close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

12.kapitola, 2.část

15. října 2012 v 15:18 | Aranel van de´Corvin |  Opuštěná

Ve spěchu jsem ze sebe shodila všechny přikrývky, čaj jsem na stůl postavila tak nešikovně, že se vy-lil, ale v tuhle chvíli mě to nezajímalo. Vyběhla jsem ven a rozhlédla se po náměstí. Nad vesnicí se vzná-šel obrovský mrak. Tedy tak se mi to zdálo na první pohled. Ve skutečnosti šlo o nějaké obrovské okříd-lené tvory. Nikdy jsem podobná zvířata neviděla.
Po chvíli jsem si uvědomila, že každé z těch zvířat má několik jezdců. Stála jsem tam jako opařená a zírala na nebe, jak se ti obrovští tvorové pomalu snášejí k zemi. Okolo se ozývaly zděšené výkřiky a vo-lání. Evidentně ani ostatní moc nevěděli, co se děje.
Na náměstí přistál první tvor. Měl hlavu a křídla orla, tělo ale nebylo ptačí. Měl čtyři nohy, z toho ty přední jako ptačí vypadaly, ale ty zadní ne, a měl dlouhý ocas, na konci chlupatý. Vůbec jsem nevěděla, k čemu to přirovnat. Když jsem se konečně dostala pohledem k jeho jezdci, spadl mi kámen ze srdce. Byl to Hérakles. Postupně se začala snášet i ostatní zvířata a já v těch jezdcích poznala naše muže.
"Rychle sežeňte léčitelky a nějaké kožešiny. Také bude potřeba spousta obvazů!" zavolal Hérakles, který právě seskočil z toho podivného tvora. Všimla jsem si, že má v rameni zabodnutý šíp. Nebo alespoň to, co z něj zbylo.
Úleva, která se dostavila po tom, co jsem uviděla naše muže, mě najednou opustila. Oni byli zranění. Teď jsem to už i viděla. Z hřbetů těch tvorů sundávali bezvládná a krvácející těla. Někteří byli v pořádku, alespoň více méně, ale někteří na tom byli skutečně zle.
Celý ten obrovský šrumec, který mě vytáhl z tepla domova, se začal dít nanovo. Všichni začali zběsile běhat sem a tam, do domů a zpět. Nosili pití, jídlo, kožešiny, obvazy, léčivé medicíny a byliny.
Hérakles začal rozmlouvat s Amil a já se začala shánět po mé rodině. Nikde jsem je ale neviděla.
"Marillo, pojď sem," uslyšela jsem najednou Tittona, chytil mě za ruku a strhl stranou z toho obrov-ského chumlu plného spěchu. "Našel jsem tvého bratra."
"Kterého? Rychle za ním!"
Ani mi neodpověděl. Rychle se mnou oběhl celý ten dav a dovedl mě k zadní části, která byla na dru-hém konci náměstí. U těch podivných zvířat s obrovským, nebezpečně vyhlížejícím zobákem stálo a leže-lo pár mužů. Svého bratra jsem zatím neviděla.
Najednou se Titton zastavil, tak jsem se na něj nechápavě podívala a zjistila, že kouká dolů. Sklonila jsem hlavu a v tu chvíli jsem měla pocit, že snad omdlím. Až do teď by mě ani ve snu nenapadlo, že ně-kdo z členů mé rodiny nedojde po svých. Až do teď pro mě bylo naprostou samozřejmostí, že jsou všich-ni v pořádku.
Padla jsem do sněhu na kolena vedle ležícího těla, které bylo přikryté jen kouskem nějaké látky, ještě ke všemu celé promáčené a zakrvácené. Byl to ten mladší z mých bratrů.
"Oh Duchové! Sailone, propána Sailone!" trochu jsem s ním zatřásla, a tak pomalu a ztěžka otevřel oči a zamračil se. Tvář se mu ale rozjasnila, když mě uviděl.
"Marillo? My už jsme doma?"
"Ano, ano jste doma! Sailone, co se ti to stalo? Duchové to je hrůza! Jak…co…?" nevěděla jsem na co se ptát dřív, nevěděla jsem co dělat jako první. Popadla jsem cíp svých šatů a setřela mu z obličeje lehký poprašek sněhu.
"Je mi zima, Marillo," zašeptal. Hlas se mu třásl a byl velice tichý. Koukla jsem zoufale na Tittona, který pořád stál vedle mě.
"Můj otec je v pořádku, už je u matky. Pojď, vezmeme ho rychle do tepla." Sehnul se a bez větších ob-tíží vzal mého bratra do náruče. "Sežeň co nejvíce přikrývek a ustel mu před krbem, je promrzlý na kost. Já ho tam donesu."
Okamžitě jsem ho poslechla. Rozeběhla jsem se domů, kde jsem popadla všechny přikrývky, co mi přišly pod ruku a rychle je vyskládala na místo před krbem. Titton vlezl dovnitř a když viděl, že mám hotovo, uložil Sailona do přikrývek.
Chtěla jsem ho do nich i zabalit, ale Titton mě chytil za ruku. "Počkej Marillo, myslím, že bude potře-bovat nejdřív ošetřit."
Nadzvedl látku, kterou byl bratr přikrytý. Měl ovázaný bok, ale látka, která měla sloužit jako obvaz, byla celá zakrvácená.
"Má zraněnou i nohu," řekl mi Titton. "Marillo, slyšel jsem otce, jak říká, že je zázrak, že někteří zra-nění přežili cestu domů. Prý na těch tvorech letěli pár hodin a prý je tam nahoře neskutečná zima. Všichni dostali jen základní ošetření, spousta jich po cestě zemřela."
"Cože? Kde je můj otec? A Alcarmo? A Táro?"
Titton pokrčil rameny a zatvářil se dost bezmocně. "Já opravdu nevím, Mar. Venku je velký shon a ni-kde jsem je tam neviděl. Podívej, teď je tu ale Sailon a potřebuje ošetřit, musíme začít něco dělat. Pokus se mu zatím nějak vyčistit ránu, já seženu někoho dospělého." S těmi slovy odešel z domu.
Podívala jsem se do tváře svého bratra. Měl ji zkřivenou bolestí a měl zavřené oči. Měla jsem co dělat, abych udržela slzy. Jak se mu mohlo něco takového stát? Byl tak silný a šikovný!
Rychle jsem ale z hlavy vytěsnila všechny otázky i strach. Musela jsem se postarat o bratrovu ránu. Přinesla jsem teplou vodu a dala nad oheň ohřívat další. Jeho zranění bylo ošklivé a hluboké a měla jsem pocit, že se do něj dává i nějaká infekce. V životě jsem neošetřovala nic než pár škrábanců, a to většinou jen na sobě. Vůbec jsem nevěděla, co dělat.
Jak já jsem se v tu chvíli nenáviděla. Celý život se snažím být svá a dělat si, cokoliv mě napadne. Sna-žím se být jako oni - muži. Kdybych já hloupá dala na rady svého otce a začala se věnovat léčitelství! Teď bych mu dokázala pomoci a nebyla bych tak zoufale bezmocná.
Chvíli po tom, co jsem mu ránu aspoň očistila vlažnou vodou, se rozrazily dveře a v nich stál Hérakles.
"Potřebujete pomoct s bratrem?" S těmito slovy se k němu sehnul a začal si prohlížet ránu. Sám měl ruku v místech, kde mu z ní předtím koukal šíp, jen ledabyle zavázanou.
Chviličku po něm vešel Titton. "Hérakles nám pomůže. Žádná léčitelka teď není volná."
"Jak nám ale může pomoct?" zanaříkala jsem a zvědavě se na něj zadívala.
Bojovník se pousmál. "Má babička byla léčitelka. Jako malý jsem s ní trávil spoustu času, hlavně po tom, co mí rodiče zemřeli. Hodně mě toho naučila, i když jako žena bych to umění uplatnil lépe. K ničemu to ale nebylo, teď můžu aspoň trochu pomoci." Rozhlédl se po domečku a pohledem se zastavil na mé skromné kuchyňce, hlavně na mých sušených bylinách. "Dokázala byste sehnat nať kontryhelu obecného? Budu potřebovat asi i další věci, ale tahle je teď nejdůležitější, musím mu vyčistit tu ránu, má ji hodně špinavou."
"Tady to nemám, ale určitě seženu ve skladu," přikývla jsem a rychle vyběhla ven.
U skladu byl docela nával, ale podařilo se mi potřebnou bylinu sehnat docela rychle. Když jsem se vrá-tila zpět, řekl mi Hérakles jak uvařit jednoduchý odvar na pročištění ran.
Většinu času jsem tam ale jen stála a vyděšeně pozorovala, jak bojovník mému bratrovi čistí ránu nebo fixuje zraněnou nohu. Hérakles mě potom poslal ještě pro pár bylin a nakonec Sailonovi ránu zavázal.
"Půjdu teď pomoct dalším, pak se na Sailona zase přijdu podívat, nebo sem někoho pošlu," řekl spěšně a odešel.
Sedla jsem si ke svému bratrovi a hřbetem ruky si utřela uslzené oči. Kde jsou sakra ostatní?! Kdyby byli mezi ostatními a byli v pořádku, už by přišli. A kdyby byli zranění, někdo by mi dal určitě vědět. Navíc je Titton venku hledal, ale nenašel ani jednoho.
Můj mladší ochránce za chvíli taky odešel, šel totiž pomáhat tam, kde to bylo potřeba. Já jsem zůstala u Sailona a omývala mu čelo studeným hadrem. Měl horečku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik ti je

8-10 let 3.4% (48)
10-13 let 20.4% (291)
13-16 let 57.2% (815)
více 19% (270)

Komentáře

1 niletka niletka | E-mail | 15. října 2012 v 15:59 | Reagovat

páni pěkný další kapitolka?? :D

2 Šárka Šárka | 15. října 2012 v 17:39 | Reagovat

Konečně!! Bomba. Doufám, že se její rodina najde :-)

3 Saskie Saskie | 16. října 2012 v 22:14 | Reagovat

Super, zase další dokonalá kapitolka, doufám že bude brzy další!!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama