close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2.kapitola, 3.část

7. června 2012 v 18:09 | Aranel van de´Corvin |  Kniha III. - Jedna vs. druhá
odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz

"Teď už ne, když vidím, že se s tebou moje sestřička nemá nijak špatně," pokrčí rameny a trochu stydlivě se usměje.

"Vidím, že sis na tu novou skutečnost zvykla dost rychle," usměju se na ni. To má Šťastná krev s tím bude mít asi větší problémy a jen tak ji k sobě nepustí. Už dávno jsem zjistil, že není zvyklá na vřelá objetí, natož snad na důkazy nějaké náklonnosti.

Desire mi oplatí úsměv a obrátí se na toho vola, který stále stojí kus ode mě a s neskrývaným zájmem ji pozoruje.

Nepříjemně se zamračím, když vidím jeho novou zálibu a zvědavost, kterou se ani nesnaží maskovat.

"A ty jsi?"

"Dick," odpoví a nemůže z ní spustit oči.

"Desire, těší mě," řekne plaše a uhne stydlivě pohledem.

"Pojď, ukážu ti tvůj pokoj," řeknu a přestanu si ho všímat. Plaché dvojče za mnou poslušně vyjde po schodech do patra. Zavedu ji do pokoje, ve kterém do teď byla Mia, a kterou jsem prostě vyhodil, chtě nechtě. Bylo to sice dost surové, ale já už nemohl jinak. Dělala mi ze "života" peklo.

"Jak dlouho jsi s Diankou?" zeptá se s mírně skloněnou hlavou a prohlíží si mě. Zřejmě má ze mě, i přesto, že tvrdí, že se nebojí, určitý respekt - na rozdíl od její sestry. Alespoň to lze vyčíst z jejího pohledu. Hlavou mi prolétne myšlenka, jak by to mezi mnou a Di probíhalo, kdyby byla jako Desire… Nejspíš neprobíhalo, protože takové poklidné holčičky jsem bez zájmu zabíjel.

"Někdy mi to přijde jako věčnost, jindy jako pár chvil," pokrčím rameny a vyhnu se tak otázce, na kterou si sám odpovědí nejsem jistý. Když je člověk nesmrtelný, ubíhá čas úplně jinak a v jiné rovině, ovšem to by člověk nepochopil.

"Tohle je tvůj pokoj," ukážu na místnost, která je vybavená černým nábytkem. Určitě to nebude její styl. Vše je tu chladné a zákeřné, tak jak to mám rád, a i její ohnivé dvojčátko si na to zvyklo a snad se jí ten styl i zalíbil.

"Povíš mi o tobě a Diance?" otočí se na mě ve dveřích a vyhledá můj pohled.

"Co bys ráda věděla?"

Nějak se mi nechce mluvit o krvelačné historii našeho vztahu, pokud se to tak dá nazvat. Bohužel pro nás naše soužití provázelo daleko více hádek a neshod než okamžiků, které by se daly nazvat… hezkými…

"Tak všechno," pokrčí rameny a omluvně se usměje nad svou zvědavostí. "Nevím, jak to bere Dianka, ale já jsem za ni ohromně ráda. Celou dobu jsem o ní snila a teď je tady," upřímně se usměje a září nadšením a štěstím tak bezprostředně…

"Máš ji rád, viď?" probodne mě pohledem.

"Mám," přiznám to poprvé někomu jinému, než Di. Ale Desire jí je natolik podobná, že mám skoro pocit, jako bych to říkal své šťastné krvi. "Myslím, že je za tebe také ráda, ale bude jí trvat déle, než tě k sobě pustí," řeknu zamyšleně, protože i přede mnou se stále skrývá a já ji vlastně úplně neznám. "Podle toho, co vím, tak s pěstouny, u kterých vyrůstala, žádné vztahy neměla a… vlastně ani s nikým jiným. Je trochu paradox, že je teď s upírem," usměju se a pozoruju, jak se rozhlíží po místnosti.

"Nejspíš na tom také nebyla zrovna nejlépe," povzdychne si a její tvář posmutní. "Ale zdá se, že s tebou jí je dobře," řekne zadumaně a prohrábne si dlouhé tmavé vlasy, až zatnu zuby, protože se mi ten pohyb vryje hluboko do kůže, jako bych to už zažil. "Copak ty jako upír nepiješ lidskou krev?"

Nejde nepostřehnout ten zádumčivý tón, jakým to řekne. S úsměvem si ji prohlédnu. Je obezřetnější, přemýšlivější, než její naivní a rychle jednající polovička.

"Nebo saješ krev přímo Diance?" protne mě nejistým pohledem plným zamyšlení.

"Piju lidskou krev," přiznám a sleduju její výraz, který se v jediné vteřině mění. Uvědomím si, že se tváří úplně stejně jako Di, když je překvapená. "Já Diinu krev potřebuju, ale nemusíš se bát… Nebolí ji to, spíš naopak," usměju se tajemně.

"Navíc ona teď potřebuje můj jed, který při sání produkuju. Chápu, že se ti to bude zdát divné, ale je to tak. Potřebuje ho proto, že je těhotná," řeknu a trpělivě sleduji její reakce.

Zalapá po dechu a tváře jí zahoří, zatímco v popelavých očích se objeví vyděšení. Na chvíli se odmlčí, snažíc se nové informace srovnat v hlavě, a mně ta chvíle není nijak nepříjemná. Spíš jako bych si ten nezvyklý klid užíval, dokud ještě trvá…

"Jaká je Dianka?" protne svým hlasem ticho a zatváří se maličko vyděšeně.

Diina reakce byla výmluvná víc než dost, takže se nedivím, že z ní má trochu vítr.

"To poznáš," zazubím se, jelikož si vzpomenu na to, čím mě včera po vyznání obdařila v posteli. "Chci říct… podle toho, co můžu soudit, tak… to zatím vypadá, že jste své protiklady," pokrčím rameny a uvědomím si, že to zřejmě bude skutečně pravda. "S tebou se dá v klidu mluvit, to s Di moc často nejde," zazubím se, zatímco ona přemýšlivě přikyvuje.

"Mio!" Dickův výkřik, který se rozlehne po celém domě, mě donutí zahledět se ke dveřím.

Desire sebou vyděšeně trhne.

Do hajzlu, ona už je zase tady?! Prolítne mi naštvaně myslí a spěšně vyletím ze dveří a ženu se za zdrojem křiku. Jakmile uvidím Di, jak se krčí u zdi, ozve se mi za zády procítěné:

"Ježíši Kriste!"

Pohled zabodnu do Mii, která se vehementně snaží prát s Dickem. Jako upír jí naštěstí stačí a ochrání tak Di před nebezpečím, které pro ni má hysterická sestra představuje. Já ji snad budu muset vážně protnout kůlem!

"Di," vezmu ji do náruče a přitáhnu její bezvládné tělo k sobě.

Je celá rozpálená a oči má zavřené.

"Slyšíš mě?" nahnu se k ní, ale moc mě nevnímá. Je trochu mimo. Odnesu ji do ložnice a položím na měkkou postel.
Vděčně ke mně zvedne své šedé oči.

"Bude to dobré," uklidňuju ji a vezmu ji jemně za zápěstí, do kterého jí Mia udělala hlubokou ránu. Letmo po ní přejíždím jazykem a saju přebytečnou krev. Pořád se té chuti nemůžu nabažit, i když se jí už nějakou dobu živím. Tahle mi nejspíš nikdy nezevšední. Droga, pro kterou udělám cokoliv.

"Chazzy," zasténá mé jméno tak nějak zoufale a lehce sebou trhne. "Jdi pryč, sakra!" prskne naštvaně a snaží se mě od sebe odehnat. Dál se do ní vpíjím rty, aniž bych ji kousnul a jejích pokusů si nevšímám. Když po chvíli zvednu hlavu, zjistím, že nás Desire celou dobu pozorovala ode dveří. Uteče s mírně vyděšeným pohledem, zatímco se od Di odtahuju.

"Už je to lepší?" starám se a přejíždím po jejím drobném těle pohledem.

"Jo, už mě nech!" prskne znovu a ihned se snaží vstát z postele. Chvíli jí trvá, než ji počáteční vztek přejde. Už jsem si zvyknul. Je to s ní jako na horské dráze a nikdy si u ní nejsem ničím jistý. Až v poslední době jsem pochopil výhody, které mi dává cítění jejích pocitů. Zprvu jsem to bral jako přepadení a trest, ale teď mi to začíná pomáhat. Jsem schopný její pocity rozeznat, protože ona se většinou tváří úplně jinak, než jak to doopravdy cítí.

"Měla bys raději chvíli ležet," řeknu a nejraději bych ji do peřin zatlačil.

"Říkám, že je mi fajn!" odbude mě.

Se svraštěným obočím sleduji, jak se nejistě staví na nohy. Je celá rozechvělá a v hrudi matně pociťuje podivné svírání, které nejsem schopen rozeznat. Jako člověk bych snad věděl, ale jako upír nemám pro všechny emoce správné pojmenování.

"Di…" Ani nedořeknu, protože se jí ihned podlomí kolena, a kdybych rychle nepřiskočil a nezachytil ji do náruče, vyválela by se na zemi.

"Potřebuju krev," hekne s přivřenýma očima, zatímco pozoruju její bělostnou pokožku. Ano, tím se vysvětluje její omdlévání. Naše dítě čerpá krev, kterou přijme ona. Ale pokud Di žádnou krev nepozře, tak si můj syn smlsává přímo na mé šťastné krvi, a své matce samozřejmě ubírá životadárnou tekutinu, a ta se z toho pak občas hroutí.

Jenže, kde ji teď narychlo vzít?! Přemýšlím, a pak mi to náhle secvakne.

Desire!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama