odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz
Chester
"Támhle je!" zvolá Dick, když ji najdeme v lese.
Pro upíra to není nijak daleko, ale jako člověk by se pořádně proběhla, kdyby neletěla. Ovšem tady o letu není pochyb, protože se má maličká drží křečovitě na špičce jednoho z vysokých smrků.
"Můžeš mi říct, co tady vyvádíš?!" zavrčím na ni a chytím ji za letu do náruče, až vyjekne.
"Jen jsem chtěla zkusit, jestli umím lítat," drkotá zuby a tiskne se ke mně. "Ale sakra zapomněla jsem, že lítání nesnáším," polkne a chytí mě kolem krku.
Nechápavě zavrtím hlavou a sjedu pohledem na Dicka, který to rovněž nepobírá.
"Ty jsi trdlo, miláčku," zašklebí se na ni a vlétne oknem do domu.
"Myslel jsem, že budeš v koupelně nebo v kuchyni!" zavrčím káravě, protože ona si opět přestala uvědomovat to nebezpečí, které pro ni a naše dítě upíří svět skýtá! Chová se zas jako nevyzrálá a já bych ji za to snad nejraději přetrhl.
"Co bys teď ráda?" zeptám se sarkasticky a položím ji na zem v obývacím pokoji. Snad si, holčička, nemyslí, že ji po tomhle výletu nechám samotnou!
"Půjdu do tý vany," povzdychne si a nechá se ode mne odvést do koupelny jako zlobivé dítě, zatímco trucovitě hází hlavou. "Zlobíš se?" udělá na mě lítostivý obličej, až mi tvář zkamení ještě více.
"Ano," řeknu pevně. "Po mně chceš, abych ti vždycky říkal pravdu, a přitom sama lžeš a ohrožuješ sebe i našeho syna! Pak ti mám věřit?" usyknu skrze zatnuté zuby. "Jakmile tě pustím z dohledu, uděláš nějakou hloupost!" Zadívám se jí přísně do očí. "Měla by ses chovat trochu zodpovědně! Alespoň kvůli našemu synovi!" zavrčím rázně a popošlápnu na místě, zatímco mě protíná psím pohledem. Musím se ušklíbnout, protože tohle na mě nikdy neplatilo a neplatí! "Nejsi moje dcera, abych tě pořád hlídal!" mračím se, zatímco se rozhlížím po místnosti. "Nejraději bych tu s tebou zůstal, abys mi zas někam neutekla…" přemýšlím nahlas.
"Máš pravdu," povzdychne si. "Fakt se moc omlouvám. Sakra, bylo to nezodpovědný a mohlo to dopadnout hodně špatně," polkne zoufale, jako by jí konečně došlo to nebezpečí! "Nemusíš tu být, já už nic takovýho neudělám," pokyvuje se skloněnou hlavou vše, co si přeju, a lísá se ke mně. "Moc mě mrzí, že jsem tě zklamala," zadívá se mi něžně do očí a choulostivě mi vtiskne polibek na krk.
"Tohle na mě neplatí," zašklebím se. "Myslíš si snad, že jsem natolik přízemní, aby se u mě všechno dalo vyžehlit fyzickým kontaktem či co?!" šklebím se dál, ale nejraději bych ji přitiskl na hrubou zeď a užil si, co je moje.
"Jenom jsem ti chtěla dát najevo, že mě to mrzí," pokrčí rameny a odtáhne se ode mě.
"No tak, hned se neurážej," zavrčím jemně a přitáhnu ji k sobě. "Co si dát tu vanu spolu?" zašeptám jí do vlasů a použiju při tom vlivu feromonů, takže mi ihned podlehne a okouzleně přikývne s úsměvem na rtech.
*** *** ***
Otočím klíčem v zámku. A přitisknu ji k sobě, políbím ji na rty a zajedu jí jazykem do úst, až slastně zavzdychá. Usměju se a posadím si ji na okraj vany, zatímco nechávám napouštět vodu. Častuju ji polibky a přitom jí rozepínám knoflíky u košile, ale zdá se mi, že si to neužívá tak, jak by měla. "Co je s tebou?" zašeptám jí do rtů. Zdá se mi nějaká … jiná. Sice mi vše oplácí, ale mám pocit, jako by byla zamyšlená a neoddávala se tomu tak, jak jsem u ní zvyklý. "Nudím tě tím hodně?" ušklíbnu se a odtáhnu, protože tohle mne skutečně nebaví. Jsem rád, když je plně při smyslech a užívá si každý můj dotek, a ne aby se tvářila jako spící panna.
"Chazzy," broukne a zvedne oči v sloup. "Proč bych se měla nudit?" zavrčí nelibostí a strčí do mě.
Ihned po ní hodím zuřivým pohledem, protože na takové došťuchování nemám náladu. Jenže ona si chce hrát a zlobit mě. Jakmile k ní přijdu blíž, opět do mě strčí, až se musím zašklebit. "Budeš zlobit?" zavrčím, když z její strany konečně vidím nějaký zájem. Mám rád svou neposlušnou Šťastnou krev. Zřejmě by mě její aura tolik nevzrušovala, kdyby z ní byla hodná a poslušná ovečka.
"Jak bych mohla," prskne a vyplázne na mě jazyk, až zatnu zuby a chci ji chytit do náruče. Vysmekne se mi jako ještěrka.
"Holčička se mi probrala ze zimního spánku?" zašklebím se a pomalými kroky se k ní začnu přibližovat. Tvářím se jako vzteklý, nezdolný upír, abych jí nahnal maličko strach. Vím, že se jí to líbí, jinak bych to ani nedělal. Už dávno ji nechci … děsit. "Snad se nebojíš?" reaguju pobaveně na její výraz a upír ve mně se protahuje štěstím.
Sama si naběhla, když uskočila na druhou stranu koupelny, odkud cesta rozhodně nevede.
Zajiskřím očima a na tváři vyčaruji povýšený úsměv. "Hraješ to dobře," olíznu si chtivě špičáky, až se rozklepe. Couvá přede mnou, a když narazí na studenou zeď, v šedých duhovkách se objeví panika, až mnou projede příjemné chvění, které pociťuje. Dojdu až k ní a chytím ji násilně pod krkem a ještě více přirazím ke zdi, až zalapá po dechu a v tu chvíli se mi bolestně sevře žaludek. "Ty se mě vážně bojíš?" zadívám se na ni naprosto překvapeně. Pocit jejího strachu mě uvnitř stravuje jako žár.
Zoufale zavrtí hlavou a na pár chvil se zamyslí, zatímco se jí tvář stáhne v panické obavě. Oči má tvrdě semknuté, a když je znovu otevře, vidím v nich lásku. "Asi jsem vážně nebezpečná," vydechne zlomeně. "Šílená," řekne a probodne mě bezmocným pohledem, který žádá o pomoc.
Svraštím čelo a odtáhnu se od ní. "To je hloupost!" zavrčím jemně, ovšem když si přehraju zážitky od její proměny a vzpomenu si, jak mne málem probodla kůlem, zamyslím se nad tím. "Kdy tě takové paranoidní myšlenky začaly napadat?" polknu a pustím ji. Odtáhnu se od ní, abych se mohl posadit na vanu a zamyšleně pozorovat chvějící se uzlíček nervů.
"Zdá se, že jsem mimo od tý doby, kdy jsi mě proměnil," připustí a nenadšeně dodá: "Tohle je první chvilka, kdy jsem snad plně při smyslech," zadívá se na mě omluvně a mě to uzemní.
Složím hlavu do dlaní a povzdychnu si. Měla mě tím kůlem vážně probodnout, pomyslím si, když vidím, co jsem zase způsobil.
"Prosím, sakra, řekni mi, na co myslíš," sveze se po zdi a stočí ke mně svůj plačtivý pohled. "Potřebuju vědět… Potřebuju to znát, jinak zase spadnu do těch úvah," zašeptá a proplete se prsty se svými havraními pramínky. "Potřebuju se udržet v tomhle jasným stavu," trhne sebou náhle, jako by se bála, že ztratí sama sebe. "Jestli mě to přemůže, tak už mě nikdy neuvidíš," zabodne se mi zděšeně do očí, zatímco tvrdě setne zuby, jako by bojovala.
"Jak neuvidím!?" nechápu. "Ty už jsi chtěla zdrhnout?!" zeptám se, zatímco přemýšlím nad jejím leteckým výletem. Ještě, že létání úplně neovládá, protože jinak bych ji nejspíš už neviděl…
"Nechtěla! Nechci!" řekne důrazně a panicky sebou trhá, zatímco se obezřetně rozhlíží kolem sebe.
"Di," zašeptám a přikleknu si k ní. Jemně ji vezmu za bradu, aby se mi musela dívat do očí. "Pamatuj si, že já ti NIKDY neublížím, slyšíš? Nikdy!" snažím se jí přimět k důvěře, ale mám pocit, že už je pozdě.
Znovu je ve svém paranoidním stavu a mě se z toho svírá hrudník.
"Já vím," řekne a nespouští ze mě oči.
Ta její obezřetnost mě bolí. Povzdychnu si a posadím se vedle ní na zem, abych zkusil přemýšlet, jak z téhle hříčky ven. Jenže než se stačím ponořit do svých myšlenek, Di se rychlostí blesku zvedne a vystřelí z koupelny jako smyslů zbavená.
"Stůj!" ženu se za ní. Byla tak rychlá, že jsem ten její úprk málem ani nezpozoroval. Dohoním ji až dole v obýváku a chytím ji za ruku.
"Nech mě!" zakřičí hystericky.
"Smůla lásko, nenechám," ušklíbnu se. Nějaké prosby jsou v tuhle chvíli zbytečné. Než se naděje přehodím si ji přes rameno a zatímco do mě buší, kouše mě a snaží se mi vytrhnout, rychlou chůzí zamířím do jejího pokoje.
"Co se děje?" zadívá se na nás nechápavě Dick, když nás potká na chodbě.
"Prosím tě, na nic se teď neptej a přines ty řetězy z Miiny ložnice," požádám ho.
Sice vypadá dost šokovaně, ale když vidí, jak je Di nepříčetná, rozeběhne se k Mie.
Hodím Di do peřin a přirazím jí zápěstí k posteli, protože jinak by mi nejspíš vyškrábala oči. Cuká se pode mnou a křičí na celý dům.
Zoufale se propíná a z očí jí stékají slzy, zatímco se jí ve tváři zračí vztek a naprostá panika.
"Lásko, je mi to moc líto, ale jiné řešení momentálně není. Je to jen dočasné opatření, slibuju," řeknu tiše a dívám se jí do šedých pomatených očí. "Pojď mi s ní pomoct, ať ji mohu přivázat," požádám Dicka, když vejde. Je vyvedený z míry a já se mu ani nedivím. Takový cirkus tu ještě nebyl.
"Chazzy, už je mi fajn," zamumlá Di a kupodivu zůstává ležet na posteli, když se z ní zvednu. "Nemusíš to dělat. Vím, co to způsobuje," uklidní se a dívá se na mě tím svým šedým pohledem, až ucítím známý pád do sivých tůní.
"Chazzy, asi je vážně při smyslech," řekne Dick, zatímco jí jemně drží za levou ruku, aby ji mohl připoutat.
"Lásko, jakmile prožiju šok, jsem zase zpátky," usměje se na mě jemně. "Už to začínám ovládat, věř mi," vydechne klidně.
Zúžím oči a dívám se do její tváře.
Hraje to na mě nebo…?
Ovšem i kdyby to nehrála, tak ten stav se dříve či později stejně vrátí a to já nemíním riskovat. "Přivaž ji!" poručím Dickovi, aniž bych z ní spouštěl oči. "A pevně," dodám a rovněž ji chytím za zápěstí, abych jí kolem něj obmotal řetěz a přikurtoval ji tak k posteli. Dokud bude nepříčetná, jiné řešení nevidím. "Je mi to líto, miláčku, ale je to pro tvoji bezpečnost," zavrčím jemně a dívám se jí do očí.

