close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

6.kapitola, 2.část

12. června 2012 v 15:36 | Aranel van de´Corvin |  Kniha III. - Jedna vs. druhá
odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz

Hned ji začnu zahrnovat prudkými pohyby a její jazyk zaměstnám tím mým, až mi trhavě povzdychává do úst a nehty mi v přívalech slasti zatíná do zad, až mně z toho trne v celém těle. Líbí se mi, že není jenom něžná, ale dokáže dát do sexu rovněž i bolest. Je mi jasné, že si zase nebudu moct na záda lehnout, ale je mi to jedno. Mám jasný cíl, díky kterému jí nedám ani na vteřinu oddech a mučím jí svými pohyby a drsnými doteky. Ve chvíli, kdy se mi ho podaří dosáhnout, a já se prohnu ve vlně uvolňujícího orgasmu, se jí zakousnu do rtu a saju jí krev, dokud ze mě vzrušení neopadne.

"Tys mi teda dal," vzdychne mi do ucha a nechá se ode mě něžně hladit po celém těle, až se rozklepe zimou.

Kontrolorsky jí zajedu na podbřišek a spokojeně se usměju.

"Láska a tvůj jed mu svědčí," uchechtne se a vymaní se z mé náruče. "Teď mě nech… Jdu si dát něco k jídlu a pak snad skleničku krve, když Des povolí," protáhne se a oblékne.

"To není fér… Ty tři a já jen jeden," zaprotestuju, ale není mi to nic platné.

Jen se na mě ušklíbne a vyjde na chodbu.

Se vzdychnutím vstanu a obléknu si kalhoty, když mou pozornost přilákají hlasy z chodby. Di se tam podle všeho s někým dohaduje. A podle hlasu to zní jako… No do hajzlu! Rychle vyjdu na chodbu a podle toho, co slyším, zachraňuju situaci na poslední chvíli. Já toho debila vážně přerazím!

"Co je s Miou?" zajímá se zrovna Di, které nemůže ujít Dexovo podivné chování.

"Nic. Dex zase přehání," obejmu ji kolem pasu a toho vola probodnu nepříjemným pohledem.

"Děje se něco, co bych měla vědět?" přeskakuju očima z jednoho na druhého.

"Nic, jen… Kdybys viděla Miu, tak vezmi nohy na ramena," usměju se na ni a láskyplně ji hladím po vlasech, zatímco probodávám toho nesmyslného upíra temným pohledem. Jestli před ní jenom cekne a vystaví ji tím stresu, tak mu protnu srdce kůlem!

"To dělám dycky," ušklíbne se a políbí mě na rty, zatímco se ironicky kření. Uvědomuje si to nebezpečí, ale … vždycky si bude hrát na to, že se nic neděje. "Budu v kuchyni," zívne a sejdu ze schodů.

"Kryple!" chytím ho za triko a přitisknu ke zdi, až se mírně zakaboní. "Před Di ani slovo!" syknu vztekle a zírám mu do pichlavých hnědých očí, plných debility a strachu.

"No jo, soráč Chazzy, jsem z toho na prášky," svěří se mi.

"Ale to neznamená, že z toho musí být na prášky i Di," zavrčím hrdelně ve snaze bránit svou šťastnou krev před psychickými traumaty. Ona musí být v klidu!

"Dobře, rozumím," brání se a na tváři se mu rozlije lišácký úsměv. "Hele, Di asi neví, co se dělo u Des, co?" zazubí se, protože ví, že tímhle mne dostane.

Vražedně se na něj zadívám. "Co tím myslíš?" procedím skrze zuby.

"No, ten grupáč," rozesměje se a v očích mu zle blýská. Tváří se natolik posměšně a na koni, až zatnu pěst.

Do hajzlu, doufal jsem, že je natolik na krvavé vlně, že si toho nevšimne…

"Ty mrzáku, to bylo kvůli tomu, aby ji tolik nebolel ten tvůj hlodanec. Užíval sis na ní docela dost!" zavrčím znechuceně a drápy mu přejedu náznakově po krku, aby věděl, co by se stalo, kdyby nedržel hubu.

"To ty s Dickem taky," šklebí se, až se musím držet, abych mu z obličeje neudělal sekanou.

Tak přece jen byl dostatečně při smyslech, aby stíhal sledovat i okolí. Zamračím se. "Jestli něco cekneš, tak…" ukážu si pěstí na zuby.

"No jo, no jo, neboj," směje se jako idiot.

"Do hajzlu, drž hubu! Buď rád, že jsme tě v té ložnici nenechali vykrvácet!" procedím skrz zuby a ještě více ho natlačím na tvrdou zeď, až tlumeně zavrčí.

"Co tady furt řešíte, sakra?" zajímá se Di vracející se s tácem plným lidského jídla. Jsem rád, že si tak debužíruje a že ačkoliv je vegetariánka, dopřává malému i maso a krev, protože … on to potřebuje.

"Ale nic," usměju se na ni a chytím ji v pase. Je tak horká, měkká a voňavá… "Dáme si spolu sprchu?" lípnu jí pusu do vlasů, zatímco Dex se stále hloupě pošklebuje.

"Potom klidně," řekne a vymaní se mi z náruče, aby se vrátila zpátky do ložnice, kde se s chutí pustí do jídla, které si přinesla.

Se spokojeným výrazem ji pozoruju. Ještě jednou věnuju Dexterovi výhružný pohled a zavřu za námi dveře.

"Kde je vůbec Des? Je v pořádku? Dlouho se tu neukázala," posmutní.

"Je v pořádku… Jen je toho na ni moc," sednu si k ní a políbí ji na ucho.

"Dexter se jí sakra ani nedotkl, ne?" zamračeně se na mě otočí.

Zadívám se jí od očí a snažím se nepropadnout té šedosti, která mě vždycky zasáhne. "To víš, že ne," snažím být přesvědčivý a doufám, že se mi to daří, protože kdyby přišla na Dextera, přišla by i na ten zbytek… a to já nechci. Aspoň zatím ne. "Nemusíš si o ni dělat starosti, má se fajn," pokračuju v přesvědčování.

Přimhouří oči. "Fakt?" zvedne zádumčivě obočí.

Obdivuju její intuici, protože ačkoliv moje maličká je extrémně naivní a důvěřivá, tak její pud sebezáchovy spolu s intuicí je nepřekonatelný. "No jistě. Copak mi nevěříš?"

Vzdychne: "Věřím, ale ty někdy neříkáš celou pravdu…" namítne, ale já ji nenechám pokračovat.

Sehnu se k ní, abych jí jemně zlíbal obě ramena i zátylek a odvedl ji tak od myšlenek, které by mě mohly přivést do maléru.

Když se ke mně znovu otočí v náznaku polibku, ozve se zaklepání a hned potom se ve dveřích objeví Dickova blonďatá hlava. "Ahoj Di!" Zamává s úsměvem a rázem je až u mé Šťastné krve, aniž by se nějak pozastavoval nad tím, že nás vyrušil.

Blbec. Tohle mu vrátím.

"Jsem rád, že už ti je líp," sjede ji pohledem od hlavy až k patě a políbí ji na čelo, a když se od ní zvedá, probodne mě poťouchlým pohledem. "Hrozně jsem se o tebe bál, ale teď vypadáš vážně báječně," pochlebuje jí dál.

To víš, sex dělá divy, ušklíbnu se pro sebe v duchu a sleduju, jak ji objímá a Di se od něj nechává líbat na obě tváře, ale kupodivu mě to nijak nevytáčí. Dřív bych ho už dávno vyrazil ze dveří, ale teď… nějak nemám potřebu.

"Je mi fajn…" zamručí. Evidentně se na něj ještě zlobí za to, že řekl, že moje maličká je jenom člověk… Nemá ráda, když se s ní jedná jako s věcí. Samozřejmě. Na to mám právo jen já! Protože ona je moje.

"Chazzy… Mohl bych s tebou mluvit?" otočí se na mě, když ji náležitě olíbá.

Přikývnu a sleduju je ostřím pohledem. "Hned jsem zpět, lásko," políbím ji na tvář a následuju Dicka.

"Děje se něco?" Zúží oči a podezřele si nás prohlédne. Nechce nás nechat jen tak odejít. Protíná nás oba zvědavým pohledem a naklání hlavu na stranu, jako by z nás chtěla nenásilně dostat pravdu.

"Ale Dex nám zase brečí, že se necítí na to být otcem…" pousměje se Dick a načechrá si blonďaté vlasy, takže vypadá ještě rozpustileji a nevinněji Di mu jeho výmluvu snáze uvěří. "Tak ho musíme utěšovat," povzdychne si hraně.

Kouknu na Di, jak se tváří. Sice nic neříká, ale poznám na ni, že nám to nebaští tak, jak bychom si přáli, a snaží se přijít na to, jak to ve skutečnosti doopravdy je. Odejdu s Dickem na chodbu, zatímco ji obezřetně sleduji. Ona má dar udělat v některých situacích vždy něco, čím mi ukáže, že je ještě vážně ještě dítě…

"Co je zase s Dexem? Před chvílí jsem s ním mluvil. Málem všechno vykecal před Di. Myslel jsem, že ho uškrtím! A bacha, ví, co se dělo u Des v pokoji mezitím, co on se na ní živil," ušklíbnu se nenadšeně a v duchu sprostě zanadávám. "Sice řekl, že bude držet hubu, ale… Znám Dexe. Nerad bych, aby se to dostalo k Di. Ani jeden z nás přece nechce, aby se zbytečně stresovala, ne?"

"Jestli jenom cekne, tak mu urvu hlavu," ubezpečí mě Dick.

"Ale stejně ti mám pocit, že Di nám to nějak nežere. Vždycky na všechno přišla," zašklebím se nenadšeně a opřu se o chladnou hrubou zeď, zatímco se tápavě dívám do tmy a pozoruju prázdný obývací pokoj. Dříve jsem byl často sám a všechno bylo tiché, klidné, až zákeřně strnulé, ale teď? Vlastně se mi ta změna moc líbí…

"Prý našel Miu," řekne, ale okamžitě zmlkne, jakmile se na chodbě objeví Desire, která k nám nejistě kráčí. Klopí oči a hraje si s prsty. Tichá šedá myška, která se bojí projevit, na rozdíl od její sestry, která se někdy projevuje až příliš!

"Miláčku," usměje se na ni a hned jí jde v ústrety, aby ji objal. "Není tu." Klidní ji, když vidí, jak se kolem sebe rozhlíží, a přivine ji k sobě do náruče. "Ani já, ani tady Chazzy nedovolíme, aby se tě dotknul," šeptá jí do vlasů a já se výborně bavím. Buď to je tak skvělý herec, nebo mu učarovala víc, než je schopný si připustit. A já bych sázel spíše na to druhé.
No ano, další upír s duší… Další zamilovaný upír! Tohle kdyby věděl Oskar… Nikdy netušil, že je možné v nás opět probudit city, natož snad lásku! On sám by tohle odsuzoval a mě i Dicka by nejspíš zabil vzteky, protože jsme tuhle rasu ponížily svými emocemi a jejich hloubkou.

"Ani jsem vám nestačila poděkovat… Kdybyste mi nepomohli, bolelo by to víc. Díky," obejme ho taky a věnuje mu děkovný polibek, div náš king nezapřede blahem. Pak se s tím stejným gestem obrátí na mě a políbí mě také.

"Není za co děkovat," usměju se na ni mile a prohlížím si ty oči, válející se mlhu namísto ohnivých plamenů a bojovné sivosti.

"Můžeme si to zase někdy zopakovat," olízne si Dick horní ret a mlsně se zadívá na Des.

Uchechtnu se. Moje maličká by řádila jako tajfun, kdyby něco takového zjistila. Skupinový sex sotva bude něco pro ni a já sám jsem si toho zažil už dost. "To můžete, ale beze mě."

"Nepřidáš se? Docela nám to ve třech šlo, ne?" zubí se Dick.

"Nerad bych měl problémy," oplatím mu úsměv od ucha k uchu a očima naznačím, aby se Des co nejdřív zbavil, abychom konečně mohli probrat to, kvůli čemu jsme zmlkli, když se objevila na chodbě.
Dick
"Co jít navštívit, Di? Už se jí po tobě stýská," mrknu na ni. Díky Dexterovu sání není v tak dobré kondici, jako Di. Ta se ze všeho tak rychle dostává, až mne to udivuje. Navíc křehká Desire není zvyklá na bolest, kterou moje první láska překonává téměř bravurně díky obdivuhodnému pudu sebezáchovy, který šedá myška nejspíš nemá…

"Stejně za ní jdu." Chce se protáhnout dveřmi, ale já ji chytím za ruku a přitáhnu k sobě.

"Des…" zašeptám jí do rtů a začnu ji líbat, dokud neuslyším rajskou hudbu - její divoce tlukoucí srdce. ,,Kdyby se tu objevila Mia, hned se s Di někam schovejte," řeknu a pustím ji.

Trochu omráčeně se na mě zadívá a přikývne. Jen co zaleze do dveří, Chesterovi se po tváři rozlije pobavený úsměv.

"Nech si toho, jo!" syknu a zakaboním se.

"Čeho?" baví se a inkasuje ode mě dloubanec do žeber. "Snad ses nám nezamiloval, Casanovo?" dobírá si mě.

"Vole," otituluju ho s přátelským úšklebkem.

Zazubí se, ale dál do mě nerýpá.

Jsem za to rád, protože nevím, jak dlouho bych jeho popichování úspěšně odrážel bez toho, abych dal najevo, že mám pro to nevinné dvojčátko přece jen určitou slabost…

"Kde vůbec ten Dex tu Miu našel?" vrátí se naštěstí Chazzy k našemu předešlému tématu, když pomalu scházíme po naleštěných kamenných schodech. "Nějak se mi nechce věřit, že zrovna JEMU by se to podařilo," ušklíbne se a protočí oči.

"Prý to byla náhoda… Celý rozklepaný za mnou přilítl, retard," zvednu oči v sloup. "Co on je za upíra…?" uchechtnu se.

"Mia se údajně schovává na nějaké mýtině v lese… Jako nejsem z toho odvázaný, ale jestli chceme dvojčátka udržet naživu, bude muset ona pod drn," pokrčím rameny. Nikdy jsem nebyl žádný sadistický hajzl, nikdy jsem nezabíjel, i když jsem měl možnost poznat upíry v prachu. Má jediná oběť se mi natolik vryla do kůže, že už jsem nedokázal zabíjet. Vždycky jsem si spíš hrál na návnadu. Z naší party byl Mike ten, kdo měl na zabíjení silný žaludek. Já a Ball jsme byli… klidnější. Sice se to ve mně teď probouzí, ale pořád se to snažím držet v jasných mezích. "Já nevím… Dex nám hovno pomůže, takže to je na nás," zadívám se po očku na Chestera. Snad si uvědomuje, s Dexterem to bude taková fraška, že by se nám to mohlo vymstít.

Dlouze vzdychne a chytí se za kořen nosu. "Myslíš, že ji sami dva zvládneme? Do hajzlu! Dex by se měl taky angažovat, koneckonců půlka toho malého ďábla je jeho práce," ušklíbne se znechuceně.

"Tak zaletíme na to místo, které mi popisoval, a zjistíme, jestli tam vážně je. Jestli zase nekecal. Co říkáš?" navrhnu.

"Myslíš, že je bezpečné tu dvojčátka nechávat samotné?" zadívá se na mě pochybovačně.

"Hned budeme zpátky a Dex je z Mii tak vyklepaný, že bude zalezlý u sebe a nevystrčí nos," přesvědčuju ho.

"Tak fajn," kývne nakonec, i když je plný stejné obavy jako já.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdo se ti nejvíc líbí z Twilight?

Jacob Black 9.4% (225)
Edward 50.9% (1224)
Bella 7.5% (180)
Jasper 6.9% (165)
Carlisle 3.9% (95)
Rosalie 2.2% (52)
Emmett 5.2% (125)
Esme 2.1% (51)
Alice 9.5% (228)
James 2.5% (61)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama