odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz
Zatne zuby a protne mě zhnuseným pohledem. "Sakra, koukej mě hned pustit nebo budeš litovat!" zařve hurónsky a zkroutí se, až ji Dick chytí pevněji a tentokrát ji přiváže.
Do této chvíle váhal, ale to už teď není zapotřebí. Sám to vidí.
"Jestli si ke mně něco zkusíš, ty hajzle, tak ti slibuju, že ti prokousnu hrdlo!" křikne a mele sebou. Obrátí svůj pohled na Dicka. "Dicku, pusť mě! Pomoz mi!" šeptá a dívá se na něj tak intenzivním a zkroušeným pohledem, že náš andělský upír musí uhnout hlavou.
Zoufale se na mě zadívá a polkne.
Chápu to. Ani mně tohle nedělá dobře.
"Pusťte mě vy zasraný krvelačný bestie nebo se nedožijete druhýho dne! Všechny vás zabiju! Protnu tě ve spánku kůlem, ty svině," pronese mě nenávistně a zadívá se mi do očí, ale já na sobě nedám nic znát.
Teprve, až se bolestí zkroutí, jí zajedu na podbřišek a snažím se našeho syna uklidnit. Je mi z toho mizerně, protože ona sebou cuká a svíjí se bolestí, která se jí při tom velkém šoku dere z podbřišku. Můj následovník trpí spolu s ní.
"Nesahej na mě! Zkus se jenom dotknout mě nebo mýho dítěte a zažijete peklo!" vyhrožuje a cení špičáky, až si musím povzdychnout. Posadím se jí na stehna, aby sebou tolik nemlela, a jemnými doteky se snažím našeho syna uklidnit.
"Di, miláčku, přísahám, že ti nikdo nic neudělá! Jsi v bezpečí!" nakloní se k ní blonďatý upír a hladí ji po vlasech, zatímco na něj nenávistně shlíží.
"Jdi do hajzlu, Dicku!" procedí skrze zuby. "Všechno mi došlo! Pochopila jsem tu vaši hnusnou hru! Nedivím se Mie, že zdrhla," trhne sebou a zanaříká.
Do dlaně mi vystřeluje tupá bolest, až se zamračím. On potřebuje klid a můj jed.
"Jestli mě máš rád, tak mě pusť! Nedělej mi to, prosím," zasténá bolestně.
Bodne mě pod klíční kostí.
"Je to jen pro tvé dobro, lásko," řeknu, zatímco se ona začne hurónsky smát.
"Seš jenom bezcitná krvelačná svině!" usykne vztekle, když se k ní nahnu a obrátím jí hlavu na stranu, abych se do ní mohl zakousnout. "Nedotýkej se mě!" vyjekne a já se do ní zakousnu svými špičáky.
Zoufale vyjekne a začne sebou pode mnou mlít. Její krev je plná nenávisti a panické bolesti, takže chuť je zamlžená kyselostí a pálivou příchutí. Jako bych polykal žhavou lávu, zoufale zatínám pěsti, abych jí do těla dostal tolik jedu, kolik náš syn potřebuje.
"Nedělej mi to!" brečí pode mnou a svíjí se, ale nemá šanci.
Když se od ní odtáhnu, ani si nesetřu krev, stékající mi po bradě. Potřebuji vytvořit, co nejhrůznější dojem plnohodnotného upíra a tohle mi pomůže. Zbědovaně na mě otáčí své oči, když se majetnicky procházím kolem její postele a přemýšlím, co s ní dál. Žaludek mám jako na vodě, protože živit se takovým "nektarem" mě zrovna od extáze nepřivádí.
"Tohohle budeš litovat! Já už nejsem žádná tvoje Šťastná krev, jsem upír jako ty!" vrčí na mě, zatímco se šklebím.
"Jasně," řeknu bez emocí a spolu s Dickem odejdeme z místnosti.
Diin křik se znovu rozlehne domem, zatímco mě Dick chytí za paži a zastaví mě v kroku přímo za dveřmi. "Co se to kurva děje?" zavrčí a probodne mě modrým pohledem.
"Toho si nevšímej," mávnu rukou a zhluboka se nadechnu. S takovým vývojem událostí jsem vážně nepočítal! "Chytají ji paranoidní stavy," povzdychnu si a zadívám se na své drápy, protože se mi o tom mluvit nechce, i když musím. Musím říct všem, aby se od ní všichni drželi dál. Mohla by ublížit Desire i sama sobě a to mě děsí.
"Jak to?" zamračí se a zadívá na dveře, jako by nemohl uvěřit tomu, co se tu děje.
"Bohužel … za to můžu já. Začalo to tou proměnou," zavrčím a tvář mi protne vztek. "Musím na něco přijít. Je nebezpečná, jak pro nás, tak i pro sebe a dítě," odfrknu neochotně. "Pomůžeš mi?" zadívám se na svého soka, na kterého se paradoxně můžu vždy spolehnout.
"Počítej se mnou," ušklíbne se a tvář mu protne starostlivost i odhodlání.
"Díky," usměju se vděčně.
"Neboj se, něco vymyslíme," poklepe mě po ramenou a snaží se mě povzbudit, ovšem marně.
Co jsem si proměnil, to si také budu muset ukočírovat.
"Desire bychom zatím neměli nic říkat," zadívá se na mě.
Jen přikývnu. Zbytečně bychom ji vyplašili a nechce ani jeden z nás.
"Myslíš, že to je tou proměnou? Já mám strach, aby to nebyla ta změna, kterou procházela Mia," řekne v obavách. "Víš, ty rudé oči a všechno…" polkne a jde se mnou do knihovny hledat nějaké řešení téhle nepříjemné situace.
"S Dexem nespala. Navíc, rudé oči má jenom, když má hlad. Pak už jsou zas normální, takže doufám, že existuje jiné vysvětlení," mrknu na něj a dál hledám nějakou encyklopedii o upírech. Tam by to mohlo eventuálně být.
"Hele, a co když ji Dex…" Nedopoví a zakaboní se, jako by to slovo nemohl vyslovit.
"Co?" zvednu hlavu.
"Znásilnil. Přece ji mučil," zašklebí se zoufale.
Naprázdno polknu. Nevím, proč mě tahle možnost vůbec nenapadla… "Nikdy se mi o tom nezmínila," namítnu chabě.
Dick se trochu poušklíbne a protne mě blahosklonným pohledem. "O tomhle se jí moc lehce mluvit nebude," zavrčí vědoucně a zatne pěsti.
Má pravdu. Proč bych vůbec měl Dexovi věřit? Přece vím, jaký je… Ten hajzl! Jestli mi na ni sáhnul, tak…! "Pokud to je pravda, tak ho zabiju dřív, než to bude moci udělat naše dítě," řeknu nenávistně a stejně jako on zatnu vztekle pěsti, až mi zbělají klouby.
"Ale co chceš dělat s Di a tím … malým ďáblem," houkne napjatě Dick, zatímco mě probodává soucitným pohledem.
Ovšem já nepotřebuji soucit, tohle všechno jsem zpackal já! Už toho mám plné zuby. Všeho! Vyčerpaně se posadím do křesla. "Dicku, já nevím. Netuším. Nikdy jí nebudu schopný ublížit, ať už bude cokoliv," zavrtím odevzdaně hlavou. "Ani jí, ani dítěti," podívám se na něj se vzdychnutím.
"Právě jsem myslel na to samé," řekne sklíčeně. "Takže ji prostě do konce života budeme držet pod zámkem, aby nikomu neublížila? Jenže… Jaký to s ní bude za život, když bude taková," zamyslí se.
Bolestně zatnu zuby.
"Tak tady jste!" Rozrazí dveře Dex, který nás za nimi podle všeho celou dobu poslouchal. "Tak přece je jako Mia," chechtá se a provokuje mne. "Jdeme tý malý mrše ukázat, jak chutná smrt?" zašklebí se nadšeně a zašermuje drápy.
"Ty hajzle! Ani se jí nedotkneš!" Chytí ho Dick pod krkem, zatímco já si ho prohlížím s ledovým klidem.
Potřebuju se zkoncentrovat.
"Co jsi s ní dělal, když jsem byl ten měsíc a půl v hajzlu?" řeknu s naprostým klidem a zírám mu do pichlavých očí.
"Co by," ošije se a šoupe botami po kamenné studené zemi. "Pil jsem z ní, když tys jí nechal na pospas osudu," odfrkne a protočí oči.
Zvednu se z kožené pohovky a chytím ho za límec. "Jenom?" zavrčím zostra.
"Co tím…? Jo, takhle!" uchechtne se a samolibě se ušklíbne.
Ovšem, než stačí říci cokoliv dalšího, dobře mířenou ranou ho sejmu.
"Co blbneš, Chazzy?!" vyjekne a odtáhne se ode mě, zatímco se drží za krvavou tvář. "Já s ní nikdy nespal!" vrčí, zatímco se sbírá ze země a utírá si krev.
"A proč bych ti měl do hajzlu věřit?" zařvu na něj nepříčetně. "Vždycky sis vzal, co jsi chtěl! Ať už to bylo po dobrém nebo po zlém!" křiknu nenávistně a znovu se napřáhnu, abych mu dal ránu. Křivdím mu… Všichni upíři se takhle chovají, i já byl kdysi takový, že jsem si bral nevinné holčičky proti jejich vůli a o to víc mě to vzrušovalo.
Srabácky se přede mnou skrčí. "Tak se jí zeptej!" vyštěkne.
"Neser mě, Dexi, nebo ti poupravím i to druhý zápěstí!" zavrčím a chytím ho za zlomenou část ruky, až bolestně zavyje a zkroutí se mi u nohou.
"Koukej říct pravdu nebo tě zrasujeme oba," zavrčí mu Dick do ucha a tvrdě ho chytí za vlasy a donutí ho tak pohlédnout mi do tváře.
Zhluboka se nadechne jako by se odvažoval cosi vyslovit, zatímco já napjatě vyčkávám, jestli se konečně dozvím pravdu a hlavně jaká bude…

