close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

6.kapitolaa

26. července 2012 v 11:04 | Aranel van de´Corvin |  Deník upíří teenagerky 2


Ahoj.Omlouvám se za hoooodně dlouhou pauzu.Byla jsem na dovolené,takže jsem tam neměla svůj počítač a tak jsem nemohla psát.Doufám,že se Vám bude kapitola líbit.Hezké čtení ;))


Z pohledu Charline


Nohou mi projela bolest.


,,Sakra." Zaklela jsem a vyskočila na jednu nohu.Chytla jsem se za prsty a sklonila jsem hlavu,abych se podívala,do čeho jsem to kopla.


,,Sakra kluci.Mohli byste si po sobě ty činky uklízet?" zařvala jsem na celý barák.


,,Co se stalo?" přišel ke mně Abigail.Otočila jsem na něj hlavu.


,,To je tvoje činka?" optala jsem se nasupeně.


,,Ne.Ta je Sebastianova." Řekl a sklonil se.Popadnul ji do ruky,jako by nic.


,,Kolika kilovky to jsou?" optala jsem se ho s pozvednutým obočím.


,,Hmm…myslím že dvaceti kilovky,proč se ptáš?" optal se mě s úsměvem.


,,Jen tak.Nevíš kde je Kellan?" Zamračil se.Pár kluků z naší party Kellana fakt moc nemuselo.Nevím sice proč,ale myslím si,že kvůli Corymu.


,,Nevím." Zavrčel znechuceně.


,,Abigaili.Co proti němu furt máš?" zeptala jsem se naléhavě.Opravdu potřebuju vědět o co jim jde.Trhá mi srdce,když vidím tu nenávist v jejich očích.Byla bych tak šťastná,kdyby mezi nimi bylo jakési přátelské pouto.


,,Jak co proti němu mám Charline?Proč bych proti němu měl něco mít?"


,,Abigaili já to vidím.Nemáš ho rád.Ale proč?Co ti udělal?" zeptala jsem se ještě naléhavěji a přešla jsem k němu.Byli jsme teď docela blízko sebe.S pevně semknutými rty ode mne odvrátil hlavu.


,,Tak co?"


,,Charline.Copak ty už jsi zapomněla na Coryho?" zařval na mě najednou.Do očí mi vyhrkly slzy.Proč na mě křičí?Docela jsem se lekla a taky jsem se začala bát.


,,Proč na mě křičíš?" šeptla jsem a to už mi slzy valily proudem po tváři.Zavřel oči,nadechnul se a vydechnul.


,,Promiň." Šeptnul a natáhnul ke mně ruce.Objal mě.Pevně mě stisknul k sobě.


,,Promiň.Moc se ti omlouvám.Praskly mi nervy.Víš…já…nemůžu se dívat na to,jak si s Kellanem užíváte.Je mi hrozně líto,co se stalo Corymu.A taky vím,že tě strašně miluje.Nedokázal by bez tebe žít." Šeptal mi.V srdci mě bodlo.Bolestivě se mi sevřelo.Neuvěřitelný stesk a smutek obejmul mé tělo,mé srdce,můj mozek.Já ho taky miluju.Moc ho miluju.


Snažila jsem se být silná.Snažila jsem se potlačit tu bolest,která mě už dlouho sužuje.Snažila jsem se potlačit brek,ale smutek byl silnější.Začala jsem brečet.A nemohla jsem to zastavit.


,,Charline pššt.Tohle mi nedělej." Šeptnul mi Abigail do ucha.


,,Víš jak moc je mi to líto?Víš jak strašně smutno mi za ním je?" vzlykala jsem a divila jsem se,že jsem se neudusila.Slzy mu smáčely mikinu,ale on mě dále držel ve svých pevných rukou a tisknul mě na svoji vypracovanou a svalnatou hruď.Zaryla jsem mu nehty do sametové mikiny a dusivě jsem brečela.Nevím,co se to se mnou najednou stalo.Nemohla jsem za to.Duše se mi tak nádherně uvolnila.Možná proto stále brečím.


,,Ale co mám dělat?Co?" brečela jsem dál.Můj hlas tlumila jeho mikina.


,,Nic.Nic.Je to naše chyba.Měli jsme ho chránit." Šeptnul.Zvedla jsem na něj oči,řasy slepené dohromady od slz.


,,Ne.Není to ničí vina." Špitla jsem já.Odvrátil ode mne oči.Měl je skelné.Chtěl brečet.To je tak sladké.


,,Ale je.Je Charline.Je to moje chyba." Řekl.Pustila jsem se ho a podívala jsem se na něj.Díval se někam jinam.Nedíval se mi do očí.Chytla jsem ho za bradu.Otočila jsem jeho hlavu tak,aby se mi díval do očí.Přiblížila jsem svůj obličej těsně k jeho.Dotkly jsme se skoro špičky nosů.


,,Dívej se mi do očí!" špitla jsem a popotáhla.Vykulil oči.Jeho ježaté vlasy měl dokonale vyčesané nahoru,jako vždy.Voněl po voňavce Playboy Berlín.Úžasná.Na krku se mu blýskal přívěsek,který měl každý z vlkodlačích kluků.Prý,aby se dalo poznat,do kterého klanu patří.Oni měli přívěsek Vzdušného draka.Tak mi řekli,že se jmenuje.


,,Nemůže za to nikdo z nás.Byl to jeho osud.A já věřím,že ho zachráníme.My ho musíme zachránit." Šeptla jsem a zahleděla jsem se mu do hnědých očí.Měl je takové konejšivé a upřímné.Takové hřejivé.Když jsem se mu do nich podívala,mé tělo zalilo teplo.


,,Rozumíš?" šeptla jsem naléhavě.Uhnul pohledem.Ale nakonec kývnul.Pustila jsem mu bradu,kterou jsem mu svírala v ruce,aby mi neuhnul pohledem.


,,Mám tě ráda." Šeptla jsem a postavila se na špičky.Objala jsem ho kolem krku a on mě kolem pasu.Přitiskla jsem se k němu.Zabořila jsem nos do jeho nádherně vonící mikiny.


Povolila jsem sevření.


,,Kdyby něco,jsem ve svém pokoji." Šeptla jsem a setřela si zaschlé slzy.Objala jsem se rukama a šla jsem pomalými šoupavými kroky nahoru do svého pokoje.



Z pohledu Eleni


Seděla jsem stále na posteli zabraná do úkolů,ale nemohla jsem se vůbec soustředit.Musela jsem stále myslet na jednu a tu samou věc.Nebo…člověka.Na toho muže v klobouku.Co po mně chce?Chce mi ublížit?Nebo snad unést?Či zabít?


Po těle mi přeběhl mráz a naskočila mi husí kůže.To bude tím počasím.Vůbec se nezměnilo.Pořád lije a lije a…ano lije.


Potřebuji se nějak odreagovat.Utéct od okolního světa.Přestat myslet na toho muže.Ale co budu dělat?


Sedla jsem si a přemýšlela jsem.Podívala jsem se z okna,jako by mi snad dešťové kapky mohly prozradit,co mám dělat.Měla jsem sto chutí se obléknout a vypadnout z tohohle nového baráku,ale teta by mě nepustila.A navíc jsem měla ohromný strach.Strach z toho vražedného Indiana Jonese.Takhle mu budu říkat.Indiana Jones.


Najednou mě něco napadlo.Na okně jsem spatřila odraz své kabelky.Ten deník,co jsem našla v podlaze.Že mě to nenapadlo dřív.Neměla jsem ani čas o tom uvažovat.Otočila jsem se a podívala se na kabelku,jako šelma na svou kořist.Skousla jsem si ret a postavila se.Přeběhla jsem ke kabelce a vytáhla jsem starou knížku.Usmívala se na mě myšička s červenou růží.


Přešla jsem opět k oknu.Posadila jsem se na postel a pohodlně jsem se usadila.Zvědavě jsem si Deník prohlédla ze všech stran a pak jsem ho zvědavě otevřela.Na první straně byly citáty.Jeden byl docela zajímavý a krásný.


"Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě." John Lennon

A ještě jeden byl krutě pravdivý.

"Odmítáme ty co nás milují, a milujeme ty co nás odmítají." Seneca

A ještě jeden byl krásný.

"Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život." John Lennon

Bylo jich tam ještě víc,ale já byla strašně zvědavá.Možná později.Opatrně jsem otočila stránku.Začala jsem číst.

Hltala jsem každé jedno slovo.Bylo to,jako bych četla vymyšlený příběh a přitom se doopravdy stal.Byl mojí matky.Poznala jsem to podle jejího jména.Charline Bedfordová.

Než ji stačila doříct,otevřely se dveře a v nich stála naše třídní.Vešla do třídy a za ní se objevil krásný kluk.Měl černé vlasy přehozené přes jedno oko.Měl bílou barvu.Vypadal nadpřirozeně.,,Wow." vydechla jsem a upírala na něj zrak.Ginn se na mě hnusně díval.,,Děti...tohle je Kellan.Je to váš nový spolužák."představila třídní kluka.Kellan mě upřeně pozoroval a skoro nepoznatelně se na mě usmál.Ginn nás podrážděně a zároveň žárlivě pozoroval.

Při téhle pasáži se mi zatajil dech.Ten popis sedí přesně na toho Kellana,který mě zachránil před Indiana Jonesem a potom tak záhadně zmizel.Přelétla jsem očima pokoj.To není možné.Tohle snad není možné.Ponořila jsem se zpátky do čtení.


Začaly mě děsně pálit oči.Podívala jsem se na hodiny.Četla jsem ten deník skoro půl hodiny.Ale vždyť to nic není.Začalo se stmívat,ale já bez ustání četla dál.Moje mamka asi byla nějaká nadaná spisovatelka.Všechno nádherně a dopodrobna popisovala,takže jsem se nedostala moc daleko.

Přetřela jsem si oči a ponořila se zase do deníku.

Z pohledu Charline

Ležela jsem na posteli a přemýšlela jsem.Zírala jsem do bílého stropu a rozeznávala jsem každičkou mini prasklinku,každý flíček,dokonce i strukturu omítky.

,,Bože." Vzdychla jsem a zabořila se ještě více do polštářů.Hlavou mi vrtalo,kde Coryho mohli zavřít.Muselo to být hrozně zvláštní místo,protože bychom Coryho určitě ucítili.Ven ze států ho snad neunesli.

Znovu jsem vzdychla.Zaslechla jsem vrznutí dveří.Ucítila jsem úžasnou voňavku,kterou používal jen jeden jediný člověk.Ehm.Anděl.

,,Miláčku,děje se něco?" zaslechla jsem Kellanův hlas.Odvrátila jsem pohled od stropu a pohlédla jsem směrem ke dveřím.Kellan stál nad postelí.Kolem dolní poloviny těla měl omotaný bílý ručník,z vlasů mu kapala voda.

,,Děláš mi tohle naschvál?" optala jsem se s pokrčeným nosem.Zasmál se a přiskočil ke mně.Lehnul si na břicho a já taky.Postel byla obrovská,takže jsme se tam v pohodě vešli.

,,Co kdybych ti řekl,že ano?" optal se s mírným úsměvem na tváři.Vztáhnul ruku a vzal mi pramínek vlasů.Začal si ho motat kolem prstu.

,,Hmm." Zabručela jsem s úsměvem a pozorovala ho,jak si soustředěně namotává mé vlasy na svůj prst.

,,Co hmm??" zvednul své nádherné oči a zahleděl se do těch mých.Pronikavá šeď jeho očí působila jako ledově chladná ocel.

,,Hmm jako že to nezní špatně." Usmála jsem se.

,,Fakt jo?" řekl a postavil se na kolena.Vzal mě za ruce a postavil mě taky.Potom mě ale položil a obkročmo si nade mně kleknul,takže mě uvěznil mezi svýma nohama.

,,Fakt ano." Usmála jsem se zase a rukama přejela po jeho břichu a bocích.Chytla jsem okraj ručníku omotaného kolem jeho pasu,ale on mě chytnul za ruce a odtrhl mi je.Chytnul mi je nad hlavou.

,,Co to děláš?" optala jsem se ho udiveně,protože mě to fakt zarazilo.

,,Ee." Ukázal mi ukazováčkem a zavrtěl hlavou.Na tváři mu pohrával šibalský úsměv.

,,Co chceš jako dělat?" zeptala jsem se trošku naštvaně.

,,Vždycky si hraješ ty se mnou.Ráda mě provokuješ.Teď si zkusíš,jaké to je." Řekl s úsměvem.

,,Hele.Ještě řekni,že se ti to nelíbí." Namítla jsem.

,,Hehe." Zasmál se a sklonil se ke mně.Ruce mi stále držel nad hlavou.Přitisknul svá teplá ústa na má a vnikl mi jazykem do pusy.Něžně mě líbal.Kousnul mě do rtu a poodtáhnul hlavu.Pustil mi ret a posunul se kousek níž.

Zuby mi rozepnul zip na mikině.Zrovna jsem na sobě měla blůzku s knoflíky.Myslím pod tou mikinou.Když jsme přišli ze školy,stačila jsem se převléct.

Jednou rukou mi začal rozepínat knoflíky.Nestihla jsem potlačit hlasitý vzdech.Kellan se požitkářsky usmál.

,,Tohle mi děláš naschvál." Zakňučela jsem.Neměla jsem ráda,když mě provokoval.

,,Hmm.Tak trochu ano." Zasmál se.Ucítila jsem mrazivý vzduch na svém břichu.A potom hladké klouzání látky po kůži.

Sklonil se k mému tělu.Ucítila jsem polechtání jeho dechu na svém krku a pak jeho jemné rty.Jeho rty pro mě byly tak hrozně horké.On nebyl upír.Byl anděl.Strážný anděl Eleni.

Ucítila jsem jeho jazyk na své klíční kosti.Oblíznul mi ji a postupoval níž.Vydechla jsem a jen tak tak jsem potlačila hlasitý sten.

,,Pššt!" poručil mi.

,,Ale proč?" zaskučela jsem a následně zavyla slastí,protože jeho jazyk oblíznul moje ňadra.

,,Ty mě taky nutíš,abych byl zticha,když mi to děláš.A vidíš jaké to je?A to jsem teprve na začátku." Pochlubil se mi s úsměvem.Nestačila jsem mu odpovědět,protože jsem znovu zaskučela.Pokračoval stále níž,až se dostal k mé pánevní kosti u podbřišku.

,,Kellane." Zaskučela jsem dlouze.Jak to,že má tak dlouhé ruce?Vrtalo mi hlavou.Ucítila jsem,jak mi zuby rozepíná puntek u kalhot a pomalu mi je stahuje dolů.

Vzdychla jsem.Kalhoty i se spodky jsem měla dole.

,,O bože." Zaskučela jsem a vzdychla.Asi víte,co mi dělal.Vzedmula jsem hruď,ale on mi ruce stále nepouštěl.Hlavu jsem zabořila do prodyšných polštářů.Vzdychala jsem.Bylo to tak úžasné.V tomhle je fakt mistr světa,ale to je tou dlouhodobou praxí,kterou měli snad všichni tady.Ne,že bych to zkoušela ještě s někým.Ee.

Z naší neřesti nás vyrušil skřípot dveří.

,,Kellane potřebujeme tě na…" nestačil dopovědět Sebastian.Ten mě tu balil snad nejvíc.No…vlastně oni všichni.Nechápu to.Nechápu proč.

Sebastian se ani nestačil kouknout(naštěstí).Kellanovi ze zad vyrašila černá křídla,jako noc.Nevím,jak to udělal,ale celou mě do nich zahalil.Jemné peří mě šimralo na mém holém těle.

,,Sebastiane ty idiote.Nevíš,že se má klepat?" procedil skrz zuby Kellan.Wow.Držel se.Jindy by vybuchnul vzteky.Začal by na něj řvát.Ale teď se snažil zůstat klidný.Já však viděla,jak mu do tváře proudí krev a on pomalu rudne vzteky.

,,Miláčku.Jenom klid." Šeptla jsem a postavila se na kolena.Přikročila jsem k němu a objala ho kolem jeho svalnatého krku.On mě chytnul kolem pasu a přitisknul mě k sobě.Já byla úplně nahá,on kolem dolní části ručník.Celou mě skryl ve svých křídlech a já se cítila v bezpečí.

,,Pa-pa.pardon." vykoktal rozpačitě Sebastian.Kousla jsem se do rtu,ale pousmála jsem se na něj.Kellan pootočil hlavu.Černé vlasy se mu zavlnily kolem hlavy.

,,Na co?" zavrčel a přitisknul mě ještě těsněji k sobě.Otočil hlavu zpátky ke mně,políbil mě na krku,a pak na rameni.

,,Kuš!" řekla jsem já.Nevnímal.Hladil mě po zádech.Přejížděl mi po páteři až dolů k zadku,který pak stisknul ve svých svalnatých a šlachovitých rukách.Vydechla jsem,ale ne moc nahlas.

,,Za tohle mi zaplatíš!" vztekal se Kellan.Vzala jsem přikrývku a omotala jsem ji kolem sebe.

,,Běž." Řekla jsem.Přiblížil ke mně hlavu a naposledy mě měkce políbil.

,,Dokončíme to později." Mrknul na mě šibalsky.

,,Ano.Není kam spěchat.Máme celou věčnost." Zasmála jsem se já.Postavil se a šel za Sebastianem.

,,Ouch.To je kost.Takovou chci taky v posteli." Sledoval mě Sebastian chtivě.Zrozpačitěla jsem.

,,Na tuhle,kámo,zapomeň.A to co nejrychleji." Plesknul ho Kellan do hrudě.Sebastian se na něj zamračil,ale pak se pousmál.Kellan se na mě naposledy otočil a věnoval mi svůj úsměv.Zamávala jsem jim.Zavřeli za sebou dveře a já se svezla na postel do peřin.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik ti je

8-10 let 3.4% (48)
10-13 let 20.4% (291)
13-16 let 57.2% (815)
více 19% (270)

Komentáře

1 Gabux Gabux | Web | 5. srpna 2012 v 17:48 | Reagovat

Píšeš skvěle tak rychle další :))

2 Ms.Mee Ms.Mee | 13. srpna 2012 v 22:33 | Reagovat

Heh, aj aj chcem také krídla. :P Skvela kapitola. Teším sa na ďalšiu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama