close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2.kapitola.: Blbá!

24. července 2013 v 18:20 | Aranel van de´Corvin |  Můj život služky II.
Přežila jsem, tak přidávám slíbenou kapitolu. Není nad 10 hodin na sluníčku s lopatou v ruce. Doufám, že o víkendu se dokopu ke psaní. Budu nejspíš potřebovat podboru...


Blbá. Blbá. Blbá! Nejraději bych si jednu vrazila. Kde se ty nápady ve mě berou? A jak to, že ze začátku každý vypadá dobře? To byl nápad vydat se z Utgardu dál. Tušila jsem, že bude škaredě, ale myslela jsem si, že to do Yazuaku stihnu. Bohužel jsem se včera trochu zdržela. Zaspala jsem. Do čtyř odpoledne! Nikdy v životě jsem nespala do čtyř. Vím, kdy si vybrat tu správnou chvíli. Dneska jsem potkala dva muže, kteří také putují do Yazuaku. Prvně jsem měla škodolibou radost, že nejsem jediná, kdo se v tomhle počasí vydal na cestu. Radost brzy přešla. Šli několik desítek metrů za mnou, ale i tak jsem slyšela jejich křik.
" Paní mého srdce, pročpak před námi utíkáš?" zakřičel jeden z nich. Tohle poslouchám celý den. Chvíli jsem si naivně myslela, že bych s nimi mohla prohodit pár slov a zkrátit si tak cestu. Vím, že se opakuji, ale... blbá! Prostě blbá! Nevím na co jsem myslela. Na nic. Očividně.
" Nebojte se nás!" křičel ten druhý. Jendou jim dech dojít musí. Zítra už budu v Yazuaku. Tam se ztratím v davu. Promnula jsem si oči. Únava na mě dneska dopadla rychleji než obvykle. To bude tím zvýšeným tempem. Snažila jsem se být od nich, co nejdál. Mohla bych sice jít jinudy, ale tím bych si prodloužila cestu a nikdo mi nezaručí, že nepůjdou za mnou.
" Hoho, bude pršet! Nechcete se jít přitulit, aby vám nebyla zima?" Alkohol by se měl zakázat. Zejména chlapům. Na zabití jsou i střízlivý.
" To se raději přitulím k medvědovi," procedila jsem skrz zuby. To je k vzteku! Měla jsem zahodit svoji tvrdohlavost za hlavu a letět s Eragonem. Teď bych už byla v teple. Začaly na mě dopadat první kapky deště.
" Super! To je super. Fakt. Vykašlat se na to," mumlala jsem si pro sebe a zrychlila tempo. Kde se tady mám schovat před studenými kapky deště? V dálce něco vidím. Asi pár stromů, pod kterými bych se mohla schovat.
" Prší," ozve se za mnou. Povzdechnu si. Dneska se jich už asi nezbavím. Jestli se ke mě přiblíží na pět metrů, tak je přišpendlím k zemi. Moje tušení se potvrdilo. Kousek přede mnou je pár stromů. Skoro jsem k nim běžela. Déšť byl čím dál tím hustší. Koruny stromů mi skýtaly alespoň nějaké přístřeší. Lepší něco než nic.
" To počasí nám byl čert dlužen." Už jsou tady. Nejspíš taky běželi.
" Snad vám není zima?" zasměje se ten vyšší z nich.
" Kdyby jste nebyl opilý, tak by vám taky byla zima."
" A to je právě ta chyba. Měla byste se napít," podával mi čutoru.
" Ne. Děkuji," slušně jsem odmítla.
" Slečna je nějaká smutná. Co kdybychom ji trochu potěšili?" ozve se ten druhý.
" Slečna nepotřebuje potěšit," přeruším je dřív, než stihnou něco vymyslet.
Byla už noc a oni byli pořád vzhůru. Už si mě nevšímali. Vysvětlila jsem jim, že nemám náladu a kdybych si to rozmyslela, tak se k nim přidám a můžeme všichni tři zpívat opilecké písničky. Neměla jsem to v plánu, ale aspoň jsem se jich zbavila. Jeden už podřimoval a ten druhý na mě občas kouknul. Jakoby čekal, že ho každou chvíli podříznu. Zajímavé. Já jsem čekala to samé od nich. Až usnou, tak budu pokračovat v cestě. Je jedno, že je noc. Nebudu spát někde, kde se necítím bezpečně. Opřela jsem se o jeden ze stromů. Za chvíli musí usnout. Divím se, že vydrželi do teď. Kdybych já vypila to co oni, tak bych ležela v kómatu. Trvalo to další dvě hodiny, než usnuli. S tichým "hurá" jsem si posbírala věci a tiše odešla. Párkrát jsem se ohlédla, jestli mě nesledují. Spali. Do rána budu už míle daleko. Podle mých výpočtů bych kolem poledne měla dojít do Yazuaku. Bez přestávek. Vyspat se můžu tam.
Noc byla chladná. Musela jsem si vyndat deku a zabalit se do ní. Nejhorší ze všeho je to mokré oblečení. Ani ho ze sebe nebudu moct sundat. Nesnáším zvuky noci. V horách jsem si zvykla a už rozpoznala, co je co, ale tady to bylo nové. Nejraději bych se rozplakala, aby se mu trochu ulevilo. Byla jsem tu sama. V noci. Promrzlá, hladová, unavená a psychicky vyčerpaná z těch hlupáků, které poslouchám celý den. Slyšela jsem různé zvuky, které jsem neuměla přiřadit a navíc zase začíná poprchávat! To je jako reklama na depresi. Dýchla jsem si na zmrzlé prsty. Tohle bude dlouhá noc. Možná bych mohla chvíli zůstat v Yazuaku a přivydělat si tam. Nemám náladu na další cestování. Týden bych si mohla odpočinout. Peníze se vždycky hodí. Určitě tam budou potřebovat s něčím pomoci. Po válce je všechno zničený. Z úvah mě vytrhl zvuk. Tentokrát to nebylo ze země, ale z nebe. Jakoby šustění křídel. Supi, byla první věc, která mě napadla. Automaticky jsem si připravila luk a šípy. Přestalo to. Opět bylo ticho. Poprvé jsem se zastavila a s namířeným lukem zkontrolovala okolí. Musela to někde přistát. Nerada bych se otočila a zjistila, že mi to stojí za zády. Nic jsem neviděla. Možná už jsem jenom paranoická.
" Nelekej se," ozve se kousek za mnou. Prudce jsem se otočila. Zrychleně jsem dýchala. Ten hlas mě vylekal. Nečekala jsem ho tak blízko. Myslela jsem, že mě jeden z mužů sledoval, ale když jsem se uklidnila, tak jsem ten hlas poznala.
" To na mě odteď při každém setkání budeš mířit?"
" Když mi z tebe bude pokaždé hrozit infarkt," pokrčím rameny a vrátím šíp zpátky do toulce. Musela jsem přiznat, že ho vidím ráda.
" Čekal jsem na tebe v Yazuaku, ale dlouho jsi nešla, tak jsem dostal strach."
" Každý nemůže cestovat, tak rychle jako ty."
" Já vím, ale měla jsi přijít už dneska ráno, kdyby jsi šla pomalým tempem a kdyby jsi pospíchala, tak už včera odpoledne."
" A co kdybych se rozhodla někde zůstat?"
" Třeba v Utgardu?" ušklíbne se. Zasmála jsem se. To asi opravdu ne.
" Kde jsi byla? A proč jdeš v noci? Jsi celá mokrá," zamračí se a přistoupí blíž.
" Všiml sis, že prší?" nadzvednu obočí. Podívá se na mě jak na pětileté dítě.
" Všiml, ale jestli sis všimla, tak se dalo schovat pár mil tímhle směrem," ukáže za mě.
" Já vím, ale tam už je obsazeno."
" Vyhnali tě odtud? Co to je za hulváty?"
" Nevyhnali. Odešla jsem sama. Strach by mi tam nedovolil usnout."
" Proč?"
" Protože proto!" ukončím tuhle nesmyslnou konverzaci. Je hluboká noc. Odmítám přemýšlet.
" A kde jsi se zdržela? Měla jsi nějaký problémy po cestě?"
" Ne, neměla," zadrkotám zubama. Eragon si sundá plášť a hodí mi ho přes ramena.
" Zavolám Safiru. Za necelé dvě hodiny budeme v Yazuaku."
" Já nikam neletím!" vypísknu urychleně. Dneska se necítím na létání.
" Proč zase?" promne si oči.
" Není mi moc dobře a nevím jestli si to ještě pamatuješ, ale létání není zrovna moje silná stránka."
" Stejně jsi unavená. Usneš už při startu."
" Usnout při vzlétání? Kdy jsi spadl na hlavu?"
" Dobře, dobře! Tak se schováme Safiře pod křídla než přestane pršet a potom můžeme jít dál," řekne rezignovaně.
" My?"
" Žiješ v domnění, že bych tě po tomhle nechal jít samotnou?"
" Jak po TOMHLE?" zamračím se.
" Kdyby jsi se viděla..."
" Bože, ty jsi lichotník od přírody," založím si ruce na prsou a pozoruju Safiru, která přistála vedle nás. Koukla na mě obrovským safírovým okem. Je větší než si ji pamatuji. Jak to, že všichni rostou, jenom já zůstávám pořád stejná? Safira mě v mysli pozdravila a prohodila něco o tom, že vypadám hrozně. Urazila jsem se a dál už s nimi nekomunikovala. Nevím, proč jsem po nich smutnila. Roky klidu jsou v háji!
"Tak jdeš?" zavolá za mnou Eragon. Dlouho jsem se nerozmýšlela. Doslova jsem si Eragona vymodlila, tak ho teď nepošlu do háje. Schovám se pod Safiřino křídlo. Eragon mumlal nějaká slova v cizím jazyce.
" Co to děláš?"
" Pojď blíž a uvidíš." Jak blíž? Připadá mu, že tady je místa na rozdávání? I tak jsem trochu popošla k němu. Chytil mě za ruku a začal zase mumlat ta slova. Začalo mi schnout oblečení a vlasy.
" Eh, díky," zamumlám rozpačitě. Jeho obličej byl kousek od mého. Bylo divné být tak blízko. Zamrkal.
" Musíme si sednout, ať Safira nemusí držet křídlo nahoře celou noc." Sedla jsem si na zem, kterou Eragon vysušil. Jak to dělá? Já to chci umět taky! Opřeli jsme se o záda Safiry. Nervózně jsem polkla. Bylo to jako být zavřená v mrňavé místnosti.
" Eragone," zašeptala jsem.
" Co je?" ozvalo se mi těsně u ucha.
" Asi mám klaustrofobii." To je hrozný!
" Odkdy?"
" Od teď." Uslyším tichý smích.
" Čemu se tady směješ?! Můžeme každou chvíli umřít!" Další smích. Tentokrát už hlasitý. Chtěla jsem ho praštit do ramene, ale byla jsem na něj tak nalepená že to nešlo.
" Očekáváš snad blesk, který do nás uhodí?"
" Očekávám, že Safira usne."
" Neusne."
" Já bych usnula."
" Díky bohu, že nejsi drak."
" Neusne," řekne vážně, když si všimne, že jsem doopravdy nervózní. Jenom kývnu a kontroluju prostor. Jsem jenom paranoik. Co by to bylo za draka, který rozmačká svého jezdce? Trochu si oddychnu. Obejmu si nohy a přitáhnu si je, co nejvíc k tělu, abych se trochu zahřála. Mokrá už nejsem, ale zima mi je pořád. Zavřela jsem oči. Trochu si odpočinu, ale spát nebudu. Slyšela jsem déšť, který rytmicky dopadal kolem nás. Nevypadá to, že by dnes v noci mělo přestat pršet. Eragon se vedle mě začal uvelebovat. Jasně, zaber tady všechno místo! Chtěla jsem mu něco říct, ale byla jsem moc unavená. Hlava mi padla na jeho rameno. Možná bych se chvilku mohla prospat.

Vzbudil mě něčí pohyb. Rozespale jsem otevřela jedno oko. A hned ho zase zavřela. To bylo divný. Na tváři jsem cítila studený vítr a kapky deště. Déšť už nebyl tak intenzivní, ale připadalo mi, že se neustále hýbu. Opatrně jsem otevřela obě oči. Zaostřila jsem. Bože, snad nejsem tam, kde si myslím. Eragon mě pevněji obejmul. Asi si všimnul, že jsem vzhůru.
" Až přistaneme, tak tě zabiju," řeknu upřímně a podívám se mu do očí. Zazubil se.
" Říkal jsem ti, že to v klidu prospíš."
" Hlavně jsi říkal, že půjdeme pěšky, až přestane pršet!" zavrčím.
" Kdybych ti řekl, co mám v plánu, tak bys jen tak neusnula."
" Eragone!"
" Copak?" Zatnula jsem pěsti. Přísahám, že jakmile přistaneme, tak bude o jednoho dračího jezdce míň. Safira se začala nějak divně třást. Ona se směje!
" Být tebou, tak se moc nesměju. Víš jak dopadla naše poslední jízda." A byl klid. Nebylo to tak hrozný. Za to může asi ta únava a vztek. Na nic jiného jsem se nedokázala soustředit.
" Ty se zlobíš?" ozve se za mnou kajícně.
" Měj rozum. Přece jsem tě tam nemohl nechat!"
" Lhal jsi mi!" obviním ho.
" Jinak to nešlo."
" Vždycky to jde jinak!" Nemám ráda lháře.
" Promiň. Už to nikdy neudělám," nahodí psí výraz.
" To si piš, že to už nikdy neuděláš! Protože jakmile přistaneme, tak z tebe vymlátím duši!"
" Udělal jsem to pro tvoje dobro."
" Vypadám snad na to, že jsem spadla z višně?"
" Nevím. Vypadáš?"
" Ah! Tebe baví jenom mě provokovat."
" To víš. Být jezdcem je nuda. Lidi se bojí jen na mě křivě podívat. Nedej bože vyprovokovat. U tebe vím, že se dočkám odezvi."
" Odezvi se dočkáš. To se neboj! Jakmile budu stát nohama pevně na zemi, tak tě ani Safira nezachrání."
" Stýskalo se mi po tobě," řekne napůl vážně a napůl se smíchem.
" Mě po tobě taky. Už nikdy jsem nepotkala takovýho blbce, který by potom, co ho nachytali ve stanu s holkou řekne: Šel jsem kolem a zamyslel se." Teď se začala smát i Safira. Eragon zrudl. Nevím, jestli vzteky nebo studem. Vím, že jsem říkala, že se nad tím opileckým ránem nikdy nezasměju, ale očividně jsem se spletla. Pamatuju si to, jako kdyby se to stalo včera:
" Ech," začal inteligentně Eragon- tentokrát už byl červený až na prdeli. I když já na tom byla podobně. Když Katrina rozeznala neznámý vetřelce, tak se trochu uklidnila. O mě se pokoušel infarkt.
" No my jsme..." začala jsem s vysvětlováním, ale brzy mi došlo, že nevím, co říct.
"... šli kolem a zamysleli se," dořekl to za mě Eragon. Co to je za hovadinu?
" Zamysleli jo? A to musíte přemýšlet nazí?" zasmála se Katrina, kterou už mezitím ten šok přešel- aspoň někoho, já to budu rozdýchávat ještě příští rok.
" Nejsme nazí!" začal se bránit Eragon. Chytla jsem se za hlavu.
Nikdy jsem nepochopila, jak se mohl stát dračím jezdem. Doufám, že už aspoň trochu dospěl.
" Já jsem to myslel vážně."
" To já taky," ujistila jsem ho.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Můj život služky II?

Ano
Ujde to
Ne

Komentáře

1 Aki Aki | 24. července 2013 v 19:48 | Reagovat

Úžasný :-D  Rychle další :-D  :-D prosím moc moc prosím

2 gotička gotička | 24. července 2013 v 23:39 | Reagovat

super kapitola moc se těším na další :-D  :-D  :-D  :-D

3 bubble bubble | 25. července 2013 v 13:51 | Reagovat

já ji asi miluju :-)

4 ZuzunQa ZuzunQa | 25. července 2013 v 14:49 | Reagovat

ouu :-D  :-D  ja to milujem :-) teším sa na pokračovanie ;-)  ;-)  ;-)

5 Lis Lis | Web | 25. července 2013 v 15:30 | Reagovat

Skvělé, díky. ;-)

6 ddd13 ddd13 | 25. července 2013 v 16:11 | Reagovat

Už jsem si znovu přečetla Můj život služky I., abych se trochu rozpamatovala, a už vím zase všechno pefektně ! :D
Je to úžasný :D jojo, Safira si dobře vzpomíná, jak dopadla jízda..:D ještě aby ne :D

7 Armen Armen | Web | 25. července 2013 v 18:34 | Reagovat

Nápodobně jako ddd13 :D Taky jsem jedničku četla ještě jednou a musím říct, že jsi mě opravdu pobavila, ostatně jako vždy, že? :D

8 Pallandra Pallandra | Web | 25. července 2013 v 21:26 | Reagovat

skvělé! :-) Já prostě miluju Ellie, je to borec! :-D Co říct, prostě šikovná holčina, jak si dokáže se vším poradit. Řekni, že po cestě potkají Murtíka, prosím!! :D  :D  :D

9 TheSindy TheSindy | 26. července 2013 v 9:16 | Reagovat

Dočkala jsem se!! :D A stálo to za to..:)) kdy, že bude další?! :D

10 kačííííííííííííííííííííííííííí kačííííííííííííííííííííííííííí | 27. července 2013 v 10:45 | Reagovat

Super rychle další.

11 Elena Katharin Lucia Elena Katharin Lucia | Web | 27. července 2013 v 16:30 | Reagovat

Tak tohle bylo naprosto super :D musím se přiznat, že jsem se celou kapitolu prosmála :D

12 Kath Kath | E-mail | 28. července 2013 v 23:13 | Reagovat

Prostě božííí :D Eragon vyrostl no :D skoro Murthagovi bude dělat konkurenci :D rychle další prosím :)

13 Len Len | 29. července 2013 v 20:42 | Reagovat

To je boží, super, úžasný, nejlepší, skvělé, dokonalé! Prostě aslgjsdbhgldfgj!! :D :D Těším se na další!! :D

14 Lex Lex | 29. července 2013 v 21:52 | Reagovat

wow, skvělé! je super, že ses vrátila k této povídce

15 Šílenej Šílenej | Web | 7. srpna 2013 v 11:15 | Reagovat

výtlem! Éro bude střevo sice vždycky, ale aspoň už se něco málo přiučil a to lhát holce, s tim se dostane daleko :D

16 Rogue Rogue | Web | 8. srpna 2013 v 23:32 | Reagovat

Zamysleli jsme se, to je nesmrtelný :-D Nemůžu se dočkat další kapitoly!

17 Icee Icee | 12. srpna 2013 v 10:38 | Reagovat

Tohle je tak úžasná povídka! :-D Moc se těším na další kapitolu.

18 Renda♥ Renda♥ | Web | 12. srpna 2013 v 14:22 | Reagovat

Ahoj doporučíš mi nějaký dokument o upírech ?
PS: bloguješ ještě

19 Rien Rien | 18. srpna 2013 v 1:33 | Reagovat

Nevim jak to děláš, ale vždycky když čtu tvoje povídky tak se u toho telim jak cvok :-D je to skvělí, rychle pokračuj!! :-D

20 horse-aranka horse-aranka | 18. srpna 2013 v 2:53 | Reagovat

ááá, moje oblíbená má druhou část! ječím radostí! :D :D

21 Zuzka Zuzka | 23. srpna 2013 v 15:45 | Reagovat

supeer, konečne nové časti :-) dúfam, že skoro pribudne ďalšia :-D

22 Tsumi Tsumi | 11. prosince 2013 v 0:04 | Reagovat

:-D  :-D  :-D A jsem doma, takhle jsem se už dlouho nezasmála :-D

23 Ilía Ilía | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 22:40 | Reagovat

Záchvat smíchu u zamyšlení :-D a byla bych moc ráda, kdyby Elli skončila s Eragonem. Sice už nejspíš bude navždy trouba, ale v tvých povídkách mu to docela zapaluje...občas :-D
A taky je Murtagh jenom můj!!!!!!!!! :-D

24 Bičik Bičik | Web | 3. února 2014 v 17:45 | Reagovat

zajímavéééé, Murtagh je pořád můj "top jezdec", ale Ellie by se asi víc líbila s Eragonem :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama