Autorka→ G.G.Grind.Girl4ever@seznam.cz
Z pohledu Eleni
Seděla jsem na lavičce.Nástupiště nebylo příliš osvětlené.A nebylo tady ani moc lidí.Vlastně jsem tu byla jen já.I přesto,že jsem si to nechtěla připustit,jsem se strašně bála.Světlo sem tam slabě zakolísalo a vůbec to tu bylo strašidelné.
Rozhlížela jsem se po nástupišti a čekala na vlak,který by měl každou chvíli jet.
Strach mi ochaboval tělo.Srdce mi tlouklo o něco rychleji než kdy jindy.Ruce se mi trochu třepaly.
Najednou jsem zaslechla zašustění látky.Vylekaně jsem trhla hlavou a postavila se.Začala jsem se rozhlížet po osamělém nástupišti.Všude kolem se rozprostírala černota.
Hlasitě jsem polkla.Orosily mě kapičky potu.Ten zvuk se ozval zpoza jednoho masivního sloupu,který podepíral střechu.
,,Ha-ha-haló?" podařilo se mi zavolat do prázdna.Pomalými kroky jsem se začala šoupat ke sloupu.Proč já jsem na všechno tak zvědavá?
Ještě kousek.Natáhla jsem před sebe ruku a dotkla jsem se chladného betonového sloupu.Zima mnou projela jako kulový blesk a já se otřásla.
Natáhla jsem hlavu a podívala se za sloup.Nic.Nebyl tu nikdo.Vydechla jsem úlevou.Spadl mi kámen ze srdce a já se cítila mnohem klidněji.
Otočila jsem se.Hlasitě jsem vykřikla.Tep se mi brutálně zvýšil.Tlak jsem měla zvýšený ze sto dvacet na osmdesát na minimálně tři sta padesát na sto osmdesát.
Kromě toho,že mě polil studený pot,jako by na mě někdo vylil vanu plnou vody,tak mi srdce vyletělo až do mozku.
Stála jsem tváří v tvář nějakému klukovi.Byl celý v černém.Na krku se mu houpalo asi pět řetízků.Na rukách se mu vypínaly žíly a kromě toho mu je zdobila potítka a náramky.V nose a puse měl piercingy.
Černé vlasy měl vyčesané nahoru.Byl ale opravdu pěkný.
Jeho vražedný vzhled potrhovaly dva meče,které se mu houpaly na zádech a náboje,které měl místo opasku.
Stáli jsme tak blízko,že jsme navzájem cítily dech toho druhého.Díval se na mě svýma blankytně modrýma očima.Nechápala jsem,jak můžou tak modré oči existovat.Možná upravené ve photoshopu.
Polkla jsem.Strašně jsem se bála,ale snažila jsem se to nějak zamaskovat.
,,Co…co po mně chceš?A kdo jsi?" snažila jsem se ze sebe dostat nějakým drsňáckým hlasem.Místo toho jsem ale zněla jako mečící ovce.
,,Nesu ti informaci.Informaci o tom,kde najdeš svého otce,jestli to dokážeš.Já jsem Dagon."
,,Takže ty jsi Eleni?Ta do které je Mantus takový cvok?" zasmál se pohrdavě ten zabiják,jakmile si mě dostatečně prohlédl..Když jsem slyšela jméno Mantus myslela jsem,že mě klepne.Ten sen.
,,Jsem Eleni.Ale o žádném Mantusovi nic nevím." Zavrčela jsem a přitiskla se na sloup.
,,Okey.Tohle nebudu řešit.Nemám moc času na vysvětlování.Byl jsem požádán o to přinést ti zprávu o tom,kde najdeš svého otce."
Otec.Podívala jsem se na kluka.Mého otce?Pomůže mi najít mého otce?
,,Poslouchej dobře.Jestli se ti povede dojít až na Bojnický zámek na Slovensku,vydáme ti tvého otce.Živého.To ti slibuji.Ale…rozhodni se pořádně.Ta cesta nebude lehká." Pousmál se na mě kluk.
,,O čem to mluvíš?"
,,Slyšelas dobře.Copak ty nechceš zachránit toho kluka z tvého snu?" zasmál se.Ten sen.Podívala jsem se do země.Vzpomněla jsem si na to,jak ho mučili.Vzpomněla jsem si na tu bolest,kterou musel prožívat.Já ho musím zachránit.
,,Já toho kluka zachráním." Zvedla jsem po chvilce hlavu.Ten zabiják tu nebyl.Zmizel.Rozhlédla jsem se po nástupišti.Nikde nikdo.
Z pohledu Kellana
Seděl jsem vedle Azime a držel ji kolem ramen.Brečela asi půl hodiny.A po té půl hodině usnula.
Položil jsem ji na pohovku a přelétl pohledem kluky.
,,Tak jo.Víme kde je Cory." Postavil jsem se na nohy a přejížděl pohledem partu.
,,Musíme zjistit nejrychlejší trasu do těch Bojnic.Myslím,že bude nejlepší,když půjdeme po svých.Každopádně vyrazíme ještě dnes v noci."
Kluci bez zaváhání přikývli.Bude to nebezpečné a to hodně.Kdokoliv z nás může přijít o život.Modlím se,abychom se všichni do jednoho vrátili zpět v pořádku.
,,Dobře.Někdo tady ale musí zůstat.Alespoň dva kluci.Budete hlídat Cher a Azime.Hlásí se někdo?" pousmál jsem se mírně a pořádně kluky přejel pohledem.
Všichni byli v pořádku až na jednoho.
,,Abigaili ty zůstaneš tady." Rozhodl jsem se po chvilce pozorování jeho čelisti a rukou.Z jeho aury a gest šlo poznat,že jakmile by chytil toho,kdo Coryho zajal,dopadlo by to velice špatně a kromě toho by se mu z nerozvážného uvažování mohlo něco stát.
,,Kellane to ne.V žádném případě.Mě musíš nechat jít." Vyštěknul a zatnul pěsti.
,,Abigaili musíš tady zůstat.Ještě uděláš nějakou kravinu.Když máš vztek,chybuješ a my se chybám musíme oklikou vyhýbat.Chápeš?Nechci aby se ti něco stalo." Řekl jsem s maximálním klidem.
,,Kellane já jsem klidný sakra." Zařval.
,,To vidím." Přimhouřil jsem oči a proťal ho pohledem.
,,Ty jeden idiote nestarej se mi do života.Já jdu s vámi." Houknul na mě.
,,Nejdeš."
,,Argh." Zařval naštvaně a rozběhnul se proti mně.
,,Hou hou hou Abigaili brzdi!" skočil před něho Sebastian.
,,Pusť mě brácho.Zabiju ho!" hrnul se přes něj.
,,To nemá cenu.Mysli na Cher.A na Coryho.Jde teď o něj.Ser na to." Uklidňoval ho blonďák.Abigail ještě chvíli naštvaně funěl,ale pak přestal.Probodnul mě pohledem.Zkřivil naštvaně ústa,otočil se na patě a naštvaně odešel.
,,Uf.Už jsem si myslel,že mě zabije." Polknul jsem a teprve teď nechal vyplout můj strach,který jsem v sobě dusil,na povrch.
,,Kellane.Tohle už nikdy nedělej.Myslel jsem,že ho neudržím." Vydechnul úlevně Sebastian a loupnul po mě pohledem.Nadechnul jsem se a kývnul jsem.
,,Bando.Sbalte si pár věcí.Za hodinu vyrážíme." Řekl jsem a odešel jsem z pokoje.
Otevřel jsem dveře do ložnice.Potichu jsem se přiblížil k posteli a pak jsem do ní skočil.Chytnul jsem peřinu a potáhnul za ni.
,,Cher.Cher miláčku musím ti něco…" nedopověděl jsem.Místo křehoučké upírky jsem v peřinách našel plyšového slona.
Zamračil jsem se.
,,Cher?Cher." zavolal jsem a přelétl pohledem pokoj.Postavil jsem se z postele a začal ji hledat.Nikde v pokoji nebyla.
,,Cher." Vyletěl jsem na chodbu.Srdce mi splašeně bilo.Prosím jen ať neudělala to na co myslím.
,,Cher." Volal jsem na celý barák a jako střela jsem všechno prohledával.Koupelna,Felixův pokoj,Sebastianův pokoj,Oliverův pokoj,Noahův,Matyasův.Nic.Nikde nebyla.
,,Kellane co je?Co se děje?" Vyletěli kluci z pokojů na chodbu a s obavami v očích mě pozorovali,jak jako přízrak pobíhám ze strany na stranu a prolézám všechny kouty v domě.
,,Není tu.Zmizela.Je pryč." Vydechnul jsem a otočil se na kluky.
Z pohledu Charline
Prudký vichr mě šlehal do tváří.Vlasy mi vlály ve vzduchu.Musela jsem přivřít oči.Krajinu ponořenou v černotě jsem pozorovala jen úzkou škvírou mezi mými očními víčky.
Klečela jsem na střeše vlaku,který se nejméně dvě stě padesát kilometrů v hodině řítil po kolejích mezi kopci a paloučky.
Po lících mi tekly slzy a vzápětí se vytrácely.Pitomý vítr.Ale to mě mohlo napadnout.Sakra proč jsem si jenom nekoupila ten zasraný lístek?No jo.Já vždycky vymyslím něco extra.
Pevně jsem se držela něčeho,co ani zdaleka netuším co je.Na střeše vlaku jedu poprvé za celý život.Ještě že mě napadlo si sednout na lokomotivu.Tady se mám čeho chytit,ale na vagónech by to bylo trochu těžší.
,,Neboj se Cory.Už brzo tam budu.Brzo." šeptala jsem si pro sebe.Pozorovala jsem nebe poseté hvězdami a obrovský měsíc,který se jako nějaká kulisa promenádoval na nebi a vládl noci.Rozeznávala jsem krátery a různé barvy.
Skoro jsem si zlomila vaz,když jsem měla zakloněnou hlavu.No jo…mám myslet na zákony fyziky.
Každou chvíli jsem myslela,že buď někam odletím a nebo se mi utrhne ruka,jak křečovitě jsem svírala to něco čeho jsem se držela.
,,Už brzo." Šeptla jsem si pro sebe a vzpřímila jsem se.Vztyčila jsem hlavu a nechala prudký vichr narážet do své tváře.Hrdě jsem klečela s hlavou vysoko vztyčenou na lokomotivě a pozorovala jsem dlouhé koleje,klikatící se v krajině,jako když vidíte hada na vodě.
,,Už brzo."


Je fajn,že chcú všetci zachrániř Coryho, ale aj tak sa mi nepáči, že Kellan kvôli tomu bude trpieť. Ale ten Dagon vyzeral celkom v pohode. Ešte si ho možno Eleni obľúbi. :P