close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

14.kapitola, 4.část

3. června 2012 v 10:55 | Aranel van de´Corvin |  Kniha II. - Upír vs. člověk
odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz

*** *** ***

Vrhnu k Dickovi do pokoje jako noční běs a proberu ho ze spánku. V rukou třímá kůl, ale ten jedním vzteklým pohybem vyhodím oknem ven.

"Ty parchante!" chytím ho pod krkem a vytáhnu z vyhřáté postele. "Je to pravda?!" zařvu na něj v naprostém vzteku.

"Co?" zasípe nechápavě a vyvalí na mě oči.
"Tak ty nevíš?" zavrčím znovu a znechuceně se dívám do té jeho svaté tváře, kterou bych mu nejraději rozmlátil. "Tak já ti osvěžím paměť! Můžeš mi vysvětlit, proč všude roznášíš drby o tom, že s tebou Di čeká dítě?!" zařvu běsnivě.

"Co je mezi mnou a Di, tak do toho ti nic není," blahosklonně, naprosto vítězně, se ušklíbne a mě na chvíli padne čelist.

Vzpamatuju se a dám mu takovou pěstí, že mi padne k nohám s výkřikem bolesti.

"Jestli jí něco uděláš, tak tě zabiju," sykne komicky, zatímco ho znovu chytím a vytáhnu na nohy.

"To těžko," zavrčím pln hněvu a bolesti. "Protože dřív zabiju já tebe!" Znovu ho udeřím a tentokrát ještě silněji, až vyjekne a z nosu mu vytryskne krev. "Rozluč se se životem, protože tentokrát ti nikdo na pomoc nepřispěchá!" zasyčím mu do obličeje a stisknu ho tak silně, že mu nedovolím se ani nadechnout. Chvíli ho mučím a dívám se, jak protáčí panenky a marně lapá po dechu.

Pokojem se mihlo světlo, jak kolem projel zahraniční vůz. Oskar se skryl v temnotě a já se přitiskl ke stěně, až jsem nebyl téměř ani vidět a dál ho držel, jako bych se netěšil na nic jiného, než na jeho zbytečnou smrt.

"Nech ho nadechnout," položil mi dlaň na rameno a jemně mě od něj odtáhl.

"Svou kořist musíš oslavovat. Dávat jí život zas a znovu. Hrát si tak, jak by nikdo jiný nemohl," zadíval se mi vědoucně do tváře a usmál se.

"Život je naprostý unikát. Každý, který ukončíš, si musíš dostatečně užít," usykl a pomohl mladíkovi na nohy. Mohlo mu být tak dvacet, možná méně a já se nemohl dočkat, až mi Oskar ukáže, co všechno jako upír smím a musím. Byla to má první noc a já byl v mučení nezkušený, nemohl jsem se netrpělivostí ani zhluboka nadechnout, když mi dovolil k němu opět přistoupit a zarýt se mu drápy hluboko do pokožky.

"Chazzy," probere mě Diin hlas.

Ta myšlenka byla opravdu silná. Celou dobu jsem ji potlačoval a nakonec se vynoří v ten nejméně vhodný čas! Zúžím nenávistně oči a zakousnu se mu do krku tak hrubě a brutálně, až sebou Dick zazmítá a z hrudi se mu ozve bolestné zachrčení.

"Dost!" křikne panicky a pověsí se mi na záda, jako by snad měla sílu mě od něj odervat.

Ještě zákeřněji se do jeho krku pohroužím špičáky, až ucítím její bolest ve své hrudi. Zuřivě mi do zad zabuší pěstmi. Odtrhnu se od něj a chytím ji za zápěstí. Bolestivě usykne a z donucení si klekne.

"Nepleť se do toho," zavrčím na ni a dál svírám toho hajzla, aby se mi nemohl vysmeknout.

"Chazzy, nechej ho být!" rozbrečí se mi u kolen a opře se o mě čelem v naprosté bezmoci.

"Proč se ho stále zastáváš?!" vyjedu na ni. "To ti na něm skutečně tolik záleží?!" zařvu a pustím ho. Místo toho se zaměřím na ni, vyděšeně se zvedne ze země a začne přede mnou couvat. Tak ona se mě bojí! "Je to jen další lidskej červ. Víš, kolik takových už jsem zabil!?" vrčím v agónii, která mi svírá hrudník. Sice její pocity už tolik necítím, protože jsou nejintenzivnější po sexu, ale stále mnou probíhají její záchvěvy, jako bychom byli propojeni. "Řekni mi jedinej důvod, proč zrovna jeho bych měl ušetřit!" naléhám na ni. V návalu zoufalství a beznaděje mluví většinou všichni pravdu. Dívám se na ni a děsím se chvíle, kdy mě opět srazí na kolena, protože ona jediná má tu moc.

"Mám ho ráda," schoulí se do rohu pokoje a mačká si krk, ze kterého jí opět stéká krev. "Nechci, aby umřel a mohl by to být kdokoliv! Nedovolila bych ti zabít žádnýho člověka, kdyby to bylo v mojí moci!" Hlas má rozechvělý zoufalstvím a bezmocí. "Je to vražda! Nač potřebuješ zabíjet, když máš mě?" zadívá se mi do tváře se štěněčím výrazem.

Zabodnu se jí pohledem do popelavých očí. Do těch tůní, ve kterých jsem se tolikrát topil, a které mě tolikrát dostaly na vrchol a vzápětí srazily až na dno. Duhovky, které mě tolikrát ošálily a snaží se o to i teď!

"Proč to nepřiznáš?" dívám se na ni vyčítavým pohledem. "Proč mi už konečně neřekneš pravdu?" hrudník se mi bolestivě svírá a já bych nejraději tloukl hlavou o zeď. "Já vím, že jsi těhotná," procedím suše skrz zuby. Okamžitě v úleku zalapá po dechu a skryje se přede mnou ještě víc.

"Nechtěla jsem ti to říkat, měl jsi toho teď moc," zalyká se plačtivě. "Takže ti to vadí?" obrátí ke mně plaše své ubrečené oči.

"Jak jsi šlechetná, že na mě tak myslíš," zaironizuju, aniž bych reagoval na její otázku. Tak ona mi bude ještě do očí lhát! Přistoupím k ní s bolestí v očích. "Jenže já taky vím, že to dítě není moje," syknu, když se nad ní skloním.

Ihned sebou cukne a nechápavě na mě hledí. Ve tváři se jí zračí naprosté ohromení, které mi cupuje mozek na padrť. Proč mi to udělala?! Snažil jsem se jí dát první poslední a milovat ji, jak to jako upír nejlépe dokážu!

"Ale ono je tvoje," zablekotá nechápavě. "Vždyť to víš," dívá se na mě, jako by má poslední slova nedokázala správně rozluštit a nedávaly jí smysl.

"Já s nikým jiným," polkne a zatváří se ustrašeně. Pozoruju, jak se jí otevírají rány na obličeji. Tvář se jí v psychickém rozpoložení barví do ruda a já už s ní nedokážu ani soucítit. Může si za to všechno sama.

"Byla jsem jen s tebou. Já tě miluju," zalapá po dechu a snaží se mě znovu svést a obelstít! Zoufale ke mně natáhne ruce v náznaku objetí.

"Prosím, ubližuješ mi," pohlíží na mě tak zoufale a zlomeně, že se mi svírá celá hruď. Z očí jí bez přestání padají slzy a její duhovky jako by ztrácely svou sivou barvu.

"Vážně?" uhnu pohledem, aby mě nelapila do svých sítí.

"Tak proč Mia tvrdí, že se jí s tím on svěřil? Že chceš být s ním a mě máš jen proto, abych tě léčil? A on to potvrzuje!" ukážu na toho idiota a znechuceně zavrčím, protože ona ze sebe nedokáže dostat ani slovo!

Jen na mě shlíží s otevřenými chvějícími se rty a jasnou bolestí, která jí sála snad z celého těla.

"To není pravda!" zachraptí. "Prosím, věř mi!" Chytí mě za ruku. Ten vroucí dotek zapůsobí jako kat, než se jí prudce vyškubnu. "Důvěřuj mně, ne Mie nebo jemu! Vždyť přece cítíš mou lásku," zajíkne se a rozmaže si krev po celé tváři. "Jsem celá tvoje i s tvým dítětem," šeptá a hruď se jí panicky svírá.
Už jsem se dokonale oprostil od jejích pocitů, takže je necítím. Nemám chuť si do těla pumpovat faleš jejích emocí, které ona dokáže tak bravurně ovládat, jak mi sama už několikrát názorně předvedla.

"Nevím, co cítím," ušklíbnu se. "Jestli je to láska ke mně nebo spíše k mýmu jedu." Protnu ji zrazeným pohledem. Znovu mi dokázala, jak dobrá je lhářka.

Zoufale otevře ústa a znovu je zavře, zatímco se jí z očí sypou slzy jako diamanty.

"Lásko, prosím, zabíjíš mě," zašeptá naprosto zlomeným tónem a opře si hlavu o zeď. Je bledší než ta stěna, která jí poskytuje chladnou náruč.

"Tak jí přece pomoz!" křikne na mě Dick, který se úpěnlivě drží za krk a tváří mu probíhá nepřeberné množství stresu, jako by to prožíval s námi. "Přísahám, že jsem si to vymyslel! O dítěti jsem slyšel poprvé od tebe! Tak proboha něco dělej!" Pro její záchranu by byl schopný si vymyslet cokoliv a já už vážně nevím, čemu věřit. "Řekl jsem to, protože ji chci pro sebe. Ale raději, ať je s tebou, než aby byla mrtvá!" Bere ji zoufale do náruče a ona už jen odevzdaně malátně leží a nesnaží se ani zastavit si krvácející rány.

"Polož ji na postel a vypadni," syknu a dívám se, jak váhá. "Pokud chceš, aby žila, tak udělej, co říkám," zúžím oči a sleduju, jak pokládá její bezvládné tělo na měkkou postel.

Jakmile zmizí za dveřmi, přisednu si k ní a odhrnu jí vlasy z obličeje. Už se nemůžu déle koukat, jak trpí. Uvědomuju si, že ji mám tolik rád, že mě to až bolí. S povzdechem se nahnu k jejímu krku a přisaju se ke krvi, která má chuť téměř jako každá druhá, jen jako by byla s příměsi chilli. Pálí mě na jazyku a mému žaludku nedělá zrovna dobře.

"Lhala jsi mi!" syknu zrazeně, když se od ní odtáhnu. "Tvoje krev už není moje šťastná! Tobě na mě vážně nezáleží," ušklíbnu se. "A bojím se, že ani nikdy nezáleželo," probleskne mi tváří bolest.

Když ke mně natáhne ruku, ani se jí nedotknu. Jsem naprosto znechucený vším, co jsem si vyslechl, pocítil a teď i vypil. Takovou ostrou příchuť krve jsem na jazyku nikdy neměl a už ji ani nikdy znovu ochutnat nechci!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama