close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2.kapitolla

26. července 2012 v 11:01 | Aranel van de´Corvin |  Ta holka je nejen mrtvá, ale i šílená



2. Kapitola - Co tady děláš, upírko?


Diana

To není možné. Ona nemůže být Thalia. Jenom se mi to zdá. Je jí podobná, ale není to ona. Thalia je mrtvá a je to moje vina. Kdybych…. Ne! Tím se teď nebudu zabývat. Nesmím se tím zabývat. Stejně s tím nic nenadělám. Teď musím řešit důležitější věci. Jako například rodinu vegetariánských upírů.

Je docela sranda pozorovat, jak se snaží o mě něco zjistit. Nejlepší bylo, když se mi ten imbecil snažil přečíst myšlenky. Jsem hodně stará. Umím se dokonale ovládat, takže mi nedělá problém myslet na normální věci, když je ten upírek poblíž.

Zmátla jsem je natolik, že dokonce uvažují, jestli nejsem člověk. Jasně, je můžu donutit, aby si to mysleli, ale proč? Tohle je mnohem větší legrace.

Za těch pár hodin, co jsem tady, jsem už stihla zjistit, co se dá. Navíc svým upířím sluchem slyším, co si povídají a oni o tom nemají sebemenší ponětí. To jsou ale géniové, co? Ale vzhledem k jejich mládí je omluvím.

Když jsem přijela, netušila jsem, že tady jsou. Ale snad to nebude vadit. Samozřejmě, pokud mě neprásknou. Možná bych se neměla zdržovat ve společnosti upírů. Ale nebude neustále utíkat. Stačí, že se musím stranit jedné upíří skupiny, která mě pronásleduje. Takže Cullenovým se postavím čelem. Ale zajímalo by mě, kdy zjistí, jestli jsem člověk nebo upír.

Tyhle myšlenky mi probíhají myslí, zatímco jdu po parkovišti ke své motorce. Mimochodem v době, kdy je hodina, ale ta upírka mě hrozně rozhodila. Takže je můj první den v téhle škole (Pokud jsem do ní nechodila před pár set lety a už si to nepamatuju, ale myslím, že ne.) a už jsem za školou. Doslova. Ale koho to zajímá. Možná učitele a ředitele, ale to je detail.

Odmaturovala jsem už mnohokrát. Vždycky pak jdu na jinou vysokou školu. Tentokrát jdu ale podruhé na hudebno - dramatickou. Ž je to hodně dlouho, co se utopila slavná herečka Diana Darcy, takže už by si jí nikdo nemusel pamatovat. Vlastně, díky herectví jsem tak bohatá. Dobří herci si hold v Hollywoodu vydělají. A i herečky. Slyšíte, vy staří páprdové, kteří už dávno trčíte v Hádově říši, jak ženy umějí hrát?

Vlastně se na rovnoprávnosti podílím. Já a ještě dvě ženy Anna a Sophie jsme s tím začaly. Ony byly dcery obchodníků, takže byly bohaté a vzdělané, ale nelpěly na tradicích jako šlechta. Navíc už se vyráběli stroje, takže už i lidské ženy mohli pracovat stejně jako muži.

Když nás konečně muži uznali (Netvrdím, že nám nepomohla moje schopnost.), šla jsem studovat. Studovala jsem, pak jsem pracovala a pak "zemřela". Pak se někde zase objevila, zase studovala, zase pracovala atd.

Nasedla jsem na motorku a jela domů.

Byla jsem doma a poslouchala Moonspell, když mi zazvonil mobil.

Volala Jessica. Říkala, že jde parta na pláž La Push, jestli nepůjdu.

Přifrčela jsem tam ve stíhačce … ehm na motorce.

"Páni, hezká motorka," řekl Mike.

"Musela být hrozně drahá, co?"

"Hm," pokrčila jsem rameny.

"Hej! Vy dva nekecejte a pojďte do vody! Je krásně teplá!" volal Ben.

Hm. Nevěděla jsem, že když se člověk třese a klepá zubany, znamená to, že je mu teplo.

Sundala jsem si oblečení, pod kterým jsem měla černé bikiny.

Pak jsem vběhla do vody a doplavala k ostatním.

"Plaveš rychle," řekl uznale Ben.

"D-dian-no, n-neř-řík-kej-j, ž-že t-ti n-ne-n-ní z-zim-ma," doplaval k nám Mike.

"Není," zasmála jsem se.

Koupali jsme se ještě nějakou dobu. Potom zmrzlí kluci (Holky tam ani nevlezli, protože neměly potřebu se předvádět, takže zůstaly na břehu a dělaly si z kluků srandu. Rozumné. Já bych sem taky nevlezla, nebýt toho, že necítím zimu.) vylezli ven, zatímco já se stále štráchala. Najednou jsem se potopila a zůstala pod hladinou. Asi po minutě jsem uslyšela šplouchnutí. Za chvíli mě už z vody vytahovaly teplé ruce. Až moc teplé.

"Co blbneš?" zeptala jsem se zachránce.

"Já? Co ty blbneš? To ty…."

Najednou zmlkl a díval se na mě s otevřenou pusou.

Nadechla jsem se.

Aha. Vlkodlak.

Už jsem mu chtěla říct, ať zavře pusu, nebo mu do ní vletí nějaký svinstvo, když najednou vypálil:"Co tady děláš, upírko?!!!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kakina kakina | E-mail | 31. srpna 2012 v 17:02 | Reagovat

Prosím dej sem další kapitolu

2 kimilianka kimilianka | 5. září 2012 v 20:43 | Reagovat

skvělá povídka..honem dlší kapitolku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama