30. ledna 2013 v 16:44 | Aranel van de´Corvin
|
Nechce se mi vymýšlet, co sem napsat. Talže to zkrátím. Další kapitola. Děkuju za komenty. Omlouvám se za chyby. Čím víc komentů, tím dřív další kapitola :)
Šťastně jsem za sebou zabouchla dveře. S úsměvem na rtech jsem si vzpomněla na kamarádku, která vždycky říkávala: "Rodina je jako horská krajina. Nejhezčí pohled je na ni zdálky." Nevím, kdo to vymyslel, ale musel to být velice moudrý člověk. Unaveně jsem se doploužila k posteli, kde jsem se rozplácla. Aspoň bych si mohla sundat ty šaty, když už jsem je celou cestu sem, tak vehementně bránila. Nedošlo mi, že v záchranném autobuse se v tuto noční hodinu nepohybuje moc střízlivých lidí.
" Gigi, ty už jsi zpátky?" ozve se rozespale Drusila.
" Už?" zeptám se šokovaně.
" Čekala jsem tě později."
" Já jsem se zase čekala dřív," zamyslím se nahlas, když si vzpomenu na můj prvotní plán.
" A jaký vůbec byl ples?"
" Dlouhý."
" Dlouhý? To je všechno? Povídej, co říkal Lucius na tvé šaty? A co ostatní?" Ostatními myslí Severuse.
" Nevím, neměla jsem čas sledovat reakce na mé šaty, ale jestli se ptáš na Severuse, tak ten se skvěle bavil."
" Opravdu? Co ho tak pobavilo?"
" Buď v klidu, nepochybuju o tom, že ti zítra o všem poreferuje."
" Co jsi zase udělala?" povzdechne si.
" Já? Proč si myslíš, že jsem něco udělala?!" začnu se bránit.
" Zkušenosti."
" Nevíš, kdy se vrátí Narcisa?" změním téma.
" Asi dneska v noci. Říkala něco o tom, že v jejich sídle má na noc zůstat Rudolfus a jelikož má pokoj vedle Belly-"
" Dost! Víc nechci slyšet," zarazím ji včas. Nepotřebuji slyšet, co... slýchá Narcisa.
" Bavila jsi se s Narcisou už o tom jejím zasnoubením?"
" Bavila," řekne lhostejně.
" A?"
" A byla to zajímává konverzace," usměje se. Naštvaně se na ni podívám. Že se nestydí používat moji taktiku vykrucování a nasírání.
" Moc nečum. Naučila jsem se to od tebe. Dobrou," vyplázne n mě jazyk a otočí se na druhý bok. Nevšimli jste si někdo té fáze, kdy si to otočilo a já začala kazit Zmijozel?
Ve tři hodiny ráno jsem to už chtěla zalomit. Třeba se Narcisa rozhodla přetrpět sexuální hrátky své sestry a vrátí se až zítra. Nevím, proč by to někdo dělal dobrovolně, ale aristokrati jsou pošuci- jestli se někdo z mých drahocenných spolužáků dostane někdy do mé hlavy, tak tu budeme mít nefalšovaný hon na čarodějnice. Narcisa za sebou "jemně" zabouchla dveře. A tohle Drusilu nevzbudí. Zajímavé.
" Čau, tak jak sis užila ples?" Narcisa se chytla za srdce a káravě se na mě podívala. Já vím, lidi se nemají lekat, ale copak já můžu za to, že ve Zmijozelu jsou přecitlivělí?! Hm, tuhle domněnku bych mohla rozebrat se Siriusem, určitě by k tomu měl, co říct.
" Tohle mi už nedělej. Občas mi připadá, že tě klobouk přiřadil do Zmijozelu jenom proto, abys nás psychicky zničila," protočí oči a sedne si na postel.
" Taky mě to už napadlo," vzpomenu si na můj první rozhovor s kloubek.
" Jak to, že ještě nespíš? Odešla jsi tři hodiny předeme mnou. Mimochodem, tvůj otec zuřil."
" Já vím. Zuřil už předtím, než jsem odešla," pokrčím rameny a dělám jakoby nic.
" Siriusova matka je tvrdý oříšek, co?" uchechtne se.
" K oříšku bych ji zrovna nepřirovnala." Narcisa se chápavě zasmála. Vypadá to, že má dobrou náladu. Lepší příležitost už asi mít nebudu.
" A co ty? Už jsi se seznámila se svojí budoucí tchýní?" začnu nenápadně. Narcisa se na mě podívala jako na malý dítě.
" Proč se nezeptáš rovnou, co si myslím o svém zasnoubením s tvým přítelem?" nadzvedne obočí.
" Už to není můj přítel."
" A ví to i Lucius? Protože na to nevypadá."
" Lucius nevypadá na hodně věcí..." Znovu ten pohled.
" Ví to, ale... to je jedno. A co si teda myslíš o tom zasnoubení?"
" Lucius je... Lucius. Ne, že by nebyl hezký, ale nějak to není můj typ. Navíc mi vadí, že si už nebudu moc dělat, co budu chtít. Jakmile se zasnoubíme, tak mám po srandě."
" To chápu." Narcisa si mě začne prohlížet. Vypadá to, že nad něčím přemýšlí. Potom vykouzlí na tváři oslnivý úsměv. A jéje.
" Víš ty, co mě teď napadlo?"
" Co kdyby jsi se za mě u Luciuse přimluvila?" pokračuje dál, když nijak neodpovídám. Podívám se na ní jako na magora.
" Jako jak přimluvila? Už spolu nejsme." Nechápu.
" Co kdybych ti řekla, že by mi nevadilo, kdyby jsi to dala s Luciusem zase dohromady, ale pod jednou podmínkou." Začínalo mi svítat.
" Chceš, abych ho přesvědčila, ať tě do vašeho zasnoubení nechá na pokoji? A já do té doby s ním můžu chodit?"
" Ne, to ne."
" Asi tě nechápu," přiznám.
" Klidně si s ním choď i po našem zasnoubení, ale jen s tou podmínkou, že já si budu taky moct chodit s kým budu chtít."
" Počkej!" zabrzdím ji.
" Tobě by ti nevadilo?" Poslední dobou se na mě dívala jako kdybych ji přejela psa a teď by ji najednou nevadilo, kdybych dál chodila s jejím snoubencem?
" Ne. Vím, že posledních pár dní jsem tě ignorovala, ale to bylo proto, že jsem byla na všechny naštvaná! Čekala jsem, že mi o mém zasnoubení řeknou víc dopředu a hlavně, že to bude někdo jiný a ne Malfoy!"
" Aha," hlesnu. Na víc se nezmůžu.
" Tak co ty na to? Dopomůžeš mi ještě k pár měsícům svobody?"
" Mě osobně by to nevadilo, ale má to dva problémy. První je můj snoubenec. Kdyby si nepřál, abych ho podváděla, tak to dělat nebudu," podívala jsem se na Narcisu. Kývla na souhlas.
" A druhý je Lucius. Ty si opravdu myslíš, že by mě poslechl?"
" Myslím, že ano." A prý, že já jsem naivní. Na chvíli se zamyslím.
" Já si zase myslím, že tohle je moc vážný téma na to, abych byly střízlivý. Co kdybychom šli do společenky a nad skleničkou vína to probraly? Teď tam nikdo není..."
V šest hodin ráno jsem si vzpomněla, že mi chybí Palačinka. Narcisa s Drusilou se usmyslely, že musíme hnedka pro ni. Kde se tam vzala Drusila nemám ponětí. Prostě tam najednou byla. Narcisa byla K.O. už od pohledu. Nevím, jestli je to dobrý nápad, nechat běhat po hradě v tomhle stavu.Ale co, Drusila ji ohlídá.
" Fajn, ale musíme být potichu," souhlasím. Potřebuju se trochu protáhnout. Začíná mi to víno a whisky už trochu lézt do hlavy. Whisky se tu vzalo někde s Drusilou.
" Nápad!" vykřikne Narcisa a chytne mě za loket. Málem jsem to neustála a srazila brnění. Ani jsem nestihla zareagovat a Narcisa začala zpívat nějakou písničku, kterou jsem nikdy v životě neslyšela, ale Drusila nejspíš ano, protože se k ní přidala. Ale bylo to chytlavý. Začala jsem tancovat do rytmu a broukat si melodii.
" Kdo je tam?!"
" Argusi!" vypískla Drusila a už se hnala k našemu školníkovi. Běžela jsem ji zastavit dřív, než udělá nějakou pitomost.
" Tady jste. Všude jsme vás hledaly," začne káravě.
" Jak se opovažujete-" Rozhodla jsem se zakročit.
" Všimly jsme si, že jste v poslední době nějaký nešťastný, tak vás jdeme povzbudit."
" C-co?" zablekotal. Vytrhla jsem Narcise flašku a podala ji našemu školníkovi. Stejně už máme dost. Jsem ráda, že mi to ještě aspoň trochu myslí.
" No ták, vždyť tu nikdo není."
" Člověče, vždyť si zasloužíte nějakou zábavu," začaly ho přemlouvat. Použila jsem svoji nejúčinnější zbraň. Štěněčí pohled. Teď nás nesmí prásknout. Plníme nebezpečnou misi!
" Argusi! Pozor kam šlapeš," zachichotá se Drusila, když školník šlápne do kýble.
" Do háje, já si šlápl do kýblu!" Škoda, že tu není foťák. Filch je víc K.O. než Narcisa. Tady dneska padají rekordy. Tohle nám nikdo neuvěří!
" Hej, tak ty seš můj." Zděšeně jsem se podívala po Narcise v očekávání, že se baví s nějakým chlapcem. Zjistila jsem totiž, že v jejich rodině se zase dědí nadrženost. Vážně. Co to dělá? Sundala ze zdi obraz, na kterém byl nějaký rytíř a snažil se tvářit vznešeně. Jakmile spatřil naše fascinované výrazy, tak toho svého valacha obrátil a ujížděl pryč.
" Mě neutečeš!" zaječí na něj Narcisa.
" On se vrátí," informovala nás.
" Kde je Argus?" ozve se po delší době Drusila. Asi jsme ztratily školníka. Nevadí. Stejně nás jenom zdržoval. Úplně nás odradil od naší původní mise. Místo Palačinky jsme začali hledali Norisku. Vůbec nevím proč. Kde vlastně jsme? Musím se soustředit.
" Tak už jdeme konečně na ty palačinky?!" zeptá se otráveně Drusila, když jdeme do schodů.
" Jdeme pro králíka, ty sklerotiku!" opraví ji Narcisa.
" Ale já králíky moc nemusím. Mám radši kuřečí."
" Mého králíka nikdo jíst nebude!" uvedla jsem věci na pravou míru.
" No jo vlastně. A už tam budeme?"
" Gigi?!" ozve se hned dvakrát. Překvapeně se otočím.
" Nazdár, kluci! Zrovna jdeme k vám," zamávám na Remuse a Jamese.
" Jdeme si pro chlupatou palačinku!" vysvětlí jim Drusila. Asi to nepochopili. Netváří se na to.
" Nazdar, puso," mrkne Narcisa na Remuse a koketně se opře o zábradlí. Omylem jsem vyprskla smíchy. Kdyby jste viděli Remusův výraz. Jamesovi asi něco došlo. A asi nám i něco řekne. Začíná se mi motat hlava. Asi si sednu. To je z toho, že jsem celou noc nespala- jo, to je ten důvod.
" Neviděli jste někde Arguse? Někde na druhým poschodí jsme ho ztratily," vzpomenu si na ztraceného člena naší výpravy.
" Oh," řekne vševědoucně Remus, když se mu podaří odtrhnout pohled od Narcisy.
" Je nadržená. Vůbec si jí nevšímej," mávnu nad tím rukou.
" Merline, vy teda vypadáte," zasměje se Koště.
" Ty se směješ, ale až Bellatrix zjistí, že jsem jí vypily víno, který dostala od Rudolfuse k svátku, tak nás podřízne jak husy," řeknu zcela vážně. Potom se začnu smát. Ona mě vážně zabije.
Vzbudila jsem se až ve společenské místnosti. S totálním oknem, kocovinou a Drusilou na mých nohách. Zabijte mě někdo. Někdo mě kopnul do hlavy. Au, jako kdyby mi nebylo špatně i bez toho. Opatrně jsem natočila hlavu. Zjistila jsem hned několik věcí. Do hlavy mě kopla Narcisa, která se asi každou chvíli probudí. A co hůř, nebyly jme tu samy. Severus byl pohodlně rozvalený v křesle a portrétem právě vcházel Lucius. Super za chvíli budeme v plné sestavě. Odvalila jsem Drusilu z mých nohou. Jdu spát k nám do pokoje. Tady bude brzy plno lidí.
" Dobré ráno," řekne nepřirozeně nahlas Severus.
" Jak pro koho," zamumlám a znovu se roztáhnu na zemi. Asi nevstanu.
" Mé ráno je čím dál tím lepší," zakroutí pobaveně hlavou ten škodolibý netopýr.
" Co jste tu vyváděly?" ozve se chladně Lucius a jedním mávnutím hůlkou dá společenku do původního stavu.
" Kdyby jenom tady," povzdechnu si. Radši ani nechci vědět, jak jsme se sem dostali. Mezitím, co jsem si snažila vzpomenout na cokoliv od té doby, co jsme potkali Remuse a Jamese, tak se Lucius bavil o něčem se Severusem, který potom odešel. První pozitivní věc dne. Lucius se už nadechoval k proslovu.
" Dej mi chvilku, než na mě spustíš." Vzbudila jsem ty dvě hvězdy a opatrně se zvedla. Narcisa na nic nečekala a vyběhla do našeho pokoje. Drusila jí byla v patách. Chtěla jsem jít do postele, pořádně se vyspat, ale do společenky opět vplachtil Severus. Srdce mi radostně poskočilo, když jsem poznala, co svírá v ruce. Díkybohu, za ty jeho zásoby. V druhé ruce držel další dvě lahvičky- předpokládám, že pro Drusilu a Narcisu.
" Co za to?" uškubl na poslední chvíli rukou.
" Nepozvracím tě?" nadzvedla jsem obočí.
Lektvar proti kocovině jsem vybojovala, překvapivě, velice snadno. Ale to bylo asi tím, že za Severusem stál Lucius. Nejdřív jsem do sebe obrátila obsah lahvičky a až pak šla zachránit své spolubydlící. Kolektivně jsem se dohodly na tom (prachsprostě mě přehlasovali), že půjdu na snídani a pokusím se zjistit, co jsme vyváděli. Cestou naberu ještě nějaké jídlo. Už nám je dobře a dostáváme hlad. Ve společence nikdo nebyl. Špatně řečeno. Ve společence nebyl nikdo koho bych znala. U nebelvírského stolu seděla Lily s Jamesem a něčemu se smáli.
" Čau," sesunu se vedle Lily a automaticky si naliju kafe. Hned jak se dostanu do pokoje, tak si jdu lehnout.
" To je náhoda. Zrovna jsme se o tobě bavili," zasměje se James. Lily se smála jak blázen.
" Jaký bylo ráno?" usměje se Lily.
" Mohlo to být horší," řeknu popravdě.
" Jak jsme se dostaly do společenky?"
" S Remusem jsme vás tam dovedli."
" Díky."
" Není zač. Já jsem se u toho dobře bavil. Za to Remus byl z toho celý... rozpačitý." Nechápavě se na něj podívám.
" Okno?" Kývnu.
" Chci vědět, co se dělo?" James se zamyslí.
" Hm, ty jsi byla docela v klidu, ale Narcisa se snažila znásilnit Remus. Je z toho chudák docela špatný."
"Můžu tě o něco poprosit?"
" V tvém případě se bojím říct ano." Taktně jeho nemístnou poznámku přejdu.
" Udržíte náš...malý výlet v tajnosti?"
" Slibuji, že se o vašem dýchánku nedozví veřejnost, ale Sirius to prostě musí slyšet!"
" Ne, to ne!"
" Ale jo!"
Můj plán, který spočíval v upadnutí do kómatu a probuzení zítra ráno, přerušil Severus. Ani se za mnou nestihl zavřít portrét a už mi hlásil, že mě chce vidět Lucius. Bude přednáška. Alespoň hodím jídlo holkám do pokoje. Moje snaha oceněna nebyla. Spaly. To se někdo má. U schodiště na mě už čekal Severus. Před Luciusovým pokojem mě opustil s tím, že jde dělat nějaký nový lektvar. To bude zase smrad.
Potichu jsem nakoukla do Luciusova pokoje. Rudolfus nikde. Dneska bude přeci jen krásně.
" Hledáš někoho?" vyruší mě Luciusůs hlas.
" Jo, ale není tady," řeknu lhostejně a naoko začnu zavírat dveře. Uslyšela jsem jak Lucius vstal. Dveře jsem zase otevřela a vešla dovnitř.
" Vtip, ne?" protočím oči. Ten má dneska náladu. Skoro to vypadá, že dámskou jízdu tady měl on a ne já.
" Ráno jsi zrovna vtipem neoplývala."
" Nemůžu být vtipná vždycky," zavřu za sebou dveře. Lucius byl naštvaný. Stačil mi jediný pohled do jeho obličeje.
" Prý jsi se mnou potřeboval mluvit," oznámím mu celkem zbytečně.
" To ano. Jednak mě zajímá, co jste tady, u Merlina, v noci vyváděly?! Zbláznily jste se? Takhle se opít? Myslel jsem, že vás vynesu v zubech, když jsem viděl, jak se válíte po podlaze!"
" Nezbláznily! Jenom jsme se trochu odreagovaly, protože poslední dobou toho bylo moc!"
" Odreagovaly? Tak to buďte rády, že jsem vás přitom odreagování nechytil. Viděl jsem tě opilou jednou a to mi stačilo." Uklouzl mi jeden nevinný úsměv. To byly časy.
" Čemu se směješ?!" zatnul ruce v pěst.
" Ničemu, Bobku," zazubím se. Chvíli jsem si myslela, že mi udělá pod pravým okem monokl. Hbitě jsem utekla ode dveří. Stále s úsměvem na tváři.
" Ty mě vždycky dokážeš tak vytočit," sednul si na postel a promnul si oči. Když jsem usoudila, že první záchvat vzteku je pryč, tak jsem si sedla k němu na zem a položila mu hlavu na kolena.
" Já vím," nahodila jsem svůj kající výraz. Nezabralo to.
" A druhá věc, která mě zajímá je tvůj otec." Úsměv mi zmrzl na rtech.
" O tomhle se bavit nebudu," řeknu rázně.
" Proč, ne? Očividně se muselo něco stát, že..." Připadalo mi, že jeho ztuhlá tvář na chvíli povolila.
" Do toho ti opravdu nic není! A navíc nepochybuji o tom, že jsi si nějaké věci domyslel." Začínala jsem být v ráži. Všiml si mého naštvaného výrazu a navíc mě začaly štípat oči. Teď se mi pláč zrovna nehodí. Nebudu tady nikomu dělat hysterku!
" Nepřišla jsem proto, abychom se tady hádali," povzdechnu si.
" Tak proč jsi přišla?"
Úžasný!!! Tak ty se zase předvedly.
Těším se na další kapitolu. 