close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

8.kapitola

11. září 2012 v 17:55 | Aranel van de´Corvin |  Deník upíří teenagerky 2

Z pohledu Kellana

Díval jsem se na brečící Azime s očima dokořán překvapením.Všichni jsme čekali tak strašně dlouho.Tak strašně dlouho jsme ho hledali.A teď najednou ví kde je.

Srdce mi poskočilo radostí.Naděje na jeho záchranu.Ale…zbyly ve mně i pochybnosti.Myslím,že by se tohle Charline neměla dozvědět.

Z mých myšlenek mě vytrhl zvuk tříštící se skleničky.Otočil jsem hlavu.Charline stála ve dveřích s očima dokořán.Držela si kolem těla přikrývku.

Najednou se jí oči zalily slzami.

,,Charline.Běž do ložnice.Hned přij…" nestačil jsem dokončit.

,,Kde je?" vrhla se k Azime.Azime se na mě podívala.Zavrtěl jsem hlavou.

,,Charline.Jdi pryč." Odsekla jí.

,,Azime sakra kde je?Řekni mi to.Azime prosím." Sípala Charline přes slzy.Působila jako nějaký cvok.Chytla Azime za ruku a svezla se na zem do přikrývky.

,,Azime prosím." Šeptala stále dokola a brečela.Sklonila hlavu a pořád nepřestávala plakat.Azime se na ni dívala a začala taky brečet.Ty dvě postihly záchvaty hysterie.Co může být lepšího než dvě bláznivé ženské,které jsou posedlé bulením.O můj bože.

Přelétl jsem pohledem kluky z party.Mlčky přihlíželi,jak ty dvě brečí.V očích se i jim blýskaly slzy.Bylo to dojemné,to musím uznat.I mě píchlo v srdci,když jsem je takhle viděl.

,,Charline.Pojď se mnou." Popadl jsem ji pod pažemi a začal ji táhnout z pokoje.

,,Ne.Musím vědět kde je.Kellane já to musím vědět." Brečela neustále a mrskala sebou.Stisknul jsem ji silně v náruči a odvedl jsem ji pryč.Ty jo a že mi to dalo zabrat.Takovou rozčilenou upírku táhnout pryč.To je práce na deset minut.Utrpěl jsem pár škrábanců a dvě kousnutí do ruky,ale přežil jsem,a to je důležité.


Mrsknul jsem jí na postel.Lehnul jsem si na ni,aby se nemohla hýbat.Ale byla jako plaz.Pořád sebou šila a mrskala a škubala.

,,Kellane pusť mě.Já to musím vědět." Zatínala zuby.Byla rozčilená.Po tvářích se jí kutálely slzy.

,,Nemůžu tě pustit.Ještě uděláš nějakou šílenost."

Vzepjala se.Už se nadechovala,že zase něco řekne,ale já ji políbil.Zacpal jsem jí pusu a zároveň ukojil touhu po jejích rtech.

Odtáhnul jsem se od ní.Konečně se trochu uklidnila.

,,Přísahám,že ho najdu." Vydechnul jsem jí do úst a svalil se vedle ní.Přitisknul jsem ji k sobě.

Hladil jsem ji po vlasech a přemýšlel o tom všem.Přemýšlel jsem o tom,co bude,až Coryho najdeme.Charline z celého srdce miluju.Neumím si představit,že už bych ji neměl.Neuměl jsem si představit život bez jejího úsměvu,bez jejího hlasu,její tváře,jejích vlasů.

Kdybych si měl vybrat mezi životem bez ní a smrtí,vybral bych si smrt.Kdyby byla šťastná,klidně bych se vyměnil s Corym.To vše jen proto,aby byla šťastná.

Políbil jsem ji do vlasů a otřel si o ně tvář.Podíval jsem se na ni.Byla na mě svalená a klidně oddechovala.Oči měla zavřené.Spala.

Pousmál jsem se pro sebe.Opatrně jsem ji položil do polštářů a vstal jsem z postele.Odplížil jsem se z ložnice,jak nejtišeji to šlo.Otevřel jsem pomalu dveře.Naposledy jsem se otočil na svého miláčka a odešel jsem.

Z pohledu Charline

Zaslechla jsem,jak zapadnul zámek.Otevřela jsem oči.Rozhlédla jsem se po pokoji.Vstala jsem z postele a přešla ke skříni.Rychle jsem vytáhla rifle a křiklavě oranžové tílko.Natáhla jsem na sebe oblečení a vytáhla batoh.Naházela jsem tam pár kousků oblečení.

Přecupkala jsem po špičkách ke dveřím a přiložila ucho na tvrdé dřevo.Nikde nikdo.Pomalu jsem vylezla ven.

Přeběhla jsem chodbu a zastavila se u dveří do obýváku.Přiložila jsem k nim ucho.Zaslechla jsem rozhovor.

,,Kde je Cher?" ptal se Sebastian.

,,Spí." Odpověděl Kellan a přešel ke stolku.Vzal si sklenici vody a přešel k Azime.Teda soudím podle zvuků.

,,Tak Azime.Řekni nám všechno co víš."

Vzdych a popotáhnutí.Polknutí.

,,Začalo to takhle.Šla jsem večer spát.Lehla jsem si do postele a přemýšlela o Corym.No a pak jsem usnula."

Ticho.

,,Ve snu jsem viděla strašně starý zámek.Byl v lese.Nevím,jestli to bylo vůbec tady v Itálii.Nevypadalo to tak.A taky to tak není."

Odmlčení.

,,No víte.Musela jsem projít všechny zámky tady v Evropě a zjistila jsem,že je to zámek kdesi v Bojnicích na Slovensku.Takže celkem dálka.No…ale pokračuji.Cory tam asi objevil
schopnost,kterou má málokterý vlkodlak.Je to proto,že nenajde jakýsi vnitřní klid.Když ho ale daný jedinec najde,myslím vnitřní klid,tak se může spojit s nějakou osobou své krve,čili s někým z rodiny.Stane se to ale málokdy,protože osoba s kterou se chce spojit musí spát.A vlkodlaci nespí moc často.Když se to ale podaří,jedinec se kterým se ten dotyčný spojí vidí všechno očima toho klidného debila."

,,Proč debila.Vždyť tvůj bratr našel taky ten…vnitřní klid.Měla bys být ráda."

,,Nejsem." Vyjekla najednou.

,,A proč?" optal se Kellan.

,,Viděla jsem všechno.Všechno co mu v té chvíli dělali.Všechno.Vypadal….Cory…vypadal hrozně." Propukla v pláč.

,,Měl jizvy na nohou,na rukou,na břiše.Tekla po něm krev.Dokonce měl i jizvy po tom,co měl nějaké zlomeniny.Hnusné zlomeniny.Po celém těle měl modřiny a…." nedořekla a začala strašně brečet.Nemohla přestat.

,,Kellane zachraňte ho." Zaskučela a svalila se do pohovky.Všechno jsem si živě představila.Z očí mi začaly prýštit slzy.Musím ho zachránit.

Jak nejtišeji jsem dovedla jsem vběhla na chodbu.Obula jsem si svoje kotníkové Nike boty.Rychle jsem popadla papír a tužku a naškrábala jsem vzkaz.Pustila jsem ho na zem a vyběhla jsem z baráku směrem na vlakové nádraží.
Z pohledu Eleni

Probrala jsem se z hrozné noční můry.Byla odporná příšerná strašná.

Lapala jsem po dechu.Ruce se mi třepaly,cvakala jsem zuby a otřásala se zimou.Po tvářích se mi kutálely slzy velké jako hrách.

To,co jsem viděla bylo….tak živé a nepopsatelné.V tom snu…mě mučili.No…ne mě,ale nějakého kluka.Krásného kluka asi v mém věku.Viděla jsem ho.Byla jsem on.

Měl hnědé vlasy a ostře řezanou tvář.Úžasnou pusu.Krásné hnědé oči.Byl dokonalý a … byl mi strašně povědomý.

Mučili ho z jakémsi starém zámku v lese.Ten zámek byl krásný.Měl zelenou střechu a byl takový béžový až žlutý.Měl spoustu věžiček.

Co mě ale nejvíc dostalo,tak to,že na mě volal ten muž v klobouku.A volal.

,,Eleni.Pojď si pro tatínka." Asi nevěděl,že ho slyším.Možná si to sám pro sebe šeptal.Ale nebyl to on,kdo ho mučil.

On jen seděl v jakémsi křesle.Najednou ten kluk,já,vykřiknul.

,,Eleni.Pomoc." a v tom jsem se probudila.
Bylo to hrozné.Hrozné,hrozné,hrozné,hrozné.

Nemohla jsem přestat brečet.Bylo to tak živé.

Rychle jsem rozsvítila lampičku a vyskočila z postele.Sotva jsem se udržela na nohou,jak se mi třásla kolena.Polil mě studený pot,byla mi zima.Celá jsem se třásla strachy.

Slzy a vzlykot jsem nemohla zastavit.Bylo to…děsné.Chudák kluk.

,,Musím mu pomoct." Šeptla jsem si pro sebe.Popadla jsem notebook a najela jsem na Google.Zadala jsem si staré zámky v Evropě.Oči se mi jen míhaly po obrazovce.

O můj bože.To je on.To je ten zámek.

,,Zámek v Bojnicích na Slovensku." Přečetla jsem si šeptem.Zavřela jsem notebook a zabalila ho do tašky.Přeběhla jsem ke skříni.Oblíkla jsem si černé kalhoty a žluté tričko.Nazula jsem si svoje černobílé Adidasky.Sbalila jsem pár věcí do batohu.

Nemůžu jít dveřmi.Musím oknem.

Popadla jsem malý kousek papírku a černou propisku.Naškrábala jsem tetě vzkaz.

Ahoj teto.Promiň,ale musela jsem to udělat.Musím mu pomoct.Je mi to moc líto.Dej pusu Channovi.Mám vás ráda.Pa tvoje Eleni.

Položila jsem lísteček na postel a vylezla na ni.Otevřela jsem okno.Pohladil mě příjemný vánek.

Přehodila jsem nohu přes parapet a pak i druhou.Seskočila jsem na stříšku nad vchodem a pak jsem zázračně slezla dolů.

Rozběhla jsem se do hluboké a temné noci,rovnou na vlakové nádraží.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Žanda Žanda | E-mail | Web | 14. září 2012 v 16:10 | Reagovat

Ááááá! Úžasný.. Těším se na další kapitolu! :)

2 Gabux Gabux | Web | 22. září 2012 v 16:33 | Reagovat

Další prosím :)

3 Ms.Mee Ms.Mee | 29. října 2012 v 21:48 | Reagovat

Mne je veľmi ľúto Kellana. On, ostane sám. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama