25. listopadu 2012 v 14:11 | Aranel van de´Corvin
|
Neuvěřitelné, já vím! Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo. Ale konečně jsem dostala inspiraci, která mě, doufám, dlouho neopustí... Těším se na vaše komentáře, které mě popohánějí k psaní. Můžete typovat, jak to dopadne, protože brzy bude konec...
P.S.: omouvám se za chyby
Žmoulala jsem v ruce brk, neschopna něco napsat. Alespoň jsem si odpočnula. Mezi napsáním data a oslovením, se mi podařilo usnout. Dvakrát. Svědčí o tom skvrna od inkoustu, která se mi táhla po pravé tváři.
" Zapomněla jsi abecedu?" zeptá se s nepatrným náznakem úsměvu Severus. Ano, čtete správně. Úsměv a Severus!
" Komu jsi ukradl dobrou náladu?" zeptám se zvědavě Severuse.
" Měl jsem dobrý den."
" Takový dny u tebe existují?"
" Jak se ukázalo, tak ano. Vypadáš zamyšleně. Co se snažíš napsat? Třeba bych ti mohl nějak pomoci." Oči mi vylezly z důlků. Severus se nabídl, že mi pomůže? Dobrovolně? Bez žádných vedlejších zisků?
" Moc nekoukej, nebo si to rozmyslím."
" Přemýšlím jak někoho slušně poslat do p****e," přiznám se. Po dvou týdnech jsem se konečně dostala k tomu, abych otci odpověděla na jeho dopis.
" Hm, tak to ti nepomůžu. To je přeci jenom tvůj obor."
" Tak to ti teda děkuju!"
" Píšeš otci ohledně toho plesu?"
" Hm."
" Půjdeš tam?"
" A tak co mi zbývá? Už je to dokonce domluvený s Brumbálem. Mě se nikdo na nic neptá. Vlastně ano, ptá! Ptal se mě jaký budu mít šaty..."
" Nějak si tě nedokážu představit v šatech. Elegancí zrovna neoplýváš."
" Co?! Aby jsi věděl, tak jsem ta nejvíc elegantní osoba v této koleji!"
" Předpokládám, že je tvůj subjektivní názor."
" Předpokládáš špatně. To budeš koukat." Doopravdy jsem elegantní. Když se mi chce- což moc často nebývá. Ale tentokrát se vyšvihnu! Všichni budou valit oči. A nejvíc Severus! Hm, možná bych měla upustit od těch červenozlatých šatů.
" Obávám se, že budu "koukat" z úplně jiných důvodů," ušklíbne se a jde do svého pokoje, kde bude beztak kuchtit nějaký čpavek. S povzdechem jsem dokončila dopis. Teď už jsem alespoň nějak motivovaná dojít na ten ples.
Rozhodla jsem se, že se půjdu podívat za Lily. Jednak ji musím poprosit, jestli by mi nepohlídala Palačinku a jednak potřebuju zjistit, jestli jde na ples i Sirius. Protože, jestli jsem to pochopila dobře, tak tenhle ples bude něco jako seznámení případných ženichů s mojí rodinou a naopak. Sice se mi tam nechce, ale opravdu se těším na ten otcův výraz, až uvidí Severuse a jeho "šarm". A co teprve Sirius. To bude nakonec ještě zábava. Co se týče dopisu od Brumbála, tak ten mě taky překvapil. Původně jsem si myslela, že Brumbál mi chce dát trest za pozdní příchod na hodinu a nevhodné oblečení, ale když jsem přišla k němu do ředitelny, tak už byl informován o plesu a chtěl se domluvit na podrobnostech. Dobře, přiznávám se! Vynadáno jsem dostala taky, ale žádný trest jsem nedostala. Což je vlastně divný, ale rýpat se v tom nebudu. Lily jsem našla přesně tam, kde jsem si myslela, že bude. V knihovně, za haldou starých knih, který byly napsaný v době, kdy mrtvé moře bylo ještě nemocný. A taky na to vypadaly. Kdybych pořádně foukla, tak se rozsypou.
" Hledáš něco konkrétního nebo se prostě nudíš?"
" Runy," povzdechne si.
" No jo, když si neumíš vybrat předměty... kde máš toho svýho? Šije brigádně potlouky?"
" Kéž by, šel se Siriem pro ohnivou whisky do Prasinek."
" Tady někdo bude mít večer veselo."
" To jo. Sirius se zase stříská do stavu, kdy nepozná kluka od holky a my s Remusem ho budeme muset hlídat," zamručí.
" Když už jsme u Siriuse... Nevíš, co bude dělat příští víkend?"
" Jinými slovy se mě ptáš, jestli jde taky na ten ples?" Kývnu.
" Jde. Ale, že by z toho byl nadšený, se říci nedá."
" Ukaž mi někoho, kdo z toho nadšený je."
" Bellatrix?" Jó, naše Bellatrix. Ta je z toho plesu úplně mimo. Vůbec nechápu proč. Prý tam bude nějaký velevážený host. Bella si ku příležitosti koupila šaty s výstřihem, až po kolena.
" Výjimka potvrzuje pravidlo. Mohla bych na tebe mít prosbu?"
" Záleží na tom jakou," zeptá se opatrně.
" Nevadilo by ti přes víkend hlídat Palačinku?"
" Určitě nevadí. Je rozkošná. Stejně nemůžu uvěřit, že jsi ji dostala od Malfoye."
" To jsme dvě. Malfoy a králíci k sobě dohromady moc nejdou."
Cestou ze sovince jsem sebou dvakrát švihla. Nevím, prostě nemám den. Už se těším až zalezu do postele s nějakou knížkou. Nikým nerušená a hlavně v teple! Poslední dobou jsem pořád zmrzlá. Nemůžu si zvyknout na to, že je tady taková zima. Očividně Belle a Rudlovi zima nevadila. Vesele se muchlovali v jedné chodbě. Víte, co je zajímavý? Když jsem byla s Bellou na pokoji, tak se tam s Rudlem muckali v jednom kuse, ale jakmile odejdu, tak si dokážou lásku vyjádřit kdekoliv. I na záchodech, jak jsem slyšela od nějaký páťačky. Tady je to hrozná drbárna. Rudolfus si ani nestihne zapnout zip u kalhot a už půl hradu ví, kde a s kým to dělal. Mám takové podezření, že ty drby roznáší i některé obrazy. A duchové samozřejmě. Krvavý baron by mohl vyprávět. Chtěla jsem prohodit něco rádoby vtipnýho jejich směrem, ale vykašlala jsem se na to. Nemám náladu na hádání. Ve společence bylo narváno. Moc často se to nestává. Buďto tam smrdí Severus- doslova- nebo Lucius se svým gangem. Dneska tam kupodivu seděli všichni. Obdivně jsem nadzvedla obočí. Dokonce ani nevyhodili mladší ročníky.
" Zdravím," pozdravila jsem a začichala okolo Severuse. Nic. Asi mu došly přísady. Jednou se to stát muselo. Díkybohu, za ty maličkosti!
" Co blbneš?"
" Nic, nic..." mávnu nad tím rukou. Chtěla jsem si sednout na opěradlo u křesla, na kterém seděl Lucius, ale stáhnul si mě k sobě na klín. Nikdo nic neříkal. Už si zvykli.
" Roztavil se mu kotlík," pošeptal mi Lucius do ucha.
" To jde? To se nepovedlo ani mě."
" Byla to nehoda! A navíc za to může on!" ukázal na svýho spolubydlícího, který se cpal čokoládou. Začala taková menší slovní přestřelka, kterou jsem nevnímala. Stejně ji vyhraje Severus.
" Co budeme dneska dělat?" podívala jsem se na hodiny. Devět. Teď už se toho moc dělat nedá. Sice je zítra sobota, ale nedokážu si představit, jak Zmijozel v pátek večer pořádá chlastačku. Ono je to možná lepší. Chudák Lily. Nechtěla bych Siriovi držet vlasy...
" Nevím. Asi si půjdu do pokoje číst."
" Co? To mě necháš samotného?"
" Jeden den to přežiješ."
" To říkáš už týden," zavrčí. Pravda. Tenhle týden jsem neměla čas. Seděla jsem v knihovně a dělala úkoly, na který jsem se minulý týden vykašlala.
" Tak něco vymysli, ale musím jít nakrmit Palačinku."
" Lívanec ještě nechcípl?" ušklíbne se Severus. Postavím se do bojové pozice. Nesnáším, když Palačince říká Lívanec! Všechno to začalo před dvěma týdny, když se mě ptal, jak jsem poznala, že je to samice.
" Ahoj!" pozdravila vesele Drusila a proplula okolo nás. Pohledem zavadila o Severuse a on taky na ni chvíli koukal. A pak mi to seplo! Nechala jsem Severuse na pokoji a vyběhla za Drusilou. Ta byla rozvalená na posteli a házela úsměvy na všechny strany. Dala jsem Palačince najíst a potom zaútočila na Drusilu. Pomalu. Nechci ji vylekat.
" To si děláš srandu!" vybafla jsem těsně nad ní. Trochu se lekla, ale nepřestala se usmívat. Tý jo, tak to musel být zážitek.
" Nevím, o čem to mluvíš," hrála si na neviňátko.
" Nedělej ze mě blbce. Poznám, když Severusovi někdo naruší jeho intimní zónu!" Začervenala se. Ha, trefa do černého!
" Vadí ti to?" zeptala se najednou starostlivě.
" Ty víš, že mi to nevadí. Jenom odbíháš od tématu!"
" Já, no, to, on... doučoval mě lektvary a... já, tak..."
" Tobě to možná dává smysl, ale mě úplně ne."
" Políbili jsme se." Připadalo mi, že i Palačinka zůstala vyjeveně koukat. Minuty se vlekly a mě začaly bolet panty. Konečně jsem zavřela pusu a pustila se do výslechu. Jindy bych se o něčí intimní život nezajímala, ale chápejte! Severus a fyzický kontakt? Zdokumentoval to někdo?
" A kdo udělal první krok? Ty nebo Severus? Věděl co má dělat? Jak se tvářil? Směla ses ho dotknout a co-"
" Hele brzdi!" usmála se trochu nervózně.
" Já vím, že mi do toho nic není, ale... je to prostě úžasný!"
" Jo to je," zasnila se.
" Můžeš už přestat civět?" ošila se.
" Promiň. Jsem fascinovaná."
" I ten tvůj králík na mě divně kouká," zamračila se.
Svižně jsem doskákala do společenské místnosti. Ostatní si všimli změny mé nálady.
" Co?!" houknu s úsměvem. Lucius si mě opatrně prohlíží.
" Docela mě děsí tvoje náhlé změny nálad," zděsí se upřímně Severus. Lehce pokrčím rameny a myslím si svoje. Severusi, ty kanče!
" Tak na co jsi přišel?" obrátím se nečekaně na Luciuse, který to nečekal a snažil se tvářit nepřekvapeně. Docela mu to šlo. Škoda, že ho mám prokouknutého. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, na co se ptám.
" Mohli bychom se jít projít?" zvedne konec věty do otázky. Ví, jaký mám vztah k pohybu. Ale dneska mi to nevadí.
" Jdu si pro bundu!" vyhrknu a zase běžím zpátky do našeho pokoje. Drusila byla pořád mimo. Nechala jsem ji na pokoji. Druhý výslech bude až se vrátím.
Když jsem se vrátila do společenky, tak Lucius už stál připravený pod schody.
" Připravena zmrznout!" zasalutovala jsem. Lucius se potichu zasmál.
" V tomhle? Ani na severním pólu by jsi neumrzla," narážel na mé tři svetry, bundu, čepici, rukavice a šálu. Každým dnem začne padat sníh a jí chci být připravená!
" Připomenu ti, jak ses mi smál, až z tebe bude rampouch," usměju se a co nejrychleji proběhnu společenkou. Severus zamyšleně pozoroval plameny v krbu. Očividně má dobrý námět k přemýšlení. S Luciusem jsem se vydali k jezeru.
" Co tě tak rozveselilo?" zeptal se, když jsme byli všem lidem z doslechu. Kousek od nás se procházel ještě jeden pár.
" Nic, o čem bys měl vědět," řeknu tajemně. Zajiskří mu v očích.
" Třeba by mi to taky zvedlo náladu?"
" Hm, to asi ne. Je to spíš holčičí záležitost."
" Začíná mě to zajímat čím dál tím víc..."
" Máš smůlu. Tohle není pro zvědavý uši," vypláznu na něj jazyk.
" Takže ty se mnou nejsi celý týden a ani mi neřekneš z čeho máš radost?" Ajaj, Lucius nasadil svůj obvyklý výraz.
" Nemusíš hnedka vyvádět! Prostě to není moje tajemství! Proto to nebudu vytrubovat všude kolem," stoupnu si do bojové pozice. Lucius si promne oči. Já vím, je to se mnou těžký.
" Nebudeme si kazit den," řeknu už klidněji a obejmu ho.
" Au!" zaskučím, když o něco zakopnu. To byl nápad. Jít ven, když je tma! Jako kdybych se neznala. Lucius mě pevně objímal ve svém náručí. Očividně se už vzdal představy, že mu řeknu o Severusovi.
" A co jsi vůbec dělal celý týden?" zeptám se.
" Různě. Učil se... znáš to," řekne lhostejně. Něco mi tu nesedí.
" Ty a učit?! Vždyť jsi v úterý nedošel ani na obranu," zasměju se.
" Neměl jsem čas." Zvědavě se na něj podívám. Proč mám takový pocit, že mi něco tají. V hlavě mi to začalo šrotovat. Tenhle týden mi přišel nějaký... milý. Ani moc nenadával, když jsem přes týden neměla čas.
" Neříkej, že jsi místo toho seděl v knihovně a louskal jednu knihu za druhou," zamračím se.
" To ne, ale otec něco potřeboval." Ztuhla jsem. Ze svých zkušeností vím, že rodiče se ozvou jenom, když něco potřebují nebo nás chtějí seřvat.
" Něco ohledně plesu?" napadlo mě.
" Ne."
" Ty na něj nepůjdeš?"
" Samozřejmě, že půjdu."
" A řekneš mi, proč jsi musel domů nebo to tady z tebe budu tahat do Vánoc?" Nic neříkal. Jenom mě dál hladit po vlasech. Zkoumavě jsem se mu dívala do očí- snad jako kdybych v nich mohla něco vyčíst.
" Jak jsi řekla , nebudeme si kazit den," usmál se a naklonil se ke mě. Jemně jsem ho odstrčila.
" Hele já ti nechci říct úplnou kravinu, kterou by jsi stejně do hodiny vypustil z hlavy, ale ty se tváříš, jako kdyby jsi mi tajil něco podstatného." Začínám být rozčílená. Co může být tak hrozného? Třeba mu umřel někdo z rodiny... To ne. Už by toho byly plný noviny. Jakmile umře někdo z tak významného rodu, tak je to "státní" tragédie. Srdce mi bilo jako splašené.
" Řekni to," zašeptala jsem ve zlé předtuše. Něžně mě hladit po tváři, což mě znervóznilo.
" Stejně by ses to brzy dozvěděla," zamumlá. Se zatajeným dechem jsem čekala, až dokončí větu.
" Musel jsem domů, protože se otec chtěl domluvit na zásnubách."
" Budeš se ženit," zkonstatovala jsem. Přikývl. Věděla jsem, že to přijde, ale nečekala jsem to tak brzy. Vykroutila jsem se mu z náručí.
" Proč jsi mi to neřekl dřív?" zašeptám. Pokrčil rameny.
" Nikdo to ještě neví, ani má snoubenka."
" Kdo je tvá snoubenka?"
" Narcisa."
" Hm." Nechtělo se mi mluvit. Zasáhlo mě to víc, než jsem čekala. Zasáhlo mě to víc, než by mělo!
" Co budeme dělat? Půjdeme se ještě někam projít?" natáhl ke mě ruku.
" Nevím, co budeš dělat ty, ale já jdu do pokoje. Budu číst. Uvidíme se zítra na snídani," donutím se k úsměvu a spěchám do hradu.
" Počkej!" doběhne mě.
" Luciusi, víš jak zněla dohoda! Jakmile se někdo z nás zasnoubí, tak s tím přestaneme!"
" Ale nikdo se ještě nezasnoubil."
" Máš už vybranou manželku, která se to každou chvíli dozví!"
" Dozví se to asi až zítra." Až zítra?! Jo, to je času!
" Nejprve si o tom promluvím s Narcisou," řeknu pevně.Už mě nesledoval. To je dobře. Teď se musím, co nejrychleji dostat do pokoje. Musím si to všechno v klidu promyslet. Ve společence už nikdo naštěstí neseděl. Do pokoje jsem vlítla jako uragán, až se Drusila lekla.
" Co je?"
" Nic, jdu se vykoupat," čapla jsem osušku a zavřela se do koupelny. Pustila jsem kohoutky. První slzy mi začaly stékat po tváři. Naštvaně jsem zmuchlala ručník a hodila ho na protější stěnu. Proč mi to tak vadí? Lucius není ani můj typ! Pamatuji si, když jsem ho viděla poprvé. Bála jsem se ho. Protože Lucius takový je! Není hodný! Otřela jsem si oči a postavila se k zrcadlu.
" A je to v prdeli," smutně jsem se ušklíbla.
Chybička se vloudila.. :) prosím prosím dáš sem ten správnej díl??