26. července 2012 v 12:54 | Aranel van de´Corvin
|
Konečně jsem dopsala další kapitolu. Potom, co jsem po týdnu opustila koupelnu, tak jsem začala číst knížky, který mi už několik týdnů ležely na polici. Nějak jsem se začetla a na psaní neměla čas... navíc jsem došla k zývěru, že s touhle povídkou už musím něco dělat. Pořád všechno jenom okecávám a skutek utek. Takže jsem, k mé nelibosti, musela začít přemýšlet a domyslet jak to všechno skončí... no uvidíte sami. Rovnou se omlouvám za chyby. Vždycky to po sobě 3x přečtu a přesto tam jsou chyby... neechávejte komenty, ať mám větší chuť psát
P.S.: v pondělí jsem byla v Brně na zápisu na VŠ. Děs. Já tam umřu! Studujete taky někdo v Brně? Budu tam s kamarádkama shánět byt a potřebovaly bychom něco levného...
Přihlásím se na kurzy sebeovládání. Vážně. Lidi mi už od mala říkají, že jsem agresivní, když se rozčílím. Až do dneška jsem si toho nevšimla. Kruté zjištění, s ještě krutějšími následky. Pohledem jsem zabloudila k Bellatrix, která ležela v posteli. V bezvědomí. Během toho, co jsem se dívala na tu kozu, mi v hlavě probíhal vnitřní boj. Jedna moje část se bála, jestli se jí nestalo něco vážného a ta druhá pokrčila rameny: Konečně klid.
" Vidím, že už vám je lépe," ozvala se Poppy.
" Jo, jo. To bude tou koňskou dávkou lektvarů, které jste do mě nalila," zakývám hlavou.
" Za chvíli přijde pan ředitel. Potřebuje si s vámi promluvit."
" Jejda, nějak se mi zatočila hlava. Asi omdlím..." Omdlít jsem nestihla. Brumbál, jakoby vycítil mé nutkání, se vřítil do místnosti. Připadalo mi, že se mírně usmívá, ale kdo to má poznat, za tím bílým vousem, který mě k smrti rozčiluje. Nechápu, jak si někdo může nechat narůst vousy. Vždyť, když jí, tak mají drobky mezi vousy a... radši to ani nebudu domýšlet. Ještě teď mi je blbě z kostirostu. Myslím, že by Brumbál nebyl nadšený z toho, kdybych mu ve vousech nechala něco na památku. Merline, já ty drobky od sušenek vidím i odsud! Chlape, ohol se!
" Dobrý den, slečno. Jsem rád, že je vám už lépe," vytrhne mě z přemýšlení. Zamračila jsem se. Doufám, že neumí číst myšlenky. Jestli ano, tak budu drhnout chodby bradavického hradu ještě příští rok.
" Jo, byla jsem jenom trochu potlučená."
" To se stává, když člověk spadne ze schodů," mírně se usměje a v očích mu začnou tancovat veselé jiskřičky. Zamyšleně jsem ho pozorovala. Co je to za pošuka?!
" Nevěřil byste, jak ty schody jsou dlouhé, když jde hlavou napřed." Zasměje se.
" Bylo velké štěstí, že jste si nezlomila vaz."
" Hm," zamručela jsem v odpověď a čekala, co po mě bude Brumbál chtít. Bellatrix se neklidně zamlela na posteli. Aspoň, že nejsem sama, kdo se podíval na schody z blízka. Nevěřili byste, jak jsou ty schody do věže, kde máme hodiny věštění, dlouhé! Navíc, mám takový pocit, že po dnešní hodině mě profesorka Trelawneyová nebude mít ráda. Její chyba. Říkala jsem jí, že vedle Belly sedět nebudu. Ale ona začala žvatlat něco o udržování dobrých vztahů v kolektivu. Kolektiv vzal za svý během pěti minut. Profesorka a půlka spolužáků bude mít trauma do konce života. Jenom zmijozelští tam seděli a znuděně pozorovali, jak po sobě metáme kletby. V momentě, kdy jsem proběhla dveřmi- díkybohu, že byly pootevřené-a začala padat po schodech, tak si paní profesorka začala balit věci a vyděšeně mumlat něco o tom, že za tohle ji Brumbál vyhodí. No co, stejně jsem ji nemusela.
" Ale zpátky k tomu, proč jsem tady."
" Přesně tak," kývnu na souhlas," jsem ráda, že jste se to rozhodl řešit. Už jsem za vámi chtěla jít sama do ředitelny, ale těší mě, že máte o místní studenty takový zájem," řeknu zcela vážně. Brumbál na mě chvíli překvapeně civěl. Už se nadechoval k přednášce. Předběhla jsem ho.
" Kde jsou ty koblihy? Myslíte si, že jsem si toho nevšimla? Proto chcete, aby studenti jedli jenom u svých kolejních stolů... aby si toho nevšimli!" Bylo vidět, že jsem mu vzala vítr z plachet. Nasadila jsem svůj ublížený výraz a doufala, že na celou aféru s Bellou zapomene. Jednou na prázdno polkl a pak se zase začal usmívat.
" Opravdu? Toho jsem si nevšiml..."
"Proto na tento nedostatek poukazuji."
" V tom případě udělám všechno proto, aby se koblihy vyskytly i u vašeho stolu."
" Děkuji," usměju se.
" Každopádně chci s vámi probrat ještě jednu záležitost."
" Doslechl jsem se, že jste si vyměnila pokoj," pokrčoval dál, když jsem tupě zírala na jeho vous.
" Ano."
" Myslel jsem si, že jste se s Bellatrix skamarádily. Proto jste spolu na pokoji."
" To ano, vždyť vidíte, že od sebe nemůžeme ani na krok. Dokonce i na ošetřovně musíme být spolu." Brumbál se potichu usmál, ale pak jeho pohled zvážněl a dostala jsem kázání o tom, jak je nebezpečné a hlavně zakázané používat kouzla na své spolužáky. Všechno jsem s vážným výrazem ve tváři odkývala.
" A slečno?" otočí se v půlce cesty.
" Ano?"
" Hned jak vás pustí z ošetřovny se vrátíte do svého starého pokoje."
" Samozřejmě."
Během toho, co Bellatrix byla v limbu, jsem měla několik návštěv. Jako první za mnou přiběhla Drusila s Narcisou. Obě se tvářily šokovaně, když mě spatřili. Proč? Jak jsem později zjistila, tak se po škole roznesl drb, že jsem při pádu zemřela. Opravdu pozitivní myšlení. Ze začátku mi to přišlo zábavné, ale když za mnou začal chodit snad každý student ze sedmého ročníku, aby si poplakal nad moji mrtvolou, tak jsem začínala být naštvaná a vrátila se mi špatná nálada. Ať jdou plakat nad Bellu. Ta aspoň vypadá věrohodně. Po odpoledním vyučování se za mnou stavila Lily. A byla druhá přednáška o pošetilém mávání hůlkou.
" Tímhle tempem umřeš dřív než složíš OVCE!" zahudruje rusovláska.
" Aspoň se nebudu muset učit... Víš, co by bylo psyho?! Kdybych tu zůstala jako duch." Jenom doufám, že nebudu věrné dvojče Uršuly.
" Ty to nebereš vážně! Myslela jsem, že je po tobě, když jsi tam ležela pod schody v bezvědomí!"
" Klid Lily. Já jsem jako šváb. Přežiju všechno."
" Jen aby," zaprská.
" Hej, vždyť já vím, že to byla blbost. Dneska ráno jsme se nechala stupidně vytočit. Navíc, až mě uvidí Lucius, tak jsem mrtvá tak jako tak."
" To máš asi pravdu. Divím se, že tady ještě nebyl. O tom, že jste s Bellou měli... hádku, se dozvěděl před hodinou obrany proti černé magii. Vypadal opravdu rozčileně."
" Tomu se dá věřit."
" Popravdě nechápu, co mezi vámi je," nadhodí Lily. Ráno jsem ji řekla, co se stalo v noci a ráno ve společence. Tiše poslouchala, ale nestihla se k tomu vyjádřit, protože začala hodina.
" To jsme dvě. Ještě ráno jsem si myslela, že nastane období klidu, ale jakmile jsem byla ve společence, tak začal mít blbý poznámky. On si snad opravdu myslí, že může všem poroučet!" začnu se vztekat.
" Je to prostě Malfoy. Každopádně jsem zvědavá, co bude dál."
Vzbudila jsem se až večer. Vlastně mě vzbudila Poppy. Už jsem se nadechovala k protestu, ale když přede mě postavila podnos s jídlem, tak jsem všechny poznámky spolkla. Zatímco jsem do sebe ládovala míchaná vajíčka, tak Poppy přede mě postavila lektvar.
" Byl tu pan Malfoy, když jste spala," vzpomene si Poppy. Sousto mi uvízlo v krku.
" Co chtěl?"
" Mluvit s vámi, ale když viděl, že spíte, tak šel za slečnou Blackovou." Bella mi zamávala z protější postele. Sakra. Merlin ví, co mu řekla.
" Kdy už budu moci jít?"
" Zítra."
" Zítra?" zopakuji, jako papoušek.
" Zítra ráno," upřesní. Frustrovaně jsem si povzdechla.
Potichu jsem se kradla do sklepení. Je zbytečný, abych přes noc zůstávala na ošetřovně- ještě k tomu s psychopatem. Nechala jsem Poppyně vzkaz, že se dostavím před snídání, aby mě mohla řádně seřvat. Navíc jsem ani tak moc neporušila její příkaz. Říkala, že mě z ošetřovny pustí ráno. Jsou tři hodiny ráno. Takže koho těch pár hodin zajímá? Fuj, šlápla jsem do něčeho mokrého! Který idiot tu v noci vytírá? Odpověď přišla sama. Noriska se z ničeho nic objevila vedle mě a začala mňoukat.
" Drž čumák, ty vypelichaný hadre!" syknu zlostně. Sedla si přede mě, jako kdyby mě to mělo zastavit. Ladně jsem ji nohou odstrčila na stranu. Možná jsem použila trochu víc síly, než jsem měla v úmyslu. Aspoň bude vytřeno. V dálce byly slyšet kroky. Majitel hadru mi je na stopě. Bez váhání jsem utíkala po schodech. Udýchaně jsem se zastavila pod schody a chytla se za bolaví hrudník. Hlavně nesmím spadnout. Kdybych si znovu polámala žebra, tak by mi Poppyna přivázala k posteli.
" Áaaa!" vyjeknu překvapeně, když se otočím. Za mnou stál Krvavý baron se svým úchylným výrazem. Málem jsem dostala infarkt. Nechápu, proč tu máme duchy! Navíc tohle je náš kolejní duch, tak proč tu straší MĚ?!
" Jste normální? Málem jsem tu na místě umřela! To bychom tady potom strašili spolu a to ani jeden z nás nechce!" zafuněla jsem.
" Hmmm," zamručí a odpluje zase pryč. Co? Banda magorů! Nejen ti živí ale i mrtví!Už se těším až z téhle školy vypadnu.
" Heslo?" zeptá se chladně muž na obraze.
" Pravá krev."
" Špatně," zavrčí.
" Cože? Nejspíš jste se spletl. Nemám vám to za zlé. Je přeci jen už pozdě, ale-"
" Jednou za čtrnáct dní se heslo mění." Sakra. To už byly dva týdny?
" Hele, vždyť víš, se sem chodím, tak mě prostě pusť," vykašlu se na vykání. Mlčel.
" Ty jedna sobí hlavo, okamžitě mě pusť do mého pokoje, než ti upravím plátno!" Najdu nůžky a vystřihnu si z něho sněhovou vločku!
" Slečno, okamžitě-"
" Okamžitě mě pustíte?"
" Ne, okamžitě to nahlásím řediteli vaší koleje!"
" Jestli ti prokopnu hlavu, tak nenahlásíš nic!"
" Tento obraz je začarovaný. Snad byste si nemyslela, že mě roztrháte na kusy pouhýma rukama," odfrkl si.
" Samozřejmě, že si to nemyslím. Na co si myslíš, že máme hůlky?! Abychom se měli čím šťourat v nose?!" Někdo si odkašlal. Prvně jsem si myslela, že je to ten chlápek na obraze, ale jeho pohled směřoval za mě.
" Pane Malfoy," kývl na pozdrav. Super. S povzdechnutím jsem se otočila. Vedle Luciuse stál Krvavý baron. Práskač.
" Pane Malfoy," zopakuji neutrálně. Se smíšenými pocity jsem stála naproti Luciovi a byla připravena na jakoukoliv reakci. Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Třeba by ho slzy obměkčily. Podívala jsem se mu do očí. A nebo taky ne. Přes rameno měl přehozený ručník. Tady někomu není dobrá obyčejná sprcha na pokoji. Taky bych chodila do koupelny pro prefekty... ale Lily mi nechtěla říct heslo.
" Zvítězí ten nejsilnější," řekl muži na obraze, ale přitom nespouštěl oči ze mě. Odtrhla jsem oči jako první a šla do společenské místnosti. Slyšela jsem, jak Lucius něco řekl Baronovi a potom šel za mnou. Nejradši bych vyběhla schody do mého pokoje a zabouchla za sebou dveře. Jenomže tím bych ukázala, že se ho bojím. Nebojím se, ale respektuju ho. Stáli jsme tam naproti sobě a mlčeli. Nikomu se nechtělo promluvit. Tak to aspoň vypadalo z mého pohledu. Lucius možná jenom nabírá dech, aby na mě mohl dlouho křičet.
" Jak to, že nejsi na ošetřovně?"
" Proč nespíš?" Možná jsem zvolila špatnou taktiku boje. Vydráždit ho nebude asi ten nejlepší tah. Musela jsem se pro sebe usmát. Znáte přísloví: Nedráždi hada bosou nohou?
" Byl jsem zkontrolovat druhé patro. Drusila říkala, že tam viděla studenty. Pak jsem se šel vykoupat." Připadalo mi, že vůbec nepohnul rty. Byla řada na mě.
" Poppy říkala, že ráno můžu jít." Podíval se na hodiny.
" Jsou tři v noci."
" Ne, jsou tři hodiny ráno." Ticho. Zase. Chtěla jsem se zeptat, kde má monokl, ale zdraví rozum mi v tom zabránil. Beztak mu pomohl Severus.
" Hele, nebudeme to protahovat. Jo, pleskla jsem ti jednu, ale zasloužil sis to. Udělala bych to znovu? Když se na tebe tak divám... neudělala. Co se týče Bellatrix, tak můžeš být v klidu. Zítra se stěhuju zpátky na pokoj za Drusilou a Narcisou," vybalím na něj po dalších deseti minutách mlčení. Nebudu tady stát do snídaně!
" To, že jsme spolu spali neznamená, že jsem tvoje ovečka!" pokračuju dál, když nic neříká.
" To jsem pochopil, už včera ráno."
" Fajn!" rozhodím rukama a jdu do pokoje.
" Ne tak rychle. Sice jsem pochopil, že tě nemůžu ovládat, ale to neznamená, že ty se mnou budeš mluvit tak, jak jsi mluvila včera. A už vůbec mě nebudeš fackovat. Rozumíš?!" řekl ledově.
" Dobře, ale ty mi nebudeš poroučet, co mám dělat," založím si ruce na hrudníku-ignoruju píchnutí na pravé straně- a postavím se do bojové pozice.
" Nemusel bych ti nic přikazovat, kdyby jsi se nepustila do Belly."
" Kdyby jsi tehdy držel zobák, tak by to nemuselo dojít, tak daleko!"
" Já?!" zavrčí nebezpečně.
" Jo, ty! Bellatrix si ze mě dělala srandu, že se sama ani vytřu, když mi nestojíš za zadkem! Kdyby ses do toho nepletl, tak naše hádka skončila ve společence!"
" Bellatrix je nebezpečná. Klidně by tě mučila celý den, kdyby ji někdo nezastavil!"
" Nejsem malá! Dokážu se o sebe postarat sama. Vždyť jsi viděl, že na zemi ležela ona a ne já! Až budu chtít pomoc, tak si o ni řeknu!" zasýpám. Lucius si stoupne těsně přede mě.
" Jen aby nebylo příliš pozdě. Myslel jsem, že vás obě střískám, když jsem se dozvěděl, co se stalo. Mezitím se ke mě dostalo, že jsi umřela. Nakonec se ukázalo, že tenhle drb vypustil z pusy Severus," zatne ruce v pěst. Říkám vám, Severus už je de facto mrtvý. Až ho uvidím na snídani, tak mu ukážu, jak jsem živá.
" Prý jsi byl na ošetřovně," vzpomněla jsem si. Vypadá to, že včerejší scénu máme vyřízenou.
" Byl."
" A co jsi chtěl?" leze to z něho, jak z chlupaté deky.
" Přišel ti dopis od otce."
" Aha," zamručím. A je po zlepšené náladě. Znervózněla jsem. Co když tam je jméno mého nastávajícího? Bylo by blbý, kdybych se teď rozbrečela?
" Máš štěstí, že jsem tě neměl po ruce, když jsem se dozvěděl o tobě a Bellatrix." Bezvědomí je krásný stav.
" Přece by ses na mě nezlobil?" nahodila jsem smutný výraz. Přes den vychladl, takže z nejhoršího jsem venku. Stačí udělat smutný očička.
" Zlobil."
" Slibuju, že už budu hodnější a nebudu tě shazovat před ostatními."
" To bych ti taky doporučoval..."
" Jdu si lehnout. Za čtyři hodiny vstávám."Lucius mě chytil kolem pasu a přitiskl k sobě.
" Pojď spát ke mě."
" Zbláznil ses? Spát v jedné místnosti s Rudlou?! To jsem rovnou mohla zůstat na ošetřovně."
" V tom případě půjdu k tobě."
" Ale-"
" Žádný ale. Dojdu pro ten dopis, převleču se a potom za tebou přijdu." No co, vždyť je to jedno.
Supr kapča!
Píšeš skvěle 