Autorka→ G.G.Grind.Girl4ever@seznam.cz
Z pohledu Kellana
,,Co se stalo tak strašně důležitého,že jsi nás musel vyrušit zrovna teď?" zavrčel jsem naštvaně.Z vlasů mi odkapávala voda.Palec jsem měl zaháknutý o osušku,kterou jsem měl kolem dolní části těla.Sjela mi o kousek níž a tak šlo vidět to,co na mě Cher miluje.Moje zvýrazněné pánevní kosti a..no nevím,jak vám to mám popsat,ale Cher tvrdí,že to má Channing Tatum.
Nad pomyšlením na Cher jsem se sám pro sebe pousmál.Vzpomněl jsem si na její vlnité hnědé vlasy a její nos.Na její ústa a její divoké hnědé oči,které jsou plné života.
,,Máme návštěvu." Promluvil Sebastian.Otočil jsem na něj hlavu.
,,A to je ta návštěva tak strašně důležitá?" pozvednul jsem obočí a podíval se na něho.Pevně semknul rty a podíval se mi do očí.
,,Pro nás ano.A pro Cher určitě taky." Zarazil jsem se.Pro Cher?Kdo by to mohl být tak zajímavý?Hirošima nás navštěvuje docela často.
Prošli jsme chodbou a vešli jsme do velkého obýváku.Někteří kluci seděli na gaučích.Dva z nich stáli před nějakou osobou.Dávali jí sklenici vody.
,,Co se to tu děje?" zeptal jsem se.Všichni na mě otočili hlavy.Noah a Kassius se na mě s obavami v očích podívali a ustoupili.Spatřil jsem dívku.Hnědé vlasy jí rámovaly kulatý obličej.Těžce oddechovala a zajíkavě vzlykala.Po tvářích jí tekly proudy slz a oči měla zarudlé.Hlavu měla ke mně otočenou z profilu.
Najednou se otočila a podívala se na mě.Upřeně se mi zahleděla do očí.Vypadala jako Cory.Jako by mu z oka vypadla.
,,Azime?Co tady děláš?" rychle jsem k ní přiběhnul a vzal jsem ji do náručí.
,,Viděla jsem ho.Viděla jsem,co mu dělají.Oni ho mučí.A já vím kde." Začala hlasitě brečet.
,,Azime o kom to mluvíš?" optal jsem se jí vylekaně.Nechodila sem k nám.Vlastně…jak ví,že tady bydlíme?
Rozbrečela se mi znovu.Vydechnul jsem.Zahleděl jsem se do země.Brečela tam a já ji držel za ramena na délku paží.Svaly na rukou se mi napínaly a žíly mi vystouply na povrch kůže.Objal jsem ji.Tisknul jsem ji na svou nahou hruď.Ona svoje ruce měla opřené o mou hruď.Tisknul jsem ji k sobě,jako bych ji mohl utěšit,ale nedařilo se mi to.
Byl jsem šokovaný,vylekaný a všechno na co si jen vzpomenete.Pusu jsem měl dokořán a oči rozšířené šokováním.
,,Azime tak o kom to sakra mluvíš?" optal jsem se jí docela hlasitě.Najednou hystericky vykřikla.
,,O Corym.Vím kde je Cory."
Z pohledu Eleni
Vyletěla jsem do sedu.Byla jsem úplně zpocená a nemohla jsem popadnout dech.Otočila jsem hlavu a uviděla Kristiana.Strašně jsem se lekla.,,Klid.To jsem já." mával přede mnou rukama.,,Musíš mě takhle děsit?" vyjela jsem na něj.,,Promiň.Měl jsem tě probudit.Jdeš na sundávání sádry.Ale,když..ty jsi tak sladce spala." řekl slaďoučce.Kulila jsem na něj oči.Usmál se na mě.,,Počkáme tě dole.My jsme připravení.Tak se uprav." Kývla jsem a vstala.
,,Kdo je ten Kristian?" zeptala jsem se sama sebe udiveně.Seděla jsem na posteli.Nohy jsem měla v tureckém sedu.Deník jsem měla rozevřený na nohách.Na okně jsem měla malou lampičku a zvědavě jsem četla.
Srdce mi divoce bušilo,když jsem si to četla.Úplně jsem to prožívala.Cítila jsem se,jako bych tam byla s ní.Jako bych já byla ona.Jako bych já byla ta hlavní hrdinka.Hltala jsem každé slovíčko,které bylo na těch papírech napsané.
Stále mi vrtalo hlavou,kdo byl Kristian.Už vím,že to byl mamčin kamarád a Kellanův taky.Kellanův.
,,Kellan." Šeptla jsem pro sebe a zahleděla jsem se někam do zdi.Začala jsem listovat deníkem na předešlé stránky.Na úplný začátek úžasného příběhu.
,, Vešla do třídy a za ní se objevil krásný kluk.Měl černé vlasy přehozené přes jedno oko.Měl bílou barvu.Vypadal nadpřirozeně." Četla jsem si nahlas z deníku.Vlasy mi padaly do tváře.Strkala jsem si je neustále za ucho.Začala jsem listovat dál.
,,Jeho ocelově šedé oči." Přečetla jsem si nahlas.
,,Co má tohle sakra znamenat?" podivila jsem se.
,,To si ze mě někdo dělá srandu?Vždyť…oni se přece nemůžou znát.Kellan žije teď a tady.Ona sice taky,ale…ale to sedí.Ne…nesedí.Jí je přece třicet a Kellanovi nanejvýš patnáct šestnáct.Jak…jak se sakra dostal do matčina deníku,který si psala před patnácti lety." Postavila jsem se a chodila sem a tam po pokoji.Zadumaně jsem si zuby seškrabávala lak z nehtů.Droboulinké kousky zaschlého laku se mi lepily ze zadu na zuby a taky jsem je cítila na jazyku.
,,Přehlídla jsem snad něco?" otočila jsem se na patě a přikročila zase k posteli.Přeskakovala jsem totiž některé listy.Nečetla jsem to celé.Neměla jsem moc času a chtěla jsem se toho dozvědět co nejvíc za krátkou dobu.No jo.Celá já.
Skočila jsem na postel.Otevřela jsem deník a listovala jsem na stránku,kterou jsem si nečetla.
,,Aha.Tady to je." Usmála jsem se a přiložila prst na šedou linku označující řádek.
,,Cher? Řekneme ti tajemství." řekl najednou Kellan.,,Ale nesmíš to nikomu říct.Budeš první člověk,který to bude vědět.Rozumíš?" Podívala jsem se na ně.To jsem ještě nevěděla,co to bude za tajemství.,,Přísahám." řekla jsem.,,Víš jak tě Kristian slyšel,když jsi to tak strašně šeptala.Nebo to,jak ti jakoby čtu myšlenky.Já ti je vážně čtu.Umí to i Kristian.My jsme…my jsme…"
,,Eleni.Ty ještě nespíš?" zaslechla jsem hlas.
,,Áááá." Vykřikla jsem a spadla jsem pozadu na tvrdou podlahu.
,,Auu." Zaúpěla jsem a rychle jsem si sedla.Ve dveřích stála teta.V ruce měla talíř,který zrovna utírala kostkovanou utěrkou.
,,Ahoj teto.No…zrovna jsem se chystala,že půjdu na kutě…" řekla jsem,naoko zívla a protáhla jsem se.
,,Aha.No…tak si lehni.Nezapomeň,že máš zítra školu." Usmála se na mě teta povzbudivě.
Usmála jsem se a postavila se na nohy.Posadila jsem se na postel.
,,Teto?Můžu se tě na něco zeptat?" optala jsem se.
,,Samozřejmě."
,,Jaká byla moje matka?" Teta vzdychla.Opřela se o futra.
,,Jaká byla tvoje matka?"
Kývla jsem.
,,Tvoje matka byla úžasná kamarádka.Byla úžasný člověk.Byla krásná.Uměla to s kluky.Často jsem jí záviděla.Záviděla jsem jí to,že ona měla lásku krásnou,kdežto já,když si našla kluka,tak to nebylo ono." Odmlčela se.Na tváři se jí najednou blýsknul úsměv.
,,Tvoje mamka byla ohromný vtipálek.Byla střelená.Dělala všechno proto,aby mě za každou cenu rozesmála.Vždycky,když jsem měla nějaký problém,tak mě vytáhla ven a dělali jsme spolu ohromné kraviny.Ale…bývala odjakživa strašně výbušná.Dokázala ji naštvat i maličkost.Taky byla nesnesitelně upřímná a nebojácná.Byla vážně úžasná,teda alespoň pro mě.A ne jenom pro mě.I pro tvého otce.Položil by za ni svůj život." Teta skončila a zadívala se do země.
,,No nic.Šup do postele.Zítra vstáváš brzo do školy." Usmála jsem se na ni a zalezla jsem pod přikrývku.
,,Dobrou noc teto."
,,Dobrou Eleni." Usmála se na mě,zhasla světlo a odešla.Otočila jsem se k oknu.
,,Dobrou noc mami.Dobrou tati." Šeptla jsem zasněně a zavřela jsem oči.Vzápětí jsem se propadla do hlubokého spánku.Na deník jsem úplně zapomněla.


Sakra, už do mohla vedieť. A mohla si to prečítať. Nemusela hneď zaspať.
No, už som zvedavá na pokračovanie. :P