close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

5.kkapitola

19. června 2012 v 12:07 | Aranel van de´Corvin |  Deník upíří teenagerky 2


Z pohledu Charline


,,Panebože.To je Mantus." Šeptla jsem Kellanovi vylekaně do ucha.


,,Cože?" vyhrknul vyplašeně a prudce se otočil.Během sekundy ho spatřil,jak stojí za bránou školy a hledí na moji Eleni.Na moji Eleni.


,,Kellane musíme něco udělat.Kellane udělej něco." Chytla jsem ho za ruku a stiskla mu Ji tak silně,až zaúpěl.


,,Ale co?Cher,ale co?"


,,Do háje.Kde je Berry tak dlouho?Proč už ji nečeká před školou?" vyjekla jsem vystrašeně.Najednou jsem zpozorovala,že se Eleni otočila a vyšla z brány ven.Zamířila někam pryč.


,,Ona jde pryč.Kellane.Ona jde pryč." Chytla jsem se za hlavu a vystrašeně brebtala.


,,To nesmíme dopustit.Nenechám ho,aby mi odvedl dceru." Syknul Kellan.Bral Eleni za svou,stejně jako Coryho J.


Rozhlédnul se kolem sebe,jestli nejede nějaké auto a rozběhnul se za Eleni.


Prosím,ať není pozdě.


Z pohledu Eleni


Kde je ta teta tak dlouho sakra?Nebudu na ni čekat.Rozhodla jsem se.Otočila jsem se a zamířila ven skrz školní bránu.


Zabočila jsem doprava.Tudy jsme sem přece přijeli.Rozpačitě a docela vystrašeně jsem se nejistě vydala po chodníku.Rozhlížela jsem se zvědavě všude kolem.Cítila jsem se jako v jiném světě.


Bylo to tu ale moc pěkné.


Ucítila jsem na zádech něčí bodavý pohled.Mírně jsem otočila hlavu a spatřila jsem podivného muže.Na hlavě měl klobouk a byl zahalen v dlouhém hnědém plášti,i přes to,že bylo nejméně dvacet pět stupňů a slunce pálilo,jako na poušti.


Okamžitě mi srdcem projela bodavá bolest.Ten pocit Deja Vu.Já už jsem ho někde viděla,ale kde?Kde?


Neuvěřitelný strach mi sevřel vnitřnosti,žaludek se mi zkroutil a do srdce se mi zahryzl strach a bezmoc.Co budu dělat?Začala jsem panikařit.Kolena se mi začala třást a já si myslela,že už nedokážu udělat ani krůček,ale přemáhala jsem se a šla dál.Učebnice se mi roztřásly v rukou.Střelila jsem pohledem za sebe,ale neotočila jsem hlavu.Musela jsem zjistit,jestli tam ještě je.


Panebože.Ano.Je.On mě sleduje.On mě sleduje.


Přehodila jsem si učebnice do jedné ruky a druhou jsem začala vyplašeně šmátrat v kabelce.Hledala jsem mobil.Ale nemohla jsem ho najít.Do očí se mi vehnaly slzy.Najednou se mi učebnice vysypaly na zem.


,,Sakra.To snad ne." Zasyčela jsem si pro sebe a klekla jsem si.Začala jsem je sbírat.


,,Můžu ti pomoct?" zaslechla jsem hlas.Leknutím jsem nadskočila.Zvedla jsem hlavu.Usmíval se na mě ten…Kellan.Přimhouřila jsem oči.Co ten tu dělá?


,,Ne.Nemusíš." šeptnula jsem a rychle jsem začala sbírat učebnice.Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něj.Ruce měl zatnuté v pěst,zuby zaťaté.Na krku mu vystupovaly šlachy.Podívala jsem se rozpačitě směrem,kde se díval.Zahlédla jsem toho v tom klobouku,jak rychle kráčí pryč od nás.Otočil se,ale do tváře jsem mu neviděla.


Najednou jsem zaslechla tetin hlas.


,,Eleni?Eleni.Jsi v pořádku?" otočila jsem se směrem,kde jsem slyšela hlas a spatřila jsem,jak teta vystupuje a vybíhá z auta.Zvedla jsem učebnice a podívala se na místo,kde stál Kellan.Nebyl tady.Zaraženě jsem se dívala na to místo.Kam se tak rychle poděl?Kde je?


,,Eleni." Přiběhla ke mně teta.


,,Jsi v pořádku?Kam jsi šla?" ptala se mě a upravovala mi vlasy.S přimhouřenýma očima a pootevřenou pusou jsem se jí dívala do tváře a rozpačitě mrkala.


,,Všechno v pohodě." Šeptla jsem.


,,Tak pojď.Musíš mi všechno povyprávět." Usmál se na mě.Sevřela jsem učebnice v ruce a naposledy jsem se otočila.Ne.Nebyl tam.



Seděla jsem na posteli.Nevím,co je tohle za počasí.Ráno bylo tak nádherně a teď prší a prší.Měla jsem už všechno vybalené.Všechno jsem měla krásně uložené.Postel jsem měla přímo u okna.


Pozorovala jsem,jak dešťové kapky kloužou po skle.V každé z těch kapek jsem viděla svoji minulost.


Vstala jsem a přešla k počítači.Pustila jsem si jednu písničku.Poslala mi ji kamarádka z Čech.Jmenovala se Amnestia na Neveru.Sice nevím,co to znamená,ale byla nádherná.


Sedla jsem si zase k oknu.Ty dešťové kapky mi připomněly slzy.Vzápětí už mi po tváři tekly proudem.Srdce mě bolelo.Nemohla jsem stále zapomenout na to,že nevím,kde je moje matka.A můj otec.A všechno další.


Nemohla jsem ty slzy zastavit.Seděla jsem tam jako hromádka neštěstí a koukala se z okna.Uvažovala jsem nad tím vším.A neustále mi vrtal hlavou Cory J.Co to se mnou sakra je?Co se to se mnou děje?


Najednou jsem zpozorovala skrz okno nějaký pohyb.Rychle jsem si střela slzy a pořádně se zadívala ven.Přetřela jsem rukávem svetříku zamlžené okno.Srdce se mi leknutím a strachem zastavilo.To byl zase on.Byl to on.Už zase.Zase.On mě sleduje.To byl ten muž v klobouku a plášti.


Díval se rovnou do mého okna,ale já mu neviděla do tváře.Nemohla jsem poznat jak vypadá.Odskočila jsem od okna.Splašeně jsem dýchala.Byla jsem vyděšená k smrti.On tam stál a zíral na mě.Do mého okna.On ví kde bydlím.


Panebože,co mám dělat?Já se tak strašně bojím.Co když mi něco udělá?Co se stane?Dokáže mi někdo pomoct?


Postavila jsem se na nohy a přešla jsem opět k oknu.Zahleděla jsem se ven.Nebyl tam.Úlevně jsem vydechla.Zdálo se mi to,nebo tam doopravdy byl?



Z pohledu Mantuse


Dívá se z okna.Stoprocentně mě uvidí.A to je jenom dobře.Jenom dobře.Jak ji mám nalákat do svého hradu?Jak to mám udělat?Asi už vím.Pošlu za ní někoho s informací,kde hledat svého tatínka.Haha to bude zase legrace.


Už se nemůžu dočkat.Nedám najevo ani špetku citu.Budu nelítostný,bezcitný a zákeřný.Zasmál jsem se a podíval se do okna.Nebyla tam.


Kam sakra šla?Tak to abych odešel.Naposledy jsem se podíval do okna.


,,Už brzo." Šeptnul jsem.Dešťové kapky mi bubnovaly o klobouk.Stékaly mi po rukách a máčely mi kabát.Nevadilo mi to.Právě naopak.


Pomalými kroky jsem se vydal pryč.Tu holku nemůžu dostat z hlavy.Co to se mnou je?Co se to se mnou děje?Nemám city.Ne.Jsem zákeřný zabiják.Jediné spojení mezi mnou a ženami je fyzické, žádném případě citové.


Ale i přesto ji nedokážu dostat z hlavy.Viděl jsem ji jen dvakrát a už se mi plete do myšlenek.


Z uvažování mě vytrhlo hlasité troubení klaksonu.To mě vrátilo zpět do reality.Uskočil jsem zpátky na chodník.Už jsem mohl být pod autem.Ale co.Stejně by se mi nic nestalo.


Vrátil jsem zpět do svých myšlenek.Zase k té holce.Proklatá Eleni.Je tak sladce nevinná.


,,Však brzo nebudeš." Zasyčel jsem si pro sebe.


Z pohledu Kellana


Zašmátral jsem v kapse.Vylovil jsem klíče.Zasunul jsem jeden do zámku a otočil jím.Dveře se otevřely.


Držel jsem její ruku ve svojí.Prsty jsme měli propletené dohromady.Cítil jsem,jak v ní proudí elán do života.Cítil jsem její neuvěřitelně silnou auru a energii.Nemohl jsem pochopit,že je moje.Nemohl jsem tomu stále uvěřit.


Věděl jsem,že je pro mě jako droga.Podíval jsem se na ni.Zasnil jsem se.Bavila se zrovna s jedním z kluků.Začala se smát.Byla tak úžasná.Byla pro mě celý můj svět.


,,Kellane.Slyšel jsi ho?" otočila se na mě s úsměvem.Najednou se zarazila.S úsměvem pozvedla obočí.


,,Kellane?Je ti něco?" optala se mě.S úsměvem jsem ji pozoroval.


,,Haló.Kellane.Vstávej." zamávala mi rukou před očima a začala se smát.


,,Ty jedna.." řekl jsem a objal ji kolem stehen.Vyzvednul jsem ji nahoru.Vyjekla.


,,Co blázníš?" zasmála se a položila si ruce na mé ramena.Potom trochu sklonila hlavu.Zvednul jsem tu svou.Naše rty se navzájem dotkly.Měla je,tak hedvábné.Tak sladké.Tak úžasné.


Prodral jsem svůj jazyk skrze její rty a ochutnal chuť jejího jazyku.Jejího neposedného jazyku.Pomalu,aniž bych odtrhnul její rty od svých,jsem ji položil na zem.Přitisknul jsem si její tělo na to své.


Cítil jsem,jak je křehká i přes to,že je upírka.Objala mě kolem krku.


,,Ach.To je taak romantické.Kellane.Nemusíš nám tu předvádět,jak se spolu cucáte.Už tak ti docela dost závidíme.A to stačí,když ji jen chytíš za ruku." Ozval se Felix.


,,Jo." Přitakali všichni.Aniž bych ji přestal líbat jsem se usmál.


Odtrhla se ode mne.Zakňučel jsem.Usmála se a podívala se mi do očí.Odhrnula mi vlasy z očí.


,,Možná později." Šeptla a tajemně se pousmála.Kousnul jsem se do rtu a usmál se.


,,Už aby to bylo." Šeptnul jsem.


Usmála se a vešla do domu.Díval jsem se za ní,ale dovnitř jsem nevešel.


,,Hej kámo.Co tím jako myslela?" zeptal se mě zvědavě Felix.Ostatní ke mně taky přišli.Aniž bych odtrhnul zrak od místa,kudy odešla jsem se usmál.


,,Co myslíš?" Felix dupnul nohou.


,,Hej ty mi to děláš naschvál do hajzlu.Já chci taky." Zasténal.Prudce jsem se na něj otočil.


,,Ruce od ní pryč,jinak ti utrhnu koule." Zavrčel jsem.


,,Hele.Jenom klid." Ujistil mě.

,,Hm." Odfrknul jsem souhlasně,pohodil jsem vlasy a vešel jsem do baráku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luca Luca | 19. června 2012 v 17:32 | Reagovat

super kapča... Uplně živě si představuju jak za Eleni přišel Kellan... zajimalo by mě jak to bud epo kračovat.. a co ten deník jak ho našla??

2 Ms.Mee Ms.Mee | 19. června 2012 v 19:12 | Reagovat

Skvelá kapitola. Akurát premýšľam nad tým, kedy Eleni bude čítať ten denník, čo našla. :)
A je mi Kellana tak trochu ľúto, keď sa potom objaví Cory, tak to bude pre neho znamenať veľkú stratu.

3 Gabux Gabux | Web | 19. června 2012 v 21:32 | Reagovat

Super ;) Rychle další! :P

4 ice Shinshekli aneb cvok na desátou ice Shinshekli aneb cvok na desátou | 20. června 2012 v 21:59 | Reagovat

Výborná kapitola. Začíná to být napínavé. Tak Mantus nemůže dostat Eleni z hlavy, jo? Hmm. Tak to bude něco.

5 G.G.Grind.Girl4ever@seznam.cz G.G.Grind.Girl4ever@seznam.cz | 21. června 2012 v 16:44 | Reagovat

děkuji a dočkáte se ;)

6 káča káča | 21. června 2012 v 20:18 | Reagovat

Začíná to být napínavý další je to fakt dobrý :D 8-)  8-) :D  :-)

7 Zuzi Zuzi | 24. června 2012 v 19:07 | Reagovat

Wow.. to je super! a chúďa ten ony eee..Mantus ak sa mu podarí to čo plánuje tak Kellan neotrhne gule Felixovi ale jemu! Ak ho nepredbehne Cher...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama