close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

14.kapitola, 2. část

26. července 2012 v 11:11 | Aranel van de´Corvin |  Kniha III. - Jedna vs. druhá
odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz

"Raději si ji uzdrav," odmítnu ho a zaostřím na Di, která vypadá vyděšeněji než my všichni dohromady. "Odemkni ji i tu druhou ruku a pak běžte pryč," řeknu, když si všimnu, že je díky naivní Desire už napůl z řetězů venku.

"Ale Chazzy!" namítne se zatnutými čelistmi Dick, ale když vidí, že se mnou nehne, vyhoví mi.

"Zamkni," zachraptím pevně rozhodnutý.

"Lásko, tohle bys neměl…" zašeptá Di a znovu se rozbrečí, když ji Dick jemně postrčí až ke mně a sám se odebere ke dveřím. "Já ti nechci znovu ublížit," hekne panicky, když za Dickem zaklapnou dveře a ozve se šramocení klíče. Di se vyděšeně zadívá ke dveřím a rozechvěje se ještě více. "Co když zase zblbnu!" namítne zoufale, jako by mě prosila, abych konečně dostal rozum. "Prosím, já to nedokážu ovládat! Chazzy, prosím!" zajíkne se, když se opřu o kovovou konstrukci a natáhnu k ní ruce.

"Pojď sem. Mně to dělá trochu problém," polknu a napjatě čekám, jak se zachová.

Posadí se vedle mě naprosto rozklepaná, v očích neskutečný strach. "Moc mě to mrzí," zašeptá srdceryvně a já uvnitř sebe cítím její skutečnou lítost a bolest.

"Mně také," usyknu ztěžka. "Posaď se na mě. Takhle se k tvému krku nedostanu. Nemůžu otočit hlavu, mám trochu závrať," řeknu a nechám ji, aby se mi s pláčem posadila do klína a nabídla mi svůj krk.

Ihned se do ní zakousnu. Zasténá do ucha a úlevně mě obejme. "Miluju tě! Hrozně moc," šeptá a dopřává mi ještě kvalitnější Šťastnou krev, která mi dodává tolik potřebné energie a pomalu neutralizuje ten jed v mém těle.

Jakmile začnu nabírat sílu, přitisknu ji k sobě. A po době, která mi přijde snad sladce nekonečná, ji popadnu a hodím na postel, abych si na ni hned přilehl a zakousnul se jí do krku ještě hlouběji, až se pode mnou zmučeně prohne. V ústech cítím tu naprosto uchvacující chuť a téměř se nemohu odtrhnout. Teprve až se cítím plně vitální, se od ní odervu, protože mám pocit, že už žaludek nemohu mít plnější. "Nedopověděl jsem to," řeknu udýchaně, zatímco mi tělem proplouvá pocit znovuzrození. "Mrzí mě, že tohle všechno prožíváš kvůli mně," chytím jí obličej do svých dlaní a dlouze se jí zadívám do očí. "Že ti stále tolik ubližuji, aniž bych si to uvědomoval," povzdychnu si. "Chci tě chránit před vším špatným a nakonec zjistím, že to nejhorší jsem pro tebe já," povzdychnu si a jemně ji políbím na čelo. "Neříkám to proto, abys mi to vyvracela. Už několikrát jsem se přesvědčil, že to tak bohužel doopravdy je."

"Lásko, ty mi neubližuješ," zadívá se mi zamilovaně do tváře a hladí mě po vlasech i téměř zahojené ráně na krku. "To já, já ti ubližuju," hekne a obličej se jí zkroutí do bolestné grimasy. "Nejdřív tě málem probodnu kůlem. Pak tě zase bolestně kousnu a málem vysaju," zatne zuby a zhroutí se pode mnou ve výčitkách. "Neměl bys se mnou bejt!" sykne zoufale a panicky se mi v náruči rozbrečí. "Jsem pro tebe i ostatní nebezpečná!"

"Ale Di," otcovsky ji k sobě přivinu. "Kdybych se uměl ovládat a neudělal z tebe polovičního upíra, tak by se tohle nikdy nestalo." Tohle si nejspíš nikdy neodpustím. Ona i okolí trpí kvůli tomu, že já jsem pitomec, který se nechá unést pudy a nemyslí přitom na následky. To samé i s jejím těhotenstvím. Je mladá, sama málem ještě dítě, a jen kvůli mně se dostala do světa dospělých zbytečně brzy. "Nesmíš pít upíří krev. A pokud ano, tak v přiměřeném množství, abys to pak mohla naředit lidskou krví," šeptám jí do vlasů a slíbávám její slané slzy. "Musíš do sebe dostávat hlavně lidskou krev, jinak ty stavy nezmizí," hladím ji po zádech. "A neplač. Ty za nic nemůžeš," přivinu ji k sobě ještě více, protože uvnitř cítím její výčitky a zoufalství. Nezlobí se na mě, zlobí se na sebe a to mě bolí snad ještě víc.

"Chazzy," zalapá po dechu a nechává se ode mě hladit.

Mazlíme se takhle notnou chvíli a beze slov si vyznáváme lásku. Proplétám se jejími havraními provázky a líbám ty teplé skoro lidské rty, zatímco jí dlaní sjíždím na podbřišek, abych zkontroloval našeho syna.

"Tys to udělal schválně!" zavrčí náhle a snaží se mě odstrčit.

Mám jediné štěstí, že má stále obyčejnou lidskou sílu, jinak by to pro mě bylo problémovější.

"Pusť mě nebo budeš litovat!" usykne ostře a vycení na mě špičáky.

Tohle jsem opět nevychytal!

"No tak, Di, víš, že to není pravda!" chytím ji za zápěstí a zkroutím jí ruce nad hlavou. Řetěz po ruce nemám a pouštět ji se mi moc nechce.
Diana
"Lásko," přejede mi po tváři špičkou nosu, ale když mě chce políbit, nemilosrdně ho kousnu. "Jak chceš," zavrčí a druhou rukou mi stiskne pevně krk a ubere mi vzduch natolik, až se mi zatmí před očima.

Sakra, co to zase dělám?! Zavyju ve svém nitru a oklepu se z té pitomé paranoii. "Chazzy," pípnu přiškrceně, zatímco mu vyplašeně shlížím do tmavých upířích očí. "Promiň, já to nedokážu ovládat," zabrečím a něžně mu líbám zraněné místo. Naštěstí jsem mu ten ret neprokousla, to by bylo horší. Těžko by mne odlákal od vidiny krve. "Je to furt horší a horší," odfrknu zhnuseně. "Jenom ti ubližuju. Měl bys se mnou udělat rychlej proces a zbavit se mě," rozbrečím se mu pitomě v náruči, až mě k sobě zas pevně přitáhne.

Něžně mě hladí po vlasech a vine k sobě, když náhle zastřeně zavrčí. "Maličká," zašeptá natolik chladně, až mi po zádech přejede mráz.

Zvednu hlavu a překvapeně se mu zadívám do tváře, kterou protne protivný škleb.

"Neřvi mi tady pořád," zavrčí náhle napruženě a odstrčí mě od sebe tak prudce, že málem spadnu z postele.

Sakra, tohle bolí! Vyjeknu v duchu a dech se mi neskutečně zrychlí. Skutečně mě ponižuje, když se mnou jedná takhle svrchu. Jsem zas jen jeho bezmocná KOŘIST! Přesto k němu obrátím zamilované oči a pohladím ho pohledem.

"Di?" zašeptá černovláska ve dveřích, až ustrnu.

"Desire!" vydechnu nadšeně a křivě se na ni zašklebím.

"Jak ti je?" probodává mě šedým pohledem a tváří se naprosto něžně, až mě to mírně irituje.

"Fajn, dík za tu tvojí krev, i když … jsem si ji vlastně vzala proti tvý vůli," zavrčím a trochu se ošiju. Natáhne se ke mně v náznaku objetí a já uskočím. "Seš cvok, sakra?!" vyjedu na ni. Ona snad nemá vůbec žádný pud sebezáchovy, že leze sama do vosího hnízda! "Nesmíš ke mně chodit, jsem nebezpečná!" prsknu naštvaně. Stále abych ji zachraňovala a to i sama před sebou!

"Ale já vím, že mi neublížíš," usměje se na mě.

Obrátím oči v sloup. Je tak naivní! "V tom stavu ublížím každýmu, tak nepřemejšlej tak pitomě!" zavrčím zoufale. "Dicku, hlídej ji, sakra!" prsknu a vjedu si prsty do dlouhých vlasů, abych se trochu uklidnila.

"Vítej zpátky, Di," protne mě blankytně modrým pohledem.

"Nevím na jak dlouho," zahučím upřímně a schoulím se do sebe. Posadím se na postel, a zatímco si oni povídají, dívám se na ně a snažím se držet jejich rozhovoru, ale nakonec poznávám, že mě znovu obelstili! Musím zdrhnout! Vytane mi v mysli jako poplašné ječení a já se obezřetně rozhlédnu kolem sebe po těch nechutných upírech a oplzlé kopii, která se sama pasovala na mou sestru.

"Za chvíli už zas bude vše v pořádku, tak jako dříve," chytí mě kolem krku Desire a zadívá se na mě pitomým upřímným pohledem.

Ona v to snad vážně věří?! "Jako dřív?" ušklíbnu se hořce. "To by se ti líbilo!" syknu nebezpečně a prudce ji odstrčím od sebe, zatímco vystartuju k oknu.

"Mám toho dost!" zahřmí Chester a já náhle ucítím, jak mi páteří projede bodavá bolest. Tvrdě mě chytí za rameno a odhodí na postel.

Zoufale vyjeknu. Než stačím zareagovat, posadí se mi na nohy a drapne mě pod krkem natolik silně, až začnu mírně krvácet. Zuboženě vyvalím oči a zadívám se do bezcitných duhovek.

"Chazzy!" vyjekne Desire a pověsí se mu na paži, zatímco mě dusí a zatíná se do mě drápy.

"Dicku, ohlídej si ji," strčí do ní a ve tváři se mu zračí krvelačný výraz.

Hlavou mi prolétne jediné slovo. Kořist!

"Co to do hajzlu děláš?" zavrčí nechápavě Dick a pln zoufalství na mě shlíží, zatímco se probouzím do reality.

"Něco, co pomůže," ušklíbne se Chester nadřazeně. Tvrdě mě popadne do náruče a přitiskne k sobě, až na chvíli ztratím dech.

"Sakra," heknu a oklepu se strachy. Tohle je fakt úzkostné a děsivé. Takové zacházení jsem od něj zažívala na začátku našeho "vztahu". "Tohle na mě funguje?" Polknu a zadívám se mu do temných očí.

Je v pohotovosti a zdá se, že si tohle obzvláště užívá. No, aspoň že tak. Nakloní se ke mně a z krku mi slízne krvavé stružky. "Bohužel," zašklebí se děsivě, až se musím usmát a poddat se jeho hrubému polibku. Jazykem si najde skulinku mezi mými rty a tvrdě si bere to, co je jeho. Je to zvláštní, ale kdyby nebylo této situace, už by nejspíš ani nevěděl, jaké to je. Zřejmě mu chybí to zacházení, které jsme praktikovali v den, kdy mne proměnil.

Oplácím mu jeho drsné polibky a kňourám zpola rozkoší a zpola brutalitou, kterou do toho vkládá. Je ryze upíří a i když mě to děsí, pořád se mi to líbí. Vlastně se ke mně takhle choval na začátku. V době, kdy jsem se do něj zamilovala až po uši. Jsem vděčná, že přišel na způsob, jak mě udržet na vlně zdravého rozumu. Zatímco on je drsný, já mu to oplácím něžně. Nalehne na mne celou vahou svého těla. Poznávám, že by měl chuť i na něco víc než jen polibky. Jak dlouho to je, co jsme se na posledy milovali? Chybí mi to. Chybí mi on. Ten paranoidní svět nám nesvědčí.
Chester
Uvědomuju si, že nejsme v pokoji sami, že bych měl Di pustit a dostat do ní zas trochu lidské krve, jenže si nějak nemůžu pomoct a je mi v tu chvíli jedno, kdo se na nás kouká a jak to dopadne. Když už mi to začíná dělat povážlivou paseku v kalhotách, odtrhnu se od ní a zakousnu se jí do krku, jen vyjekne. Zas ji pod sebou drtím, jako dřív a užívám si Šťastnou krev, která patří jenom mně!

Vzpíná se pode mnou a vzdychá takovým způsobem, až se neudržím a přitisknu si její dlaň na svůj ztvrdlý poklopec. Hladí mě přes něj a provokuje doteky, ale když mi ho chce rozepnout, nenechám ji.

Chytím ji za ruku a propletu naše prsty. Ještě víc se na ni natlačím a zakousnu se do ní tak hluboko, že vykřikne moje jméno a současně se mi nehty zaryje do ruky. Zatímco se zkroutí ve vysilující křeči. Ještě chvíli jí, teď už jemně, olizuju krk, než se z ní zvednu a usměju se na ni. Pak si vzpomenu na skutečnosti, že tu jsou ještě ti dva. Otočím se na ně a zkrvavenými rty se pobaveně ušklíbnu. "No co koukáte? Měli byste to zkusit taky," řeknu, až Des celá zčervená.
Di na mě pohlíží omámeně a tulí se ke mně, i když má už zorničky opět rudé.

"Ty máš hlad?" zeptám se obezřetně a něžně ji hladím po zádech.

"Mám zase rudý oči?" zašklebí se znechuceně.

"Pojď, napij se," posadí se Desire na postel a trochu se rozklepe, zatímco shlíží na svou otrlejší sestru.

"Já tě nechci trápit," odfrkne Di a otočí hlavu na druhou stranu.

Líbí se mi, jak se snaží svou touhu po krvi ovládat.

"Už to začínáš ovládat," odvětí spokojeně Des a Di jen těžce polkne a zašklebí se.

Zřejmě pronikavě cítí pulzování krve v žilách svého dvojčete. Je to natolik lákavé, že je to pro novorozeného upíra téměř jako mučení.

"Bude to dobré," řekne Dick dvojčátkům a posadí se za Desire, zatímco ta nabízí Di své zápěstí. Di se zašklebí, ale já ji pohledem donutím, aby se do ní přeci jen zakousla. Udělá to velmi jemně, až Des zavře oči a přitulí se k Dickovi.

"Je to v pořádku, nebolí to," oznamuje nám.

Di z ní nepije příliš dlouho, ale sám jí musím pomoci, aby se od ní odtrhla.

"Dík," řekne ještě udýchaným hlasem a vděčně se na nás ohlédne.

"Díky Des," usměju se a raději přitáhnu ohnivější dvojčátko do své náruče.

"Nemáš zač," řekne a zbělá, jakmile se pohledem zadívá na krev.

"Někdo by ti to měl zahojit," pobaveně ji chytím za zápěstí, až se náš Casanova načepýří.

"Já to udělám!" odtrhne nás od sebe.

"No, tak si pohni, jinak ti vykrvácí," zazubím se na něj provokativně.

Upír se na mě ještě zašklebí a zavře za sebou dveře.

"Tak co?" obrátím se na svou Šťastnou krev. "Mám tě znovu přivázat nebo už budeš hodná?" blýsknu očima.
Mia
S malým v náručí rozrazím dveře a usměju se na Dextera, který na mě chvíli zírá jako na zjevení, zatímco pichlavýma očima bloudí po mém těle. Teprve až potom mu dojde, že cosi maličkého držím v náruči.

"Ahoj taťko!" Vycením zuby a chci, aby náležitě ocenil své dítě.

Jenže on místo toho začne panicky řvát!

"Idiote," usyknu, když se malý rozbrečí. Zatímco ho konejším, shromáždí se v obývacím pokoji přede mnou celé osazenstvo domu.

Dick, který za sebou schovává vyděšenou Desire.

Chester má místo toho u sebe vzpouzející Dianu, která se mu snaží za každou cenu vyrvat z náručí do té doby, než ji chytí zády k sobě pod krkem a tvrdě ji stiskne, až zalapá po dechu.

Tohle jeho chování se mi líbí. Chazzy je zase zpátky a konečně se k té malý mrše chová jako ke kořisti.

"To mě doma nikdo nepřivítá?" Zamrkám na oko smutně. "Podívejte… Tohle je můj syn!" S láskou se zadívám na uzlíček ve svém náručí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama