close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

Prolog

12. února 2013 v 19:50 | Aranel van de´Corvin |  Bojovníci temnot

Běžela jsem temnou uličkou jak nejrychleji mohla. Za mnou se ozývalo dunění bot těžkého muže. Byli mi v patách. Rychle jsem zahnula a doufala, že se jim ztratím.
Trochu se mi ulevilo, když kroky za mnou ustaly, ale hlavně neusínat na vavřínech.
Běžela jsem tiše dál. V dálce jsem zahlédla postavu. Nejdřív jsem se strašlivě lekla. Pak jsem si ale uvědomila, že tahle postava je příliš malá, aby mohla patřit mužům, kteří ji pronásledovali. Rychle jsem k ní zamířila. Byla to stařenka tlačící před sebou takovou tu staromódní pojízdnou nákupní tašku.
"Paní, prosím vás, pomozte mi," řekla jsem jí s pláčem. "Někdo mě honí. Sice jsem je setřásla, ale oni tu ještě někde jsou. Nemohla byste zavolat policii? Já ztratila kabelku."
"Ach samozřejmě, drahoušku, pojď semnou. Bydlím jenom dva bloky odsud. V mým domě se schováš a můžeš zavolat policii."
"Děkuju vám moc," oddechla jsem si.
"A co že patnáctiletá dívka chodí takhle pozdě sama?"
"Je mi sedmnáct," řekla jsem uraženě.
Stařenka se usmála.
"Ach omluv mě. To víš, my staří máme trochu problém rozpoznat věk, drahoušku."
Ten drahoušek mě už začínal štvát.
"Jmenuji se Daisy Mandelová.
Stařenka se znovu usmála, ale tentokrát její úsměv mi připadal zlověstný.
A vlastně, pomyslela jsem si. Co dělá stařenka v noci v temné uličce s nákupní taškou? Že by nakupovala? To radši nechci vědět jaké zboží. Navíc, co to má na sobě? Vím, že důchodci dokáží nosit dost divné věci, ale ještě nikdy jsem je neviděla v dlouhých bílých rouchách.
Zastavila jsem se.
"Kam to vlastně jdeme?"
"Přece ke mně domů. Je to hned tady za rohem. Tak se nezastavuj, aby tě zas nechytili, drahoušku."
"A co máte v té tašce?"
Začala se smát. Z jejího smíchu mi přeběhl mráz po zádech.
"Zatím nic, drahoušku. Zatím nic."
Po tomhle už jsem na nic nečekala a rozběhla se pryč. Zničehonic se ale přede mnou objevil ten muž, který mě honil. Běžela jsem doprava, ale tam byl další muž. Vlevo se objevil jiný. Byla jsem v pasti.
Rychle jsem začala mumlat latinská slova, ale jeden muž ke mně přiskočil a strhnul mi z krku řetízek.
"Co po mě chcete?" znovu jsem se rozplakala.
Beze slova mně všichni tři chytli a hodili do té pojízdné tašky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sonda Sonda | 12. února 2013 v 20:19 | Reagovat

Určitě pokračuj ! :)) 8-)

2 Ayrin Ayrin | 12. února 2013 v 21:02 | Reagovat

100 % pokračuj, je to zajímavý :D

3 gotička gotička | E-mail | 12. února 2013 v 21:06 | Reagovat

zakímaví pokračuj :-)

4 Šárka Šárka | 13. února 2013 v 9:21 | Reagovat

pokračuj :-) Je to zajímavý. :-)

5 yasmine yasmine | 13. února 2013 v 9:24 | Reagovat

vypadá to velmi slibně tak pokračuj ;-) .
všechny ty upíří povídky co tu máš jsou naprosto úžasný a velmi napínavé doufám že tahle bude taky taková tak ti přeji spoustu úspěchů s touhle i s ostatními povídkami.

S pozdravem Yasmine :-)

6 Alice Shinshekli aneb cvok na desátou Alice Shinshekli aneb cvok na desátou | E-mail | Web | 13. února 2013 v 14:08 | Reagovat

Děkuju moc za komentáře. Už jsem posílala první kapitolu, ale píšu to samé, co minule. Pokud by měl někdo zájem si nové kapitoly přečíst dřív je to na fantazie1-cz.webnode.cz
Navíc bych možná i rycheleji přidávala, protože nepřidávám další kapitolu dřív než když mám na svém webu k ní aspoň jeden komentář.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama