Autorka→ Tiana.Clark@seznam.cz
Je jedna věc (docela důležitá), kterou jsem mohla prozradit už dřív, ale nechala jsem si ji až na teď. Také hlavně proto, že je velice radostná a do vyprávění o našem přepadení se nehodila.
Už během podzimních měsíců se ukázalo, že Alcarmova láska k Elen byla tak veliká, že vedla ke stvo-ření nového života. Ano, u nás Elfů není moc časté, že jednadvacetiletá dívka čeká dítě (většina Elfek mívá první dítě i o století později), ale u Elen tomu bylo jinak. Prozradila mi, že o tom malém, který uv-nitř ní vyrůstal, ví od prvního dne, že to prostě dívka vycítí. Nechtěla to ale nikomu říkat, aby jí nezakáza-li se mnou cestovat. Nechtěla to říct ani mně, protože ví, jak prořízlou pusu můžu mít, když si nedám dost velký pozor.
Že čeká děťátko, se jako první ve vesnici dozvěděla Amil někdy na začátku zimy. Vlastně ani nevím, jak k té informaci přišla, protože já jí nic neřekla a je mi jasné, že Elen o tom určitě také mlčela. Vidět to na ní nemohla, protože Elen neměla moc veliké břicho, navíc kvůli zimě nosila i spoustu vrchních vrstev, díky kterým své bříško dokonale zakryla. Amil má ale spoustu vlastností a schopností, díky kterým to pravděpodobně vycítila.
Naštěstí se ale Elen podařilo prosadit, aby se mnou i nadále jezdila. Musela samozřejmě slíbit, že bude nanejvýš opatrná a já musela slíbit, že se o ní postarám, kdyby se cokoliv stalo, ale to byla tak jako tak samozřejmost.
Teď konečně navážu na naši zaslouženou pauzu někdy v půlce ledna. Seděla jsem v našem domečku zachumlaná v teplých kožešinách a ruce jsem si hřála o pohárek s mátovým čajem. V krbu praskal oheň a za okny padal sníh, který opět zahaloval naši vesnici do bílého pláště.
Zvenčí byly slyšet hlasy pracujících žen a hrajících si dětí. Jak já byla ráda, že zrovna teď můžu sedět v teple domova. Amil totiž nechtěla, abychom s Elen pracovaly, vzhledem k tomu, že za pár dní budeme muset zase odjet.
Teď bych navíc stejně moc užitečná nebyla. Všechny práce, které jsou potřeba dělat, dělají ty, které tomu rozumí. Já bych akorát překážela. A kdybych si chtěla jít třeba hrát s ostatními dětmi? Nepřichází v úvahu! Titton by mě hnal. Že nastydnu, že se zraním, že z nebe spadne příliš velká vločka a praští mě do hlavy. Hlupák! Elfové nebývají nemocní ze zimy. Museli bychom být hodně oslabení - nemocní býva-jí většinou staří Elfové. Ale to by přeci nebyl Titton, kdyby mu pořád něco nevadilo.
Zdá se mi, že čím víc se blíží můj Nový počátek, který bude mimochodem už za měsíc, tím víc je pře-citlivělý. V tomhle ho ale docela chápu. Mám na dospělost zvláštní názory a on se bojí, co budu dělat nebo jak budu reagovat, až se ze mě stane dospělý Elf. Byl by nejraději, kdybych tu už měla rodinu a ona se o mě postarala, ohlídala mě. Nikdo ale nemá nejmenší tušení, kdy se nám muži vrátí.
Zrovna teď by se mi tu tak moc hodil Alcarmo. Vždycky jen stačilo, abych se k němu v zimě trochu přitiskla a najednou mi bylo teplo. Jeho dokonalá schopnost ovládat teplotu je záviděníhodná. Nevím, proč mu ji Duchové dali. Nevím, k čemu se mu může jako muži hodit, ale pro mě byla jeho schopnost za chladných nocí nebo zimních dní více než užitečná.
Napadlo mě, jestli musí bojovat i teď, když venku mrzne a padá sníh. Zajímalo mě, jestli mají dost tep-lého oblečení a dostatek jídla. Zase jsem si o ně začala dělat starosti. A s každým přibývajícím dnem byly ty starosti a obavy větší a větší.
Tolik jsem si přála, aby se všichni vrátili ještě před mým Novým počátkem. Nepřiznávám to ráda, ale začala jsem uvnitř sebe pociťovat jakousi změnu. Náznak zodpovědnosti a vážnosti. Nelíbilo se mi to, ale moc jsem to nemohla ovládat. Co bylo ale důvodem? Opravdu za to mohl přibližující se Nový počátek, nebo byl na vinně můj strach o zbytek mé rodiny? Nevím, ale ten pocit dospělosti se mi nezamlouval.
Navíc jsem se nemohla dočkat, až se tu objeví Alcarmo a uvidí svou milou v tak radostném očekávání. Teď už se totiž její bříško nedalo skrýt ani pod vrstvami teplého oblečení.
Také bych chtěla vidět výraz svého otce, až se dozví, že jeho nejstarší syn se také stane otcem. Teď už by to jen chtělo, aby se Alcarmo a Elen vzali, a byli bychom jedna obrovská a šťastná rodina. A taky že jednou budeme. Další na řadě by byl Sailon a Táro a pak Titton…
Hm. Nedokázala jsem si představit, že by mi Tára a Tittona okouzlila nějaká ochechule (v překladu pravděpodobně nějaká moje známá z vesnice). Znamenalo by to, že bych o ně přišla? Určitě ne. Vlastně
ano, ale ne. Chci tím říct, že bychom se bavili i nadále a oni by se o mně starali jako doposud, ale zároveň by na mě neměli tolik času a asi už bych je tolik nezajímala.
Na jednu stranu by se mi docela zamlouvalo, nemít je pořád za zadkem. Na druhou stranu si to ale ne-dokážu představit. Pravda, teď mi křídla přistřihuje jen Titton a ten na to ještě ke všemu nemá tolik času, ale pořád se stará. Kdyby tu byli všichni a všichni měli nějakou partnerku a věnovali se jí, kdo by se vě-noval mně?
Štve mě, že mě pořád někdo hlídá a komanduje, ale jaké by to bylo, kdyby mě nikdo nehlídal a neko-mandoval? Nikdy, přísahám nikdy, bych tohle nahlas neřekla, ale jestli mě přestanou za všechno pesko-vat, bude mi to strašně moc chybět. Teď mi to chybí. Vždyť to je můj život, to věčné napomínání. Jsem na to zvyklá prakticky od narození.
Takže kdyby mi nějaká odvedla i Tára s Tittonem, asi určitě bych z toho vůbec nebyla nadšená. Chy-běli by mi. Moc. A navíc všechny dívky nejsou tak skvělé, jako Elen.
Z tohohle přemítání a uvažování mě najednou vytrhly hlasité výkřiky a volání z venku.


Super kapča! Napínáš mě co se stane v další kapitole!
Jen tak dál!