close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

15.kapitola, 2.část

3. června 2012 v 10:58 | Aranel van de´Corvin |  Kniha II. - Upír vs. člověk
odkaz na web aoturek→www.hrapdusi.jex.cz

Zadívám se jí hluboko do popelavých očí, jako bych se v nich chtěl ztratit. Nevypadá to, že by mi lhala. Bodne mě v hrudi, když mě zasáhne vzpomínka, jak jsem se nad ní skláněl a ona měla celá ústa od krve. Pak mi prokousla spodní ret a sála mou krev. Sáhnu si na ránu, kterou mi podle všeho způsobila před pár hodinami.

"Ty jsi ze mě pila?" zúžím oči.

"Jen pár kapek," zamumlá a ošije se. Tváří jí prolétne náznak úsměvu.

"Ty jsi ale byla od krve, když už jsem přišel. Je to tak?" vzpomínám si matně. Trochu se ošije a zadívá se na mě potutelným pohledem.
"Jedla jsem syrový maso," zamumlá omluvně.

"V tom případě to malé bude asi vážně moje," usměju se a přitáhnu ji do své náruče. "Tedy, pokud za mě občas nezaskočil jiný upír," provokativně se zašklebím, ale je to jen popichování. Zřejmě mou radost nesdílí, protože se na mě zadívá úkosem a odtáhne se, zatímco mě probodne pohledem zataženého nebe.

"Já si to dítě nechám," oznámí mi jasně a evidentně se v duchu připravuje na mé námitky.

"To jsem moc rád," zavrčím jí do ucha a uvězním ve svém náručí. "Postarám se o vás," zdobím její tvář drobnými polibky, až téměř roztaje.

"Ty ho chceš?" zeptá se hlasem, ve kterém vévodí naděje a dojetí.

"Samozřejmě, snad sis nemyslela, že bych ti řekl, ať se ho zbavíš," svraštím čelo a nechápavě jí pohlížím do tváře. Tak přeci jen mám následovníka. Napadne mě a protne mě šťastná myšlenka, že bude můj a Diin. "Promiň, že jsem ti nevěřil," povzdychnu si. "Mia mě prostě nahlodala," zamračím se. Mrcha!

"Jasně, proč bys měl věřit mně," prskne Di a tvář jí protne zhnusený škleb.

"Promiň, jsem žárlivec," zahuhlám do tmy. "Zabij mě za to!" usměju se na ni. "Navíc ty si také pořád myslíš, že chodím za Miou, abych si s ní užil," zašklebím se provokativně. "Jenže, lásko, jediný, za kým chodím, jsi ty, jenže nadraný jak dělo a pak si z toho nic nepamatuju. Akorát se pak divím, proč mám tak šíleně porýpaná záda," ušklíbnu se. "No a to dítě," rozechvěje mě averze vůči Dexovi i Mie. "Ona lhala, není moje. Je Dexterovo." Srdce se jí rozbuší v nezadržitelné radosti.

Tváře jí ihned zrůžoví, jak se blaženě usměje.

"Není tvoje?" broukne šťastně.

"Ne, není," opakuji. "Už se nenechám zviklat," zapřísahám se. "Pro mě jsi teď nejdůležitější jen ty a naše dítě." Prsty jí zajedu na nepatrně napjatou kůži na podbřišku a přivřu oči, zatímco se nemůžu nabažit myšlenky, že budu mít následovníka. "Neublížil jsem ti… vám nějak… v noci?" zatvářím se provinile, když ji dlaní studím na zatím plochém břiše.

"Ne," políbí mě. "Ale vztekal ses, když jsem ti řekla, že si máš dávat kvůli dítěti pozor," jemně se uculí. Pak se na mě podívá s mírnou obavou.

"Jsem vůl," zašklebím se. "Podle toho, jak jsem zřízený, soudím, že to bylo dost dobrý. Doufám, že jsem se krotil alespoň trochu já, když ty ses na mě tak vyřádila," usměju se.

"Potřebovala bych ještě krev," protne mě chmurným pohledem.

"Chceš se napít ze mě nebo…?" zašklebím se. Já jí zřejmě stačit nebudu.

"Budu potřebovat Dickovu krev." Do hlasu se jí vkrádá beznaděj.

Ta myšlenka se mi vůbec nezamlouvá!

"Jestli ti to vadí, tak já to vydržím," zamumlá hořce.

"Já nechci, abys… abyste hladověli," ošiju se. "Ale nejsem odvázaný z toho, že budeš olizovat zrovna jeho krk!" zkrabatím čelo.

"Tak co mám podle tebe dělat?!" zaskuhrá a přitiskne se mi s pláčem do náruče. Utiší se teprve, když se začneme něžně mazlit a líbat. Brzy jí to však přestane stačit a kousne mě do rtu tak surově, že mi ho znovu prokousne. Ihned začne slízávat rudé kapky. Tváří se tak potěšeně, že se musím usmát.

"Jsi sadistická," zašeptám jí do úst. A byť jen ta myšlenka se mi hrozně líbí! "Můžu ti sehnat někoho jiného," zavrním ve snaze podporovat její krvelačnost co nejvíce. Odtáhne se ode mě a stáhne obočí v zakabonění.

"Já nechci vysávat nevinný lidi!" prskne znechuceně. "Dick se mi sám nabídl. Nevadí mu to," vypne hrdě hruď, jako by to byla bůhví jaká výhra! "Nebudu někoho bez dovolení připravovat o jeho krev. Nejsem žádná krvelačná bestie! To raději budu přežívat na mase a tvé krvi," založí si ruce křížem přes hruď a ve tváři jí svítí veškerá její paličatost. "Buď Dick, nebo nikdo!" prskne s naprostým rozhodnutím.

"Ty jsi tak tvrdohlavá!" zaúpím a sklátím se do peřin. "I když myšlenka, že mě takhle budeš sát každý den, se mi zamlouvá," mrknu na ni s úsměvem.

"Jenže to by nešlo," zakření se na mě. "Potřebuju, abys ze mě pil pravidelně každej den. Podle knížky potřebuje dítě tvůj jed pro vývin," prskne. "Tak mi přines Dickovu krev! Už jsi nás snad potýral dost," zúží vyčítavě oči, až sebou trhnu.

"Já…" Nedopovím, protože mi dojde, že má pravdu. Zřejmě byla těhotná už v době, kdy jsem se přestěhoval do knihovny. Krk se mi stáhne obavou, protože nejen, že jsem nebyl s ní a se svým synem (ovšemže to bude kluk), ale Dexter jí navíc pouštěl do těla svůj jed a mohl tím dítěti ublížit! "Já přece nevěděl, že jsi těhotná!" řeknu zoufale.

"Mně to taky ani nenapadlo," pokrčí rameny. "Co když nebude zdravej?" sykne a rozpláče se.

"Bude, neboj se," obejmu ji a stírám její slzy. "Neplač, nerozrušuj se ještě víc. Ráno zaletíme do města a půjdeš k lékaři." Zadívá se na mě jako na chorého.

"S upířím dítětem k doktorovi?!" vyprskne vztekle. "Ty ses snad zbláznil!" vyjede na mě tak, že je mi to jasné. Jde o další hysterický záchvat, který jen tak nekončí. "Nejdřív se o něj absolutně nestaráš! Zatratíš ho, že není tvůj a najednou si hraješ na dobrýho přítele a tátu?!" Odstrčí mě od sebe. "Vždyť tys svoje dítě vlastně odmítnul! Nechoval ses pěkně ani k němu - ani ke mně! Díky tomu z něj teď může být mrzáček! Jak se mu pak budeš moct podívat do očí a říct, že tvojí vinou je třeba postižený?!"

S pootevřenými rty ji nevěřícně poslouchám.

"Já si na nic nehraju. Mým snem nebylo stát se otcem!" vyjedu na ni a její oči se zakalí slzami a panicky se rozbrečí. Zoufale si promnu obličej. Do hajzlu, musím se uklidit! Ona musí být v klidu, jelikož jí hormony dávají zabrat a má hlad. Do hajzlu, vždyť ona se chová jak hladový upír!

Bez jediného slova vyběhnu z pokoje a nevšímám si jejího pronikavého naříkání, které se nese celou chodbou. Nenadšeně vpadnu do Dickovi ložnice a zadívám se na toho vola.

"Potřebuju, abys šel se mnou," štěknu chladně a nekompromisně.

Zkoumavě se na mě podívá a ušklíbne se.

"Co chceš?!" zašklebí se na mě sebejistě.

"Co asi?!" zamračím se. "Tvou krev! Di má hlad!" Okamžitě se zvedne a jde za mnou. Zřejmě je schopný pro ni obětovat hodně.

"Ten tvůj parchant jí dává zabrat," sykne neurvale, až ho jedním pohybem přirazím ke zdi.

"Ještě jednou se takhle vyjádříš a zlomím ti vaz!" zavrčím.

"A co by pak má Di jedla?" pozvedne triumfálně obočí. "Sám víš, že nikdo jiný jí dobrovolně krev nedá a ona si jinak nevezme," probodne mě vychytralým pohledem, až vzteky zatnu čelist.

"Krev jí obstarám vždycky. Ať už dobrovolně nebo ne. K tomu tebe vážně nepotřebuju!" blýsknu ve škodolibém úsměvu špičáky, aniž bych se nechal vyprovokovat schválně použitým přivlastněním.

"Ale ona chce mě," řekne sebejistě a ušklíbne se. Začne se ve mně natolik vařit vztek, že mě hlava rozbolí ještě víc.

Kretén! Zavrčím zlověstně v duchu. Nejraději bych ho na místě zabil!
Diana
"Jsem tu, miláčku!" usměje se na mě ve dveřích Dick a protne mě svým modrým pohledem.

Hned se uvolním a oplatím mu šťastný pohled.

"Máš hlad, viď?" zašeptá a políbí mě na rty, až Chester vztekle zavrčí.

Jen ho probodnu zamračeným pohledem a choulostivě přikývnu.

"Tak si vezmi, lásko," pobídne mě a odmotává si přitom obvaz, již notně nasáklý lákavou krví.

"Drž hubu!" sykne nasupeně Chazzy a posadí se naproti nám do křesla, zatímco sleduje každý pohyb. Evidentně nás tu samotné nenechá, ale mně to nevadí. I tak se budu chovat přirozeně.

Jemně vjedu Dickovi prsty do vlasů a přitáhnu si ho k sobě.

"Pořádně jí nastav krk a nech si ty sladké řečičky pro sebe, nikdo ti tu o ně nestojí," zpraží ho nenávistným pohledem.

"Já ano," špitnu sotva slyšitelně, ale Dick to uslyší a usměje se. "Nebuď hnusnej!" zavrčím znechuceně na Chestera a smutně se odvrátím od zahojené rány. "Už se to zatáhlo." Nemám daleko k pláči.

"Klid, to se vyřeší," řekne potěšeně Chazzy a dojde až k nám. Majetnicky mě políbí a prořízne Dickovi krční tepnu, až sebou jen trhne a zavře oči.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdo se ti nejvíc líbí z Twilight?

Jacob Black 9.4% (225)
Edward 50.9% (1224)
Bella 7.5% (180)
Jasper 6.9% (165)
Carlisle 3.9% (95)
Rosalie 2.2% (52)
Emmett 5.2% (125)
Esme 2.1% (51)
Alice 9.5% (228)
James 2.5% (61)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama