okdaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz
Dick
"Kurva!" usyknu a dívám se s naprostou nechápavostí na Dexe, který srazil Di k zemi a k hrudi jí tvrdě tlačí kůl!
Maličká je naprosto rozklepaná a zuby jí v bezbřehém strachu cvakají o sebe, zatímco se v sobě snaží dolovat ohnivé plamínky a záhubu od sebe po svém odehnat.
"Ty debile, hnedka jí pusť!" zařvu na něj. Jakmile se přiblížím, probodne mě pichlavým hnědým pohledem a svou hrozbu ještě doprovodí větším přitlačením, až Di bolestně zalapá po dechu.
"Ani se nehněte, jinak je mrtvá!" sykne nenávistně a prohlíží si ji rentgenovým pohledem, zatímco Di lapá po dechu a z očí jí stékají slzy.
"Skoč pro Chestera," šeptnu za sebe a snažím se Dexovi domluvit, aby nám Di neprošpikoval, protože to bych nezvládl! Nedokážu se ani dívat, jak jí ubližuje. V mysli mi vytane vzpomínka na jednu křehkou dívku, kterou jsem viděl, když byla upír.
Byla zavřená v těžké kleci a pěstmi svírala mříže, jako by jimi snad mohla nepozorovaně proklouznout. Ani dospělý upír by z tohoto vězení neutekl!
Mike byl na svou hračku velmi pyšný, ale já jeho radost nesdílel.
Ne v tu chvíli.
Pokaždé, když jsem sem přišel, objala mne naléhavost a chuť ji chránit. Nemohl jsem se dívat do těch zorniček, které mi barvou připomínaly hořkou čokoládu.
Její oči byly nevinné, natolik nevinné, že se mi úžil dech a bolelo mě na prsou, když jsem věděl, co ji čekalo.
Nechtěl jsem se podílet na této hrůzné události. Dokonce jsem nechtěl být ani přítomen té zabijačce. Neměl jsem natolik silnou povahu jako Mike a nikdy jsem se neprosil o to být tím, čím jsem se díky mé malé sestřičce stal. Bylo to po jejím únosu… Zmizela, když jí byly tři roky. Nikdo mi to nevěřil, ale já si ten zážitek z doby, kdy mi bylo teprve šest let, pamatoval, jako by to bylo včera. Přesně jsem si vzpomínal, že si pro ni přišel bubák s dlouhými děsivými drápy. Z úst mu čouhaly nebezpečné blýskavé zuby a oči měl jako kočka. Působil na mě andělským a naprosto hrůzostrašným dojmem, ovšem neodnesl si mne, vzal do náruče mou malou nevinnou sestřičku, zatímco jí přejížděl drápy po tvářičce a díval se jí do nebesky modrých očí…
"Prosím, pusť mě!" ozvala se zvonivým hláskem z ocelové klece, až jsem ustrnul v půlce pohybu a po očku se na ni zadíval.
"Nemůžu," zamumlal jsem hrubě a dělal, že si jí nevšímám, zatímco se rozklepanýma rukama snažil sepsat dnešní poznatky z pozorování.
"Prosím, oni mě zabíjí!" rozplakala se a mně se sevřelo srdce.
Zoufale jsem se na ni otočil a z těch čistých zabijáckých očí se hrnuly neposkvrněné slzy. Proboha, ona by neměla umět plakat, napadlo mě a dech se mi znovu zúžil, zatímco ta těžkost na prsou se jen prohloubila. "Jsi zrůda," sykl jsem zle a div se pod tíhou svědomí nesložil. Padalo mi na ramena a jako bych náhle nesl celý svět. "Nic lepšího si nezasloužíš. Jsi bezcitná krvelačná potvora a zemřeš!" zavřel jsem pevně víčka, zatímco promlouval sám k sobě.
Ona trpěla… A musela trpět ještě víc. Muselo to tak být, protože podle našich zásad si to zasloužila. "Ale já cítím!" propukla v další hořký a pronikavý pláč a něžnou tvář jí zkroutil neutuchající žal. "Prosím, pusť mě!" šeptala zoufale, zatímco se snažila lomcovat mříží. "Já cítím bolest. Smutek. Lásku ke svému bratříčkovi. Co si beze mne počne? Já chci být s ním! Prosím, pusť mě za mým bratříčkem, kterého miluji. On mě bude hledat, protože já jsem jeho všechno," štkala a tulila se k chladným mřížím.
Bratříčka… V srdci mě bodlo. Těžce jsem se nadechl, zatímco mi hruď svírala naprostá bezmoc a hrůza. Ona přece nemohla mít emoce! Nemohla cítit!
"On bude trpět, když se nevrátím," podívala se na mě bezbranným pohledem, jako by se bála více o něj než o sebe.
"Nebude trpět," řekl jsem tiše. "Až zemřeš, vrátíme se i pro něj a zabijeme ho stejně jako tebe," zašeptal jsem zmoženě, protože mě budoucnost palčivě bolela.
Zdála se být tak nezkažená a přeci… Ona musela zemřít!
"Bratříčku!" vykřikla žalostně a propukla v bezútěšný pláč.
Nikdy nezapomenu na ty tmavé oči, barvou připomínající hořkou čokoládu, které mne tak zoufale probodávaly, jako by snad vážně doopravdy cítily. Tak jako cítím já nyní. Nevěřil jsem, že mají tyto krvelačné bestie emoce, ale někteří z nich je skutečně mají. Jsem toho důkazem a zavraždil jsem nevinnou duši.
Diana
"Dexi, neblázni, vždyť ona není upír!" řekne jemně Dick, jako by konejšil nějakého blázna.
Dexter je evidentně bez sebe a co horší, je to prvoplánový upír, který by mě zabil bez mrknutí oka.
Jen zoufale polknu a snažím se potlačit tu bolest na hrudi, když se mi do těla pomaloučku zabodává hrot kůlu.
"Je upír! Ta mrcha mi sála krev!" sykne zlovolně a téměř mi při těch slovech v ústech tane ta hořká chuť nesnášenlivosti a prohry. "A krev sajou jenom upíři!" dodá a chytí mě tak silně pod krkem, až pomalu nemůžu ani dýchat. Jeho dotek je ledový a skoro z něj sálá ten přízrak smrti. Natolik děsivý a reálný! "A ke všemu je to ještě kanibalka!" zavrčí pln znechucení, které se mi Chester snažil vysvětlit.
Netuším, co jim na tom tolik vadí, ale zdá se, že se cítí jako kořist a to je pod jejich úroveň. Přímý zásah do jejich ega.
"Je něco jako Mia a proto se jí musím zbavit, když vy dva tupci to nevidíte!" Tvář mu protne nelítostný chtíč vraždit a mně se v tom samém okamžiku sevře nitro.
Je pomatený a to mě děsí snad nejvíce.
"Ale Dexi, klid. Já a Chazzy už to víme také…" Dickův hlas je tak klidný.
Vůbec mi nedává smysl. Do těla se mi jako ostré hřebíky zabodává pochybnost a drtí mě ze všech stran.
"Ale musíme to udělat přesně tak, jak to psali v té knize. Jinak by to vůbec nepůsobilo," broukne a podpoří ho natolik upřímně, až zalapám po dechu a z očí mi vyjdou protivné slzy. "Nějaký kůl do srdce v tomhle případě nestačí!" mávne rukou a já pociťuju závratě, které na mě jdou.
Můj nejlepší kamarád a můj přítel, mé dvě lásky, mne skutečně chtějí zabít! Já věděla, že jim nemám věřit! Vykřiknu v duchu a zatínám zuby pod taktovkou psychické bolesti. On mi lhal! Řekl, že jsem v pořádku! Že se mi nic nestane…. Ach, Chestere, brečím ve svém nitru a snažím se nedat najevo, jak mne Dickova slova zasáhla.
"Přece jsi u toho byl taky, když to Chester četl. Nad-upíra nezničíš kůlem do srdce," zavrčí jemně Dick a opře se o rám dveří, jako by se nic podstatného nedělo. "Bylo by nejlepší, kdybychom našli i Miu a obě je zlikvidovali najednou, nemyslíš?" povytáhne obočí a já prudce zalapám po dechu. "Přece to nechceš zkazit! Už teď jsi prozradil moc a budeme s ní mít problém," odfrkne znechuceně, jako bych byla skutečnou přítěží. "Tak neblbni a dej mi ten kůl," řekne unuděně.
Na mém životě mu zřejmě vůbec nesejde. Znovu se mi sevře hruď v hloupém pocitu beznaděje, ztráty a podvodu, který na mě ti dva ušili. Samozřejmě jsem jim na to díky své bezbřehé naivitě skočila! Jsem náhle tak ráda za to, že upíří ženy nejsou s plody, které nosí pod srdcem natolik spojené, jinak bych snad uhynula. Jako člověk bych cítila to tupé bodání a naříkavost vlastního dítěte, ale jako poloviční zrůda to v sobě dokážu potlačit a nevnímat jeho bolest.
Chester
Tiše sedím na okně a čekám na vhodný okamžik, kdy bych mohl zakročit. Hruď se mi svírá v nepříjemném pocitu a nejraději bych mezi ně skočil hned, ale tím bych mohl Di zajistit přímou jízdenku na onen svět. Jakmile po Dickových výmluvných slovech Dex na okamžik zaváhá a ruku, ve které drží kůl, zvedne, vrhnu se po něm a chytím ho zezadu pod krkem.
Rychle se ožene a poraní mi paži natolik, až cítím palčivou bolest a kůži mi rozšklebí hluboký šrám.
Rukou mu škubnu tak prudce, že uslyším jasné zapraskání.
Kůl upustí na zem, zatímco se sám v bolestech sveze na druhou stranu.
S úlevou si oddechnu.
"Di," Chci jí pomoci vstát, ale ona se pohybem šelmy zvedne ze země a kůl popadne. Trochu mě udiví, že ho chytne, jako by se proti nám chtěla bránit. Vždyť jsem ji právě zachránil!
"Svině!" vyjekne se slzami v očích a namáčkne se do rohu místnosti, chráněná tím, co jí Dex chtěl vrazit do hrudníku.
Vyjeveně na ni zírám. Šermuje kolem sebe tím zasraným kůlem a já pociťuju naprostou zmatenost z vývoje celé téhle situace a podle všeho nejsem sám.
"Di, co se děje?" houkne Dick.
Ihned se po něm ožene a donutí ho tak uskočit natolik, až se ocitne z pokoje venku.
"Dej mi ten kůl," natáhnu k ní ruku, ale jakmile se mi začne věnovat stejným způsobem jako Dickovi, raději ustoupím. Je velmi nebezpečná a zřejmě si to ani neuvědomuje. Nebo to naopak ví až moc dobře a právě o tohle jí jde. "Di, všechno už je v pořádku," poodstoupím o krok a snažím se ji něžnými pohledy přivést k rozumu, ale nic na ni nezabírá.
"Už se nemusíš bát," snaží se znovu Dick, se kterým si vyměním nechápavý pohled a dál se pokoušíme s ní navázat nějaký normální kontakt a sebrat jí tu nebezpečnou zbraň, která mě celkem děsí!
"Jak jsi mohl?!" křikne a dívá se na mě, zalyká se pláčem, zatímco si rozmazává slzy po obličeji a stále kolem sebe šermuje. "Já tě miluju!" rozbrečí se ještě víc a trhne sebou v záchvatu zuřivosti. "Nosím pod srdcem tvoje dítě a ty se za mýma zádama rozhodneš, že mě prostě bezcitně zabiješ?!" polyká slzy a ve tváři se jí zračí tak vyděšený výraz, že nevycházím z údivu. Šedé duhovky protíná zklamání a obava, která jí probíjí celým tělem. "Nejsem žádnej zasranej Nad-upír nebo bestie, co vás chce zabít! Pořád jsem to já!" zařve zoufale, a když se k ní chce Desire přiblížit, ožene se po ní. "Nechoď ke mně!" zavrčí běsnivě a probodne ji zoufalým pohledem. "Určitě v tom jedeš s nima! Celou dobu jste to všichni jenom hráli! Nikomu z vás na mně doopravdy nezáleželo!" Tvář jí zkřiví grimasa psychické bolesti, jako by stejnou už prožívala stokrát, tisíckrát. V očích má naprosto zlomený výraz jako někdo, kdo na chvíli uvěřil a pak se náhle ztratil ve změti lží a křivd. "Byla jsem ze hry, jakmile ty si přišla!" sykne k Desire nenávistně, ale probodává ji pohledem plným lítosti, nikoliv záště, která čiší z jejího hlasu. "Udělat ze mě tohle byl jenom tvůj nejlepší způsob, jak se mě co nejnásilněji zbavit!" zařve na mě, až mi šokovaně padne čelist.
Mám pocit, že jsem se podivnou hříčkou osudu dostal do jakési pokřivené reality, která nedává smysl a tupě bolí. "Co ... co to do hajzlu vykládáš?!" usyknu zničeně. Jak si tohle vůbec může myslet?! "Já bych ti přece nikdy neublížil!" zatnu zoufale pěsti, až mi drápy zajedou do dlaní jako nůž na máslo, a cítím, jak mi po prstech začne stékat krev. "A Dick s Desire taky ne! Komu jinému by na tobě mělo záležet, když ne nám!" protnu ji pohledem a shlížím do těch očí, které se náhle topí v naprosté zoufalosti a nedůvěře. "Di, já tě mám hrozně rád," zašeptám něžně. Sázím na lásku, která ji vždycky dokázala okouzlit a už několikrát mi pomohla ji přivést k rozumu, když měla své divoké chvíle. Nic jiného mě nenapadá. Jsem naprosto vykolejený tou její náhlou nedůvěrou a paranoiou. "Nikdy bych neublížil ani tobě ani našemu synovi. Jak tě něco takového může vůbec nepadnout?" Když k ní přikročím blíže, znovu se po mně ožene kůlem, až mě skoro škrábne do druhé paže. V návalu zoufalství střetávajícího se se vztekem zatnu čelist. "Tak pojď, udělej to, když to tak moc chceš. Jestli mi nevěříš, tak mi na ničem už nezáleží," postavím se k ní čelem, zatímco ji probodávám vyčkávavým pohledem.

