close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

31.kapitola: Neodcházej

22. června 2013 v 14:18 | Aranel van de´Corvin |  Kouzla jsou pro slabochy!
Tahle kapitola je taková oddechová. Další kapitola bude podle toho, kolik bude komentářů :)
P.S.: četla jsem to po sobě, ale určitě tam ještě jsou chyby


Z několika denní apatie mě vytáhla štědrovečerní večeře. Uronila jsem poslední slzu- samozřejmě, že potají v koupelně, ale nedělám si iluze, že by Siriovi nedošlo, proč chodím tak často do koupelny. Každopádně se na nic neptal, za což jsem byla ráda. Poslední tři dny jsem byla mimo. Blacková měla radost. Takový klid ode mě už nikdy nezažije. Ušklíbla jsem se na svůj odraz v zrcadle. Hrůza. Za boha si nemůžu vzpomenout, kdy jsem odkývala tuhle příšernost. Zelenou bych ještě snesla. Ale ten střih? Vypadá to, jako kdybych ukradla sousedům vánoční ozdoby a nacpala si je pod šaty. Doufám, že projdu dveřmi. Měla jsem si vzít vlastní šaty. Cokoliv. I pyžamo by bylo lepší než tohle. Až tohle uvidí Bellatrix, tak se bude smát ještě na Silvestra.
" Žiješ ještě? Jsi tam zavřená nějak dlouho," ťukal na dveře můj nastávající. S naštvaným výrazem jsem rozrazila dveře. Chtěla jsem mu říct, co si myslím, ale stejně by mě přes ten hloupý záchvat smíchu, který dostal, neslyšel. Fajn!
" Nic neříkej a jdi se vysprchovat. Já se mezitím postarám o to, abych nevypadala jako Obelix." Zabouchla jsem za ním dveře. I tak jsem slyšela jak hýká v záchvatu smíchu. Dobře, zpátky k problému. Co s tím? Takhle nikam nejdu. I zrcadlo se mi smálo! Vzala jsem si hůlku a urputně přemýšlela. Lily mě učila jak si upravit šaty. Snažila jsem se, aby to nějak vypadalo. Jenomže mi asi ujelo nějaký slovo. Hm, nechtěla jsem je zkrátit až tak moc. Šaty už nepůsobily dojmem, že jsem snědla meloun, ale byly hezky upnuté, sahaly mi do půlky stehen a neměla ramínka- původně jsem je chtěla, ale ta hůlka se úplně zbláznila! Sedla jsem si ke stolu a snažila si na hlavě udělat něco reprezentativního. Skončila jsem u jednoduchého drdolu, jelikož moc účesů neumím a copánky nejsou zrovna nejlepší řešení.
" Co tam děláš tak dlouho? Zkus ještě někdy říct, že mi to dlouho trvá!"
" To víš, aspoň někdo musí vypadat reprezentati-" zasekne se v půlce věty.
" To vím, proto jsem se upravila abys nám nezkazil první dojem," ušklíbnu se.
" Budeš tam stát ještě dlouho?"
" Co?"
"Nic, tak jdeme?"
" Jo, jasný. Co jsi s těmi šaty udělala?"
" Upravila, abych nemusela sedět na dvou židlích."
" Nejsou moc krátký?" Překvapeně jsem se na něj podívala.
" Krátký? Polovina tvých holek měla sukně ještě kratší a ta druhá polovina je neměla vůbec."
" Jenomže to nebyly mé snoubenky."
" No a co?"
" Věř mi, mě bylo jedno, co ty holky mají na sobě. Stejně to na nich dlouho nezůstalo," řekl lhostejně.
" Ty jsi takovej-"Debil, dořekla jsem v duchu a dala mu imaginární facku. Má štěstí, že jsme už v hale, jinak by to schytal. Krátura nás nasměroval do "salónku", kde už byli nějací hosté. Samozřejmě, že jakmile jsme vešli dovnitř, tak se na nás vrhla moje budoucí tchýně a řádně nám vynadala- sice potichu, ale i tak to všichni pochopili. Najednou se prudce zarazila. V obličeji se jí vystřídaly všechny barvy duhy a když konečně popadla dech, tak mě odtáhla do jiného pokoje. Sirius nám byl v patách.
" KDE MÁŠ TY ŠATY, CO JSEM TI KOUPILA?!" Koupila? Ty tady musely ležet od šestnáctého století, jinak si nedokážu představit, kde by je vzala.
" Mám je na sobě," pokrčila jsem rameny. Dneska se nenechám jen tak vyprovokovat.
" Na sobě?! Myslíš si, že jsem nějaká senilní bába, ty mudlovká šmejdko!" Fakt, dneska se ani od Blackový nenechám rozhodit.
" Matko, jsou tu hosté. Měla by ses chovat slušně," připomněl ji Sirius. Pravda. Moc důstojnosti před chvílí nepředvedla.
" JÁ, ŽE SE CHOVÁM NESLUŠNĚ?!"
" Sirius má pravdu. Dneska je tady moc lidí, takže si svůj hysterický záchvat schovejte na zítra."
" TY MI NEBUDEŠ ROZKAZOVAT V MÉM VLASTNÍM DOMĚ!" zahřměla-a poprskala mě.
" Řeknu to jinak. Ještě chvíli tady po řvěte, za to, že nehodlám vypadat jak debil a já tam nakráčím a udělám takovou scénu, že vás radši vymažou z každého seznamu pro hosty na dalších třicet let!" rysy jí ztuhly a už se nafukovala k dalšímu proslovu.
" Já nemám, co ztratit, tak si sakra dobře rozmyslete, co teďka řeknete. Nenechám na sebe dokonce života řvát!" Sirius na mě civěl jak na boží zjivení. A to jsem ani nezvýšila hlas. Asi jsem už chytla ten chladný tón zmijzelu.
" Můžeme se vrátit?"
" Samozřejmě, že můžete, ale jakmile něco poděláte, tak si mě nepřejte." Už byla zase jako páv.
" Co je?" zeptám se Siriuse, který na mě furt koukal.
" Nevěděl jsem, že se umíš takhle rozčílit. Jednu chvíli jsem se bál, že ji zabiješ pohledem."
" Nebyla jsem rozčílená, ale podrážděná. Až budu rozčilená, tak to poznáš. Jenom už mám plný zuby toho, jak si každý myslí, že se mnou může vytírat a já se přes to přenesu."
" Doufám, že se podává alkohol, jinak to dneska nepřežiju."
" Ani mi o tom nemluv," přitakám a společně se vrátíme do salónku. Mám ještě hodinu čas, než se bude podávat večeře. Rozhlédla jsem se. Vypadá to, že nás bude večeřet kolem dvaceti. Už se těším na tu rodinnou večeři.
" Už jsme všichni?" otočím se na Siriuse.
" Ne, ještě chybí mé drahocenné sestřenky," ušklíbne se. Paráda. Jestli mě posadí vedle Bellatrix, tak můžou rovnou prostřít o dva talíře míň.
" Nemůžeme se odtud vypařit?"
" Jedině až po večeři. Máti je na tohle háklivá."
" Hele, s tou scénou jsi to myslela vážně?"
" To si piš. Už mám v duchu připravený úvodní monolog."
" Á, tak tady jste!" začne Tchýně cenit zuby na nově příchozí. Stojíme se Siriusem zády ke dveřím a nejspíš oba dva přemýšlíme nad stejnou věcí. Jestli se otočit a slušně pozdravit nebo vzít do zaječích. Asi bychom zvolili tu druhou možnost, ale to už mě Blacková chytla za loket a táhla k ostatním. Chtěla jsem říct Belle něco od srdce, ale zarazila jsem se. Nestály tam Narcisa a Bellatrix, teda stály, ale ne samy! Byly tam s nimi ještě rodiče a po boku měly obě dvě své snoubence. Asi mě trefí šlak. Zdvořile jsem se usmála a potřásla s jejich rodiči rukou. Ještě jsme neměli tu čest. Sirius jenom kývl hlavou. Tím naše společenská činnost končila- moje a Siriuse. Zajímalo by mě, jestli Sirius věděl o tom, že si převedou i své snoubence! Můj překvapený výraz musel Luciuse pobavit. To bude večer.
Zničeně jsem dosedla na své místo. Sirius po pravé straně, Rudla po levé. Lucius s Narcisou naproti. Výborný. Už se těším na večeři o deseti chodech. Při troše štěstí se udusím už při předkrmu.
" Vůbec si jich nevšímej," šeptl Sirius mým směrem. Protočila jsem oči.
" Neboj, už nějaký čas jsem s nimi na jedné koleji. Nic mě nepřekvapí," syknu zpátky.
" Jen aby."
Předkrm jsme přežili. Všichni Blackový lezli do zadku, až se mi z toho dělalo nevolno. Není věc, co by nepochválili. Dokonce jí někdo pochválil i výběr nevěsty pro svého staršího syna. Když jsem to uslyšela, tak mi zaskočilo. A Blackový taky. Sirius se snažil neusmívat, ale nešlo mu to. Zapomíná, že se mnou spí v jedné místnosti. A konverzace se točila dál. Já jsem koukala všude okolo, jenom ne před sebe. Moc dobře jsem cítila jeho pohled.Přinesli hlavní chod. S nezájmem jsem krájela kousek masa, když do mě strčil Rudla.
" Potřebuješ něco?" usměju se falešně.
" Ne, proč?" ušklíbl se. Radši jsem to nekomentovala a pokračovala v krájení. Jenomže tentokrát mě kopl pod stolem. Když si všiml, že nereaguju, tak "omylem" vylil své víno do mého talíře.
" Oh, omlouvám se," řekl škrobeně.
" To je v pořádku. Každý nemůže být šikovný," řeknu sladce. Zmrzl mu úsměv na rtech. Nadzvedla jsem obočí a čekala na reakci, která se nedostavila, protože Sirius začal vyprávět nějakou příhodu, která nikoho nezajímala. Má u mě malé bezvýznamné plus.
" Ještě jednou do mě strč a píchnu ti vidličku do oka," řeknu potichu Rudlovi, který do mě zase šťouchl.
" Jestli dneska nikoho nezabiješ, tak možná nebudeme muset pár dní trávit v tomhle domě," zašeptal Sirius, když si všiml, že začínám být docela naštvaná.
" Fakt?" A od té doby jsem se bavila už jenom se Siriusem. Sice jsem z něho nedostala kam bychom mohli, ale alespoň večeře utekla rychleji. Rudla svoji snahu o to mě vyprovokovat vzdal po druhém dezertu. Po večeři jsme se zvedli a šli do dalšího salónku. Bylo tam několik pohovek a křesel. Hledala jsem nejlepší útočiště. Sednout si nejdu. To bych musela začít konverzovat s hosty. Vzala jsem si skleničku vína a nenápadně začala couvat k malému balkónu. Sirius byl chycen do spárů své tety, takže jsem mohla konečně být chvíli sama a vzpamatovat se. Už jsem se nemusela tvářit jako měsíček na hnoji a předstírat, že si Luciuse nevšímám. S povzdechem jsem se dívala do zahrady. V létě to tady může být pěkný. Najednou se tam něco mihlo. Zamrkala jsem. Asi mi už přeskočilo.
" Schováváš se?" ozvalo si mi za zády. Srdce se mi leknutím zastavilo.
" Narciso!" vydechnu. Zasmála se.
" Vypadáš unaveně. Nelíbí se ti v domě mé tety?"
" Ale ne, v domě se mi líbí. Jenom tvoje teta se mi nelíbí," ušklíbla jsem se.
" Umí být pěkně nepříjemná," pokývala hlavou.
" Je tady hrozná zima. Nechceš jít zpátky dovnitř?"
" Ani ne. Slíbila jsem si, že se dneska nebudu rozčilovat. Možná, až odejdou Bellatrix s Rudolfusem."
" Takže ti tam nikdo jiný nevadí?" zeptala se zvědavě.
" Proč se mě ptáš, když znáš odpověď?" odpovím otázkou. Pochybuji, že si ničeho nevšimla. Vím, že Narcise náš vztah nevadil, ale i tak mi přišlo blbý povídat si s ní o tom.
" Tak proč si spolu nepopovídáte. Mohla bych vám zařídit chvilku o samotě. Připadá mi, že jste si všechno nevyjasnili."
" Proč bys to dělala?"
" Proč ne? Sice to bude můj manžel, ale že bych z toho skákala radostí... A navíc, kdo se má dívat na ten jeho otrávený výraz."
" Jsi o prázdninách u Malfoyů?"
" Jo, ale je tam nuda."
" To mi povídej."
" Tak co?" nadzvedla obočí.
" Tak nic. Já už jsem mu řekla všechno, co potřebuju. Nemůžu za to, že to nechápe nebo nechce pochopit!"
" Škoda, že nemůžeme pokračovat v naší dohodě," povzdechla si Narcisa a zahleděla se do zahrady.
" Mohla bych chodit s tím pěkným klukem z mrzimoru, ty s Luciusem a Sirius by mohl obletovat druhou půlku hradu," pokračovala dál.
" Moc pěkná představa. Ale, co bychom dělali po svatbě? To už bychom nemohli pokračovat a bylo by to ještě horší. Takhle se s tím vyrovnáme dřív..." Nesnesla bych znovu ten pocit loučení.
" Když myslíš," pokrčila rameny a vrátila se zpátky za ostatními. Začínala mi být pořádná zima, ale nemohla jsem se přinutit k tomu, abych odlepila nohy od země a šla do tepla. Nedá se nic dělat. Ještě chvíli a odpadnou mi prsty u nohou. Otočila jsem se k odchodu, ale do někoho jsem vrazila. Věděla jsem do koho, ale i tak jsem zvedla oči a podávala se na něj. Lucius tam stál jako vytesaný z kamene a koukal na mě.
" Zrovna jsem byla na odchodu," prolomila jsem ticho a udělala krok dozadu.
" Všiml jsem ji."
" Uvidíme se vevnitř,"řeknu potichu a donutím se k pohybu. Rychle pryč, než udělám něco, co bych neměla.
" Počkej," zastaví mě, když jsem byla u něho. Setřásla jsem jeho ruku a zkontrolovala jestli se někdo nedívá. Sice tu byl závěs, aby nefoukal studený vítr dovnitř, ale člověk nikdy neví. Vyčkávala jsem.
" Líbil se ti dárek?"
" Byl moc krásný," usměju se. Mám tady i ten vzkaz, co byl přiložený k dárku. Poslední tři dny jsem na něj civěla v koupelně a brečela, jak malá holka. Podívala jsem se mu do očí. Chtěla jsem se mu vrhnout do náruče a říct, ať mě tady nenechává. Ať mě vezme s sebou. Panovalo mezi námi ticho a ani jeden nevěděl, co říct. Udělal krok blíž. Nervózně jsem se podívala do zahrady. Nevěděla jsem, co mám dělat. Tedy samozřejmě, že jsem věděla! Ale nohy mi vypověděly službu, stejně tak jako mozek. Do očí se mi začaly drát slzy. Bylo to lehčí, když tu nebyl. Potom, co se stalo Palačince, mi všechno připadalo jako sen. Jeden dlouhý sen. Jenomže teď je to všechno zpátky. A tak skutečný. Cítím jeho vůni, která se nebezpečně přibližuje. Zatřepu hlavou.
" A co doma? Líbí se u vás Narcise?" zamrkám a pokusím se u úsměv. Budu ho vídat každý den ve škole. Přeci se nemůžu pokaždý sesypat, když ho uvidím!
" Nechci se bavit o Narcise."
" A o čem teda?"
" O tom, že mi chybíš," přistoupil zase o něco blíž. Srdce mi za chvíli vyskočí z hrudi a vlítne mu do náruče. Bylo to hezký. Slyšet ho, jak to říká. Věděla jsem, že co teď vypustím z pusy, bych říkat neměla, ale vyšlo to ze mě samo.
" Ty mě taky," zašeptala jsem.
" Děje se něco?" zeptá se, když se k němu otočím zády. Stál za mnou Lucius. Můj Lucius. Ne ten aristokrat, který se tváří jako kdyby ho vytesali z ledu. Zhluboka jsem se nadechla. Přece jsem si řekla, že mě dneska nic nerozhází!
" Ne, jen mám špatný týden," usměju se.
" Měli bychom jít dovnitř," snažím se znít normálně.
" Tady se ti nelíbí?" nadzvedne obočí.
" Je mi zima. Za chvíli mi odpadnou prsty," poukážu na zmodralé nohy.
" Uvidíme se vevnitř?" řekl po dlouhé odmlce. Kývnu. Lucius se ke mě zase začal přibližovat. Chtěla jsem aby mě políbil. Moc jsem to chtěla, ale donutila jsem se ustoupit o krok dozadu. Stejně si mě přitáhl k sobě a políbil mě na čelo.
" Zatím," pokusila jsem se o úsměv. Kývl a odešel pryč. Koukala jsem se na jeho záda, která zmizela za závěsem.
Neodcházej
" Vezmi mě s sebou," zašeptala jsem, ale má slova odvál vítr.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka: Kouzla jsou pro slabochy?

Ano
Ujde to
Ne

Komentáře

1 The Archive Of Lost Dreams- TVD fanfiction The Archive Of Lost Dreams- TVD fanfiction | Web | 22. června 2013 v 14:29 | Reagovat

krásna kapitola. pekný koniec :)

2 perrie perrie | 22. června 2013 v 15:19 | Reagovat

Och bylo to moc hezké:)
Ale chci aby byla se Siriem:D

3 moira moira | Web | 22. června 2013 v 17:29 | Reagovat

Milacku, dalsi kapitolu! Stejne skripu zuby pokazde, kdyz se lucius objevi. Mela bych ho mozna  i rada, ale Siriuse mam proste radeji. x))

4 Gabux Gabux | Web | 22. června 2013 v 22:40 | Reagovat

¨No konečně! Super kapitola, super vástup s tou fůrií... Ale moc tě prosím ať zůstane Gigi se Siriusem ^^

5 Andie Andie | 22. června 2013 v 23:04 | Reagovat

Ano, ano a znova ano konečně kapitolkáá :3
Krásný to máš :) Stejně chci aby byla s Luciusem :PP

6 Anna Anna | 22. června 2013 v 23:56 | Reagovat

Užasný!!

7 Dollxynka Dollxynka | 23. června 2013 v 0:13 | Reagovat

Ten konec !! Mě málem rozplakal. Vážně fandím Siriusovi ale ten konec je takovej já to ani neumím popsat jseš prostě geniální :D A jestli tohle byla tzv. oddechovka tak to se teda těším na další díl :)

8 TheSindy TheSindy | 23. června 2013 v 10:32 | Reagovat

Skvělá kapitolka!:)) nádherně napsaná..

9 kačííííííííííííííííííííííííííí kačííííííííííííííííííííííííííí | 23. června 2013 v 12:45 | Reagovat

Pěkná kapitola, honem přidej další.

10 ddd13 ddd13 | 23. června 2013 v 14:40 | Reagovat

to je smutný :( ..skvělá kapitola..:)

11 Ayrin Ayrin | 23. června 2013 v 22:03 | Reagovat

Nádherné. Slzičky v očích, ale chci aby se k Luciusovi vrátila :-)

12 Kath Kath | E-mail | 24. června 2013 v 10:07 | Reagovat

Další prosím :)

13 Aki Aki | 24. června 2013 v 16:34 | Reagovat

Bylo to moc hezké:)
Ale chci aby byla se Siriem

14 Gabux Gabux | Web | 24. června 2013 v 17:13 | Reagovat

Jsme ráda, že převažuje přání, aby byla se Siriusem :D Snad se k tomu přikloníš i ty O:)

15 Someone Someone | 24. června 2013 v 20:24 | Reagovat

Super kapitola! Ten konec mě dojal. Ale upřímně -  teď fakt nevím, pro koho se rozhodnout a komu fandit. Na jedné straně Sirius a na té druhé Lucius... No, nicméně se moc těším na pokračování :)

16 gotička gotička | 25. června 2013 v 0:56 | Reagovat

moc hezká kapitola :-D  :-D

17 Nikkitz Nikkitz | 25. června 2013 v 11:49 | Reagovat

Fandím Siriovi,ale ona a Lucius :3 prostě chudák holka,rychle dál,jsem zvědavá jak to dopadne ! :D

18 Atanai Atanai | 25. června 2013 v 21:29 | Reagovat

:D ešte, ešte... prosím si ďalšiu kapitolu :)

19 Šílenej Šílenej | Web | 26. června 2013 v 19:24 | Reagovat

grrr proč mi to děláš? se mi ten dežo fakt začíná líbit a to je špatný! takže jestli ti to ještě neni jasný, tak koukej nakulit další kapitolu a kdyby byla třeba i delší, tak tim rozhodně nikoho neurazíš :-D

20 rayli rayli | 28. června 2013 v 23:01 | Reagovat

krasnee

21 Zuzu Zuzu | Web | 29. června 2013 v 19:46 | Reagovat

wow skoro mi odpadli oči... ty si genialny človek :D

22 Gráinne Gráinne | 30. června 2013 v 17:11 | Reagovat

Aww...smutný ^.^ Jsem velmi zvědavá, jak se to vyvine...

23 Rézi Rézi | Web | 30. června 2013 v 22:35 | Reagovat

Tahle povídka se mi dostává pod kůži! Je skvělá jinak já jsem pro Siria, alejak to řekl Šílenej, ať rozhodneš jak chceš, nikoho neurazíš. ;)

24 Annie Annie | 1. července 2013 v 17:24 | Reagovat

Krásně píšeš:) jsem pro aby se vrátila k Luciusovi. moc se těším na pokračování!

25 Lexa Lexa | 2. července 2013 v 8:35 | Reagovat

tak to je rosím ta nejlepší povídka jakou jsem kdy četla. A to čtu povídky s přestávkama od roku 2005 :-D klaním se mistru autorovi :-)

26 Rogue Rogue | Web | 8. srpna 2013 v 23:07 | Reagovat

Blacková by se neměla tak rozčilovat nebo ji klepne - tak si říkám nač umřela? ???  :D Každopádně výborná kapitola ten závěr mě opravdu dojímal!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama