close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

4.kapitola, 3.část

7. června 2012 v 18:19 | Aranel van de´Corvin |  Kniha III. - Jedna vs. druhá
odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz

"Co se děje?" odtáhne se ode mě náhle a mně podle jejího výrazu dojde, že jsem se nejspíš příliš zamyslel a můj výkon nebyl upřímný. "Láska mu taky nedělá dobře? Snad mi nechceš říct, že jako upír prostě bude předurčenej nemít rád a bude mu vadit, když pro mě bude celým světem?!" začne panikařit. "Přece musí…" Nedopoví a snaží se držet, aby se nerozbrečela. Hormony s ní dělají divy a každá maličkost ji hned rozhodí.

Chytím ji za ruce a vtisknu jí pár polibků do dlaní. "Neboj se, bude tě mít rád. Má přece podstatnou část z tebe. Moje geny v něm sice budu také, ale nemusí se projevit. Záleží, jak ho budeš vychovávat…" Odmlčím se a zadívám se stranou. Nechci jí teď říkat pravou příčinu svého chování, rozrušovat ji a zase se s ní hádat.

"Jak budu?!" zalapá po dechu a vytrhne se mi tak prudce, že zúžím oči. Tvář jí protne neurčitá grimasa, kdy se žal střídá s rozhozením a vztekem. "Snad budeme! Nebo ty už s námi do budoucna nepočítáš?" vyjekne zuřivě.

"Já s vámi ano, ale… Tys mi přece sama řekla, že mě k ničemu nepotřebuješ. Že si ho vychováš sama, aby se z něj nestalo, to…co se stalo ze mě," zamumlám úkosem.

"Řekla jsem to v afektu, sakra! Copak mě neznáš?" prskne rozzlobeně a mlha v jejích očích ještě zhoustne.

Místo odpovědi se na ni zadívám a teprve teď si všimnu, že se drží za krk. Jemně ji chytím za ruku, abych se k tomu místu mohl dostat, a přejedu jí přes ranku na krku jazykem, aby se zase zacelila. Dívám se jí do očí a konečky prstů jí shrnuju prameny vlasů padající jí do obličeje, pohledem zabloudím k jejím pootevřeným ústům. Palcem jí pomalu přejedu přes dolní ret, až tiše vzdychne. Znovu k ní zvednu oči a…

"Di! Jsi v pořádku, lásko?!"

Kretén jménem Dick, který se se širokým úsměvem objeví ve dveřích, nás nemilosrdně vrátí zpátky na zem.

Mrsknu po něm vzteklým pohledem, protože lepší chvíli si vážně vybrat nemohl!

"Ani nevíš, jak sem se bál," hrne se k ní. Ihned jí polibkem zmapuje tvář, zatímco se na něj moje šťastná krev škaredí. "Nezlob se … Kdybych věděl, že… Neudělal bych to," vnucuje jí svoje omluvy a doteky, ale Di se tváří popuzeně.

Bez okolků ho od sebe odstrčí. "Neměls to dělat," zamračí se a natáhne ruku kamsi ke dveřím.
Otočím se a spatřím trochu vykolejenou Des.

Ihned chytí Di za nabízenou dlaň, a když se z postele zvednu, aby k ní měla blíž, sedne se k ní.

"Nepotřebuješ?" kývne Desire hlavou ke svému zápěstí a moje maličká jen němě zavrtí hlavou.

Jemně se na ni zakření a trucovitě semkne ústa.

"Ale víš, co jsme si řekly…" promlouvá k ní mateřsky její rozumnější sestra.

"Slibuju, že ti řeknu a vezmu si, kolik budu potřebovat," vzdychne Di a pak se na ni usměje.

Vypadá to, že to s tou sesterskou rolí začíná myslet vážně a já jsem za to vážně rád. Kdo by to byl řekl, že se jako upír budu zajímat o dobré vztahy mezi sestrami.

Můj posmrtný život je vážně postavený na hlavu, pomyslím si v duchu a otočím se na toho vola, který tu pořád zaclání. "Vypadni ty, kreténe, nemůžu tě ani vidět! Snad jsem ti něco řekl, ne?!" zavrčím na něj a snažím se ho vypakovat. Nechci ho v její blízkosti!

"Copak? Snad už zase nejste jako hrdličky," zašklebí se na mě a já přemáhám nutkání jednu mu vrazit. Nebo klidně dvě…

"Do toho tobě nic není. Táhni!"

Měří si mě povýšeným pohledem, aniž by hnul brvou. "Chceš se prát? Skutečně? Tak pojď, ty padavko, rozdáme si to," provokuje mě a tváří se tak arogantně, že bych mu nejraději vklínil kůl mezi žebra.
"Nechte toho, sakra," snaží se nás krotit Di, ale ani jeden z nás ji nevnímá.

Nevyžívám se zrovna ve rvačkách, ale když to musí být, tak to holt musí být. Navíc tenhle vůl mě tu štve už moc dlouho dobu a já bych se ho tak rád konečně jednou provždy zbavil! "Abych tě nevzal za slovo," řeknu s ledovým klidem.

"Fajn, tak zítra v noci. Aspoň se ukáže, kdo je tu skutečný upír a kdo si na to jenom hraje. Zbraně jsou dovolené. Kdo vyhraje, tak…" odmlčí se a zadívá se zálibně na Di, která se zatváří panicky a oba nás chytí za ruce.

"Na to zapomeň," syknu. Nesnáším, když si myslí, že na ni má nějaké právo a ještě ji sjíždím tím zvráceným pohledem, při kterém bych mu nejradši zatlačil ty jeho modrý lasery do hlavy!

"To si moc nevěříš, když se tak bojíš," zasměje se, a tím mě vytočí!

"Fajn, dostanu tě na kolena!" syknu. Mě si žádný nedomrlý splozenec dobírat nebude. Natož tenhle! Ještě bude prosit, abych z něj neudělal hromádku popela!

"Chazzy!" vyjekne Di, ale já ji neposlouchám.

Vztek se ve mně vaří a také touha … neskutečná touha po tom, konečně dostat tohohle jejího "kamaráda" pod kytky!

"Tak dost! To přece nemůžete udělat?!" rozbrečí se Di a obrátím se na toho debila, kterému už odtikávají poslední hodiny druhého života.

Při té myšlence se musím sám pro sebe křivě usmát. Ta slova mi znějí jako rajská hudba!

"Vyzýváš Chestera? Uvědomuješ si, že kdyby se mu něco stalo, připravíš mě o přítele a moje dítě o tátu!?" zavrčí na něj Di bolestně.

"Postarám se o tebe," zadívá se na ni blahosklonně. "Budu ho brát jako vlastního," povytáhne se, jako by snad byl něco lepšího, než jsem já!

"Ještě jsi nevyhrál!" odfrknu. Jeho slova mě vážně dojímají! "A nemysli si, že zvítězíš! Ona je moje!" zavrčím temně s vyceněnými špičáky. Tenhle hošánek nemá vůbec ponětí, kým jsem byl a kým se zas stát můžu! Dám mu tak jasně najevo, že on je tady ten přebytečný, o kterého tu nikdo nestojí! Di po mých slovech zalapá po dechu.

"Jsem lidská bytost, nemůžete o mě hrát jako bych byla majetek!" prskne vztekle a oba nás probodává zlostným pohledem, zatímco si stírá slzy.

"Právě. Jsi jenom člověk," řekne mrazivě Dick.

Má Šťastná krev zalapá po dechu a zatváří se, jako by jí právě vyrval kus duše. V očích se jí mihne jízlivá necitelnost. "Dost rychle jsi zapomněl, žes byl taky člověk!" blýskne po něm zlým pohledem. "Tys u mě skončil. Nejsem věc. Nejsem jenom lidská bytost! Považovala jsem tě za sobě rovnýho, ale právě teď mi nesaháš ani po kolena! I kdybys vyhrál a Chester by zmizel z mého života, nikdy tě nebudu milovat tak jako jeho! Nikdy bysem s tebou nebyla!" sykne a odvrátí od něj pohled.

Tohle ho dostane a on na ni chvilku zaraženě zírá.

S potěšením sleduju, jak ho její slova i zasáhla i přes tu upíří slupku, kterou kolem sebe má. Jenže pod ní je ubožáček. Pořád ten naivní blbeček, kterého ho sem Mia přitáhla jako svou svačinou, a který tak měl také skončit. Pro nic jiného se ani nehodí.

"Vzpomeň si, na předehru v tvým pokoji…" dodá ještě s ušklíbnutím a víc si ho nevšímá.

Nevím, co se tam stalo, ale podle toho, jak se ten blbec zatváří a stáhne, pochopím, že něco, co značně pomačkalo jeho ego.
"Nechci, aby se něco někomu stalo," hlesne Di, když náš "king" odejde a já stále zamyšleně zírám na teď už dávno zavřené dveře.

"Nic se mi nestane," usměju se a přitáhnu si ji k sobě, abych se ji pokusil utěšit polibky a doteky. Vím, že to není nejlepší nápad, jenže … já tomu volovi ustupovat nebudu, nehledě na to, že takovou příležitost, abych ho probodnul kůlem a nemusel se dívat na Diin vyčítavý pohled, už mít nebudu.

"Někdo takový jako je on, mě nemůže ohrozit," usyknu odhodlaně. Dostal jsem na kolena větší grázly, než je on.

"Odvolej to," řekne pevně Di a probodne mě lítostivým pohledem. Prsty si zajede do vlasů, jako to dělává, když je nervózní.

"To nejde, Di," zavrtím hlavou. Copak nechápe? Je to výzva, kterou jsem přijal, a proto s ním musím skoncovat po svém!

"Proč ne?!" Chce se mnou zatřást, ale nemá na to dost sil.

"Protože… Takhle to prostě nechodí. Když upír vyzve druhého upíra na souboj, tak … je jen jeden vítěz," zasvětím ji do dalších z jejího pohledu pro ni ne zrovna příjemných pravidel upířího světa. Jenže tak to prostě je. Já to nijak neovlivním ani nezměním. Ostatně, začal s tím on. Já to jenom musel přijmout. A v tomhle případě jsem přijal neskutečně rád!

"Chazzy to … to nemyslíš vážně, že chceš něčemu takovému Di a vaše dítě vystavit!" vloží se do toho vyjevená Des. Nervózně si hraje s prsty a probodává nás choulostivými pohledy.

"Já je ničemu nevystavuju, protože neprohraju," řeknu bez špetky pochybnosti.

"Jsi si tak jistý?" zadívá se na mě - v očích strach.

"Samozřejmě. Jiná možnost ani není," přikývnu sebejistě.

"Lásko, prosím… Nedělej to," snaží se mě přesvědčit moje maličká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama