odkaz na web autorek→ ww.hraodusi.jex.cz
"Nechci se s ním rvát!" zoufale jsem se chytil za kořen nosu a snažil se uklidnit ten řev testosteronu ve svém nitru.
Oskar na mě shlížel s nezměrným vztekem. "Vyzval tě!" řekl chladně a podal mi kůl, který jsem od něj chtě nechtě musel přijmout.
Raději jsem dělal, že ho přehlížím. Ta vražedná věc mě trochu děsila. Nechtěl jsem zabíjet ve svém vlastním druhu! Byl jsem upírem sotva pár měsíců a nerad bych se proměnil v hromádku popela!
"Musíš to přijmout! Jiná možnost není," hlesl nekompromisně poklidným vlezlým hlasem, až mi po zádech přejede mráz. Tvářil se natolik odhodlaně a vítězně, že mě to trochu děsilo.
"Jak si můžeš bejt jistej, že vyhraju?" polknul jsem a zadíval se na něj s naprostou nechutí. Nutil mě do něčeho, do čeho bych nikdy nešel! K čertu se všemi zasranými pravidly!
"Věř mi, že vyhraješ," ušklíbl se necitelně. "Jen ze sebe vydoluj toho upíra, který dokáže mučit oběť tak dokonale, že se topí ve vlastní krvi. Udělej ze sebe tu stvůru, kterou ve svém nitru jsi! Právě proto ses přeci stal upírem…" vkládal mi do těla tolik revolty a agresivity, že mnou protékala jako nově nabitá energie a ústila do mého nitra s touhou zabíjet.
"Spi," zavrčím něžně a políbím ji na čelo. Uložím ji do postele a přikryju dekou, protože si všimnu, jak jí tohle všechno zmáhá. "A nemysli na to. Buď v klidu už jen kvůli našemu dítěti," zašeptám jí do vlasů a políbím ji. Je natolik unavená, že už mi nedokáže ani odporovat a po chvíli, kdy ji hladím a častuju polibky, tvrdě usne.
*** *** ***
Při pohledu na Dexe se zamračím. Ten mi tu ještě scházel. Dneska ovšem vypadá trochu… divně. Duhovky má rozšířené, jako by snad měl strach. Jak uboze to zní.
Paranoidně se rozhlíží kolem sebe, pichlavé oči vytřeštěné, jako by se snad děsil, že uvidí ducha.
"Co tu zas chceš?" protnu ticho, aby mě vzal konečně na vědomí.
Trhne sebou, div nepřevrhne vázu, která stojí na stolku, a stočí pohled směrem ke mně a k Desire, které zvědavost nedala a vydala se za mnou. Jakmile ji uvidí, jeho roztěkanost zmizí a on se mlsně olízne. "Di…" zavrčí s vražedným úsměvem a žene se k Des.
Ta překvapením vyjekne a snaží se uhnout, ale Dex je bohužel rychlejší.
Chytím ji za ruku, vytrhnu mu ji ze spárů a schovám za sebe.
Upír se tomu ušklíbne. "Tak láska ještě přetrvává?" zavrčí ironicky.
"Co tu chceš?" syknu znovu, aniž bych reagoval na jeho poznámky.
"Musím s tebou mluvit, Chazzy," odpoví, ale pohledem lustruje Des. "Je nějaká stydlivá, ne?" zamračí se a natáhne k ní ruku. Samozřejmě, diví se, protože toho spolu měli rovněž tolik společného a já mu k tomu jen dopomohl, když jsem se na těch šest týdnu ztratil v láhvi skotské.
"To není Di," řeknu a zamračím se. Nemám rád zvědavost!
"Není?" podiví se a probodne ji pichlavýma očima, až se za mnou Desire rozechvěje.
"Ne! Tak co chceš?" začínám ztrácet trpělivost.
"Jdu se podívat na Miu. Prej mě kvůli něčemu hledala, tak se jdu kouknout, jestli je v pořádku."
To mě pobaví. On není zrovna typ, který by dokázal snést povinnosti. V tomhle musí být něco jiného. Nejsem tak pitomý, abych si snad myslel, že skutečně přišel za Miou.
"Odkdy se ty staráš o Miu? Snad se v tobě nehnulo svědomí?" ušklíbnu se a snažím se krýt Des, protože na ni pořád chtivě civí.
"Spíš mi jde o dítě… Mít nějakýho následovníka nebude zas tak špatný," ušklíbne se a vycení na Desire špičáky.
Ta sebou v úleku znovu trhne.
"No tak, maličká, nedělej, že se mě bojíš… Prožili jsme spolu tolik krásnýho," divoce se rozchechtá.
Zamračím se ještě víc. Leze mi na nervy. Jen jsem se jednoho namachrovaného debila před chvíli zbavil, tak přijde další. "Je nahoře. Cestu znáš. A ať jsi brzo pryč." Jen se zazubí a vyběhne schody do patra.
Des se ode mě odlepí a celá se oklepe. "Kdo to byl?" Naježí se a přejíždí si dlaněmi po pažích, aby se maličko zahřála.
"Další zmetek," řeknu ledově s pohledem upřeným na schody. "Radši se od něj drž dál," usyknu varovně, i když Desire není ten typ jako má šťastná krev, aby mu sama lezla do klína.
"První upír, který mi skutečně nahnal strach," zašeptá tiše a stále má v očích nezkrotnou obavu.
"Tak mu to neříkej. Byla by to pro něj pocta," ušklíbnu se. Sám bych nad takovou větou měl dříve erekci, ovšem teď už jsou pro mě důležitější věci. Kdy jsem naposledy někoho mučil? S Di se všechno zdá tak neskutečné a hlavně plné nesnází, že mi na obyčejné radosti nezbývá ani myšlenka, natož čas.
*** *** ***

