3.kapitola: Setkání s vlkodlaky
11. září 2012 v 17:56 | Aranel van de´Corvin | Ta holka je nejen mrtvá, ale i šílenáAutorka→ alice.shinshekli@seznam.cz
"Co tady děláš, upírko?"
"Coby. Plavu a potápím se."
"Tady nemáš, co dělat. Tady to je naše."
"Sorry. Nevšimla jsem si, že byste to tu měli podepsaný."
"Máme přece smlouvu. Tohle je naše území. Vy máte svoje."
"Já žádnou smlouvu nepodepisovala."
"Domluvili jsme se. Slovně."
"Máte na to důkaz? "
"Mám svědky."
"Nezaujaté svědky?"
Zamračil se.
"No to zrovna ne."
"V tom případě nemůžete podat žádný důkaz, tak se jí nemusím řídit. Stejně tak bych mohla tvrdit, že sis ode mě půjčil milion a chtěla ho po tobě."
Ne, že bych potřebovala milion, těch mám dost, ale tady jde o princip.
"Jsi snad právník?"
"Máš stoleté zpoždění. Práva jsem vystudovala roku 1907. Pak jsem ještě pár let pracovala, pak jsem odešla a studovala něco jiného. Mezitím si dávám pozor, abych se udržela v obraze o nových postupech. Až vystuduju všechny obory, možná hodím druhý kolo. Škoda, že první univerzita vznikla poměrně nedávno. Jinak už bych měla všechno třikrát."
"Máme ale dohodu. Pokud jí nehodláte dodržet, bude válka."
"Kolikrát ti mám říkat, že já žádnou dohodu s vlkodlaky nedělala. Teda vlastně dělala, ale asi před tisícem let."
"Ty možná ne, ale tví kámoši ano."
"Za A, nevím o jakých kámoších mluvíš, za B, proč by se to, co oni řeknou mělo vztahovat na mě?"
"V té dohodě bylo: Já a všichni z mojí rodiny. Takže sklapni Cullenová."
"Nejsem Cullenová."
"Nejsi?"
"Jsi snad hluchý?"
"Ne."
"V tom případě musíš být mentálně postižený. Omlouvám se, že jsem to nevěděla. Mělo mi to dojít dřív. V tom případě to klidně zopakuji. Nejsem Cullenová," řekla jsem pomalu a s pečlivou výslovností.
"Jsi vegetariánka?"
"Co je ti do toho?"
"Zajímalo by mě, jestli budeš zabíjet lidi."
"Hm. Nejsi tak blbej, jak vypadáš."
"To ti teda pěkně děkuju."
"Nemáš zač."
"Tak si teda vegetariánka, nebo ne?"
"A to že se bavím normálně s lidmi, ti nic neřeklo?"
"Tak jo nebo ne?"
"Jo, ty otravo."
"Výborně," očividně se mu ulevilo.
"To jo. Jinak by totiž bylo o vlkodlaka míň. Ne, že by to bylo na škodu."
"Porazil bych tě," řekl dotčeně.
Zasmála jsem se.
"Máš teda dobrou fantazii. To je tak absurdní, že si to nedokážu ani představit. Leda počkat. Možná bych jeden scénář viděla. Já se budu smát, až se z toho položím. Pak bude lehké mě porazit."
"Tak si někdy dáme souboj," navrhl.
"Hm. Dobrý nápad. Co třeba tady a teď?"
Zasmál se.
"Na to zapomeň. Tak blbej zase nejsem. Souboj ve vodě s tvorem, který nemusí dýchat, by asi žádná sranda nebyla."
Tenhle rozhodně blbej není. Hm. A ošklivý taky ne. Zvlášť ty svaly. Ten by rozhodně stál za hřích.
"Ok. Tak pak dej vědět," řekla jsem a chtěla plavat pryč.
"Tak počkej, počkej," chytl mé zápěstí.
"Nejdřív tě odvedu za svou smečkou. Musíme se rozhodnout, co s tebou."
"Zpomal. Vidíme se poprvé a ty už mě chceš představovat rodině. Nezdá se ti, že na to jdeš trochu moc rychle? Ani neznám tvé jméno."
Trochu moc? Co to tady zase plácám?
Rozesmál se.
"No ne. Kdo by byl řekl, že s upírem může být taková sranda. Jsi asi mladá, co? Ti staří páprdové nemají ani tucha, co je smysl pro humor.. Mimochodem jsem Steve Blake."
"Diana Blacková," podala jsem mu ruku a on ji stiskl.
Pousmála jsem se.
"A věř mi, rozhodně nejsem mladá."
"Ach jo. Moje teorie je v prdeli."
"Ale není. Já možná jsem stará, ale jsem cvok."
"Jo, to teda jseš."
"Tak tady nebudeme oxidovat a pojď mě konečně představit těm ostatním místním vlčkům."
"No jo furt."
Jako bych ho nikam násilím tahala.
Doplavali jsme na břeh, řekli něco ostatním, nasedli na mou motorku a jeli.
Podle Stevovi navigace jsem dojeli k nějakému místu, kde se podle jeho slov nachází hlavní stan vlkodlaků.
Abych pravdu řekla, byl nějakej bledej.
Copak se z něj stává upír? To budou mít asi ostatní vlkodlaci radost. Já ho ale nekousla. Ale brzo ho kousnu, pokud se ke mně bude tak tisknout. To ho doma neučili, že nemá osahávat holky? Úchyl jeden.
Když jsem dorazila na místo, seskočil z motorky, při čemž spadl na zem, a zasténal: "Blacková, ty jezdíš jako šílenec."
Nezájem.
"Já jsem šílená, pokud ti to uniklo," řekla jsem a pomohla mu se zvednout.
"Ne, to mi rozhodně neuniklo. Nedá se to totiž přehlédnout."
"To je dobře," libovala jsem si.
"Koho nám to sem čerti nesou?" řekla právě přicházející žena.
"Čerti nikoho, ale tenhle úchyl sem přitáhl mě."
"Úchyl?" opakoval po mě, jak má ve zvyku, Steve.
"Jo úchyl," potvrdila jsem.
"Tiskl si se na mě, když jsme jeli na motorce."
"Tak si měla jet normálně."
"Já jela normálně. Dokonce jsem kvůli tobě jela pomalu. Nemůžu za to, že nic nevydržíš."
"Já že nic nevydržím?"
Bože. Vždyť to říkám.
"Ano. Nic nevydržíš!"
"Tak dost," přerušila naši diskuzi ta žena.
Teď jsem si všimla, že má na tváři hrozné jizvy. Brzo, co? Já jsem totiž strašně všímavá.
Hm. Taktní by asi bylo mlčet.
"U Dia! To se vás něco pokoušelo roztrhat na kusy?"
Tolik k mému taktu.
Žena se usmála.
"Dalo by se to tak říct. Já jsem Emily."
"Diana."
"Ráda vás poznávám. Dáte si něco k pití?"
Steve zblednul.
Nebledne on nějak často?
"Moc ráda. Máte vydru?" usmála jsem se a ukázala své ostré zuby.
Emilyn úsměv pohasl.
"Aha. Proč jí sem sakra taháš?" obrátila se na Steva. "Pokud chodíš s upírkou, tak je to tvoje věc, ale tady jí zabijou."
"To by si mohli zkusit," skočila jsem jí do řeči.
"A pokud zjistí, že spolu něco máte, tak tě přinutí, aby si jí zabil ty. Když odmítneš, zabijou oba," ignorovala mě přerušení.
"My spolu ale nic nemáme," řekl zmateně.
"Tak proč se držíte za ruce?" zamračila se Emily.
S leknutím jsem si uvědomila, že se stále držíme za ruce. Rychle jsme od sebe odskočili.
"Pouze jsem mu pomáhala vstát," objasnila jsem.
"Aha," řekla Emily zaraženě.
"Tak proč ji sem taháš?"
"Je to vegetariánka, ale není Cullenová."
Emily vykulila oči.
"Páni! To jsem ještě neviděla."
"Já nejsem věc," zavrčela jsem.
"Ach ano, samozřejmě. Omlouvám se."
"Omluva se přijímá."
"Sice ti nemám, co nabídnout, ale aspoň se posaď."
Emily je moc milá, tak jsem si řekla, že můžu trochu popustit své zvyky, které už jsou out. Dala jsem ruku na srdce.
"Děkuji mnohokrát, velectěná lady. Ať vám bohové oplatí vaši laskavost."
Zírali na mě jako na debila. Pak se Emily usmála.
"Je mi ctí, že mám tak zdvořilého návštěvníka. Z těhle těch bys nedostala zdvořilost ani bičem," loupla očima po Stevovi, který se tvářil: Já nic, já vlkodlak.
"Odkud ses tu vzala a jací bohové?" vypálil Steve.
"Z Řecka a řečtí bohové."
"Myslíš Zeuse, Afroditu, Poseidona a tak?"
"Dia," opravila jsem ho.
"Ne Zeuse. Ale ano. S ty jsi si samozřejmě jako pravý chlap vzpomněl na Afroditu. Vlastně mě překvapuje, že sis nevzpomněl na Área."
"Vzpomněl, ale nevěděl jsem, jak se to skloňuje."
Vyprskla jsem.
"Nesměj se mi. Ale to musíš být strašně stará. Vždyť Starověké Řecko bylo bůhví kdy. To ti je tak přes tisíc."
"Je mi 2828."
"Eh?"
Inteligentní reakce.
"Co ten překvapený pohled? Vždyť jsem ti říkala, že nejsem žádná mladice."
"Ale až takhle? To jsi nejstarší člověk, kterého znám."
"Toho člověka si vyprošuju."
"Chci říct nestvůru, teda stvoření, teda…."
"Osoba," napověděla Emily.
"Jasně. Jsi nejstarší osoba, kterou znám."
"To je lepší."
"Co tady dělá ta pijavice?" zahřměl nově příchozí obr.
"Ouje. Dorazili vlkodláčci," řekla jsem, když jsem viděla za obrem několik dalších smradlavých postav. Jeden z nich se proměnil a zaútočil na mě.
Okamžitě jsem přepnula na bojový režim.
Vyhnula jsem se mu a skočila mu na bok. Srazila jsem ho, posadila se na něj a držela ho na zemi.
Všemožně se snažil se osvobodit, ale nějak mu to nešlo. Přiložila jsem mu ruce na krk.
"Jediný pohyb rukou a zlomím ti vaz," pošeptala jsem mu do ucha.
Ztuhnul.
"Pokud pustíš Paula, tak tě nezabijeme a necháme tě bez úhony opustit naše území," řekl ten obr. Asi to bude alfa.
"Takže za a) nehraju na území, za b) myslíte si, že bych nezvládla pár vlkodlaků?"
Dokázala bych je zabít pouhou myšlenkou.
Potom přišel Steve a vysvětlil situaci.
"Tak dobrá," řekl alfa.
"Pusť Paula, dohodneme se."
To zrovna.
"Myslím, že takhle se dohodneme snadněji."
"Prostě ho pusť," zavrčel alfa.
"Ne," opakovala jsem tvrdohlavě.
Zdá se, že Steve není jediný vlkodlak, kterému se musí všechno opakovat.
Nakonec to vzdali a začali jsme se dohadovat v téhle pozici.
"Uděláme to jako s Cullenovými, co ty na to Same?" navrhl jeden a otočil se na alfu.
"Dobře," přikývl Sam. "Nebudeš tady nikoho zabíjet, vzájemně se neprozradíme a nepolezeš na naše území."
"Tak na to zapomeňte," vyhrkla jsem.
"Jste se posrali, ne? Já budu chodit, kam budu chtít."
"To nepřipadá v úvahu," řekl Sam neústupně.
Viděla jsem, že ho nepřemluvím. Leda, že by…… Jasně!
Pustila jsem Paula a běžela k Emily. Dostala jsem se za ní a položila jí nehet na krční tepnu.
Komentáře
Ta teda umí vyjednávat
ani se jí nedivím, taky bych tak reagovala
těším se na další ;)
opravdu pěkná vtipná povídka, musím se pořád smát, už se nemůžu dočkat další kapitoly ![]()
Vaše komentáře mě hrozě potěšili, takže jsem chtěla poslat další kapitolu už dneska, ale bohužel jsem nemocná (zítra jdu k doktorovi, jestli mi nedá antibiotika), takže jí dopíšu až mi bude líp. Snad příští týden, ale nemůžu nic slíbit . Jen to, že se kvuli vašem komentům budu snažit co nejvíc (tolik jsem jich asi nikdy neměla.)


úplne super
