2. května 2013 v 12:57 | Aranel van de´Corvin
|
Ha, hotovo! Snažila jsem se to opravit, ale nedělám si iluze... Další kapitolu budu psát až tady bude aspoň 20 komentů (to víte motivace)...
P.S.: Jinak maturantům přuju hodně štěstí
Hypnotizovala jsem klepalo, které na mě hrůzostrašně vzhlíželo. Stříbrné klepadlo ve tvaru hada. Zmijozelští moc kreativní nejsou. Kdyby nebylo otce, tak bych už dávno byla na druhém konci Anglie. Jenomže jakoby vycítil, že mám zaječí úmysly. Stál za mnou a čekal až zaklepu. Něco si pro sebe zavrčel a zaklepal sám. Pálí mu to. Popostrčil mě dopředu.
" Dobrý den, má paní vás už očekává," vykoukl zpoza dveří... skřítek? Šmarjá, co to je?! Asi nějaká genetická vada. Už jsem viděla hodně domácích skřítků, ale tenhle byl takový divný. Kdyby existovala nějaká skřítčí škola, tak by byl určitě ten koho šikanují. Z úvah mě vytrhl otec, který do mě strčil. Do zad, to udělal určitě naschvál! Nedobrovolně jsem přeletěla přes práh. Povedlo se mi nespadnout. Otec se zdvořile omluvil, že už musí jít na obchodní schůzku a nechal mě tady. Skoro za mnou zabouchl dveře. Hodila jsem na skřítka pohled "dostaň-mě-odtud-ven", jenomže moje poslední volání o pomoc nezůstalo vyslyšeno. Ten malý prevít se pokřiveně usmál a přísahám, že v jeho očích jsem zahlédla jiskřičku, která říkala jediné: Ven se dostaneš leda tak v pytli! Nasucho jsem polkla.
" Ah, už jste tady," ozvalo se z chodby.
" Fakt?" zamumlala jsem si pro sebe. Ještě, že mi to řekla!
" Ano. Právě jsem dorazila," řekla jsem nahlas, když jsem si všimla jejího vražedného pohledu.
" REGULUSI, SIRIUSI!" zařvala směrem ke schodům.
" Ano, matko?" zeptá se zdvořile Regulus, když sejde ze schodů. Za to Sirius nejspíš teprve teď vstával. Ledabyle se opřel o zábradlí a civěl na mě. V nouzi poznáš přítele, fakt že jo.
" Regulusi tohle je Georgiana Carterová. Myslím, že vy dva se ještě neznáte." Potřásli jsme si rukou jako století důchodci. Neberte to tak, že mám něco na potřesení rukou, ale to si mám třást rukou s patnáctiletým klukem a tvářit se u toho na osmdesát?! Já tady zcvoknu! Paní Blacková začala drmolit něco o tom jak to tady chodí a že mě Sirius zavede do pokoje. Nic jsem nenamítala. Mám v plánu opustit pokoj jenom kvůli jídlu. Vzala jsem si dostatek knížek na celý dva týdny, takže nemám strach, že bych se nudila. Sirius mi vzal galantně kufr a táhl ho po schodech nahoru. Věci jsem sice měla zmenšený, ale i tak byl pěkně těžký. Sirius sice nic neřekl, ale bylo vidět, že to v něm vře. V duchu jsem se smála. Nahlas se zasměju, až nás nebude pozorovat jeho bratr. Proč tak čumí? Copak mě ve škole ještě nepotkal?
" Slyšela jsem, že tě baví dějiny," začnu rozhovor s Regulusem.
" Ano, baví, ale ne mudlovský!" zasyčí a práskne za sebou dveřmi. Nejspíš jeho pokoj.
" Máš milýho bráchu," otočím se na druhýho Blacka. Beze slova otevře dveře. Vejdu za ním. Hned na první pohled šlo poznat, že je to Siriusův pokoj. Na stěnách byly plakáty holek. Naštěstí měly plavky. Jinak se tu povalovaly nějaký košťata, časopisy a knížky.
" Hm, pěkný. Ale kde budu já?" Jakmile jsem to dořekla, tak jsem si všimla, že tu je manželská postel. To snad ne. Přece by nás nedali do jednoho pokoje!
" Vpravo, nalevo spím já." Kufr mi postavil k posteli. Chvíli jsem vstřebávala novou informaci. Soukromí asi nepřipadá v úvahu. Konečně vidím pozitivum v tom, že odjede k Jamesovi.
" Můžu si někam dát věci?" prolomím ticho. Myslím, že zlomíme rekord v bobříkovi mlčení. Sirius očividně nemá v plánu se mnou komunikovat. Ukázal na skříň a sedl si za stůl. Něco tam začal psát. Asi dopis. Pochopila jsem, že si každý budeme dělat, co chceme. Zvětšila jsem si věci a začala vybalovat. Nikam jsem nespěchala. Jenom mě mrzelo, že Palačinka musela zůstat doma. Věřte mi, že jsem bojovala, co to šlo, ale otec si nakonec prosadil svou. Facku bych klidně přešla, ale jeho drahá polovička přišla na nápad s ohnivým bičem. Stačila jedna rána. Doufám, že Palačince nic neudělají. Jakoby nestačilo, že mě bolí záda. Nakonec jsem vyskládala štos knih na noční stoleček. Sirius přišel k hromádce knih a začal si je prohlížet.
" Odkdy čteš mudlovský knížky?" ušklíbl se.
" Odjakživa," vytrhla jsem mu knížku z ruky.
" Tam je koupelna?" ukážu na druhé dveře. Kývne. Vzala jsem si tepláky a tričko. Nebudu tu v šatech. Sirius si tady taky běhá v teplácích. Po cestě jsem se koukla na hodiny. Jsem tu teprve jedenáct minut! Merline tohle budou hodně dlouhý prázdniny.
Válela jsem se na posteli celý odpoledne a četla knížku. Sirius občas někam zmizel, ale když byl se mnou v pokoji, tak buď něco psal nebo na mě blbě koukal.
" Za deset minut je večeře," oznámil Sirius. První věta za tu dobu, co jsem tady. Přešel ke skříni a začal se v ní přehrabovat. Zaváhala jsem. Co si mám vzít na sebe. V teplákách nepůjdu určitě. Kalhoty? Šaty? Sukně?
" Přijde někdo na večeři?" zeptám se zamračeně Siriuse. Vytáhl ze skříně slavnostní hábit.
" Ne."
" Takhle vyfiknutý chodíte na každý jídlo?"
" Merline, copak nevíš jak se chodí na večeři?" vypění bezdůvodně.
" Vím, ale u normálních lidí."
" Fajn, třeba se z toho mlčení poser!" vykřiknu rozčileně. Už mě vážně štve!V koupelně jsem si oblékla šaty, který mi připadly vhodný. Nezapomenu za sebou prásknout dveřmi. Potichu si zanadávám. Musím ze sebe dostat všechna sprostá slova dřív než uvidím paní domu. Na schodech jsem potkala Reguluse.
" Ten otrávený ksicht si schovej pro někoho koho to zajímá!" syknu, když kolem něho procházím. Dneska nemám náladu na pubertální výjevy. Jakoby nestačilo, že puberta tříská s jeho starším bratrem. U vchodových dveří jsem potkala pana Blacka. Ten jediný mi připadá zatím relativně normální.
" Dobrý večer," pozdravím slušně.
" Dobrý. Jdete na večeři?" Kývnu.
" Pojďte se mnou. Jak se vám tu líbí?"
" Zatím jsem toho moc neviděla, ale už teď jde vidět, že ten kdo to zařizoval měl vkus," řeknu popravdě.
Potichu jsem za sebou zavřela dveře a snažila se potlačit nutkání rozkopat všechno okolo. To byla večeře! Jídlo sice dobrý, ale ta společnost... Regulus se bavil jen s máti a otcem, Sirius s nikým, Blacková se všemi kromě mě a pan Black zvolil nejlepší taktiku a předstíral, že u stolu je sám. V půlce jsem přešla na jeho hru. Ve skutečnosti na mě Blacková nijak zvlášť neurážela, ale ty kecy o mudlech a o tom jak je důležité zachovat čistou krev- při tomto proslovu hodila významný pohled mým směrem. Když jsem nevydržela její dlouhý pohled, tak jsem jí řekla, že mě doma učili slušnému chování, takže při jídle nemluvím a když už bych chtěla říct něco důležitého, tak určitě ne s plnou pusou. Nafoukla se jako balón a dokonce večeře byl klid. Jediný, kdo sem tam zaklel byl ten malý skřet, který se jmenuje Krátura. Živý důkaz toho, jak i skřítek může být vypatlanej. Zalezla jsem si do koupelny. Dám si rychlou sprchu. To, že to byl blbý nápad, mi došlo v momentě, kdy mi po zádech začala téct horká voda. Zapomněla jsem na včerejší scénu, kterou předvedl otec. Nevím, jak se mi podařilo z hlavy vytěsnit bolest. Se zaťatými zuby jsem se umyla. Opatrně jsem si osušila záda a zabalila se do osušky. Rána na zádech nebyla jediná věc, na kterou jsem zapomněla. Zapomněla jsem pyžamo. Nevadí. Sirius bude mít určitě nějaký starý tričko, který už nenosí. Automaticky jsem přešla k jeho skříni. Málem jsem mu vyrazila zuby, když se objevil vedle mě.
" Potřebuješ něco?" zeptá se, když mu dojde, kam jsem mířila.
" Už zase mluvíš? Hormony se uklidnily?" neodpustím si.
" Očividně nic nepotřebuješ."
" Fajn, vyhlašuju příměří. Představa, že tady takhle budeme komunikovat celou dobu je deprimující. To už je lepší na sebe řvát."
" Co za to?" ušklíbne se.
" Za co?"
" Za to, že přijmu mír."
" Nemám náladu na žádný tvoje hry. Na podmínkách se domluvíme zítra, až se vyspím. Jsem unavená. Což mě vede k tomu, že jsem se tě chtěla zeptat, jestli mi půjčíš nějaký tričko. Zapomněla jsem si pyžamo doma."
" Ty máš pyžamo?" nadzvedne obočí.
" Jo, v zimě spím v tričku."
" V zimě?"
" V létě už ho nepotřebuju. Je teplo," ušklíbnu se a otevřu skříň. Merline, to je bordel! Vyjeveně jsem civěla na ten chuchvalec hadrů. Odstrčil mě dál a vyndal černý tričko. Huh, nejsem si jistá, jestli o něj ještě stojím. To ne, čistý je. Ale zmuchlaný, jako kdyby právě vypadlo krávě z huby.
" Dík." Vyndala jsem si čistý kalhotky a chtěla se obléct, ale Sirius pořád stál u skříně a koukal na mě.
" Buď gentleman a otoč se!"
" Budeš moje žena. Stejně tě uvidím nahou."
" Ale ještě nejsem." Sirius protočil oči a kupodivu se otočil.
" Už?"
" Ještě ne!"
" To si tam k tomu šiješ i kalhoty?!" Ah!
" Můžeš," zavrčím. Úšklebek mi zmrzl na rtech. Na osušce bylo trochu krve. Nejspíš jsem si tu ránu rozškrábla- ne, že by byla zahojená. Moc krve to nebylo, ale Sirius si toho stačil všimnout.
" To je krev?"
" Co? Jo, no, to... krámy! Dostala jsem měsíčky. Hrůza!" pokroutím hlavou. Nedůvěřivě si mě prohlídne.
" Nekoukej tak! Stejně by sis nevrznul," vypláznu na něj jazyk a začnu couvat zpátky do koupelny. Sakra, pár kapek krve a on to zaregistruje! Zavřu za sebou dveře a zkontroluju škody. Na tričku zatím nic není. Ale bolí to. Musela jsem udělat nějaký špatný pohyb. A to jsem se v noci ani jednou nepohnula, aby se to aspoň trochu zahojilo. Co s tím? Chtělo by to něčím přelepit, ať není špinavá peřina. Prohrabu skříňky, ale nic nenajdu. V půlce průzkumu mě vyruší odkašlání. Stejně bych to musela dřív nebo později přiznat. Později by bylo lepší.
" Hledáš tu něco?"
" Tampóny?" odpovím otázkou. Až teď mě napadá, co by asi kluk dělal s tampóny? Během úvah o tom, co by mohl s tampony dělat mi došlo, že na mě zase mluví.
" Co?" zamrkám.
" Jestli ti je dobře. Jsi víc bílá než obvykle."
" Jo, jenom, to..." Jenom co? Nemáte metrovou náplast?
" Hm?" Cítila jsem, jak se mi tričko lepí na záda. Ach jo, teď už to stejně nezamaskuju. Jakmile si lehnu, tak na prostěradle nechám skvrny.
" Potřebuju nový tričko," vypadlo ze mě nakonec.
" Cože?" zamračí se.
" Musela jsem nechat Palačinku doma," popotáhnu. Nemohla jsem si pomoc. Tak moc jsem chtěla Palačinku s sebou a teď mám strach, že ji tam nechají umřít hlady. Sirius se na mě díval jak na úplnýho cvoka. Přiznávám, že nezasvěcenému člověku to může připadat trochu chaotické.
" Mluvíš o tom králíkovy, že jo?" ujišťuje se. Vražedně se na něj podívám. O kom asi?! To si myslí, že tady fňukám kvůli nedojedený palačince?!
" Jo, ale to je vlastně jedno. Jenom bych potřeboval nějaký obvaz nebo něco takovýho. Nebo možná nějakou mastičku."
" Na co?" To už se ke mě natahoval a chtěl mi vyhrnout tričko. Zarazila jsem ho. Nemám podprsenku a na striptýz momentálně nemám náladu.
" On tě zbil, že jo? Tak jako na tom plese!" začal se rozčilovat.
" Ne, tak jak na tom plese ne... tak máte tady něco?"
" Ukaž mi to," přitáhne si mě k sobě. Odhrne mi vlasy pryč a hledá následky útoku mého otce. Nic neviděl. Správně si vydedukoval, že to bude na zádech. Nečekaně mi zajel rukou pod tričko a tím mi ho odlepil od těla. Vyjekla jsem a spolkla všechny nadávky.
" Co to," zamumlal si pro sebe a obešel mě. Nechala jsem ho, ať mi opatrně vyhrne tričko.
" To je od ohnivého biče," zkonstatoval. Nic jsem na to neříkala. Nebylo co.
" Máš na to něco?"
" Mastičku. Jestli to budeš pravidelně mazat, tak by potom neměla zůstat ani jizva." Radši se ani neptám jak to ví.
" Počkej v pokoji. Skočím pro ni."
Ležela jsem na břiše a čekala, co za zázrak to přinese. Natáhla jsem se pro knížku, která ležela na nočním stolku a pustila se do čtení- on snad pro to šel do obchodu. Po deseti minutách se ozvalo vrzání dveří.
" Díky," natáhnu se pro kelímek. Ucukne.
" Dosáhneš si snad na záda?" ušklíbne se. Protočím oči. Jak malý!
" Nebo se snad stydíš?" nadzvedne obočí.
" Samozřejmě, že se stydím," zavrčím. Posadím se vedle Siriuse.
" Náhodou mě se tvoje prsa líbí." Dám mu pěstí do ramene.
" O tom jsem nemluvila." Chlapy a jejich logika, fakt.
" A o čem? Ještě tě nikdo neviděl obnaženou?" zeptá se ironicky.
" Blbče. Dej mi to. Poradím si sama."
" V klidu. Jen se ti snažím pomoct," začne se bránit.
" Pomoct? Mě zatím jenom připadá, že se na tom dobře bavíš!" Zvážní. Až moc. Jeho změny nálad mě občas děsí.
" Nepřipadá mi vtipný, že tě otec zbil."
" Neříkej to."
" Co?"
" Že mě zbil! Zní to hrozně," přiznám.
" Já bych tě nikdy nezbil." Podívám se mu do očí. Snad poprvé od té doby, co ho znám k němu pociťuju náklonnost a důvěru.
" Já vím," zašeptám a usměju se.
" Je to škaredý," prolomím ticho.
" Co?"
" Ty záda. Vypadá to hrozně. Stydím se za to, protože to dokazuje to, že jsem se neubránila," pípnu.
" Ještě jsem nepotkal někoho, kdo by se ohnivému biči ubránil. Vyhrň si tričko a otoč se." Přetáhla jsem si tričko přes hlavu, ale důležité partie nechala zakryté- k jeho smůle. Nejprve mi studenou vodou omyl záda. Bylo to příjemný. Za to ta mastička, už tak příjemná nebyla. Kdybych věděla do čeho jdu, tak mi jizva zas tolik nevadí. Stejně v Anglii ustavičně prší, tak na nějaká odvážná trička ani nedojde.
" Máš v plánu něco na zítřek?" zeptám se, když si lehne vedle mě.
" Ani ne."
" Nechtěl by sis udělat menší výlet?"
" Kam?"
" K nám."
" Co tam? Už se ti stýská po rodičích?"
" Vtipný. Napadlo mě, že bychom mohli jít pro Palačinku. Když řekneš, že vám to nevadí, tak mi ji snad dá."
" To bez tý chlupatý koule nevydržíš ani den?"
" Vydržím, ale TA CHLUPATÁ KOULE by to nemusela vydržet, protože si nedělám iluze, že jí otec dá nažrat."
" Merline, tohle kvůli králíkovy?!"
" Představ si, jak to naštve tvoji matku," změním taktiku.
" V kolik vyrážíme?" ušklíbne se.
super
teším sa na pokračovanie
