10. dubna 2013 v 13:28 | Aranel van de´Corvin
|
Další kapitola. Doufám, že se bude líbit a necháte nějaký komentáře, ať mám motivaci psát... Chyby tam jsou jako vždycky, takže dělejte, že je nevidíte...
S povzdechem jsem sledovala sovu, která letěla přímo ke mě. Moc dobře jsem ji poznala. Zajímalo by mě, co zase otec chce. Sova přistála. Zamračeně jsem ji vytrhla dopis.
" Bez poznámek," utnu Severuse dřív než mi řekne něco rádoby vtipného.
" Ahoj," přisedne si Drusila. Jenom jsem kývla. Byla jsem zabraná do čtení. Překvapení vystřídalo zděšení, když mi došlo, co se mi tady otec snaží sdělit.
" Něco se stalo?" zeptala se zvědavě Drusila.
" Ne. Teprve stane." A to jsem si myslela, že mi dnešek nikdo nezkazí! Poslední den školy před prázdninami a on to takhle zničí! Najednou mi škola nepřipadá tak hrozná. Chtěla jsem jít k nebelvírskému stolu, ale Sirius tam už nebyl. Zrovna dneska musí jít na hodinu včas. Naštěstí máme první hodinu s nebelvírem. Nevšímala jsem si Luciusova pohledu a vyběhla, s koblihou v ruce, ven.
" Nazdár," hbitě zasednu Remusovi místo.
" Nevadilo by ti, kdybych dneska seděla se Siriusem?" Remus si povzdechne.
" Co bych pro tebe neudělal. Jdu za Petrem," pokrčí rameny.
" Díky," usměju se. Za to Siriusovi do smíchu nebylo. Vysílal na Remuse pohledy typu "nenechávej-ně-tady-s-ní-samotnou!"
" Předpokládám, že o vánočních prázdninách jsi informovaná."
" Ty jsi to věděl už dřív?!" Nelíbí se mi, že není překvapený!
" Asi dva dny," řekne lhostejně.
" DVA DNY?!" vyjeknu rozčíleně. Pár lidí se po nás otočí.
" A to ses neobtěžoval mi to říct?!"
" Možná bych ti to i řekl, kdybyste s Malfoyem nebyli k sobě přilepení!" zavrčí.
" Co to tady zase plácáš?"
" Myslíš si, že jsem blbej?" Co je to proboha za školu?! Scházíme se tajně. Mimo naši společenku. Nikdy jsme nikoho nepotkali... tak jak to sakra ví?!
" Fajn. Když to chceš vědět, tak se spolu scházíme, ale jenom do našich zásnub! Takže do dneška, když vezmu v úvahu to, že vánoční prázdniny budu trávit u vás!"
" Řekl jsem, že mi nebudeš nasazovat parohy!"
" Nic ti nenasazuju, tak tu nedělej hysterku!" Naštvaně si založí ruce na hrudi a předstírá, že dává pozor. Zaujmu stejnou polohu. Jak mám vydržet dva týdny u Blacků?! Proč by mě chtěla "paní domu" trpět celý dva týdny? Nevydržíme vedle sebe stát ani dvě minuty.
" Proč?" zeptám se potichu, protože McGonagallová nám začíná věnovat svoji pozornost.
" Co proč?"
" Proč mě tvoje matka pozvala k vám domů?"
" Co já vím?! Ale vůbec ti to nezávidím," ušklíbne se. Zbystřím.
" Mám to chápat tak, že se těšíš na svoji matinku?"
" Jsi v noci spadla z postele, ne?"
" Proč máš z toho radost?" Na tváři se mu objeví spokojený úsměv.
" Já? Vůbec!"
" Vyklop to!"
" V klidu. Kazíš vánoční atmosféru."
" Vánoční atmosféru si strč někam!"
" Jestli budeš takhle milá i u nás doma, tak máti trefí šlak. Škoda, že u toho nebudu," povzdechne si naoko smutně.
" Jak nebudeš?!" zasyčím.
" Jedu na týden k Jamesovi. Znáš to, užít si poslední dny svobody..."
" DĚLÁŠ SI ZE MĚ PRDEL?!" vyjedu rozčileně a prudce se zvednu z lavice. Mám tak pocit převahy. Sirius nezůstal dlouho pozadu.
" MŮŽU SI DĚLAT CO CHCI!"
" CHOVÁŠ SE JAKO MALEJ FRACEK!"
" JÁ? JEN JEDU ZA KAMARÁDEM, TAK Z TOHO NEDĚLEJ TAKOVOU VĚDU!"
" JASNĚ, ÚPLNĚ NÁHODOU JEDEŠ PRYČ! BUDEŠ NĚKDE PAŘIT, ZATÍMCO JÁ SE BUDU SNAŽIT NEZABÍT TVOJI MATKU!"
" OKAMŽITĚ SE UKLIDNĚTE!" ozve se roztřeseně od tabule. Sakra! Zapomněla jsem na to, že jsme ve třídě. McGonagallová na nás už nejspíš nějakou tu dobu ječí, protože je rudá až na zadku.
" Ihned opusťte učebnu. Po vánočních prázdninách budete mít týden školní trest!"
" Ale-" pokusí se Sirius o odpor.
" Žádné ale! V pondělí v sedm u kabinetu! NASHLEDANOU!"
Naštvaně jsem pochodovala do naší společenky. Tohle mu jen tak neprojde. Přeci ho jeho matka nepustí? Nevypadá jako někdo, kdo má rád kompromisy. Zmuchlala jsem dopis a hodila ho do krbu. Super! Prostě super! Doufala jsem, že tady budu z Luciusem ještě přes víkend. Naposled, co budeme spolu. Kdybych nebyla blbá, tak to ukončím po té první noci! Ale ne, já se s ním musím scházet až do teď, aby to bylo ještě horší. Šla jsem do pokoje za Palačinkou. Ušklíbla jsem se. Zajímalo by mě, jestli má paní Blacková ráda králíky. Lehla jsem si do postele a drbala Palačinku za uchem. Do oběda mám volno a odpoledne mám už jenom jednu hodinu.
Palačinka mi vyskočila z náruče, což mě probralo. Někdo přišel do pokoje.
" McGonagallová už dozuřila?" otočím se na nově příchozího.
" CO tady děláš?" vyskočím na nohy. Hlavně nenápadně! Týden se scházíme ve starých učebnách jenom proto, aby nakonec nakráčel do našeho pokoje?!
" Dostala se ke mě informace, že tě Blackovi pozvali k sobě domů na Vánoce," ušklíbne se. Divila bych se kdyby nedostala, když seděl dvě řady přede mnou. Touhle dobou už celý Bradavice ví, co budu dělat o Vánocích.
" Můžeš se přidat, jestli chceš. Bude to jízda. To ti zaručuju."
" Mám svoji představu."
" Měl bys jít. Holky můžou přijít každou chvíli."
" Dnešek platí?" zastrčí mi pramen vlasů za ucho. Aj. Asi ho moc nepotěším. Lucius napsal domů dopis, že bude odjíždět až v neděli večer. Údajně tu chtěl zůstat s přáteli, aby si užil poslední dny svobody.
" Promiň," usměju se nevinně. Viděla jsem jak zatnul ruce v pěst.
" Odjíždíš až zítra, ne?" Zakroutím hlavou.
" Otec chce, abych přijela už dneska. Předpokládám, že mě doma čeká dlouhá přednáška o slušném chování. U Blacků se mám hlásit zítra odpoledne." Čekám na jeho reakci. Myslela jsem si, že už ho mám prokouknutýho, ale zase nemůžu z jeho tváře nic vyčíst!
" V kolik máš být doma?"
" Vpět."
" To máme ještě čas."
" Ani ne. Po obědě mám ještě vyučování a končím o půl čtvrtý." Myslím, že je naštvaný.
" Takže máš čas jenom teď?!"
" Jo, ale za chvíli přijde Narcisa." Nervózně sleduju dveře. Nelíbí se mi, že ji musím lhát, ale mám strach, že by se někde prokecla. A kdyby Malfoy senior zjistil, že se dál scházím s jeho synem, tak by mě už nějaká pitomá svatba nemusela zajímat. Do dvou vteřin bych padla mrtvá k zemi.
" Půjdeme ke mě. Máš do oběda volno, ne?" Nervózně se ošiju. Jak se mám nenápadně dostat z jeho pokoje?
" Budeme tam sami."
" Ale co když někoho potkáme na chodbě?"
" Když budeme opatrní, tak nepotkáme."
" Dobře," rezignuju.
" Jdu do společenky." Dá mi pusu a odejde. Nešťastně se rozplácnu na postel. Nejsem na loučení připravená. Psychickou přípravu jsem měla naplánovanou na zítřejší ráno! Stejně nechápu, proč bych nemohla zůstat tady! Domluvili jsme se na tom. Nemůžu za to, že se Blacková na poslední chvíli splaší. Chvíli jsem počkala a potom šla dolů za Luciusem. Byl tam jenom on. Beze slova se zvedl a šli jsme do jeho pokoje. Doufám, že se Rudla nevykašle na školu.
" Co budeme dělat?" zeptám se, když se za námi zabouchnou dveře.
" O něčem bych věděl." ušklíbne se a obejme mě. Dřív jsem si po každém sexu říkala, že to bylo naposledy, ale ve skrytu duše jsem věděla, že je to lež. I teď jsem si říkala, že to bude naposledy. Jenomže tentokrát se v mi v hlavě neozýval ten otravný čertík, který tvrdil, že je to lež. V klidu si tam seděl a přikyvoval. Na chvíli mě pohltila panika. Ono tohle je totiž NAPOSLEDY, co mě hladí a líbá.
" Děje se něco?" zašeptá mi do ucha. Dostrká mě k posteli a lehne si na mě. Usměju se.
" Ne." Pohledím ho po tváři a překulím se na něj. Naposledy.
Spokojeně jsem ležela v jeho náručí a nikam se mi nechtělo. Dokonce ani na oběd. A to obvykle mívám po sexu hlad. Nikdo z nás nemluvil. Ležela jsem na jeho hrudi a ukazováčkem mu jezdila po vypracovaném bříšku. Lucius si hrál s mými vlasy a pevně mě objímal. Donutila jsem se podívat na hodiny. Poledne. Za chvíli bych měla jít na oběd a potom na vyučování.
" Drusila by tě mohla omluvit," navrhne Lucius, když si všimne, kam se dívám.
" To mohla, ale musím odevzdat úkol. Měli jsme na něj dva měsíce a tvoří většinu známky. Jestli ho neodevzdám, tak mě nenechá projít."
" A co když tě nepustím?" ušklíbne se.
" Tak to bude vypadat divně, až dojdeme na hodinu oba dva nahý," zasměju se.
" Přijdeš na naše zásnuby?" změní téma. Zamračila jsem se. Teď se tomu asi nevyhnu. Co mi to dalo práce otce přemluvit, abych tam nemusela! Měli jsme jednoduchou dohodu. Když zůstanu ve škole přes Vánoce, tak nemusím jít na jejich zásnuby. Jednoduše řečeno. Řekla jsem otci, že jestli budu muset jít na jejich zásnuby, tak přijedu domů na Vánoce. Nakonec usoudil, že moje přítomnost na zásnubách není důležitá. Roztomilé, že?
" Asi. Ještě nevím."
" Mohli bychom se tajně vypařit a udělat si chvíli pro sebe." Naštvaně se nadzvednu.
" Ne! Nebudu s tebou spát na tvých zásnubách!" Co si o mě myslí? Že se s ním budu muchlat v nějaký chodbě, zatímco Narcisa bude o pár metrů dál?!
" Vím kam jít, aby nás nikdo neviděl..."
" NE! Prostě ne! Už jsme se o tom bavili! Proč to pořád vytahuješ?" vyjedu na něj.
" Protože jsi moje! A ne Blackova!" zavrčí ledově.
" Nejsem tvoje. Tvoje je Narcisa," zašeptám a pohladím ho tváři.
" Budu muset jít."
" Nechoď."
" Nechci. Ale musím." Jestli se nezvednu teď, tak už nikdy. Oblékám se zády k němu. Nechci mu vidět do obličeje. Smutně si zapnu poslední knoflík a otočím se k posteli. Už tam neležel. Stál u skříně a něco hledal. Byl už taky oblečený. Když si všiml, že se na něj dívám, tak zavřel skříň a šel ke mě.
" Kdy pojedeš domů?" prolomila jsem ticho.
" V neděli. Jak bylo původně v plánu. Kluci tady taky zůstávají. Nechce se jim vlakem s ostatními." Kývnu.
" Už musím," pokřiveně se usměju. Nenapadá mě, co víc říct. Bylo to krásný, tak ahoj?
" Já vím." Jemně mě políbí na rty. Odtáhnu se od něj a mám v plánu odejít, ale chytí mě za ruku.
" Něco pro tebe mám," vytáhne z kapsy sametovou krabičku a podá mi ji. Zamračím se na něj. Dohodli jsme se, že si nic dávat nebudeme. Dárky by akorát vzbudily podezření.
" Jenom taková drobnost. Neboj je to nenápadný," ušklíbne se.
" Rozbal si to až doma," zastaví mě.
" Dobře. Děkuju." Víc ze sebe asi nedostanu. Naposledy ho políbím.
" Až mě příště uvidíš, tak budu ta, co bude ječet na paní Blackovou," smutně se pousměju. Teď nebo nikdy.
" Ahoj," rozloučím se a zavřu za sebou dveře.
Odpolední vyučování bylo nekonečný! Zdrceně jsem si posbírala věci a zamířila k Velké síni, kde jsem měla sraz s Lily. Už tam na mě čekala. Chtěla jsem jí popřát veselé Vánoce, když už ji neuvidím.
" Ty vypadáš," zamračila se, když jsem k ní dorazila.
" Ty zase umíš pěkně zalichotit," protočím oči.
" Vážně. Stalo se něco?"
" Nic. Jenom-" zarazila jsem se. Nedělám si iluze, že by ji to Sirius neřekl.
" Jenom jsem se rozešla s Luciusem a nějak mě to vzalo."
" Myslela jsem si to. Sirius před týdnem prskal něco o parohách, tak jsem si domyslela, že spolu ještě jste..."
" Neřekneš to nikomu? Měla bych z toho hrozný průser."
" Narcisa by udělala scénu?"
" Ta? Ne. Spíš Malfoy senior."
" Jej."
" Přesně tak, jej. Ale změňme téma. Co ty budeš dělat o prázdninách?"
" Budu doma a možná pojedu k Jamesovi. Chce mě představit rodičům. Docela se toho bojím."
" Co jsem slyšela, tak jeho rodiče jsou normální."
" Já vím. Jenom nevím, jak se mám chovat a co mám říkat."
" Bude tam i Sirius ten se o konverzaci postará," zavrčela jsem.
" Ani mi o něm nemluv. Je to od něj pěkně hnusný! Sám doma nemůže vydržet, ale tebe tam klidně nechá! Taky jsem mu za to včera pěkně vynadala!" Povzdechnu si.
" Nech to být. Někam si zalezu a bude to dobrý," mávnu nad tím rukou. Zlost už ze mě vyprchala. Nemám sílu na hádky. A už vůbec ne se Siriusem.
Lily mi alespoň trochu zvedla náladu. Úplně jsem zapomněla na čas. V rychlosti jsem se sbalila, rozloučila s holkama, dokonce i se Severusem, a spěchala do ředitelny, kde na mě má čekat Brumbál. V pět jsem se měla přemístit k nám domů. Nesnáším cestování krbem! Do ředitelny jsem přišla samozřejmě pozdě. Brumbál to nijak nekomentoval. Navzájem jsme si popřáli veselé a šťastné Vánoce a už jsem byla fuč. Není nad to otevřít oči a vidět mého otce. Scéna jak z hororu.
" Jdeš pozdě," informoval mě, když jsem vystoupila z krbu. Doma je doma. Láska na každém kroku.
" Taky tě ráda vidím."
" Večeře je v sedm. Pokoj pro hosty víš, kde je. Přijď včas." Otočil se na podpatku a šel za svoji drahou polovičkou, která mě ani nepozdravila. Zamkla jsem se v pokoji pro hosty. Chvíli jsem ležela na posteli a zírala do stropu. Potom jsem si vzpomněla na dárek od Luciuse. Vytáhla jsem sametovou krabičku a otevřela ji. Byl tam krásný stříbrný řetízek na nohu. Potom jsem si všimla vzkazu, který k tomu byl přiložený. Srdce mi bušilo jako splašené. Slzy se opět draly ven. Nechala jsem je. Jediný, co jsem vnímala bylo těch pár řádků, který způsobily to, že i moje srdce začalo plakat.
"Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene."
Krásný:') Vážně úžasně píšeš! Jako vždycky se těším na další kapitolu:))