia, jako bych byl chorý.

"Vždyť jsi upír a ona kořist," zvedne obočí. "Týral jsi ji, mučil ji svým hladem i doteky. Jsi prakticky její věznitel, tak jak by tě mohla milovat?" položí mi otázku, kterou jsem se na začátku své "lásky" k ní zabýval také.

"Lžeš!" syknu bolestně, ale lhal bych sám, kdybych tvrdil, že mě nezmátla.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama