close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

5.kapitola, 1.část

12. června 2012 v 15:32 | Aranel van de´Corvin |  Kniha III. - Jedna vs. druhá
odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz

Chester
Naše dohady na chodbu přilákají povahově mírnější dvojče, které zvědavě vykoukne ze dveří a sleduje, co se to děje. Šedé oči má lehce rozzářené a na tváři se jí zračí nejistý úsměv. Zvědavost je pro obě zřejmě prokletím, ovšem ta rozumnější se tomu tolik nepoddává. Klid v tomto domě uhynul s příchodem mé šťastné krve a nahradil ho chaos a naprostá akčnost, kterou jako bývalý samotář vnímám poněkud zasmušile.

"Héle, hračka!" prskne rozjařeně upír. Jakmile Dex uvidí Desire, začne na ni znovu dorážet a zas ji svým chováním vyděsí.

Ihned uskočí před jeho pařáty, a aniž by jen koutkem oka zavadila o našeho "idola", schová se mi do náruče, až Dexter znechuceně odfrkne:

"Tohle fakt není Diana. Ta už by se dávno ozvala," ušklíbne se a chuť provokovat dál ho přejde.

Na provokace zřejmě ztratí chuť i ten andělský vůl, protože se stáhnout oba.

Pozoruju jejich mizející záda, zatímco Des hladím po zádech, aby se přestala třást.

"Tobě taky vadí, že nejsem jako Di?" zvedne ke mně smutné oči. Musí to pro ni být těžké, stát ve stínu své všemi obletované sestry a pořád s ní být srovnávána.

"Proč by mělo? Je dobře, že jsi jiná," usměju si na ni, abych ji trochu potěšil.

Už proto, že kdybys nebyla, bylo by všechno ještě těžší, pomyslím si v duchu, ale nahlas to samozřejmě neřeknu. Už tak se věci komplikují více než dost. Mít na krku dvě úplně stejná dvojčata… Z pohledu sexuálních choutek by si upír - a ani chlap - nemohl přát nic lepšího. Ale z pohledu věrnosti? Vražedná kombinace. "Nevšímej si těch deviantů, plaší se jim hormony. Vidí v tobě Di a snaží se o to, aby ses taky tak chovala. Nedochází jim, že i když jste dvojčata, tak každá jste originál. Nejste stejné do poslední pihy."

"Taky jsi minule zapomněl, že nejsem Di," připomene mi můj další přešlap, kdy jsem málem zkazil další z holčiček.

Tentokrát ovšem neúmyslně. Vážně je štěstí, že jsou tak odlišné. Když si představím, že by jí líbilo to samé, co Di, nejspíše by to celé skončilo až mým vyvrcholením… "Zapomněl jsem, to je pravda, ale nechci po tobě, abys byla jako ona," řeknu a zamyšleně se na ni podívám. "Promiň, nechtěl jsem ti tím nějak … ublížit. Doufám, že se na mě kvůli tomu nezlobíš."

Zavrtí hlavou. "Nezlobím, jen…mi přijde, že chvílemi ztrácím sama sebe… Není jednoduché žít ve stínu své sestřičky. Mám ji moc ráda a udělala bych pro ni cokoliv, ale taky chci být sama sebou a nezabývat se pořád myšlenkou, že mě tu tak nikdo nechce," přizná a setře si slzu, co se jí skutálí na tvář.

"Ale ty nežiješ v jejím stínu. Jen to máš těžší, protože jsi přišla až po ní a všichni byli na něco zvyklí a najednou to u tebe neplatí. Ale to je dobře, protože ti dva krvelační blbci by ti nedali pokoj," snažím se ji nějak povzbudit, i když v tom nejsem vůbec zběhlý a jako upírovi mi to je proti srsti, ale…je to zvláštní. S ní je tak jednoduché všechno řešit. Nevím, čím to je, ale před ní nějak nemám potřebu hrát si na neodolatelného upíra…

Usměje se: "Děkuju, vždycky mi dokážeš zlepšit náladu. Vážím si toho, že se o mě tak moc staráš. Ani si to nezasloužím. Máš tu kvůli mně samé problémy…" vzdychne, jako by si to vyčítala.

Kdyby věděla, že ty problémy, které mi způsobuje ona, jsou v porovnání s těmi, kterými jsem prošel, těmi nejbanálnějšími…

"Neboj, budu se od těch dvou snažit držet co nejdál. Dex mi nahání strach a Dickem se zblbnout nenechám. Na mě to neplatí," přeruší tok mých myšlenek.

Potěšeně mi na tváři vytane úsměv. "To jsem rád, že se nenecháš tak lehce oblbnout jako…" Zarazím se. Do hajzlu, už je zase srovnávám. Na druhou stranu je pravda, že tomu debilovi stačila chvíle na to, aby Di totálně zamotal hlavu. Tváří mi prolétne stín a Des ta změna neujde.

"Něco se děje?" optá se obezřetně.

Zavrtím hlavou. "Ne. A ty mi žádné problémy nezpůsobuješ, takže buď v klidu," zaháním její výčitky.

Vděčně mě obejme a přitiskne se ke mně.

Drápy jí jemně přejedu po zádech a zahalím ji do oblaku své vůně, až mi v náručí tlumeně vzdychne a začne být malátná a poddajná.

V duchu se pousměju. Moc se mi líbí, že feromony působí na obě sestry bez rozdílu. Zase mě to začne lákat… Lákat zkusit, jaká je. Jak moc by se od Di lišila, jak moc by se chovala jinak, jaké by to s ní bylo… Prsty jí zajedu do vlasů a mazlím se s jejími havraními pramínky. Chybí mi to… Chybí mi … Diin dotek, do hajzlu! Vzdychnu a pustím ji.
"Mohla bych si vzít v kuchyni nějaké jídlo?" zadívá se na mě vyčkávavě.

Němě přikývnu a sleduju, jak se na mě usměje a schází po schodech dolů. Posmrtný život je plný pokušení stejně jako ten lidský. Do hajzlu! Zaskřípu zuby a nahnu se přes zábradlí, protože tam někde dole tuším Dexe. "Dexi! Pojď, podíváme se na tu tvou Miu!" zavolám na něj, protože potřebuju přijít na jiné myšlenky, abych neudělal další blbost.

*** *** ***
Diana
Ve snu mi doznívá zvláštní broukavá melodie, která mě doprovází už od malička. Jako by ke mně patřila, prostupovala mě a objímala… Zmizí spolu s rachotem u dveří, který mě zcela probere z poklidného spánku. Hlučná návštěva v podobně Dicka a Dexe mi náladu dvakrát nezvedne. Rvou se mi do pokoje a podpírají z každé strany Chazzy, který je pobledlejší než obvykle.

Jeho bělostná, téměř jemně stříbrná pokožka je náhle téměř průsvitná a vynikají pouze žíly. Obličej má jako křídu a oči zmateně pozorují okolí.

Doslova mě to vyděsí! "Co se sakra stalo?!" vyjeknu. Hruď i podbřišek se mi sevře v úděsném strachu. Děti se o něj rovněž bojí…

Ihned mi ho položí na postel a já ho přivinu do své vroucné náruče, zatímco ho hladím a chladím se o jeho ledové tělo.
"Mia ho pohlodala," usykne zmoženě Dexter a pichlavýma očima těká po jeho těle.

Všimnu si, že i oni jsou značně pochroumaní. Protnu je nedůvěřivým pohledem. "Cože?" mírně se zamračím. Mám pocit, jako by se probudila do úplně jiné reality a … totálně pokřivené.

"Musíš mu dát napít, nějak ho to vzalo. Bábovka," zašklebí se Dick, ale neujde mi, jak si v nestřeženém okamžiku, kdy si myslí, že ho nikdo nesleduje, tře ruku. Podle všeho jim dala Mia zabrat všem třem.

Ale proč, sakra?

"Nechte nás," vyženu je, abych se znovu sklonila nad Chazzem. Něžně ho políbím na rty a pak nad něj nahnu svůj krk.

Nechápu, proč mu tohle ta bestie udělala, ale jen co se postarám o něj, postarám se i o ni! "Napij se, lásko…" zašeptám, a zatímco ho hladím, ucítím, jak se mi jeho špičáky protínají jemnou kůži. Slastně vydechnu a jemně mu pokládám hlavu, aby se položil a já si na něj mohla obkročmo sednout.

Hltavě ze mě pije a já se můžu zbláznit rozkoší.

"Nepřestávej…" šeptám a sténám u toho jeho jméno.

Obejme mě kolem pasu a překulí se na mě, aby se na mě mohl majetnicky natisknout, i když v oblasti mého břicha je pořád slastně opatrný.

Při tom doteku pod ním hlasitě zasténám a prsty se propletu s jeho blonďatými pramínky. Nechci, aby tohle skončilo. Chvíle, kdy si tak intenzivně užívám jeho lásku a blízkost, je naprosto dokonalá. Až mě z toho v nitru bolí.
Když se ode mě po nějaké době odtrhne a svalí se do peřin, beru to trochu jako zradu.

Chtěla jsem si ho užít mnohem víc! Ovšem při pohledu na jeho spokojenou tvář se usměju. Vypadá to, že mu moje krev pomohla. Prostě není nad Šťastnou! Přitáhnu se k němu a políbím ho na dvě ranky od Miiným špičáků, které mu "zdobí" krk. "Už je ti líp?" zašeptám a ještě víc se k němu přivinu.

"Je," vydechne a zašklebí se. Temné duhovky mu šťastně září. Po chvíli sání je vždy plnohodnotným upírem a mně se to na jednu stranu neskonale líbí.

"Měla jsem o tebe strach," přiznám stydlivě a hladím ho.

Usměje se mým narůžovělým tvářím, ale nekomentuje to. "A jak je tobě?" zeptá se místo toho starostlivě, až mě znovu dojme svou péčí…

Tohle se mi nikdy nestávalo. Nikdy se nikdo neptal, jak mi je…

"Taky líp, lásko," vdechnu jeho vůni, až se mi příjemně zamotá hlava. Přijdu si jak feťačka. Nejradši bych spala s jeho tričkem pod hlavou místo polštáře a jeho chladným tělem místo deky.

Sice je s mou odpovědí podle výraz spokojený, ale i přesto něžně zajede rukou na můj podbřišek a zavře oči, aby zkontroloval naše dítě.

S úsměvem na rtech ho pozoruju a nemůžu se vynadívat. Miluju tyhle chvíli, kdy se o nás takhle stará a dává mně i malému najevo, jak moc mu na nás záleží. "Je mu fajn?" usměju se po chvíli soustředění a políbí mě. Ještě si ani pořádně polibek nevychutnám a už se ode mě odtahuje, sakra!

"Budu se muset vrátit," začne se zvedat.

"Kam?" Nechápu a snažím se ho alespoň ještě na chvíli zdržet v posteli. Chybí mi. Hrozně moc. A tyhle krásný chvilky jsou tak krátké, že… Vzdychnu. Škoda mluvit.

"Máme … nějaké malé problémy s Miou. Ty se tím netrap. My to vyřešíme." Ještě jednou mě políbí a pak se doopravdy zvedne k odchodu.

"My?" zarazím se nad množným číslem a pozvednu obočí.

"Jo…" řekne neochotně. "Já… A ti dva," ušklíbne se směrem ke dveřím, kde nejspíš čeká Dick s Dexem.

Lakotnicky se usměju. Já se snad vážně probudila do jiného světa, protože tohle by v tom starém bylo možné asi jako skutečnost, že se z Dexe stane lidumil. "Ty a Dex spolupracujete …. s Dickem?" uchechtnu se. Je to trochu komické, když se vlastně chtějí zabít. Chápu Chazze a Dexe, ti drží pospolu, i když už si taky párkrát vjeli do vlasů. Ale Dick? Nesnášejí se od chvíle, co se tu objevil. Ty začátky pro něj byly dost kruté, ale mně … mně s ním bylo krásně. Jako člověk byl dokonalý, jako upír je děsivě přitažlivý a okouzlující…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama