odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz
Diana
Z polospánku se usměju a povzdychnu si. Ještě jsem omámená svým snem, který mě okouzlil jedním z mála šťastných okamžiků mého života. Když se proberu do temné reality, stále na mě ten pomyslný dotek radosti sahá a nutí mě usmívat se. Vždyť já jsem v tomhle domě plném neštěstí a bolesti šťastnější než kdekoliv jinde!
Chazzy, zaspílám v duchu, když si díky procitnutí uvědomím jeho motýlí doteky. Právě díky němu mám chuť žít. Nemusím jít dál jen kvůli svému poslání, ale protože chci! Jemně mu vjedu do hebkých krátkých vlasů a pomazlím ho, jak to má rád. Odměnou mi jsou jeho polibky na krku.
Sjíždí níž a něžně se rty otírá o mou kůži, až mi těžkne dech. Jeho doteky jsou tak jemné a chorobně slastné, že se pod ním rozkošnicky protahuju a nechávám ho, aby se mě dotýkal, kde se mu jen zachce.
Koneckonců jsem jeho a mě to hřeje na srdci více, než nějaký výsměch ohňostroje.
"To je krásný," vzdychnu zastřeným hlasem, když prostrčí svou ruku pod mými zády a přivine mě k sobě, zatímco se mi s něžnými doteky jazyka noří do rtů. Poddám se jeho polibkům, které jsou tak nějak jiné. Nepociťuju to omamné mravenčení ani závratě. Dokonce je pryč i ta omamná chuť a vůně, kterou mě dokáže omráčit podle svých zvrácených tužeb.
A vůbec nestudí! Uvědomím si, zatímco se mu s narůstající nechápavostí v těle oddávám. Přimknu ho k sobě, přemýšlejíc nad tou záhadou. Prsty mu jemně zajíždím pod měkkou teplou mikinu, kterou má na sobě. Jsem ráda, když se mohu ztrácet v jeho mužném náručí a nechávat se zmáhat jeho touhou a bezpečím, které mi nabízí.
Roztouženou atmosféru dokonale zničí ohlušující rána a řinčení skla.
Vyděšeně sebou trhnu a nechápavě se zadívám po zdroji všeho hluku.
"Neruším vás?" zavrčí ode dveří známý hlas, až sebou trhnu podruhé. Stojí ve dveřích, špičáky děsivě vyceněné, v očích nepříčetnost a metající blesky.
"Chazzy?!" nechápavě ho probodávám pohledem, zatímco mi pomalu dochází, že se tu zřejmě muchluju s někým jiným!
Chester na nás temně shlíží a tvář má staženou hněvem. Rty pevně semknuté k sobě a oči zúžené, plné upíří vražednosti. Jeho postava se zdá být ještě výhružnější, tyčí se nad námi a já se jen zajíkám, když vidím jeho houževnatě sevřené pěsti.
"To nejsi ty?" řeknu hloupě a zadívám se nad sebe do nebesky modré oblohy, kterou má Dick v očích.
Drží mě v náručí, zatímco se ke mně tiskne a zamilovaně na mě shlíží. Proto byl tak něžný a každý jeho dotek prosycený teplem a zvláštní tápavostí!
A sakra, syknu v duchu, když mi to konečně dojde a prudce od sebe Dicka odstrčím.
"Jak jsi mohl?" prsknu naštvaně a rychle se zabalím do deky. Obelhal mě! Nevadí mi, že se mě dotýkal, ale že mě proti mé vůli viděl nahou a ještě si užíval teplo mého těla bez toho, aby mi to třeba dal vědět! Ke všemu ublížil mému Chesterovi, kterého tenhle pohled, podle výrazu zračícího se ve tváři, vážně nepotěšil!
"Jak vidíš, tak to nejsem já," ušklíbne se zlostně, a než se naděju, chytí Dicka za ramena a strhne ho na zem takovou silou a s takovou surovostí, že můj lidský kamarád i já vyjekneme.
Zatímco on bolestí, já ochromením a úžasem, že dokáže být Chazz až natolik agresivní…
"Vstaň!" zařve, až se rozechvěju. Znovu je z něj ten děsivý upír a já bych se byla rozklepala strachy, ale z podbřišku se mi line zvláštní hřejivý pocit, který mi říká, že je všechno v pořádku. Naše dítě, zřejmě náš syn, se svého otce nikdy bát nebude a myslí si, že by mi Chester nikdy neublížil.
Ta myšlenka mě zahřeje a já se znovu propadnu do příjemného klidu.
"Jdi do hajzlu," ušklíbne se Dick provokativně. Když ho Chester v jediném okamžiku vytáhne na nohy, aby mu jednu vrazil, nestihne ani zareagovat.
"Chazzy!" vyjeknu, když vidím, jakým proudem se Dickovi hrne krev z nosu. Sice se pokusí bránit a ránu Chazzovi vrátit, ale nemá šanci.
Chester je proti němu daleko rychlejší a silnější. Další rána, kterou mu věnuje, ho přibije ke zdi.
Zoufale vykřiknu a shlížím na jeho tak náhle zubožené tělo, které se se mnou ještě před pár chvílemi mazlilo. Obličej má natolik zakrvácený, že z něj modré duhovky září s takovou nepřirozeností, až mi z toho přejede mráz po zádech.
"Lásko, zabiješ ho!" vykřiknu, když se mu drápy zaryje hluboko do krku. Skočím k němu, tak jak jsem, a začnu se zezadu lísat k jeho chladnému tělu. "Prosím, nech ho! Mě taky naštval, znechutil, ale prosím, nezabíjej ho!" rozbrečím se.
Kdybych Dicka ztratila - kdyby ho Chester zabil, všechno by se zničilo. Celý život by se mi propadl zpět do té jámy, ze které jsem se tak těžce vydrápala. Vidím na něm, jak se to v něm pere.
Pevně svírá Dickův krk, až se mu drápy zbarvují do ruda. Čelist má zatnutou a ve tváři se mu nepohne jediný sval, když ho probodává pohledem plným nenávisti, jakou jsem u něj ještě neviděla.
"Ty sis dovolil…!" zavrčí po dlouhé době, kdy se navzájem probodávají pohledy, aby ho nakonec přece jen pustil. Dick se sveze k zemi, odkud mě protne omluvným pohledem a pod Chazzovým rentgenovým pohledem se pomalu vyškrábe na nohy, aby se pokusil dostat ke dveřím.
Chester ho sleduje celou tu dobu, dokud nezmizí na chodbě. Potom se posadí na postel a složí si hlavu do dlaní.
Chester
Musím to trochu vydýchat. Vzpomenu si na to, jak jsem je viděl líbat se v knihovně… Ta zrádná vzpomínka se mi začne před očima přehrávat jako film…
"Ale já tě mám rád," řekne tak prostě, až se zachmuřím a bodne mě pod klíční kostí. Dost nepříjemná překážka, ale dokážu ji jednoduše zrušit smrtí, což mě uklidní. Znechuceně se na něj zadívám a sleduji, jak je Di naprosto dojatá! Ta jediná věta v ní porazila zábrany a ona se ho něžně líbá na ty horké, lidské rty.
Bolestně ve mně zatrne, když vidím, jaké láskyplné polibku mu přede mnou věnuje! Masochisticky sleduju, jak to vypadá, když moje láska praktikuje něžnosti, které by měly patřit jenom mně, na někom jiném. Je to, jako by k sobě patřili a z toho se mi svírá celá hruď. Nikdy bych nevěřil, jak obyčejné něžnosti a líbání bolí. I když si to nechci přiznat, dojde mi, že kdybych neexistoval, byla by s ním podle všeho opravdu šťastná…
Oskar mi nikdy neřekl, že existují také jiné druhy mučení, než jen prostřednictvím fyzické bolesti a hanlivých slov. Nepověděl mi, že je týrání, které je mnohem účinnější a bolestivější. Takové, které nedokáže zasadit žádný z upírů, ale pouze milovaná osoba… A klidně toliko obyčejný bezbranný člověk!
V tu chvíli jsem si nedokázal představit, co bych dělal, kdybych je našel v posteli. No, teď už to vím. Ta vidina mě bude doprovázet ještě hodně dlouho. Do hajzlu, viděl ji nahou a sahal na ni!
"Lásko, mě to moc mrzí," klekne si přede mě a chce mě pohladit, ale ucuknu. Nějak teď nemám na to přijímat její doteky, když mám pod kůží pořád ještě zahryzlou tu protivnou nenávist a žárlivost "Já myslela, že jsi to ty," rozbrečí se. Cítím její bolest a vím, že ji to mrzí, ale přesto to nějak nedokážu skousnout. "Já bych ti to nikdy neudělala," řekne tiše a snaží se mi pohlédnout do očí. "Jak ti to můžu vynahradit? Udělám cokoliv na světě!" spojí dlaně v prosebném gestu a ponižuje se přede mnou se slzami v očích.
Zadívám se do jejích zoufalých očí a ustrnu. Neměl bych myslet jen na sebe a svou ješitnost. Měl bych myslet především na ni, aby byla v klidu a naše dítě rovněž.
"To je… v pořádku," dostanu ze sebe, a ta věta mě stojí neskutečné přemáhání.
"Není to v pořádku. Není!" prská zoufale a pěstmi si roztírá slzy, které jí padají z popelavých očí. Cítím, jak jí hruď svírá bolest, ale ona ji v sobě houževnatě popře a nechá v sobě klíčit vztek a ohnivost, kterou přebije všechny ostatní pocity.
"Ten bastard," sykne a než se naděju, zmizí ve dveřích, zřejmě s cílem nakopat Dickovi zadek. Její nadšení sdílím, ovšem nerad bych, aby se jí něco stalo. Její povaha jí jednou může přivést do velkých problémů, což si bohužel neuvědomuje.
"Di, počkej!" křiknu za ní a ztěžka se zvednu. Jsem zase značně ochromen jejími pocity. Moje upíří já není pro takové emoce stavěné. "Nech to být," křiknu znovu ve snaze ji zastavit. Ovšem, to už se ozve výkřik a mně je jasné, že nejde o toho debila, ale o Di…
"Nech ji!" zařve Dick na kohosi a mně se sevře nitro.
Když vběhnu do jeho pokoje, jen zahlédnu Miu, jak mizí v okně. Na chvíli se mi zadívá zelenýma očima do tváře a pak prchne, jako by tu nikdy nebyla.
"Co jí provedla?!" vyjedu na toho pokousaného vola, když uvidím Di ležet na zemi. Tvář má rudou a víčka pevně semknutá k sobě.
"Dala jí pořádnou facku a pak Di omdlela," usykne, zatímco si drží dlaň na krku.
Ihned se k ní skloním a vezmu ji do náruče. Je moc slabá a tohle nervování jí nedělá dobře. Až Miu chytím, rozhodně si na ni vybiju svůj vztek a udělám to, co mě Oskar naučil a co jsem už léta nepraktikoval.

