odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz
Diana
Vidím, že se mu vůbec nechce a to mně děsí o to víc! Jemně mě chytí za ruku a přímo surově se do mě zakousne, až sebou v úleku cuknu a náhle mne zaplaví naprostá vlna horkosti a rozkoše, až vyjeknu a podlomí se mi kolena. "Chazzy," heknu naprosto zmateně, když mě uchopí do náruče a položí mě na postel, kde se mi tentokrát zakousne do krku, nikoliv do zápěstí. Znovu mě ochromí ta úžasná slast, kterou vnímám s otevřenými víčky a pitomě zírám na strop. Je to, jako bych snad byla na nějaké droze, která mi proplouvá celým krevním řečištěm. Nikdy jsem to neokusila, ale zřejmě je to podobný pocit. Tahle radost je natolik omračující, že mi slastné šípy vystřelují do celého těla. Vnímám to úplně jinak, než když jsem byla člověkem. Je to mnohem intenzivnější! O tolik, že chvílemi zapomínám dýchat a propínám se mu vstříc. Čím více ze mě pije, tím více jsem ochromená a vzmůžu se snad jen na panické sténání. Myšlenka, že mu stále bezmezně patřím a jsem jeho kořist, mě burcuje do neuvěřitelné extáze. Pouštím si jeho jed do žil a nechávám se jí vynášet ještě hodně dlouho, než se ode mne odtáhne. Beru to jako zradu, nikoliv vysvobození. Cítím ho v každé buňce svého těla. Dodal mi tolik energie a radosti, že bych si troufla i na maraton. "Sakra," heknu a snažím se zhluboka nadechnout, zatímco se zastřenýma očima vnímám dozvuky rauše. Nemohu se z toho probrat, stále nepokrytě povzdychávám a snažím se uklidnit. Cítím, jak mi jeho jed koluje celým tělem a je mi naprosto báječně!
"Krev máš skvělou," ujistí mne ochraptěle, když se svalí vedle mne. Kochá se pohledem na svou kořist, až se musím drze ušklíbnout. "A podle všeho si to teď budeš užívat ještě víc než dřív," zašklebí se. "Zapomněl jsem ti říct, že jako upír máš vnímání citlivější a všechno je proto intenzivnější," zazubí se na mě a spokojeně se protáhne.
"Tohle mě zabije," odfrknu a snažím se sžít s tím blaženým pocitem, kdy necítím absolutně žádnou bolístku a je mi fakt fajn. "Takže jsem pořád ještě člověk," přitulím se k němu. "Malej je furt stejnej?" obrátím k němu své oči a zabodnu se mu do tmavých duhovek, které vypadají náhle tak střízlivě a zahloubaně.
"On je v pořádku. Stále stejný krvelačný upírek jako doteď," ušklíbne se vědoucně. "Kdyby se měnil, projevovalo by se to i na tobě," polkne a donutí mne zadívat se mu do očí. Chvíli mne propichuje pohledem a ztrácí se v mých duhovkách, než uhnu.
"Ale neprojevuje," uhádnu a zvážním. "Mám strach z Dexe," řeknu upřímně. Je pro mě těžké přiznat si slabosti, jako je strach a bolest. Dávat najevo takové pocity je tak ubohé, protože jsem vždycky musela být na oko velmi drsná, abych přežila ve světě šelem, kde se o mě nikdo nezajímal. Kdybych padla na ulici a potřebovala pomoct, má pěstounská rodina by mne s radostí překročila a počítala, kolik za mne ušetří, když už nebudu parazitem na jejich peněžence.
Stála jsem ve dveřích obývacího pokoje a opírala se o tmavě hnědý rám, zatímco jsem shlížela na svou "rodinu", která se posadila okolo stolu a hrála monopoly. V hrudi mi klíčilo zoufalství, beznaděj a vztek, protože já jsem nebyla vítaná.
"Chceš něco?" broukl na mě "otec" a protnul mě takovým pohledem, až jsem naprázdno polkla. Jasně mi dal najevo, že k nim bych se nemohla přidat, protože jsem k nim nikdy nepatřila a patřit nebudu. Možná, kdyby se jim rok po mé adopci nepodařilo počít své vlastní dítě, byla bych vítaná.
"Ne, jenom…" zahučela jsem a skryla svou bolest za masku vzteku. Své ponížení proměnila v drzost a uštěpačným pohledem si prohlížela své dva mladší "sourozence". Můj nevlastní bratr byl mladší o šest let. Měl blonďaté vlasy a milý úsměv. Z očí mu přímo zářilo štěstí a láska, která mizívala, jakmile se zadíval na mě, na nevítaného hosta a nezvaného cizince.
"Chceš peníze?" povzdychl si "otec" a vydoloval z peněženky několik bankovek.
Topornými kroky jsem došla až k nim a vyhnula se ignoraci, která čišela z nevlastní sestry, která byla o dva roky mladší. Dokonale mě uměla vynechat ze svého života a dělat, že neexistuji… Také jsem si často přála… Abych neexistovala.
"Tři litry?" zahučela jsem znovu posměšně a snažila se potlačit slzy, které mi to pitomé gesto nahnalo do očí. Tolik se platí za chyby… Za můj zbytečný život.
Jen si povzdychnul a vydoloval z peněženky další peníze.
Nechtěla jsem je! Myslela jsem to jinak! Chtěla jsem něco namítnout, ale všimla jsem si, že už mě nikdo neposlouchá. Na stole ležely nechutné, bolestné a "k zblití" peníze, které jsem bez řečí sebrala a strčila bez emocí do kapsy. Bez povšimnutí, jako bych s nimi nikdy nebyla, jsem se vytratila z domu.
"Dextera se bát nemusíš. Hraje si na drsňáka, ale jinak je to chcípáček," ušklíbne se vědoucně a oči mu blýsknou.
"Kdybys viděla, jak se choval, když…" zmlkne a zachmuří se. "Prostě se strašně bojí Mii," řekne přemýšlivě a přitáhne mě do své náruče, jako by se bál, že snad jeho drahá sestra přilétne a zabije mne. "Když jsem tu já a Dick, tak nemusíš mít žádné obavy. Nebo snad máš i tak?" zvedne obočí a zachytí můj váhavý pohled.
"Jdu se podívat za Desire," houknu a odtáhnu se od něj. Náhle se necítím vůbec bezpečně! Jakou mám naději, že Dexter těmi svými protivnými názory nezblbne Dicka i Chazze a oni mne pak spolu nesrazí ke dnu a nezabíjí mě i mé dítě?!
*** *** ***
S hlubokým nádechem stisknu kliku od sestřina pokoje a bez klepání vejdu. Sedí na posteli a mačká se k Dickovi, který ji utěšuje. Zřejmě jsem porušila romantickou chvilku, ale co. Budou jiné pěkné okamžiky. "Ahoj Desire," ušklíbnu se a probodnu je zvráceným pohledem. Ihned se chytí Dicka kolem krku a přitáhne se k němu ještě těsněji!
Ona se mne bojí! Vytane mi v mysli, až těžce polknu a váhavými kroky dojdu ke křeslu, kde se váhavě posadím.
"Neublížím ti," řeknu tiše a zabodnu se jí do očí, které jsou stále tak protivně plaché a ustrašené. "Sakra, nejsem ani upír!" zahučím mdle a probodnu Dicka prosebným pohledem.
Hladí ji po vlasech a dává jí polibky na čelo.
Zřejmě se spřátelili více, než by se dalo očekávat.
"Des, vždyť jsem furt tvoje dvojče," zavrčím nepříjemně a snažím se ze sebe setřást ten bezútěšný pocit. "Chester mi pil krev. Jsem to pořád já! Sám ti to sakra dosvědčí," zamračím se, když se jí ve tváří začne zračit nedůvěra. Její instinkty jsou přece naprosto špatné! Nebojí se upírů, ale bojí se vlastní krve! Děsí se mě!
"On tě chtěl proměnit?" ozve se tiše a já v duchu proklínám tu její náturu "šedé myšky", která mi leze na nervy.
Připomíná mi mě a to mě bolí.
"To ne," přiznám nerada. "Byl to spíš takovej omyl. Nějak jsme se nechali strhnout v zápalu vášně," zamumlám a uhnu pohledem, protože se Dick nehorázně šklebí.
Desire se od něj ihned začne odtahovat a já nechápavě zvednu obočí, když si náhle udržuje odstup od nás obou.
"Co se děje, Des?" řekne Dick příjemným hlasem a natáhne k ní ruce, aby ji k sobě znovu připoutal, ale ona nechce.
"Já nechci být upír," polkne a zavrtí hlavou. Šedé oči jsou plné obav a pitomé přemýšlivosti. Nejedná unáhleně a v afektu jako já, ona prostě "myslí"!
"Ale já ho z tebe přece neudělám," usměje se na ni něžně. "Nejsem takový amatér jako tady Chester," zašklebí se.
Jemně ho kopnu do kotníku a zamračím se na něj, až se znovu uchechtne a já vycením zuby v drzém úsměvu.
"Ne! Já chci být sama. Jděte pryč," uzavře se mé dvojče do sebe.
Dick ke mně vyšle prosebný pohled.
Povzdychnu si: "Ale no tak, Desire, neboj se!" usměju se, ale tím si nepomohu, protože mi z úst čouhají výhružné špičáky. "To by Dick nejdřív musel pít tvoji krev a pak hned potom ty tu jeho. Ale ty ji nepiješ, ne?" zvednu pobaveně obočí, protože vím, že ona tu rudou tekutinu nemůže ani vidět, natož cítit. "Takže, když z tebe Dick bude pít, nemusíš mít obavy," mávnu rukou a považuji téma za uzavřené. Zbožňuji, když Chester hltá mou životadárnou tekutinu. Je to nejlepší způsob, jak mu dokázat svou náklonnost a ještě si užít jeho lásky.
"Nechci, aby ze mě pil!" ozve se natolik ostře, až se po ní nechápavě podívám.
"Cože?" povytáhnu obočí. Vážně to řekla? Pro mě je to tak nepochopitelné. Už nikdy bych bez sání krve nechtěla být. Stalo se to nádhernou součástí mého života a já jsem tomu ráda.
"Ježíši Kriste, je to bolestivé a hnusné," ozve se tlumeně a pohlédne na mě s notnou dávkou lidskosti, až mě zamrazí. Jistě, pro naši psychiku je to nesmírně odpudivé, ale já… Já už jsem se změnila.
"Hnusný?" polknu naprázdno.
"No, samozřejmě," broukne tiše.
"Taky jsem si u toho zažívala bolest. Věř mi, že vím, jak hnusný a bolestivý to je, ale… Je to i krásný přece," snažím se ji dostat na správnou stranu. "Fakt je to moc fajn," povzdychnu si se slastně zavřenými víčky. Stále mi tělem probíhá Chazzyho jed. Cítím ho jako zázračný lék na bolesti a trauma. "Když se do něj zabouchneš a dáš mu šťastnou krev, tak on tě přece taky bude mít rád a na oplátku ti bude poskytovat radost... Pak už tě to bolet nebude," zavrtím hlavou. Tady sakra není, co řešit. Je to dané. Je ve světě upírů! Musí vědět, že to tak prostě chodí! Za všechno se vždy platí! Proto jsem nechtěla, aby tu zůstávala! Je příliš křehká, než aby to zvládla.
"Di má pravdu," snaží se Dick a probodává ji pronikavě modrýma očima.

