close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

8.kapitola

15. října 2012 v 15:54 | Aranel van de´Corvin |  Dvě strany galeonu

Okey, okey, omlouvám se, ale nějak jsem zapomněla… Sklerotik jsem, no… Takže se omlouvám :D
Každopádně tu máte osmou kapitolu, trošku o ničem, ale důležitá pro budoucí děj ;)
Prameny Siriovi minulosti jsou z wikipedie J

Zatímco jsem bezcílně bloudila po chodbách jsem se zotavovala z šoku, který jsem před několika hodinami prožila. Potřebuju si s někým promluvit. Hned… otázkou je, kdo na mě v deset večer bude mít čas a náladu a nepošle mně do…jistých míst. Daniela!

Ta by teď měla se Severusem pracovat na výzkumu, nebo něčem takovém. Ano, já vím že jsem ji asi měla poslouchat, když mi to všechno do detailů popisovala, jenže mé vědomosti selhali u druhé věty. Tou první byl pozdrav.

Dostat se do sklepení mi už nedělalo žádné problémy, takže necelých deset minut od nápadu popovídat si jsem stála před vraty vedoucími do Severusových komnat. Klepání jsem zavrhla, Daniela mi prozradila, že Severus se poučil a pokaždé si zabezpečí dveře švellisimem. Vytáhla jsem hůlku.

"Alohomora." Dveře se k mému úžasu otevřeli. Já čekala že Severus bude poněkud obezřetnější. Dalším překvapením bylo, že v místnosti nikdo nebyl. Vešla jsem a rozhlédla se. Dveře do ložnice byli pootevřené.

To nad tím experimentováním usnuli?


Pomalu jsem se ke dveřím přiblížila a zaslechla jakési neidentifikovatelné zvuky. Dveře jsem rozevřela a naskytl se mi pohled, na který budu zapomínat ještě dlouho. V Severusově ložnici byla knihovna a prostorná postel s černou dekou a černými polštáři. Okolo postele bylo rozházené oblečení a v posteli leželi Severus a Daniela a líbali se.

"Vy na to teda jdete hopem." Uklouzlo mi. Daniela vyjekla a zakryla se dekou, stejně jako Severus který mě provrtal smrtícím pohledem.

"Mít u sebe hůlku, s klidným svědomým tě zabiju." Zasyčel. A jak jsem asi mohla vědět, že tu budou… dělat kraviny? Pozvedla jsem hůlku, kterou jsem měla od svého vloupání v ruce:

"Accio Severusova hůlka." Hůlka která se zvedla ze země ke mně dolevitovala a já jsem ji zachytila ve vzduchu, zatímco Severus se spěšně oblékal. Daniela si raději zalezla pod deku.

"Tu hůlku ti vrátím, až se uklidníš, ano?" Navrhla jsem mu.

"Věř mi, že do té doby tě podříznu." Odpověděl mi s výrazem znechucení, vstal z postele a udělal krok ke mně. Já o krok poodstoupila.

"Neříkej, že bych ti nescházela." Nechtělo se mi tomu věřit.

"Ale ano, tak za padesát let bych možná mohl začít pociťovat cosi, co by se dalo s trochou fantazie považovat za lítost." Ušklíbl se a udělal ke mně další krok.

"Severusi, na ní!" Ozval se Danielin hlásek z pod deky.

"S radostí." Usmál se na mně Severus a já začala couvat.

"To ti teda pěkně děkuju." Křikla jsem za Danielou a zahodila Severusovu hůlku. Se slovy Hledej šmudlo.jsem sprintem opustila Severusovo doupě. Kvůli obavě o mé chatrné zdraví jsem se zastavila až poté, co jsem vyběhla z hradu. Noc zřejmě strávím pod širákem. Jedinou dobrou věcí bylo, že jsem se dostala z šoku. Zjevně jsem potřebovala ještě větší.

Když jsem se procházela po školních pozemcích, uviděla jsem Siriuse. Stál opřený o strom. Nenápadně jsem udělala krok zpátky a otočila se, přičemž jsem zadoufala že hrdličky se společně nějak zabaví, zatímco já v pořádku projdu k sobě, když mě zastavil jeho hlas:

"Jsi nenápadná jako Srabus na sjezdu hippiesáků." Se zaklením jsem se zastavila a uslyšela jeho kroky.

"Co tu děláš?" Otočila jsem se na něj.

"Přemýšlím." Odpověděl mi a dal mi tím najevo, že to tu se mnou nechce rozebírat.

"O čem?" Zajímala jsem se.

"O své minulosti. Nechtěla jsi náhodou jít?" Připomenul mi. Všichni lidé v mém okolí jsou nevrlí. Skvěle.

"Ani ne. Povíš mi o ní?" Mohla bych na něm zkusit psychologický rozbor osobnosti. Jako malá jsem chtěla být psycholožkou, ale po pár pokusech na kamarádech, kteří skončili U svatého Munga jsem toho nechala.

"Proč bych měl?" Zeptal se s hořkostí v hlase.

"Protože se ti uleví?" Navrhla jsem mu s nevinným úsměvem.

"Nemyslím si." Sirius se posadil u nedalekého stromu a teď se o něj opíral zády, "Ale jak chceš. Nechtěla by ses před tím posadit?" To vypadá na dlouhý rozhovor.

"Proč ne." Pokrčila jsem rameny, přisedla si k němu a opřela si hlavu o jeho rameno.

" Byl jsem poslední mužský potomek významného čistokrevného kouzelnického rodu Blacků. Překvapení, co? Moji rodiče Orion a Walburga Blackovi pocházeli oba z tohoto rodu a byli bratranec a sestřenice přes jedno koleno. Vzali se kvůli rodinné posedlosti čistou krví." Sirius poslední slova skoro vyplivnul.


" Měl jsem mladšího bratra Reguluse a tři starší sestřenice, zrůdnou Belatrix, bílou ovci v rodině Andromedu a zkaženou Narcisu ." Pokračoval, ale já ho přerušila.

"Když tě tak poslouchám, jak je vůbec možné, že jsi normální?" pátravě jsem se na něj zadívala. Sirius se štěkavě rozesmál.

"To by mě taky zajímalo. Každopádně jsem je všechny nenáviděl kvůli posedlosti čistou krví. Když jsem přišel do Bradavic, zařadili mě do Nebelvíru, na rozdíl od ostatních členů rodiny Blacků, kteří chodili do Zmijozelu. Je ti doufám jasné, že naši z toho skákali radostí." Usmál se.


" Skamarádil jsem se s Jamesem, Remusem a Peterem… dohromady jsme vytvořili Pobertův plánek. Díky němu nás nikdy u ničeho nenachytali… nedívej se na mně." Ohradil se, ale já musela protestovat.


"Jestli tě nikdy u ničeho nenachytali, tak jak je možné, žes měl s Jamesem pořád školní tresty?" Nechápala jsem.


"Tak skoro nikdy. Když jsme se s Jamesem a tou krysou Peterem dozvěděli o Remusově malém chlupatém problémku, stali jsme se zvěromágy, abychom mohli o úplňku dělat Remusovi společnost.


Jak sis určitě všimla, se Srabusem se nemáme zrovna v lásce… stejně jako nesnáším celý Zmijozel, banda nafoukaným, arogantních… Proč se na mně tak koukáš?" Nechápal Sirius.


"Jen jsem si chvíli nebyla jistá, jestli náhodou nepopisuješ sebe." Povytáhla jsem obočí.


"Ne. Oni jsou mnohem horší.. Ze Snapea jsem si jednou chtěl udělat srandu, tak jsem mu řekl, jak se dostat do tajné chodby vedoucí od Vrby mlátičky do Chroptící chýše. Bylo to zrovna v době, kdy tam byl ukrytej Remus jako vlkodlak. O tom se včas dozvěděl James a Srabuse zachránil… Nechápu proč." Sirius se zatvářil zdrceně, že mu jeho plán nevyšel.


"Siriusi! Vždyť jsi ho mohl zabít!" Okřikla jsem ho. Ten pes ale dělal, že mně neposlouchá.


"V šestnácti letech jsem poslal drahocennou matinku do prdele, zdrhl a přechodně bydlel u Potterových. Za to jsem si vysloužil vyškrtnutí z rodokmenu Blacků na starodávném gobelínu s rodokmenem rodu Blacků na Grimmauldově náměstí 12. Myslel jsem, že to nepřežiju." Ušklíbl se sarkasticky.


"Strejda Alphard mi odkázal slušnou hromádku zlata, abych mohl být finančně nezávislý, a tak byl z rodokmenu vyškrtnut taky. To byl jediný Black, o kterém se můj názor zlepšil." Pousmál se, zjevně ztracený v čase. Když chvíli nic neříkal, tak jsem do něj šťouchla.


"A dál?"


"Po dokončení školy jsem začal bojovat proti lordu Voldemortovi a jeho smrtijedům a stal jsem se členem Fénixova řádu. Šel také za svědka na svatbu Jamese a Lily a když se jim narodil syn, stal jsem se jeho kmotrem." Pokračoval Sirius ve vyprávění.


"Nebude ti kmotře vadit, že jsem si na tvého kmotřence zasedla, poté, co ze mě málem udělal pečeného kanárka?"Zeptala jsem se ho. Odpovědí mi byl štěkavý smích. Pes v něm se evidentně nezapře.


"V roce 1981 hrozil Potterovým útok ze strany lorda Voldemorta kvůli věštbě o jejich synovi, kterou vyslovila Sibyla Trelawneyová před Albusem Brumbálem. Brumbál Potterovy varoval a poradil jim, ať se ochrání Fideliovým zaklínadlem. Brumbál se nabízel, že se stane strážcem, ale oni si zvolili mně. Já jsem je ale přemluvil, ať si raději zvolí Pettigrewa, protože Voldemort bude předpokládat, že si zvolí mně. Strážcem tajemství se tak stal Pettigrew, o čemž nevěděl nikdo kromě Potterových a mně." Sirius se na chvíli odmlčel.


"Pettigrew byl ale smrtijed, tajemství Voldemortovi prozradil a…sama určitě víš, co se stalo. Proto jsem tu krysu našel a chtěl se mu pomstít. Na ulici plné mudlů mně ale začal Pettigrew obviňovat ze smrti Jamese a Lily… mudlové to slyšeli,a když přijeli lidé z ministerstva kouzel, způsobil Pettigrew explozi, při které zabil dvanáct mudlů, proměnil se v krysu a utekl. Já jsem byl na základě mudlovských svědků a výpovědi Albuse Brumbála obviněn ze smrti Potterových, mudlů a služeb
Voldemortovi a bez soudu uvězněn v Azkabanu. Až donedávna kdy objevili Petera jsem strávil svůj život za mřížemi…" Sirius zavřel oči a já se cítila mizerně, že jsem ho donutila všechno znovu prožít.


"Mělas´ pravdu. Cítím se líp." Prolomil ticho po chvíli Sirius.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Saskie Saskie | 16. října 2012 v 22:12 | Reagovat

Chudáček Severus, aby mu z ní za chvilku nekleplo!!! :-D Byla to ůžasná kapitola a doufám, že si brzy přečtu novou!!! :-D

2 Zuzka Zuzka | 13. listopadu 2013 v 11:34 | Reagovat

Ďalej nič??? Veď to máš napísané... nechápem prečo to nezverejníš... podla mňa je to dobré... konečne iné ako ostatné :-)

3 pajka pajka | 29. ledna 2014 v 16:30 | Reagovat

Užasné další kapitolku prosím :) ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama