14. června 2012 v 14:52 | Aranel van de´Corvin
|
Omouvám se, že další kapitola je tak pozdě, ale ještě jsem jezdila po přijímačkách, vyřizovala věci na úřadu a taky už věci ohledně práce- zítra nastupuju... Jinak už mám doma vysvědčení a odmaturovala jsem s vyznamenáním- taky se divím. Co se týče VŠ, tak skončím asi v Hradci na archeologii...

jsem ráda, že ten chaos je konečně za mnou... Končím s vykecáváním. Užijte si další kapitolu...
P.S.: omlouvám se za chyby. Já ty chyby po sobě prostě nevidím :(
Rázně jsem prošla kolem gauče, připravena na jakékoliv poznámky. Těsně před schody jsem se ale zastavila. Žádné odkašlání? Žádné rádoby vtipné poznámky? Nevěřícně jsem se otočila a začala hledat příčinu nadpřirozeného ticha. Nikdo tu není... NIKDO TU NENÍ?! Nedůvěřivě jsem obešla společenku, jestli se někam neschovali. Buďto se někde dává něco zadarmo nebo šli šikanovat někoho jiného. Teprve teď jsem si uvědomila, že všude za sebou zanechávám mokrý louže. Nejprve se půjdu převléci do suchého a potom si udělám krásné nedělní odpoledne. S čvachtáním jsem vyběhla schody. Začíná mi být zima. Byla jsem s Lily venku na procházce, když vtom začalo pršet. Jak jinak, jsme v Anglii. Tady neprší jenom v zimě a to proto, že sněží. Krásná představa do budoucna. Jakmile se snese první vločka sněhu, tak vyhlašuju barikádu a do jara mě ven nikdo nedostane. Klidně ať se bylinkářka staví na hlavu.Doufám, že jí ten plevel, který přesazujeme z jednoho květináče do druhého, přes zimu zmrzne!
Oblékla jsem si tři vrstvy oblečení . Tady ve sklepení je hrozná kosa! Vzala jsem si historický román, který mám už dva měsíce rozečtený a šla do společenky. V půlce schodů jsem si to ale rozmyslela a šla ještě pro peřinu. Uvelebila jsem se v gauči před krbem a pustila se do čtení. Chybí tomu jenom horká čokoláda. Nějaká dobrá duše by mi pro ni mohla skočit... ale to bych musela být v jiné koleji . Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla do knihy. Myšlenkami jsem byla pořád v sovinci. Dneska jsem totiž odeslala otci odpověď.
Po půl hodině se mi tady začali courat lidi. Radši jsem měla zůstat v pokoji a místo čtení, si zalézt do horké vany, abych rozmrzla. Taky mě to mohlo napadnout dřív. Jenomže teď jsem líná a nechce se mi zvedat! Mezitím, co jsem předstírala čtení, jsem usnula.
Vzbudila jsem se sama od sebe. To je asi poprvé a mám takové neblahé tušení, že naposled. Zamžourala jsem do plamene, který vesele poskakoval v krbu. Teprve po protáhnutí jsem zjistila, že ležím v nějaké divné pozici. Hlavu a trup jsem měla na gauči, kdežto nohy jsem měla zkroucené pod stolem v nějaké divné formaci, do které jsem se nemohla sama složit. Hůř, nemohla jsem vstát.
" Spíš takhle vždycky?" ozve se mi za hlavou. Když se mi podařilo rozmotat nohy, tak jsem otočila hlavu a uviděla Severuse, který zase čučel do knížky.
" Kolik je hodin?" ignorovala jsem jeho úšklebek. A rozespale se natáhla na zemi. Až načerpám energii, musím vstát a jít spát někam jinam- pokud to bude možné, tak do své postele.
" Půl sedmý, teď jsem přišel z večeře." Jeho škleb byl čím dál větší. Jelikož se stále nedokážu poučit, tak jsem se zeptala, co je tady vtipného. Kdybych se neptala, udělala bych líp. Ukázalo se, že zip od mikiny, kterou jsem použila jako polštář, se mi obtiskl na pravou tvář. Přejela jsem si rukou po tváři. A opravdu. Cítila jsem rýhy, který zip udělal na mém obličeji. Super. Musím vypadat jako kdyby se po mě projelo kolo.
" Neříkej mi, že zase spíš."
" Nespím. Přemýšlím."
" Nad čím?"
" Nad tím, jak ti omlátit knihu o hlavu, aby ti zmizel ten radostný škleb," řeknu popravdě.
" Vždyť se na mě nedíváš, tak jak můžeš vědět, že se šklebím," zamručí.
" Intuice."
" Víš, co je zajímavé?" Povzdechnu si.
" Co?"
" Je zajímavé, že jsi souhlasila." V duchu jsem naštvaně zařvala. Snad nemluví o tom, o čem si myslím, že mluví.
" S čím?" zeptám se s hraným nezájmem.
" S tím, že si mě vezmeš," řekne s ledovým klidem. Prudce jsem se chtěla vymrštit do sedu, jenomže jsem zapomněla, že ležím pod stolem. Ano, bolelo to. Hlavu mám na dva kusy. Nic méně jsem se posadila a vyděšeně koukala na Severuse, neschopna zformulovat větu.
" J-t- c- ééé?" začala jsem blekotat. Severus se na mě koukal bez mrknutí oka- od koho se to asi naučil? Severus? SEVERUS? Jeho jméno jsem si v duchu zopakovala asi stokrát, když v tom... se začal usmívat!
" Čemu se směješ?" zasýpala jsem.
" Takhle jsem se už dlouho nepobavil."
" Cože?!"
" Jestli se takhle budeš tvářit při zasnoubení, tak na ženicha moc dobrý dojem neuděláš."
" Jak-co... já tě zabiju!" vykřikla jsem, když mi došlo, že si ze mě dělá srandu. Vymrštila jsem se nohy a zaútočila na Severuse. Nejprve jsem mu vyrvala knížku z rukou a potom jsem byla připravena vyškrábat mu oči, sáhnout ho z kůže a pro výstrahu jeho zohavené tělo vystavit před vchod do společenské místnosti. Jenomže měl větší sílu. Jakmile jsem se přiblížila ke krku, abych ho uškrtila, tak mě chytil pevně za ruce.
" Osobní prostor," vrčel nebezpečně.
" Jdi se vycpat s osobním prostorem!" prsknu zpátky a snažím se ho zpacifikovat nohama. Marně. Zmačká mě do kuličky a baví se moji bezmocí. Tak to teda ne! Vztekle ho kousnu do ruky. Zavyje bolestí a povolí stisk. Byla jsem připravena na další výpad, ale uslyšela jsem kroky. Máme společnost. A nejsem sama, kdo si toho všiml. Jakmile Severus uslyšel hluk, tak mě shodil zpátky na zem. Přistála jsem do peřiny, kde jsem vztekle funěla.
" Severusi," pronese chladný hlas. Ještě si mě nevšiml. Využiji situace a zůstanu ležet na zemi. Málem by mi to vyšlo, kdyby si Lucius nešel sednout do křesla, aby se ohřál u krbu.
" Vypadáš zadýchaně, co-" Lucius se zarazí v půlce věty. Nepochybně mě už uviděl. Přešla jsem na plán "B" a dělala, že spím.
" Víš, že poznám, když předstíráš spánek?"
" Jo, já vím!" Seberu si svoji peřinu, knížku a jdu pryč. Za tohle Severuse dostanu později. Jedno mi ale vrtá hlavou. Jak se to dozvěděl?
Ve velké síni bylo jenom pár opozdilců, kteří se buď někde venku nebo psaním úkolů zdrželi a na poslední chvíli chtěli stihnout večeři. U našeho stolu seděla jenom nějaká holka. Tuším, že je z pátého ročníku. Rozzuřeně jsem přistála na lavičce a pustila se do jídla. Ještě jsem se zabalila do peřiny, aby mi nebyla zima. Přece nenechám svoje věci ve společence. Nejsem blázen. K mé radosti se přede mnou objevila horká čokoláda. S úsměvem na rtech jsem si nalila hrnek horké čokolády. Nikam jsem nechvátala. Studenti postupně začali opouštět síň a já tu zůstala sama. Až na MgGonagallovou, která mě sledovala od učitelského stolu. Kývla jsem na pozdrav, dopila poslední hrnek čokolády a šla zpátky do společenky. V zájmu Severuse doufám, že tam už nebude. Stejně... kde se v něm vzala taková síla? Severus se nezdá. Probíhala jsem zrovna okolo staré učebny na lektvary, když mě někdo chytil za ruku a stáhl do učebny. Chtěla jsem ho praštit knihou po hlavě, ale byl rychlejší. Ani do prdele jsem ho nestihla poslat, protože mi zakryl pusu.
" Často chodíš po hradu s peřinou?" Ani jsem ho nemusela vidět. Lucius. I když jsem mu neviděla do obličeje, tak podle hlasu jsem poznala, že se mu něco nelíbí. Zase.
" Občas. Máš nějaký důvod tahat mě do starých učeben?"
" Kdybych ti řekl dopředu o tom, že s tebou chci mluvit, tak bys utekla." Jo, to asi jo.
" O čem jsi chtěl teda mluvit?" zeptám se, když je dlouho ticho. Nejspíš si něčeho ve společence všiml a teď ho zajímá, co jsme tam se Severusem vyváděli. Byla jsem připravena bránit se do posledního dechu, ale místo toho jsem ucítila jeho dech na mé tváři. Věděla jsem, co se chystá udělat a v hlavě počítala všechna pro i proti, ale než jsem dospěla k nějakému závěru, tak už měl své rty přitisknuté na mých. Přestala jsem přemýšlet a objala ho kolem krku. Došlo mi, že jestli se vdám, tak budu celý život s jedním mužem, kterého nebudu milovat. Tak proč teď, aspoň na pár minut, nepřestat řešit problémy a užívat si přítomnost? Byla jsem menší než Lucius a proto, aby se nemusel sklánět,tak mě nadzvedl a přitiskl ke stěně. Obtočila jsem mu nohy kolem boků. Užívala jsem si polibky, které se začaly prohlubovat. Lucius mi začal přejíždět po bocích. Odlepil mě od zdi a zajel mi rukou pod mikinu.
" Kolik toho oblečení na sobě máš?" zaskučel, když pod mikinou nahmatal ještě svetr a pod svetrem tričko. Potichu jsem se zasmála.
" Nemůžu za to, že je tady taková zima!"
" Ještě ti je zima?" zeptal se a znovu mě políbil.
" Ne," zavrtím hlavou.
" To je dobře." Rozepnul mi mikinu.
" Ne," zastavím ho. Jestli si myslí, že se s ním budu milovat v nějaký zaprášený učebně, tak to se plete!
" Proč ne?!" zavrčí.
" Protože bez oblečení mi bude zima..." řeknu rozpačitě.
Lucius se po cestě do společenky tvářil jako kus kamene. Nejspíš se ho dotklo, že jsem ho odmítla. Zase. I když tentokrát byl blízko, ale to říkat nebudu. Polechtat ego, je to poslední, co Lucius potřebuje . V tichosti jsme vešli do společenky a sedli si na gauč. Lucius vytáhl z kapsy moji peřinu, která momentálně vypadá jako kapesník, a zvětšil ji na původní velikost. Nechala jsem ho, aby mě přikryl, ale když mě chtěl k sobě přitisknout, tak jsem ho zastavila. Byli tady mladší spolužáci, kteří by neváhali a roznesli by drby po celé škole.
" Co se děje?" zeptá se Lucius nebezpečně. Očividně ztratil svoji dobrou náladu.
" Máme společnost." Lucius se rozhlédne po společence. Půlka osazenstva opustí pohodlné místo u krbu, když si všimne, že na ně kouká Lucius Malfoy. Tomu se říká respekt.
" Lepší?"
" Eh, ani ne." Už se nadechoval, že jim něco řekne, ale zastavila jsem ho. Takhle děsit děti.
" Co jste tady dneska se Severusem dělali?" Věděla jsem, že toto téma dříve či později přijde.
" Severus má očividně uši všude a slyší i to, co nemá," zaprskám. Zasměje se.
" A copak o tobě slyšel?" Sklopila jsem hlavu. Teď bych si přála, aby tu ostatní nebyli. Mohla bych Luciusovu pozornost upoutat něčím jiným.
" To je dlouhý příběh," řeknu vyhýbavě.
" Který mě ale zajímá," ušklíbne se.
" Řeknu ti to někdy jindy. Proč si teď kazit náladu?" Seděli jsme potichu vedle sebe, každý zahloubaný do svých vlastních myšlenek. Po půl hodině se začala společenka vyprazdňovat. Konečně.
" Držíte tichou hodinu?" uslyším za sebou jízlivý hlas.
" Jo, tak sklapni," protočím oči. Bellatrix musí mít v hlavě zabudovaný nějaký radar, či co.
" Být tebou, tak pečlivěji volím slova," zavrčí tiše.
" Ty bys-"
" Jestli toho okamžitě nenecháte, tak na vás použiju poutací kouzlo a budete si dělat společnost až do Vánoc!" řekne ostře Lucius.
" Kde máš starýho?" zeptám se už klidnějším tónem.
" Stojí za tebou," uchechtne se Bella. Jej. Rudla si sedl do protějšího křesla.
" Nazdar sestřičko, copak ti vyloudilo na tváři úsměv?" Nejdříve jsem Narcisu neviděla. Ani jsem nemohla. Stála za rohem a očividně se rozhodovala, jestli vlézt do jámy lvové, nebo si zvolit tu lepší variantu a spát na chodbě. Měla tam zůstat. Zpoza rohu vylezla i Drusila. Jak jinak.
" Něco, co bys ty, Bello, nepochopila," osopí se Narcisa na svoji sestru.
" Tak to mohlo být de facto cokoliv," zauvažovala jsem nahlas. Bellatrix vyskočila na nohy a začala vytahovat hůlku.
" Copak? Pořádáte tu seanci?" Ten tady chyběl. Jakmile Drusila spatřila Severuse, tak ztuhla v půlce pohybu. Původně chtěla jít s Narcisou nahoru, ale teď jí něco šeptala do ucha. Narcisa nakonec lhostejně pokrčila rameny a sedla si vedle mě na gauč. Začíná to být jaksi plno. Připadám si jako jehňátko, které bylo předhozeno vlkům.
" Jste opravdu krásná společnost, ale s vašim dovolením vás opustím," řeknu ironicky. Severuse zabiju někdy jindy. Asi v zimě. To se budou lépe zahlazovat stopy.
" Nevím, jak ostatní, ale mé dovolení nemáš." To by bylo, aby se Rudolfus neozval. Bella by mu měla zkrátit vodítko.
" To byla řečnická otázka, blbe. Dej si preclík a zavřu klapačku." Severus se ušklíbl. Už nestála jenom Bella. Její snoubenec stál po jejím boku a byli připraveni na mě zaútočit. Opravdu hezký páreček.
" Sedněte si," ozve se po dlouhé době Lucius. Bellatrix si sice sedne, ale její snoubenec mi dál naštvaně funí do obličeje.
" Řekl jsem, aby jste si sedli!" Všechen hovor utichl. Ačkoliv Lucius ta slova neřekl nahlas, všichni je slyšeli. Rudolfus se na mě ještě chvíli nevraživě díval, ale nakonec poslechl svého páníčka a poslušně si sedl vedle něho. Vykašlala jsem se na svoje věci a zamířila do pokoje.
" Kam jdeš?" zeptal se ostře Lucius.
" Co myslíš!" syknu. Vyběhla jsem schody do ložnice a rázně za sebou zabouchla, aby Lucius nebyl na pochybách, kam jdu. Napustila jsem si horkou vanu a nasupeně pozorovala pěnu. Stačí, abych Rudlu viděla jenom mezi dveřmi a celá se osypu! Navíc jsem se dneska nechala vytočit od Severuse. To je den! A přitom to vypadalo na krásné odpoledne.
Svoji chybu jsem si uvědomila, až v momentě, kdy jsem vylezla z vany a šla si lehnout. Byla jsem v pokušení vzít si peřinu Bellatrix, ale už předem vím jak by to dopadlo. Živě si dokážu představit titulní stranu v novinách: "Další záhadné zmizení studentky z Bradavic!". Proto jsem své tradiční pyžamo vyměnila za tepláky a svetr. Doufám, že ráno svoji přikrývku najdu ve společence- v celku. S knihou jsem se už rozloučila, jelikož je to mudlovská knížka. Nejspíš s ní už zatopili v krbu. Třeba bude mít Lily taky jedno vydání. Pochybuju, že je něco, co ještě nečetla. Skřípání dveří. Bellatrix se vrátila. Podívala jsem se na budík. Deset. Nějak brzo. Obvykle vrkají do půlnoci. I když... v přítomnosti Severuse se vrká blbě. Chudák Drusila. Ucítila jsem, jak na mě něco pokládá. Hlavně ať to není živý! Minulý týden jsem málem dostala infarkt, když na mě v noci přistál kýbl housenek. Br! Automaticky jsem šáhla po hůlce, ale Bella mě chytla za zápěstí.
" To jsem já."
Skvělé!! Vážně se ti to povedlo. Jen tak dál...