close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

28.kapitola

22. prosince 2012 v 12:41 | Aranel van de´Corvin |  Město upírů

Z pohledu T.Se

,,Vanesso dělej do háje." Vyjel jsem na ni.

,,Když budeš držet držku,tak se mi to možná povede." Odsekla mi zvýšeným hlasem.Stála nad stolem,na kterém byla rozložená mapa Madridu.Soustředěně držela bez jediného pohybu ruky kyvadlo,které se houpalo na koženém řetízku.Vypadalo,jako křišťál.Houpalo se ze strany na stranu.Lezlo mi to na nervy.Byla to naše jediná naděje,jak najít Abigail.

,,Trvá to snad už dvacet minut." Vyhrknul jsem.Celé tělo se mi třepalo.Měl jsem o ni strach a měl jsem šílený vztek.Vztek na sebe.Byla v mém pokoji.Mohl jsem ji zastavit.Co když se jí něco stalo?

,,Thomasi je to teprve patnáct sekund.Před chvilkou jsem ho rozkývala.Uklidni se najdeme ji." Chlácholila mě Vanessa.

,,Argh." Zavrčel jsem a rukama jsem si přejel vlasy.Zabořil jsem tvář do dlaní.Asi se za chvíli rozbrečím,nebo to tu všechno rozmlátím.

Najednou se ozval zvonek.Rozhlédnul jsem se po pokoji v naději,že zde někdo sedí,ale ne.Byli jsme tu jenom my dva.

,,No dobře,tak jdu já." Šeptnul jsem beznadějně a odebral jsem se z pokoje.Skvostně bílá barva mě oslňovala a doprovázela až ke dveřím,které byly ovšem taky bílé.

Hmátnul jsem po klice.Stisknul jsem ji v rukách a otevřel jsem znuděně dveře.Přede mnou stála mladá pokojská.Byla docela sympatická,ale Abigail je stejnak nejkrásnější ze všech.Překvapeně vykulila oči a přejela mě pohledem od hlavy k patě.Asi jsem na ni působil trochu trefeně,protože jsem neměl triko.Na krku se mi houpal středně tlustý stříbrný řetízek.

,,Ehm..pokojová služba." Šeptla rozpačitě.Byla docela malá,tak jsem se na ni díval svrchu.

,,Děkujeme,nic nepotřebujeme." Odvětil jsem stručně.

,,Ale masáž by bodla." Hrnul se na mě zezadu Joe Joe,který se tu nějak záhadně najednou objevil.

,,Vypadni idiote!" zavrčel jsem naštvaně.

,,Vím kde je." Ozvalo se za námi najednou.Otočil jsem hlavu.Vanessa se mi dívala zpříma do očí.

,,Ale když ti to řeknu neudělej žádnou hovadinu rozumíš mi?"

,,Vanesso mluv!" vyhrknul jsem naléhavě.

,,Slibuješ?" zeptala se.

,,Fajn.Slibuju." plácnul jsem,aby mi to rychle řekla.

,,Je v Templu de Debod."

Zůstal jsem,jako by mi někdo dal pár facek.V tom mě bodlo u srdce.Polkl jsem.

,,Templu de Debod?" špitnul jsem.

,,Ano.Je tam." Řekla s kamenným výrazem ve tváři.

Myslel jsem,že omdlím.Hlava se mi zatočila.

Zabouchnul jsem dveře.Pokojská zůstala překvapeně stát a přitupěle civěla na naše dveře.

Upíří rychlostí jsem vyběhnul do druhého patra našeho apartmá.Vběhnul jsem do mého společného pokoje s Noahem.Stál u skříně a vytahoval si věci.Zrovna vytahoval svoji oblíbenou dýku a na posteli mu ležel opasek se všemi zbraněmi,na které se specializoval.

,,Je v Templu de Debod." Vyhrknul jsem vystrašeně a přeběhnul ke svému šuplíku.Vytáhnul jsem černé tílko a nazul jsem si svoje černé adidasky.

,,To není možné.Jak…jak by se tam dostala?" ptal se mě Noah šokovaně.

,,Jako bys neznal kouzla svého otce." Zařval jsem na něho a už jsem vyletěl z pokoje.Přeběhl jsem ke dveřím a vyběhnul jsem ven.To co budou dělat ostatní je mi srdečně jedno.Já musím najít Abigail.

Vyběhnul jsem z baráku.Madrid byl ještě plný lidí a tak jsem nemohl běžet rychlostí zvuku.Zvolil jsem tedy alespoň sprint.Vůbec neznám cestu,ale něco mě silně táhne někam do neznáma.Srdce mi říkalo,ať jdu pořád na sever.

Během patnácti minut jsem se ocitl před Templo de Debod. Přejel jsem budovu pohledem a bez jediného zaváhání jsem přeskočil pásku ZÁKAZ VSTUPU.

Běžel jsem dlouhou temnou chodbou.Mohl tu někdo být a tak jsem se snažil být obezřetný.
No nějak moc mi to nešlo.Narazil jsem si hlavu do zdi.Ucítil jsem,jak mi po čele stéká pramínek krve,ale bylo mi to jedno.

Za chvilku jsem došel k velkému kamennému otvoru ve zdi.Asi dveře.Vešel,nebo spíš vběhnul,jsem do sálu.Tma jako v pytli.

Sklonil jsem hlavu a zavřel jsem oči.Klidně jsem oddechoval.Natáhnul jsem ruce křečovitě před sebe a pak jsem si je přitáhnul už uvolněné zpátky k tělu.Cítil jsem,jak mi tělem probíhá chlad.Zaplnil mi celé tělo,jako by mě někdo vyplňoval studenou vodou od hlavy až k patě.

Když jsem otevřel oči,celý sál byl zaplněný modrým světlem,které vycházelo z mojí tělesné aury.Kolem mě se vlnila modrá záře.Tohle byl můj dar.Dar světla.Já vím,nic moc,ale sem tam se to hodilo.K mému umění zacházení s mečem se to ale docela hodilo.Kdykoliv jsem chtěl,pomocí své schopnosti jsem například udělal svůj meč světélkujícím a to sem tam mé protivníky vystrašilo.

To co jsem v dalším okamžiku spatřil mě vyděsilo.Srdce se mi ,,zastavilo".Dech se mi splašil.Neudržel jsem ho na uzdě.

Všude byly velké kusy kamenů.Balvany.Po celé místnosti.Jako by někdo rozbil něco velkého.Obrovského.Zvednul jsem hlavu s spatřil jsem články obrovských kamenných prstů.Socha.Někdo rozbil sochu v Templu de Debod.

Obětní stolek byl nakřápnutý.

,,Abigail?" zachrčel jsem do prostoru a hlasitě jsem polknul.Nic.

,,Abigail." Vykřiknul jsem hlasitě.Zaposlouchal jsem se.Bylo hrobové ticho.Najednou jsem ale zaslechnul zasténání.

,,Abigail?" vydechnul jsem nadějně.Teď se to ozvalo trochu hlasitěji,takže jsem mohl určit,odkud to vychází.Byl to stoprocentně Abigailin hlas.

,,Abigail." Vrhnul jsem se proti velké hromadě kamenů a začal jsem je odhazovat pryč.Snažil jsem se jemně,protože kdybych je házel moc silně,všechny by skončily ve zdi.

Kamenní bylo drsné a tak jsem si rozdrásal ruce.Vůbec mi to nevadilo.Nevnímal jsem to.Dopředu mě popoháněla myšlenka,že pod těma šutrama leží Abigail a naše děťátko.

Po asi pěti minutách,které mi připadaly jako hodiny, jsem konečně odhrabal část z jejího břicha a ruky.Začal jsem dlaněmi odhrnovat další kameny.Odhrabal jsem jí je nejdřív z horní poloviny těla a pak z dolní.

Měla zavřené oči.Na obličeji měla ošklivé rýhy a odřeniny různých velikostí.Oblečení měla roztrhané na cáry.A pod ním měla obrovské modřiny a vypadalo to i na zlomeniny.To je ale maličkost.Ona to přežila.Ona žije.

,,Abigail." Šeptnul jsem a z očí se mi vzápětí řinuly slzy štěstí i smutku.Byl jsem nešťastný z toho,že jsem tohle dopustil a šťastný z toho,že žije.

Vzal jsem její křehké tělo bez citu do rukou a přitisknul ji k sobě.Zabořil jsem tvář do jejího hrudníku.Ruce jí volně visely na zem.Hlavu měla nebezpečně zakloněnou.V jejím těle nebyl vůbec žádný cit.

Slabě zasténala.

,,Pššt." Utěšoval jsem ji i sebe a vzlykal nad jejím tělem.Zvednul jsem ji do náručí.Když jsem se postavil,něco jí vypadlo z ruky a zacinkalo to o podlahu.Sklonil jsem hlavu a podíval jsem se na zem.Byl to klíč.Ona má klíč.

Začal jsem se smát.Ona získala klíč.Stisknul jsem ji ještě víc na svou hruď.Otočil jsem hlavu.Nevím,kde se tady vzal,ale vůbec mě to nepřekvapilo.Stál přede mnou Noah.

,,Kde jsou ostatní?" optal jsem se.

,,Nechtěl jsem,aby chodili,ale venku stojí ten vlk.Prý nám ji pomůže dostat zpátky." Oznámil mi Noah.Černé trubky mu přiléhaly k nohám a volné černé tričko mu viselo přes pásek.Jeho fialové kotníkové boty byly úplně přesná kopie těch,které tak strašně rád nosí Justin Bieber.

Noah měl zkrátka styl.

Rozhlédnul se po sálu.

,,Jak tady chceš najít klíč?" syknul Noah naštvaně.

Přistoupil ke mně a podíval se na Abigail.Vztáhnul ruku a pohladil ji po tváři.Jemně a pomalu.V očích se mu zaleskly slzy.

,,Je hrozně silná.Má kuráž.Ale jak se sem mohla vydat bez nás?Vždyť ona ví,jak je to nebezpečné."

,,Jako bys neznal kouzla svého otce." Zavrčel jsem nenávistně.Noah se zadíval svýma zelenýma očima do těch mých.Upíří oči se zbarvovaly podle nálad.Ale někteří je dokázali ovládat i svou vůlí.Noah patřil mezi ně.

,,Dáváš mi tohle za vinu?" zeptal se.

,,Zbláznil ses?Nemůžeš za to,co se stalo."

,,Stejnak se ale cítím provinilý.Je to přece můj otec.Thomasi my ho musíme zabít.Ten zasraný bastard zná každý náš krok."

,,Noahu nevíš,jestli proti tomu není nějaký…trik?" zeptal jsem se po malém zaváhání.Zavrtěl hlavou.Ucítil jsem mírné škubnutí v Abigailině těle.

,,Noahu probereme to v hotelu." Přikývnul.

,,Zkusím se podívat po tom klíči."

,,Myslím,že to nebude třeba." Mírně jsem se pousmál a ukázal hlavou na zem.Noah se podíval tím směrem a vyvalil oči.

,,Je silnější než my všichni dohromady." Šeptnul jsem a podíval jsem se na Abigail.Hlavu měla zakloněnou a bezvládně mi ležela v náruči.Když jste si všimli,tak není nějaká extra hubená.Má pěkný zadek a trošku bříško.O jejích ňadrech se radši ani nezmiňuji.Prostě…žena jak má být.

Noah si dřepnul a vzal klíč do ruky.Zelený diamant se lesknul v modrém světle mojí aury.Zavřel oči a pousmál se.

,,Je její." Řekl a vzal ji za bezvládnou ruku.Omotal jí zlatou šňůrku,na které byl klíč pověšený,kolem zápěstí a vložil jí ho do dlaně.Zahleděl se mi do očí a pak jemně kývnul.Otočil se a vyšel z kamenných dveří.

Já ho následoval.

Vyšli jsme do noci.Čerstvý vzduch mi projel tělem a já se cítil,jako znovuzrozený.Zhluboka jsem se nadechnul.

Když Chris,ten vlk, spatřil mrtvolně bledou a dobitou Abigail,v jeho očích se najednou zračila lítost.

,,Všechno až v hotelu." Položil mu Noah ruku na huňatou srst.Chris na něj otočil hlavu a pak jemně kývnul.Očima mě pobídnul,abych mu Abigail položil na záda.Udělal jsem,co řekl.

Když byla pevně usazena,Chris se otočil a rozběhnul se do temné noci.My s Noahem bez jediného slova za ním.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Žanda Žanda | E-mail | Web | 22. prosince 2012 v 23:44 | Reagovat

Úžasný! jen tak dál.. :)

2 Gabux Gabux | Web | 9. ledna 2013 v 21:23 | Reagovat

Krásné :))

3 Bobina Bobina | 25. února 2014 v 20:03 | Reagovat

Další díly jen tak dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama