15. února 2013 v 12:10 | Aranel van de´Corvin
|
Je tu pokračování. Zkouškový mám úspěšně za sebou. Nadruhou stranu jsem úspěšně chytla nějaký bacil, takže mám teploty. To je ironie života. Celý zkouškový se těšíte na jeden volný týden a chytnete chřipku! Předem se omouvám za chyby. užijte si víkend. :)
" Tak proč?" zopakuje svoji předešlou otázku. Původně jsem mu chtěla říct o Narcise, ale najednou nevím, jak zformulovat otázku bez toho, aniž by mě z tohohle pokoje vynášeli v pytli. Napětí v místnosti by se dalo krájet. Lucius mi naznačí, abych vstala ze země. Sednu si mu na klín a zhluboka se nadechnu. Podívám se mu očí. Proč bych se ho vůbec měla ptát já? Narcisa to taky chce! Mohli jsme se domluvit a společně... přežít.
" Děje se něco?" zamračí se.
" Ne," zakroutím hlavou.
" Takže jsi přišla jen tak?"
" Ne," přiznám potichu. Viditelně mu začínala docházet trpělivost.
" Myslíš, že bych se tady mohla vykoupat?" Pustím na sebe ledovou vodu a třeba mě to trochu probere.
" Co?" zeptá se zaskočeně.
" Jestli bych se tady mohla vykoupat. Holky už spí. Nechci je budit." Co na to říct. Má dobrota nezná mezí.
" Dobře, ale nemysli si, že nepoznám, když lžeš." Zavřu se v koupelně a začnu se vysvlékat. Připadá mi to, nebo mají větší koupelnu než mi? Po špičkách jsem došla k vaně a pustila vodu. To je podvod. Jak to, že oni můžou mít rohovou vanu?! Budu si muset s Brumbálem znovu promluvit.
" Nesu ti ručník," otevřou se za mnou dveře. Srdce mi málem vyskočilo z hrudi.
" Dík, ale myslela jsem, že budou stačit tam ty," ukázala jsem do rohu, kde byl štos osušek a ručníků. Asi mu něco došlo. Mile jsem se zazubila.
" Zapomněl jsem," oplatil mi úsměv. Vzala jsem si od něj ručník a přidala ho na hromádku. Nespouštěl ze mě oči. Určitě lituje toho, že nepřišel o chvíli později. Protože to bych už na sobě neměla tričko a spodní prádlo.
" Ještě něco?" zeptám se, když se k ničemu nemá.
" Možná," ušklíbne se. Hbitě mě vezme do náruče a nese k vaně. Nestihla jsem vydat ani hlásku a už jsem seděla ve vaně. Na tváří se mu objevil široký úsměv, když viděl jak zaraženě pozoruji svoje ponožky. Chvíli jsem ten šok rozdýchávala. U Luciuse Malfoye je takový chování neobvyklý.
" Jsi normální? Co kdyby ta voda byla vařící?"
" Tak by se z ní kouřilo," poučí mě. Namočí si ruku.
" Vždyť je to vlažný." Pustí teplejší vodu. Mezitím si sundám ponožky a hodím je po něm.
" To je vděku. Člověk ti dovolí se u něj vykoupat, ještě ti napouští vanu a ty po něm hodíš ponožky."
" Nevděk vládne světem," povzdechnu si a podám mu ještě tričko.
" Měla by sis sundat i ten zbytek. Usuším ti to."
" Dobře, ale uhni."
" Proč?"
" Protože chci zatáhnout závěs." Protočil oči a šel se opřít o stěnu, u toho mumlal něco o tom, jako kdyby mě ještě nikdy neviděl nahou. Vyhodila jsem spodní prádlo před vanu a začala se drhnout. Kdyby to bylo na mě, tak tu klidně usnu. Bohužel mě trochu děsí představa toho, jak sem vtrhne Rudolfus.
" Už mi to konečně řekneš?" On je pořád tady?
" Co?"
" To kvůli čemu jsi tady."
" Ty jsi mě sem zavolal," poukážu na fakt.
" To sice ano, ale všiml jsem si, jak jsi u mě v pokoji několikrát otevřela a zavřela pusu. Chtěla jsi něco říct." Radši jsem pustila vodu a předstírala, že ho neslyším. Oplachování jsem se snažila protáhnout, co to šlo, ale Lucius má výdrž. Jakmile jsem zastavila kohoutek, tak se vedle mě objevila jeho ruka s osuškou. Povzdechla jsem si. Z tohohle se už nevyvleču. Obmotala jsem si ji kolem těla a odtáhla závěs. Nehnul ani brvou. Tohle je na něm děsivý. Občas mi připadá, že mi vidí až do duše.
" Už jsem s Narcisou o tobě mluvila."
" Myslel jsem si to. A k jakému závěru jsi dospěla?" Opatrně jsem vylezla a přešla k němu. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a políbila ho. Máme za sebou tu lehčí část- už se těším na část s "ale". Chtěla jsem pokračovat v připraveném proslovu, ale Lucius mě chytil do náruče a nesl k němu do postele.
" Počkej," zarazila jsem ho, jakmile mě položil na postel.
" Nemůžeme to vyřešit potom?" pokračoval v líbání.
" Nemůžeme!" Nerada jsem se od něj odtahovala. Sundala jsem mu košili, kterou měl už rozepnutou- kdy to stihl?- a vrátila se do koupelny. Rychle jsem si oblékla jeho košili a kalhotky. Když jsem se vrátila, tak ležel pohodlně rozvalený na posteli. Vlezla jsem si k němu pod peřinu a položila mu hlavu na hrudník. Začal mě hladit ve vlasech. Slastně jsem se protáhla. Přála bych si, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Aby všechny naše starosti zůstaly za dveřmi a my tu mohli ležet celou věčnost. Ze sladkého snění mě vytrhl Lucius.
" Z tvého vyprávění jsem pochopil, že Narcise by nevadilo, kdybychom se mi dva i nadále stýkali," navázal na předchozí téma. A je po atmosféře.
" Nevadilo, ale slib mi, že mě necháš domluvit!"
" Dobře."
" A nebudeš po mě křičet a ani po Narcise." Už se začal zase mračit. Přišlo to dřív, než jsem čekala.
" Hned na úvod řeknu, že s tím, co navrhla Narcisa souhlasím." Žádná odezva. Najednou jsem nevěděla, jak mám zformulovat větu. Merline, to je jako ptát se Severuse na jeho orientaci. Ať se zeptáš jakkoliv, tak to stejně schytáš.
" Narcise by nevadilo, kdybychom spolu chodili i po vašem zasnoubení," jdu na to oklikou. Nadzvedne zvědavě obočí. Vzápětí mu výraz ztuhl. Myslím, že na to ALE přijde sám.
" Jednoduše řečeno. Jestli ji budeš podvádět, chce aby mohla podvádět i ona tebe." To neznělo úplně nejlíp. Potvrdil mi to i Lucius, který se vymrštil do sedu.
" Zbláznila se?!" zasyčí.
" Ne, nezbláznila. Je to férová nabídka," zastanu se své kamarádky.
" Já si nenechám nasazovat parohy! Nejsem tu nikomu pro srandu!"
" A kdo říkal, že se to musí dozvědět veřejnost?"
" Děláš si legraci? Viděla jsi, jak se po téhle škole šíří drby?!"
" Dobře, když to tak nechceš, tak já jdu. Byl to jenom návrh." Začínala jsem panikařit, ačkoliv jsem na venek nedala nic znát. Chci se "důstojně" rozbrečet až v našem pokoji. Nepochybuji o tom, že Narcisa se ke mě přidá. Chytil mě za ruku a stáhl zpátky k sobě.
" A co kdybychom byli spolu a Narcisa o tom nevěděla."
" Právě jsi řekl, že drby se tady šíří světelnou rychlostí," řeknu naštvaně. Nebudu před Narcisou nic tajit. Nemohla bych se na ni ani podívat, jak bych se za sebe styděla!
" To ano, ale před jedním člověkem to dokážeme utajit."
" Ne! Buďto budou platit rovnocenná pravidla, nebo si Narcisu podváděj s někým jiným. Nic s tím nechci mít společného!"
" Jsem Malfoy, mě nikdo podvádět nebude!" Vztekle jsem vstala z postele.
" Fajn, jak si pan Malfoy přeje! Jdu spát. Dobrou!" Nezapomněla jsem za sebou třísknout dveřmi.
" Blbec," zafuním.
Naštvaně jsem zalezla pod peřinu. Co jsem si vůbec myslela? Že udělám smutný oči a Lucius hodí svoje ego za hlavu?
" Gigi?" ozve se Narcisa.
" Hm?"
" Už ses ho ptala?"
" Hm."
" A co?!" Už stála u mojí postele.
" Žiju, takže celou akci považuji za úspěšnou," zamumlám.
" A to je všechno? Žádný jiný úspěch?" zeptá se nadějně.
" Připadá ti to snad málo?" houknu naoko uraženě.
" Tak jsem to nemyslela. Byl hodně naštvaný?"
" Řeknu to takhle. Minimálně týden bych se mu vyhýbala. A jestli se obáváš toho, že se budeš muset v noci ploužit po chodbách sama, vyvedu tě z omylu. Budeme tam dvě."
" Poslední otázka a pak tě nechám spát," svraští zamyšleně čelo.
" Jen do mě."
" Při čem jsi mu TO říkala?" Co?
" Nebo snad PO čem?" zasměje se. Možná jsem se měla prvně převléct, než jsem tak hrdě opustila jeho pokoj.
" Vtipný. K ničemu nedošlo," uvedu věci na pravou míru.
" A to je možná ta chyba. Po sexu by byl třeba víc uvolněný," zazubí se.
" Začíná být děsivý, jak jste si se Siriusem v některých věcech podobní," zhrozím se upřímně.
" Spíte vůbec někdy?!" ozve se podrážděně ode dveří. Obě protočíme oči. To byl nápad, brát si obraz do pokoje!
" Okamžitě mě vraťte zpátky. Jsem členem velice důležitého rytířského řádu!" Narcisa si povzdechne.
" Taky ti připadal hezčí, když byl zticha?"
" Gi."
" Gigi!" To snad ne!
" Georgiano!"
" CO je?!" zaskučím.
" Je tu tvůj otec," zašeptá naléhavě Drusila.
" COŽE?!" vyskočím z postele. Po ospalosti ani stopy.
" Jejda, to byl fofr. Aspoň už vím, jak tě budit do školy," zasměje se. Mě na tom nic vtipného nepřipadá.
" Řekni mi, že to byl vtip."
"Kéž by. Čeká u schodiště," mávne rukou za sebe.
" Kolik je? Říkal něco? Kdy? U jakého schodiště?" začnu chrlit jednu otázku za druhou a u toho se oblékám. Nemusí mě vidět v Luciusově košili.
" Vidím, že už je informovaná," rozrazí dveře Narcisa.
" Bude šest. Nevím jak dlouho tu je. U schodiště vedoucího do sklepení. Nic neříkal," shrne to Drusila.
" Kdybych se do dvou hodin nevracela, volejte Brumbála," řeknu zcela vážně a zabouchnu za sebou dveře. Co tu chce? Vždyť jsme se viděli včera! Ach-můj-bože, Blacková určitě zrušila svoji nabídku a on mě teď jde zabít. Umřu- VE- ŠKOLE! A co víc, zůstanu tu trčet jako duch. S Baronem! A Protivou...a Uršulou! Doufám, že stihnu utéct za pozemky školy. Společenkou jsem se prohnala jako uragán. Někdo na mě volal, ale nebyla jsem schopna rozeznat hlas. Slyšela jsem jenom své srdce, které bušilo jako o život- doslova. Teď už mě může zachránit jenom Brumbál. Přece není takový blázen, aby tady nechal běhat psychopata. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla schody. Stál tam jenom ON. Moje poslední naděje spadla zpátky do sklepení.
" Děje se něco?" přeskočím úvodní zdvořilosti.
" Jestli se něco děje? Ty odejdeš z plesu, aniž by ses mi o tom zmínila a ptáš se, co se děje?!"
" Teoreticky vzato jsem ti přece říkala, že vypadnu, takže-"
" Dost!" Už mlčím. Kdyby poslal dopis, tak by to vyšlo nastejno.
" Nepřišel jsem s tebou diskutovat o tvém vychování."
" Na to už je stejně pozdě," mávnu nad tím rukou. Nebezpečně zúží oči. No co, jakou mě vychovali, takovou mě mají.
" Nebuď drzá! Nerad bych ti udělil další výchovnou lekci," zasyčí. Automaticky jsem o krok ustoupila. Než jsem se nadála, tak jsme stáli v temném koutě chodby. Odtud se bude špatně utíkat.
" Jenom jsem tě přišel pozvat na ples."
" Děkuji, ale nebudu mít čas," odmítnu zdvořile.
" Ještě jsem neřekl kdy," zavrčí.
" Předpokládám, že na ten zásnubí, o kterém mluvil pan Malfoy."
" Ne, na ten nepůjdeš. Usoudili jsme, že naší rodině děláš na plesech akorát ostudu, takže nevadí, když některé vynecháš..." Oddychla jsem si. Na Luciusovi zásnuby se mi opravdu nechtělo.
" Nějak mi tahle konverzace nedává smysl. Přišel jsi mě pozvat na ples, protože dělám rodině na plesech ostudu a vy chcete moji účast, co nejvíc minimalizovat?" zazubím se. Zatne ruce v pěst.
" Jsem rád, že ti to přijde zábavné."
" Jsem ráda, že jsi rád." Chytl mě pod krkem. Zase. Tohle přestává být zábavný.
" Ještě jeden vtip a nebudeme muset žádný ples řešit." Uvažovala jsem nad tím, že bych řekla nějakou anekdotu, ale jeho výraz mě zastavil.
" Věř, že bychom ocenili, kdyby jsi na TENTO ples nemusela, ale přijde nám nevhodné, abys nepřišla na vlastní zásnuby," procedí skrz zuby. Šokovaně jsem otevřela pusu dokořán. Tak je to pravda. Blacková si dupla. Z tohohle Severus nadšený nebude.
" Kdy?" dostala jsem ze sebe.
" Třicátého prosince." To není moc času.
" Děje se tu něco?" Otec se ušklíbl.
" Ženich dorazil," pustil mě. Vzduch. Konečně. Ani jsem si nevšimla, že nedýchám.
" Jsi v pořádku?" zeptal se Sirius a já na něj čuměla, jako na boží zjevení.
" Co? Ale-"
" Očividně paní Blacková usoudila, že jsi vhodná žena pro jeho syna. Nechápu to, ale jakmile ji znovu uvidíš, tak se omluvíš. Rozumíš?!" sykne mi do ucha. Nevěnovala jsem mu žádnou pozornost. Sirius Black?! Nespletla si mě jeho matka s někým jiným?
" Rozumíš?" zavrčí už nahlas. Urychleně kývnu, i když předem vím, že to neudělám.
" Podrobnosti ti pošlu po sově. Jsem rád, že jsme si to vyjasnili. Pane Blacku," mírně se ukloní a odejde pryč. Sirius se na mě podíval, až když nám otec zmizel z dohledu.
" Je ti dobře?"
" Jo, jasně. Proč by nebylo?" zeptám se nenuceně. Black. To budu příbuzná s Naricou...a Bellatrix! A Rudolfusem! Už se těším na rodinné večeře.
" Jsi bílá jak stěna."
" To víš, ve sklepní moc slunce nesvítí. Co tady vůbec děláš?"uvědomím si jednu podstatnou věc. Proč by někdo chodil dobrovolně do sklepení?
" Jednak jsem si s tebou chtěl promluvit o plese, a jednak mi přišel dopis od matky." Jak to, že jemu pošlou dopis, ale mě se to musí říct osobně? Jako bych těch nočních můr, už neměla dost.
" Takže to už víš," konstatuju.
" Ano."
" Žádné hromy a blesky?" zasměju se trochu nervózně. Čekala jsem pořádnou scénu.
" Ne. Myslím, že..."
" Že co?" zeptám se netrpělivě, když se nemá k odpovědi.
" To je jedno. Když jsem tě viděl v té koupelně... myslel jsem si, že to byl Lucius, ale on to byl tvůj otec, že?" Unaveně jsem si povzdechla.
" Musíme to řešit? Jsem unavená. V noci jsem moc nespala." Na tváří se mu mihne úsměv. James už asi podal hlášení.
" Slyšel jsem."
" Divila bych se kdyby ne."
" Vzhledem k tomu, že vypadáš, jako kdyby tě někdo vyplivl, tak tuhle konverzaci necháme na později," zhodnotí můj vzhled.
" Dík, ale nemusíš mi pořád lichotit. Mohla bych si na to zvyknout."
" Pro svoji vyvolenou cokoliv." Bouchnu ho do ramene.
" Blbečku. Však on tě ten smích přejde."
" O tom nepochybuju." Myslíte si, že teď je ta pravá chvíle zeptat se ho na Luciuse? Možná bych osud dneska už pokoušet neměla. Dvakrát jsem utekla hrobníkovi z lopaty. Kdo mi zaručí, že se mi to povede i potřetí? Navíc, proč rušit to krátké příměří, co mezi námi panuje? A kde se vůbec vzalo?
" Občas nechápu, proč tě klobouk zařadil do Zmijozelu."
" I kdybych ti to řekla, tak bys mi stejně nevěřil."
Proč se mi ta kapitola zdá tak krátká?
Jsem zvědavá, jaký děj do toho chceš ještě zaplést. Je sice zábava sledovat, jak se G. snaží přežít vlastní rodinu, ale něco tomu chybí. Hmm...
Gratuluju k přežití zkouškového! x))