close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2.kapitola, 1.část

6. června 2013 v 17:48 | Aranel van de´Corvin |  Kronika Upírky
Autorka→ TeinQa@email.cz


" Dasty, Dasty, uklidni se, všechno je dobrý, klid."
" Kdo seš? A proč mám sakra svázaný ruce? Kde to sem?"
" Hlavně se uklidni a já ti to vysvětlim."
" Pust mě, tak pust mě!"
" Tak už sebou nemel, seš na ošetřovně, vzpomínáš si co se stalo tam v Sále?"
" V jakym Sále? Auuuu….to bolí, co se mi to stalo?"
" Vytrhneš si stehy ,tak se nehýbej a já tě rozvážu."
" Nesahej na mě, řekni mi co se stalo a kde je Kurda?"
" Ty si vážně na nic nevzpomínáš?"
" A na co jako? Vzpomínám si, že jste mě a Kurdu vedli před Knížata a potom jsme vám řekli, že nejsme zrádci a že jsem Kurdova družka. Vzpomínám si, jak jste mi ho chtěli vzít a odvést, ale já se vytrhla z řetězu, popadla dva meče a potom… potom… sakra, to přece ne… je, je mrtvý?"
" Ano je, bohužel."
" Kurva a já žiju, jak to? Bodli jsme se přece navzájem, to nemůže být pravda, tohle není pravda."
" Kurda tě bodl tak, abys přežila, udělal to naschvál."
Ale proč? Když už měl umřít, tak jsem chtěla být s ním. Jeho poslední výdech měl být i tím mým, tak proč to udělal? Nechal mě žít."
" Miloval tě."
" Ale to já jeho přece taky, měli jsme být navždy spolu a teď je mrtvý. Já mám být taky."
" Ne nemáš. On to přece tak nechtěl."
" Pust mě, já chci umřít, tak mě už rozvaž, prosím."
" To teď nemůžu, ublížila by sis."
" Jako by vám na tom záleželo, stejně mě čeká poprava, tak proč to prodlužovat, jen aby mělo víc upírů potěšení z mojí veřejné smrti?"
" Nepopraví tě, mluvil jsem s Knížaty a žádal o tvůj život. Na vlastní zodpovědnost. Jen proto, že jsi vampýrka, bychom tě neměli soudit."
" A co je mi potom… teď to najednou víte, ale už je pozdě, Kurda je mrtvý a nejde to vrátit. On byl to jediné, proč sem přišla sem do vaší Upíří Hory. Myslela jsem si, a on taky věřil v mír mezi našimi rody, ale je po všem. Vypadněte."
" Je mi to líto."
" Jo jasně. Pozdě."
" Chci ti pomoct Dasty, prosím."
" Jestli mi chcete opravdu pomoct tak mi vražte kolík do srdce. To je totiž to jediný co pro mě můžete udělat."
" Tak se sakra vzchop, já vim jaký to je ztratit někoho milovanýho."
" Vážně? Tak to asi víte, jak mi je. Nechte mě a běžte pryč. Neznáte mě a já neznám vás. Sem v úplně cizím prostředí plným nepřátel a můj druh je po smrti. Tak co, co eště chcete? Dostali jste mě, sem svázaná na nějaký debilní posteli a ležim vám u nohou."
" Jmenuju se Vadža, Vadža Pochod. Nemusíš se ničeho bát, nikdo ti neublíží, teda pokud nebudeš dělat potíže. Tenhle "pokoj" no spíš kobka je jenom tvoje. Nikdo sem nebude chodit. Radim ti, aby ses nepokoušela utéct, ono stejně nemáš kudy. Navštěvovat tě budu jenom já. Venku jsou strážní, takže se ani nesnaž otevřít."
" Děkuju za radu, pane."
" Můžu se ti teď podívat na tu ránu? Pěkně si sebou házela, doufám, že ti znova neteče krev."
" Doufáte? Hm… a proč jako? Neslyšela jsem, že jste se nás zastal před ostatními Knížaty a teď najednou máte starost? A proč? Nejsem přece upírka, jsem cizí."
" Já vím a moc se stydím za to, co se stalo, a že Kurda musel umřít. Ani nevíš, jak mě to bolí, je to moje vina. A já si to uvědomuju, nemusíš mi to připomínat, stačí, že mě to dohání k šílenství. Taky jsem měl Kurdu rád. A teď dovol, ale podívám se ti na tu ránu."
" Mám snad na výběr, sem svázaná, kdybych řekla ne, tak co to změní."
" Taky fakt."
" Pár stehů sis přece jen vytrhla, sakra teď to musím zašít znova. Ty seš teda pacient."
" Tak se mě zbavte a nebudu vám dělat potíže."
" Už zase. Říkám ti přestaň s tim. Už mám dost toho přesvědčování o tom, abych tě zabil nebo co. Co si sakra o mně myslíš?"
" A co bych si měla myslet. My tohle neděláme. Vampýři nezabíjejí členy vlastního klanu ani kvůli zradě, kterou mimochodem Kurda na svědomí neměl. A Kurdu byste nechali popravit tak jako tak, i když byl jeden z vás"
" Ale vždyť my ho nezabili, to ty."
" Promiň, já nechtěl, vim, že to bylo v zájmu vás obou, zemřít společně, ale on si přesto přál, abys žila. A ty teď chceš jeho přání sabotovat a umřít?"
" Už ani nevim, co chci, všechno je tak vzdálený, nemůžu myslet, vzpomínat ani plakat. Ani to, a měla bych a strašně chci, ale nejde to."
" Ššš, všechno bude dobrý, neboj se. Prosím věř mi, Dasty. Chci ti pomoct. Vážně."
" Jak můžete říct, že všechno bude dobrý, je mrtvej…mrtvej…neeeeeeeee."
" Tak vidíš, že pláčeš. Zpraví se to… chce to jen čas. Mám tu s tebou ještě zůstat nebo chceš být sama?"
" Zůstaň Vadžo, prosím."
" To víš, že ano…budu tu, jak dlouho jen budeš chtít."
" Děkuju."
" V klidu lež a já ti to zranění znovu zašiju, nebo se ti tam dostane infekce. Musím říct, že máš docela štěstí. Kdyby ostří proniklo ještě tak osm centimetrů pod hrudní koš, tak mohlo být po tobě."
" Kurda věděl, co dělá… bohužel."
" Bohudík to věděl. Uvolni se, nebo to nezašiju."
" Hrozně to lechtá."
" Pověz mi, jak často vlastně Kurda navštěvoval váš klan?"
" Jak často? No před pár lety to bylo jen zřídka, to jsem ho ještě neznala, ale pak to bylo čím dál častěji. Zamilovali jsme se, chtěli jsme být spolu. Gannen zásadně nesouhlasil, ale…"
" Gannen?"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Gabux Gabux | Web | 18. června 2013 v 23:56 | Reagovat

Super :)

2 Claudia Claudia | E-mail | Web | 1. srpna 2015 v 18:49 | Reagovat

další  skvělá  kapitola ! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama