odkaz na web autorky→ http://elenina-fantasie.blog.cz/1208/rozhodnuti-zivota-13
Ahojky,
omlouvám se,že jsem tak dlouho nepsala,ale nemohla jsem. Teď už tady jsem a jsem připravena aktivně přidávat kapitolky
omlouvám se,že jsem tak dlouho nepsala,ale nemohla jsem. Teď už tady jsem a jsem připravena aktivně přidávat kapitolky
Vzhledem k tomu,že jsem dlouho nepsala,dám sem i menší popisek,kde jsme skončili...
Vyspala jsem se s Tomem a od té doby mě stíhá jedna myšlenka pro Kevina za druhou. Začíná mi hodně scházet. Doufám,že mi ho Tom nahradí. Ale znenadání s tu objevil Erik a s ním i naděje.
Prosím! Řekni,že Kevin žije!
,,Je v pořádku,že jo?!" vyhrkla jsem. Odkašlal si a ohlédl se přes rameno. Zahlédla jsem čtyři vlčí hlavy. To mi nevadilo,ale jeho výraz mě víc než děsil. Očima se mi snažil vyhnout a pomaličku a "nenápadně" couval.
,,Eriku!" vyhrkla jsem. Zastavil se a povzdechl si.
,,Je v pořádku,tedy,alespoň fyzicky." řekl. Zamračila jsem se.
,,Jak to myslíš?" dívala jsem se na něj. Vlci,kteří stáli za ním,se začali přibližovat. Ostatní už nebyli na dohled. Ale vlci vrčeli,hrdelně a děsivě. Couvla jsem od nich. Erik se na ně nechápavě podíval,ale pak se mu zorničky rozšířily překvapením. Zamračil se a podíval se na mě. Udiveně jsem sledovala jeho i vlky.
,,Sandro!" ozval se za mnou Tomům vyděšený křik. Ohlédla jsem se. Za mnou stál ale... Veriteo. Vykřikla jsem a rozeběhla se pryč. Vlci se vrhli na Veritea. Erik se také přeměnil a zaútočil na něj.
,,Ach,jaké to představení." vydechl jízlivě Lucius. Stál přímo přede mnou a opíral se o strom. Zastavila jsem a vyděšeně ho sledovala. Měl na sobě džíny a černou košili. Vlasy měl sčesané dozadu a oči mu zářily krutostí. Naprázdno jsem polkla a chtěla couvnout,ale narazila jsem do dalšího z nich. Splašeně jsem se ohlédla. Pak mě jiný chytil za ruce a já vykřikla. Lucius se rozesmál. Byl to ledový smích. Vyděšeně jsem se krčila u toho,co mi svíral ruce železným stiskem.
,,Luciusi!" ten hlas...Nikdy bych ho nezapomněla... Kevin! Lucius sebou neklidně trhnul a ohlédl se. Stál za ním Kevin v plné síle. Hruď se mu poklidně vzdouvala a oči ho propalovaly skrz naskrz. Lehce jsem se pousmála,ale on o mě ani nezavadil pohledem. Zesmutněla jsem. Kevin hrdelně zavrčel a vrhl se na Luciuse. Strhl se ohromný souboj,který viditelně vyhrával Lucius. Neklidně jsem je sledovala. Náhle Lucius ale upadl na zem a svíral si pravé rameno. Látku na rameni měl spálenou.
,,Tom.." špitla jsem. Ohlédla jsem se do lesa. Stál tam,v rukou hořící koule a za zády své přátelé,kteří mu kryli záda.
,,Luciusi,tady nemáš co dělat. Už jednou jsem ti to řekl." zavrčel Tom. Kevin stál vzádu mezi stromy a pozoroval střídavě Luciuse a Toma. Odhadoval,kdo je větší riziko. Lucius vstal,stále si při tom držel rameno,a zhnuseně se na Toma podíval.
,,Vypadni." řekl Tom jednoduše. Lucius se rozesmál. Ale to už Kevin došel ke svému názoru a tlumeně zavyl. Z lesa vyběhlo snad patnáct vlkodlaků. Mezi nimi a mý přátelé. Luciuse ihned přešel smích. Ostražitě se rozhlédl kolem sebe a nakonec dal rozkaz k ústupu. Rázem jsem měla volné ruce a chtěla se vrhnout ke Kevinovi,ale on se otočil a odcházel. Nechápavě jsem sledovala jeho vzdalující se záda a po tvářích se mi kutálely slzy.
,,Neber si to tak. Bojí se,je zničený. Dej mu čas." promluvila Lena,která se ocitla vedle mě. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Zničený? A bojí se? Leno,vždyť já ho pořád miluju!" sykla jsem. Lena se ohlédla na Toma,který stál ostražitě pár kroků za námi.
,,Já myslela,že máš jeho." pohodila k Tomovi hlavou. Ohlédla jsem se na něj. Sledoval mě. Jeho pohled byl jemný a plný lásky. Polkla jsem.
,,Já...já..." soukala jsem ze sebe. Lena si povzdechla.
,,Rozmysli se. Když zavoláš mé jméno do vzduchu,uslyším tě a přijdu." usmála se něžně a odběhla za svojí smečkou. Sesunula jsem se zničeně na kolena a hlavu složila s brekem do dlaní. Tom ke mě přiklekl a lehce mě objal. Stulila jsem se mu do náručí.
Tak koho z nich dvou sakra miluju?! řvala jsem na sebe v duchu.
************************** O pár dní později,alias o týden ************************
Stále jsem se nemohla rozhodnout. Kevina jsem doopravdy milovala,ale zase...potřebovala jsem Toma. A on potřeboval mě. Nechal mě,abych si to sama rozmyslela. Jakoby chápal tu roztržku v mé duši a chápal to,že jsem vlastně celou dobu myslela na Kevina. Ale s ním... Zatraceně! Proč je to tak složitý?!
Koukla jsem na nebe. Byla půlnoc,ale já nemohla usnout. Seděla jsem na posteli a koukala z okna ven. Ten pohled mě ukliďoval. Ale i přesto... Hvězdy mi připomínaly Kevinovi oči a samotné nebe Tomův elán. Nemohla jsem jednoho z nich opustit a druhého zase přijmout. Milovala jsem je oba... Ale přesto jsem s oběma být nemohla. Každý by čekal,že si vyberu Toma,jelikož byl z mého druhu,ale ... Snad mě to víc táhlo ke Kevinovi? Chtěla jsem ho zase cítit u sebe,chtěla jsem vnímat ty jeho něžné dotyky,toužila jsem poslouchat jeho krásný jemný hlas!
Jenže co se pak stane s Tomem? ... Zničeně jsem sklonila hlavu. V tu chvíli mě zezadu objali Tomovi hřejivé ruce. Prsty jsem se jich dotkla.
,,Ať se rozhodneš jakkoli,nebudu se zlobit a budu ti pomáhat." zašeptal i do ucha. Udiveně jsem se ohlédla. Usmíval se a ofinu měl elegantně zastrčenou za ušima. Pousmála jsem se.
,,Přátelé na život a na smrt?" nabídla jsem. Přikývl.
,,Přátelé na život a na smrt." usmál se. Vrhla jsem se mu kolem krku. Zasmál se a pevně mě objal.
,,Ani nevím,jak ti zato poděkovat." z očí mi stékaly slzy,slzy štěstí a lásky. Usmál se a pohladil mě po zádech. Ale mlčel. Jen mě tak tiše objímal v tichém slibu přátelství. Nechtěl za to nic.
,,Musíme ti najít noou holku." špitla jsem mu do ucha. Zasmál se a odtáhl se ode mě. Zadíval se mi do očí a já se prostě musela usmívat.
,,To nemyslíš vážně,že ne?" zasmál se. Ale já přikývla. Zamračil se a pohladil mě po čele. Zavrtěl hlavou a vstal,já s ním. Vyšli jsme ven a sedli si před dům. Pohlédla jsem na nebe. Měsíc zářil v přívalu štěstí,hvězd bylo nespočítatelno a nebe ještě ztmavlo,aby jejich krása zesílila.
,,Leno!!" křikla jsem. Tom sebou nechápavě trhl a koukl na mě. Jen jsem se chlácholivě usmála a vstala. Les byl tichý,zamlklý,jakoby očekával nějákou pohromu. Já ale věděla,že dnešek je den štěstí. Vrátím se zpátky ke Kevinovi a ještě získám spoustu přátel.
Přímo přede mnou z křoví vyskočila ladná hněda vlčice. Poklekla jsem k ní a podrbala ji za ušima.
,,Leno,rozhodla jsem se. Vrátím se ke Kevinovi." řekla jsem jí. Lena šťastně zavyla a z lesa se vyřítili ještě dva vlci. Erik a Karel. Bezpečně jsem je poznala. Lena vstala a rozeběhla se do lesa. Erik i Karel se přeměnili na lidi. S úsměvem jsem si je prohlédla. Oba vypadali šťastně.
,,Konečně! Myslel jsem,že už se nikdy neuvidíme!" usmíval se Karel. Lehce jsem pokrčila rameny.
,,A Kevin se bude konečně usmívat! Po tak dlouhý době!" zasmál se Erik. Vstala jsem a ohlédla se na Toma. s úsměvem nás sledoval a jen vrtěl hlavou. Ale oni se smířili. Vlkodlaci a upíři budou žít v míru!
,,San!" ozal se Kevinův radostný křik. Na tváři se mi objevil široký úsměv. Kevin vyběhl z lesa v lidské podobě a popadl mě do náručí. Málem jsem se robrečela štěstím. Objala jsem ho kolem krku a hlavu zabořila do jeho mikiny. Hladil mě po zádech a tiskl k sobě. Cítila jsem jeho radost.
,,Děkuju." zašeptal. Nechápavě jsem na něj koukla,ale on se díval na Toma. Taky jsem se na něj koukla. Tom kývl a usmál se. Kevin si mě prohlédl. Usmála jsem se. Měla jsem zpátky ty jemné nebesky modré oči a hebké vlasy. Přitiskla jsem se k němu a on mě políbil. Neváhala jsem a zapojila se. Po tak dlouhé době cítit jeho tělo na svém... Ach,Bože!
********************* O pár dnů později ************************
Koukla jsem podezřívavě na Toma i Kevina. Stáli spolu naproti mě a culili se. Přivřela jsem podezřele oči a oba si je prohlédla.
,,Tak co máte za lubem?" založila jsem ruce v bok. Tom ke mě hnedka přiskočil a zavázal mi oči šátkem. Chtěla jsem ho strhnout,ale Kevinova ruka mi v tom zabránila. Vyzvedl mě do náručí a zamířil se mnou ven. Nechápavě jsem se ho držela jako klíště a jen se modlila,ať to není něco hrůzostrašnýho.
Asi byste chtěli informovat,co se tu celou dobu děje,co? Je to prosté! Vlkodlaci a upíři se vážně spřátelili! Z Kevina a Toma se stali nejlepší přátelé a pořád si pomáhali.Někdy vyáděli takový skopičiny,že z toho byli na hlavu snad všichni. Ti moji přátelé upíři se hodně rychle spřátelli a zapadli do kolektivu. Teď se naše "smečka" ještě rozrostla. Ale žili jsme šťatně.
Od Leny jsem se nedávno dozvěděla,že na mě kluci něco chystaj. A jak jste zjistili,byla to pravda.
,,Kevine,kam mě neseš?" zeptala jsem se ho podezřívavě.
,,Nebuď zvědavá,budeš brzo stará." zasmál se. Praštila jsem ho do ramene. Teda aspoň doufám,neviděla jsem ho. Náhle mě pustil na zem a opatrně mi odkryl oči. Trhavě jsem se nadechla.
,,Všechno nejlepší!" vykřikli. Byli tam snad všichni! Celá naše parta a kámošky ze školy! Úúúža! Zasmála jsem se a rozhlédla se. Stáli jsme ve dveřích do společenky,hlavní ohromné místnosti, a všude to tu bylo vyzdobené. /plně jsem zapomněla,že mám narozeniny! S úsměvem jsem se připletla mezi své přátelé.
Seděla jsem venku a dívala se na oblohu. Byl už večer,něco kolem deváté. Uvnitř byla pořádná pařba,ale já jsem byla už trošku unavená. A potřebovala jsem čerstvý vzduch. Dostala jsem tolik dáárků! Ani bych vám je nemohla vyjmenovat...
,,Co tak sama?" ozval se za mnou Tomův sametový hlas. Usmála jsem se a ohlédla se. Klečel hnedka za mnou a usmíval se. Vlasy měl divoce rozčepýřené kolem hlavy,ale slušelo mu to.
,,Přemýšlím a raduju se." koukla jsem zase na oblohu. Tom mi odhrnul vlasy z krku a pak mi před očima zazářil překrásný stříbrný řetízek. Zapnul mi ho a usmál se. Se zatajeným dechem jsem se ho dotkla. Byl celý z pravého stříbra,leskl se a zářil. Přívěšek byl jednoduchý,ale krásný. Dva propletení hadi,čumáky držící zvláštní kouli. Nejspíše magickou. S úsměvem jsem se koukla na Toma. Ale...on zmizel! Rozhlédla jsem se,ale nikde nebyl.
,,Není rád středem pozornosti." ozvalo se přede mnou. Trhla jsem sebou a podívala se před sebe. Kevin stál ve stínu stromů a sledoval mě. Přešel ke mě a poklekl. Nechápavě jsem ho sledovala s bušícím srdcem. Měla jsem pocit,že mi vyletí z hrudi.
,,Nemám pro tebe takový dárek. Za to se omlouvám,ale..."
,,Eriku!" vyhrkla jsem. Zastavil se a povzdechl si.
,,Je v pořádku,tedy,alespoň fyzicky." řekl. Zamračila jsem se.
,,Jak to myslíš?" dívala jsem se na něj. Vlci,kteří stáli za ním,se začali přibližovat. Ostatní už nebyli na dohled. Ale vlci vrčeli,hrdelně a děsivě. Couvla jsem od nich. Erik se na ně nechápavě podíval,ale pak se mu zorničky rozšířily překvapením. Zamračil se a podíval se na mě. Udiveně jsem sledovala jeho i vlky.
,,Sandro!" ozval se za mnou Tomům vyděšený křik. Ohlédla jsem se. Za mnou stál ale... Veriteo. Vykřikla jsem a rozeběhla se pryč. Vlci se vrhli na Veritea. Erik se také přeměnil a zaútočil na něj.
,,Ach,jaké to představení." vydechl jízlivě Lucius. Stál přímo přede mnou a opíral se o strom. Zastavila jsem a vyděšeně ho sledovala. Měl na sobě džíny a černou košili. Vlasy měl sčesané dozadu a oči mu zářily krutostí. Naprázdno jsem polkla a chtěla couvnout,ale narazila jsem do dalšího z nich. Splašeně jsem se ohlédla. Pak mě jiný chytil za ruce a já vykřikla. Lucius se rozesmál. Byl to ledový smích. Vyděšeně jsem se krčila u toho,co mi svíral ruce železným stiskem.
,,Luciusi!" ten hlas...Nikdy bych ho nezapomněla... Kevin! Lucius sebou neklidně trhnul a ohlédl se. Stál za ním Kevin v plné síle. Hruď se mu poklidně vzdouvala a oči ho propalovaly skrz naskrz. Lehce jsem se pousmála,ale on o mě ani nezavadil pohledem. Zesmutněla jsem. Kevin hrdelně zavrčel a vrhl se na Luciuse. Strhl se ohromný souboj,který viditelně vyhrával Lucius. Neklidně jsem je sledovala. Náhle Lucius ale upadl na zem a svíral si pravé rameno. Látku na rameni měl spálenou.
,,Tom.." špitla jsem. Ohlédla jsem se do lesa. Stál tam,v rukou hořící koule a za zády své přátelé,kteří mu kryli záda.
,,Luciusi,tady nemáš co dělat. Už jednou jsem ti to řekl." zavrčel Tom. Kevin stál vzádu mezi stromy a pozoroval střídavě Luciuse a Toma. Odhadoval,kdo je větší riziko. Lucius vstal,stále si při tom držel rameno,a zhnuseně se na Toma podíval.
,,Vypadni." řekl Tom jednoduše. Lucius se rozesmál. Ale to už Kevin došel ke svému názoru a tlumeně zavyl. Z lesa vyběhlo snad patnáct vlkodlaků. Mezi nimi a mý přátelé. Luciuse ihned přešel smích. Ostražitě se rozhlédl kolem sebe a nakonec dal rozkaz k ústupu. Rázem jsem měla volné ruce a chtěla se vrhnout ke Kevinovi,ale on se otočil a odcházel. Nechápavě jsem sledovala jeho vzdalující se záda a po tvářích se mi kutálely slzy.
,,Neber si to tak. Bojí se,je zničený. Dej mu čas." promluvila Lena,která se ocitla vedle mě. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Zničený? A bojí se? Leno,vždyť já ho pořád miluju!" sykla jsem. Lena se ohlédla na Toma,který stál ostražitě pár kroků za námi.
,,Já myslela,že máš jeho." pohodila k Tomovi hlavou. Ohlédla jsem se na něj. Sledoval mě. Jeho pohled byl jemný a plný lásky. Polkla jsem.
,,Já...já..." soukala jsem ze sebe. Lena si povzdechla.
,,Rozmysli se. Když zavoláš mé jméno do vzduchu,uslyším tě a přijdu." usmála se něžně a odběhla za svojí smečkou. Sesunula jsem se zničeně na kolena a hlavu složila s brekem do dlaní. Tom ke mě přiklekl a lehce mě objal. Stulila jsem se mu do náručí.
Tak koho z nich dvou sakra miluju?! řvala jsem na sebe v duchu.
************************** O pár dní později,alias o týden ************************
Stále jsem se nemohla rozhodnout. Kevina jsem doopravdy milovala,ale zase...potřebovala jsem Toma. A on potřeboval mě. Nechal mě,abych si to sama rozmyslela. Jakoby chápal tu roztržku v mé duši a chápal to,že jsem vlastně celou dobu myslela na Kevina. Ale s ním... Zatraceně! Proč je to tak složitý?!
Koukla jsem na nebe. Byla půlnoc,ale já nemohla usnout. Seděla jsem na posteli a koukala z okna ven. Ten pohled mě ukliďoval. Ale i přesto... Hvězdy mi připomínaly Kevinovi oči a samotné nebe Tomův elán. Nemohla jsem jednoho z nich opustit a druhého zase přijmout. Milovala jsem je oba... Ale přesto jsem s oběma být nemohla. Každý by čekal,že si vyberu Toma,jelikož byl z mého druhu,ale ... Snad mě to víc táhlo ke Kevinovi? Chtěla jsem ho zase cítit u sebe,chtěla jsem vnímat ty jeho něžné dotyky,toužila jsem poslouchat jeho krásný jemný hlas!
Jenže co se pak stane s Tomem? ... Zničeně jsem sklonila hlavu. V tu chvíli mě zezadu objali Tomovi hřejivé ruce. Prsty jsem se jich dotkla.
,,Ať se rozhodneš jakkoli,nebudu se zlobit a budu ti pomáhat." zašeptal i do ucha. Udiveně jsem se ohlédla. Usmíval se a ofinu měl elegantně zastrčenou za ušima. Pousmála jsem se.
,,Přátelé na život a na smrt?" nabídla jsem. Přikývl.
,,Přátelé na život a na smrt." usmál se. Vrhla jsem se mu kolem krku. Zasmál se a pevně mě objal.
,,Ani nevím,jak ti zato poděkovat." z očí mi stékaly slzy,slzy štěstí a lásky. Usmál se a pohladil mě po zádech. Ale mlčel. Jen mě tak tiše objímal v tichém slibu přátelství. Nechtěl za to nic.
,,Musíme ti najít noou holku." špitla jsem mu do ucha. Zasmál se a odtáhl se ode mě. Zadíval se mi do očí a já se prostě musela usmívat.
,,To nemyslíš vážně,že ne?" zasmál se. Ale já přikývla. Zamračil se a pohladil mě po čele. Zavrtěl hlavou a vstal,já s ním. Vyšli jsme ven a sedli si před dům. Pohlédla jsem na nebe. Měsíc zářil v přívalu štěstí,hvězd bylo nespočítatelno a nebe ještě ztmavlo,aby jejich krása zesílila.
,,Leno!!" křikla jsem. Tom sebou nechápavě trhl a koukl na mě. Jen jsem se chlácholivě usmála a vstala. Les byl tichý,zamlklý,jakoby očekával nějákou pohromu. Já ale věděla,že dnešek je den štěstí. Vrátím se zpátky ke Kevinovi a ještě získám spoustu přátel.
Přímo přede mnou z křoví vyskočila ladná hněda vlčice. Poklekla jsem k ní a podrbala ji za ušima.
,,Leno,rozhodla jsem se. Vrátím se ke Kevinovi." řekla jsem jí. Lena šťastně zavyla a z lesa se vyřítili ještě dva vlci. Erik a Karel. Bezpečně jsem je poznala. Lena vstala a rozeběhla se do lesa. Erik i Karel se přeměnili na lidi. S úsměvem jsem si je prohlédla. Oba vypadali šťastně.
,,Konečně! Myslel jsem,že už se nikdy neuvidíme!" usmíval se Karel. Lehce jsem pokrčila rameny.
,,A Kevin se bude konečně usmívat! Po tak dlouhý době!" zasmál se Erik. Vstala jsem a ohlédla se na Toma. s úsměvem nás sledoval a jen vrtěl hlavou. Ale oni se smířili. Vlkodlaci a upíři budou žít v míru!
,,San!" ozal se Kevinův radostný křik. Na tváři se mi objevil široký úsměv. Kevin vyběhl z lesa v lidské podobě a popadl mě do náručí. Málem jsem se robrečela štěstím. Objala jsem ho kolem krku a hlavu zabořila do jeho mikiny. Hladil mě po zádech a tiskl k sobě. Cítila jsem jeho radost.
,,Děkuju." zašeptal. Nechápavě jsem na něj koukla,ale on se díval na Toma. Taky jsem se na něj koukla. Tom kývl a usmál se. Kevin si mě prohlédl. Usmála jsem se. Měla jsem zpátky ty jemné nebesky modré oči a hebké vlasy. Přitiskla jsem se k němu a on mě políbil. Neváhala jsem a zapojila se. Po tak dlouhé době cítit jeho tělo na svém... Ach,Bože!
********************* O pár dnů později ************************
Koukla jsem podezřívavě na Toma i Kevina. Stáli spolu naproti mě a culili se. Přivřela jsem podezřele oči a oba si je prohlédla.
,,Tak co máte za lubem?" založila jsem ruce v bok. Tom ke mě hnedka přiskočil a zavázal mi oči šátkem. Chtěla jsem ho strhnout,ale Kevinova ruka mi v tom zabránila. Vyzvedl mě do náručí a zamířil se mnou ven. Nechápavě jsem se ho držela jako klíště a jen se modlila,ať to není něco hrůzostrašnýho.
Asi byste chtěli informovat,co se tu celou dobu děje,co? Je to prosté! Vlkodlaci a upíři se vážně spřátelili! Z Kevina a Toma se stali nejlepší přátelé a pořád si pomáhali.Někdy vyáděli takový skopičiny,že z toho byli na hlavu snad všichni. Ti moji přátelé upíři se hodně rychle spřátelli a zapadli do kolektivu. Teď se naše "smečka" ještě rozrostla. Ale žili jsme šťatně.
Od Leny jsem se nedávno dozvěděla,že na mě kluci něco chystaj. A jak jste zjistili,byla to pravda.
,,Kevine,kam mě neseš?" zeptala jsem se ho podezřívavě.
,,Nebuď zvědavá,budeš brzo stará." zasmál se. Praštila jsem ho do ramene. Teda aspoň doufám,neviděla jsem ho. Náhle mě pustil na zem a opatrně mi odkryl oči. Trhavě jsem se nadechla.
,,Všechno nejlepší!" vykřikli. Byli tam snad všichni! Celá naše parta a kámošky ze školy! Úúúža! Zasmála jsem se a rozhlédla se. Stáli jsme ve dveřích do společenky,hlavní ohromné místnosti, a všude to tu bylo vyzdobené. /plně jsem zapomněla,že mám narozeniny! S úsměvem jsem se připletla mezi své přátelé.
Seděla jsem venku a dívala se na oblohu. Byl už večer,něco kolem deváté. Uvnitř byla pořádná pařba,ale já jsem byla už trošku unavená. A potřebovala jsem čerstvý vzduch. Dostala jsem tolik dáárků! Ani bych vám je nemohla vyjmenovat...
,,Co tak sama?" ozval se za mnou Tomův sametový hlas. Usmála jsem se a ohlédla se. Klečel hnedka za mnou a usmíval se. Vlasy měl divoce rozčepýřené kolem hlavy,ale slušelo mu to.
,,Přemýšlím a raduju se." koukla jsem zase na oblohu. Tom mi odhrnul vlasy z krku a pak mi před očima zazářil překrásný stříbrný řetízek. Zapnul mi ho a usmál se. Se zatajeným dechem jsem se ho dotkla. Byl celý z pravého stříbra,leskl se a zářil. Přívěšek byl jednoduchý,ale krásný. Dva propletení hadi,čumáky držící zvláštní kouli. Nejspíše magickou. S úsměvem jsem se koukla na Toma. Ale...on zmizel! Rozhlédla jsem se,ale nikde nebyl.
,,Není rád středem pozornosti." ozvalo se přede mnou. Trhla jsem sebou a podívala se před sebe. Kevin stál ve stínu stromů a sledoval mě. Přešel ke mě a poklekl. Nechápavě jsem ho sledovala s bušícím srdcem. Měla jsem pocit,že mi vyletí z hrudi.
,,Nemám pro tebe takový dárek. Za to se omlouvám,ale..."


no to ale na konci jká bych tě rozthla...jinak krasna kapitolka konečně kevin zpet